Kraniosakrální terapie
Kraniosakrální terapii poskytuji na Praze 4 a také poblíž Řevnic.
Pokud máte zájem o ošetření touto metodou, zavolejte mi. Pokud máte zájem o kurz, nahlédněte do sekce KURZY Kraniosakrální terapie I+II.
Co to vlastně je?
Kraniosakrální terapie je jemná a přesto velmi účinná a komplexní terapeutická dotyková metoda. Je velice příjemná a uvolňující. Provádí se v leže na zádech v pohodlném oblečení na pohodlném měkkém masážním lehátku a s klientem se téměř vůbec nemanipuluje. Terapeut se při ní dotýká určitým způsobem různých částí těla včetně hlavy a obličeje, vnímá přitom kvalitu kraniosakrálního pulzu, a tak jemně, a přesto velmi účinně uvolňuje fyzické i psychické bloky.
Kraniosakrální terapie nemá nic společného s kostelem ani s náboženstvím, jak se mnozí mylně domnívají díky názvu. Cranium = Lebka, Sacrum = kost křížová (Craniosacral Therapy v AJ), tedy „lebko-křížová terapie“, což je vlastně stručný popis této metody, protože se při ní pracuje hlavně s funkcí centrální nervové soustavy, která začíná v lebce a končí u kříže. Vedle klasické kraniosakrální terapie existuje ještě biodynamická – o té ale hovořím jinde.
Tato metoda nemá téměř žádné kontraindikace, působí na člověka komplexně, tzn. nejen na tělo, ale i na duši a ducha a energetickou složku člověka. Je bezpečná, neinvazivní, příjemná a všeobecně blahodárná, a to i pro nastávající maminky a malé děti. Není omezená věkem ani typem potíží. Je účinná dokonce i na zvířata. Je to zřejmě nejvíce integrovaná a nejvíc komplexní metoda, jaká existuje. Tato metoda člověku nic nevnucuje a nechává tělo i duši člověka, aby se díky ní nastartovaly do samoozdravného procesu a mohly se postupně dostat do komplexní rovnováhy. Takže vlastně nelze říci, že působí jen na 1 konkrétní nemoc či neduh, protože pomáhá celistvě a navíc je opravdu velice příjemná, takže mnozí lidé ji využívají i jako prevenci a relax. Když přijde klient na kraniosakrální terapii s 1 konkrétní potíží, neznamená to, že se mu nevyřeší i všechno ostatní, a někdy možná přednostněji nežli to, kvůli čemu přišel. A to proto, že necílí na 1 potíž, ale komplexně na vše, co se týká „bytí jedné bytosti“. Kranio bere v úvahu dokonce nejen tělo a duši, ale také prostředí, v němž klient žije a také to, čím si prošel v minulosti. Vše je provázané. Takže se neprovádí tak, že by terapeut cíleně léčil například koleno, nýbrž cílí na provázanost celku včetně toho kolena s centrální nervovou soustavou a s tím, co člověka oživuje. A tak se nedivte, když vás bude bolet hlava a terapeut se bude nejprve věnovat vašim nohám a břichu než dojde k té hlavě. Jedině tak má tato metoda šanci uspět – v té komplexnosti. A nikdy nelze předem říci, zdali bude potřeba jen 1 návštěva, anebo 20 ošetření.
Když uvedu příklad: Klient přichází s tím, že dlouhodobě trpí na bolesti hlavy a úzkosti. Dostane se mu kraniosakrálního ošetření. A při tom ošetření dojde k tomu, že systém toho člověka si najde příčinu, která je z doby před xx lety, kdy klient utrpěl nehodu, při níž došlo k silnému nárazu na jeho levé rameno a pravý bok. Současně došlo k silnému emocionálnímu otřesu při úleku. Při kraniosakrálním ošetření se přirozeně a nenásilně uvolní energie toho zážitku, která zůstala uvězněná v části (nebo částech) těla klienta a tato energie se buď najednou, anebo postupně v průběhu vícečetných ošetření, uvolní a odejde. Systém klienta se tím vyčistí, CNS začne opět správně komunikovat s příslušnými částmi těla a bolesti hlavy i úzkosti zmizí. Společně s tím se upraví i trávicí trakt, o němž klient sice nehovořil, ale tyto potíže také dříve měl. To vše se stane i tehdy, když se klient o nehodě vůbec nezmínil, protože si to s tím nespojoval, ale když se ho ks-terapeut zeptá, zda k něčemu takovému v minulosti nedošlo těsně před tím než se spustily ty bolesti hlavy, klient mu to potvrdí. To je jen jeden příklad z obrovského množstí jiných eventualit s čím mohou lidé přicházet.
Vždycky říkám, že to je jako když hloubíte tunel. Stále nevidíte světlo na jeho konci a nevíte kdy se to svělo objeví, ale při každém dalším hloubení tunelu, se pokročí o kousek k cíli, ačkoli to není zatím vidět. Ale pak, jednoho dne, se prorazí cílová zeď a dovnitř vnikne světlo a tunel je propojený a záležitost vyřešená. Takžře když klient nepozoruje na několika návštěvách zdánlivě žádný pokrok, vždy tam pokrok je, ale tunel nebyl ještě propojen. A tak je mi vždy líto, když klient ve své neznalosti či nedůvěře předčasně ukončí sled terapií, protože nevidí hned výsledky. Někdy je může vidět hned nebo téměř hned, jindy si na ně ale musí počkat nějaký čas a volit různě dlouhou sérii ošetření. Tato metoda vyvolá procesy v bytosti člověka i jeho těle, které probíhají i po ošetření – ještě různě dlouhý čas – zhruba 1 až 3 týdny. I to je individuální.
U nás kraniosakrální terapie zatím není moc propagovaná, ale v mnohých vyspělých zemích je všeobecně uznávaná a žádaná, a to i ve spolupráci se západní medicínou.
Při jakých potížích je vhodné se rozhodnout pro ošetření
V kostce se dá říci, že kraniosakrální terapie je blahodárná při nejrůznějších fyzických i duševních potížích, zejména těch, které jsou těžce diagnostikovatelné, pro lékaře neuchopitelné, neléčitelné, údajně hypochondrické, chronické a samozřejmě psychosomatické. Například sem patří bolesti zad, hlavy, kloubů, pooperační bolesti a bolesti neidentifikovatelného původu, nejrůznější nervové potíže, důsledky stresu, deprese, úzkosti, nespavost, hormonální nerovnováha, nepravidelná menstruace, neplodnost, apod., ale například i roztroušená skleróza, epilepsie, tiky, koktání, ADHD, apod. Je jich celá řada. Lze ji však s velkým úspěchem použít i v případě výhřezu plotének (i akutního) nebo ústřelu. Řada z nás – kraniosakrálních terapeutů, má velké úspěchy v případě různých ochrnutí, což klienti považují až za zázrak, a proto se dá s úspěchem použít například i na důsledky mrtvice – to však lze bezpečně aplikovat nejdříve za 3 měsíce po mrtvici. S čím si neví kraniosakrální terapie rady a na jaké potíže není vhodná – různé úrazy a záněty – například zlomeniny, krvácení, akutní infekční nemoci nebo akutní záněty. Pokud se však akutní nemoc zvrtne ve chronickou či často opakovanou a medicínsky těžko řešitelnou, pak může kraniosakrální terapie velmi pomoci – odbourá postupně příčiny, a tím i následky, a také posílí imunitu.
Více informací o tom, kdy je pro vás vhodné zvolit kraniosakrální terapii a s čím vám můžu pomoci já, si můžete přečíst jednak v REFERENCÍCH a také v sekci CO BYSTE MĚLI VĚDĚT v oddíle „S čím vám mohu pomoci“.
Jak probíhá kraniosakrální ošetření
Jednou z podmínek kraniosakrálního ošetření je to, že se klient musí cítit pohodlně a bezpečně, takže může mít na sobě i lehkou přikrývku, pokud se tak cítí lépe. Jedná se o velice jemnou, velice příjemnou, blahodárnou a harmonizující metodu, při které klient leží na zádech na měkkém masážním stole, je oblečený do něčeho pohodlného, má zavřené oči a relaxuje. Po většinu času může mít pod hlavou polštářek a také může mít polštářky v podkolení, pokud by ho jinak bolela záda či kolena. Když usne, je to v pořádku, metoda je hluboce relaxační, takže většina klientů je v „limbu“. Ošetření může trvat různě dlouho, podle toho, jak je potřeba, většinou se pohybuje kolem 60 minut (plus mínus), trochu záleží také na zručnosti terapeuta, ale i na rozsáhlosti potíží. Frekvenci ošetření a četnost návštěv určuje terapeut a je to individuální – záleží na typu obtíží a na tom, co klient očekává, obvykle to bývá jednou za 1 až 3 týdny. Potřebný počet ošetření může být od 3 do 10 sezení i více, ale někteří klienti mohou této péče využívat preventivně a relaxačně kdykoli chtějí, i dlouhodobě a udržovat se tak stále fit.
V KST je všechno propojené se vším. Kraniosakrální terapie řeší příčiny a podpříčiny a podpodpříčiny v ideálním pořadí, jaké si zvolí sám klientův organizmus bez klientova vědomí či chtění. Terapeut je tady především oporou a aktivátorem autoregulačního systému klientova organizmu, který by se jinak sám od sebe neprobudil či nepracoval správně. Nejeden klient po ošetření vstane z lehátka a s úsměvem na tváři a rozzářenýma očima prohlásí: „To bylo nádherné, cítím se jako znovuzrozený!“ Pokud tomu tak není a klient není z metody nikterak odvázaný, ještě to neznamená, že se nic blahodárného nestalo! To jen tento klient není třeba vnímavý k jemným procesům a energiím nebo se zatím neumí uvolnit (to se stává často napoprvé, když neví, co může očekávat).
Princip této metody
Ošetření se skládá vždy z určitých specifických hmatů, které mají svoje pořadí a až na výjimky by se žádný hmat neměl vynechávat. Pomocí promyšleného postupu ošetření totiž dostane centrální nervová soustava informaci o tom, co se děje v těle a duši klienta a na základě toho centrální nervová soustava vydává tělu pokyny jak a v jakém pořadí si má ten „nepořádek“ začít samo „opravovat“. Kromě toho je v průběhu ošetření prostor pro působení energií, pro uvolnění fascií a jemné protažení páteře. Nastartují se místa, která dlouho „spala“ a díky jejichž výpadku docházelo k disbalanci v organizmu, jenž se projevil nějakými potížemi, anebo se uleví místům, která byla dlouhodobě přetížena, protože makala za ta místa, která „spala“. To je jen pár příkladů, jak funguje kraniosakrální terapie.
Důležité je, že působí na tělo i na duši a jejich provázanost. A působí naprosto komplexně. To znamená, že když přijdete s tím, že vás třeba bolí koleno, KS terapeut nepracuje na koleni, pracuje komplexně, protože je počítáno s tím (a je to tak), že v těle je všechno propojeno se vším – struktura a funkce jsou provázané. A když odcházíte, zjistíte, že vás přešel problém, o kterém jste s terapeutem vůbec nehovořili, protože vás to nenapadlo. Jde totiž o to, že kranioskarální terapie neřeší potíže v takovém pořadí, v jakém by se nám to líbilo, ale v tom nejefektivnějším pro celou naši bytost. Takže koleno může přestat bolet až na druhé nebo čtvrté návštěvě. Zajímavé také je, že vás koleno může přestat bolet ve chvíli, kdy terapeut pracuje u kořene vašeho nosu, nebo na spánkové kosti za uchem, prostě leckde jinde než zrovna na koleni. Ale ani to není pravidlo. Anebo vás přestane bolet až za pár dní po ošetření – někdy se to musí „uležet“, rozvolnit postupně. Koleno jsem uvedla jen jako příklad, kraniosakrální terapie je použitelná na obrovské spektrum fyzických i psychických potíží, tedy zejména psychosomatických. A samozřejmě, že bolest kolena (nebo čehokoli jiného) může mít řadu různých příčin a kraniosakrální terapie neobsáhne úplně všechny příčiny, to je individuální. Kraniosakrální terapie pomůže často na potíže, s nimiž si neví rady klasická medicína a neumí je diagnostikovat a také, když lékař řekne pacientovi, že je hypochondr, anebo že nemoc je v hlavě (psychická).
Reakce klientů při a po ošetření
V kraniosakrální terapii neexistuje ani žádné pravidlo co se týká reakcí různých klientů na ošetření. Jediné, co je společné všem, je to, že vlastní proces ošetření se všem líbí. Jinak organizmus každého jedince na změnu po ošetření reaguje jinak – i jinak rychle, a to i při stejných potížích, s jakými přišel někdo jiný. Neodhadne to předem ani kraniosakrální terapeut, takže nemá smysl se na to předem ptát. Někomu se uleví už v průběho ošetření nebo těsně po něm, jinému za pár dní a někdo musí docházet opakovaně a výsledky jsou vidět až za několik měsíců. Většinou se jedná o proces nikoli o jednorázovou záležitost.
Při ošetření se může klientovi zdát, že terapeut má na něm „pouze položené ruce“, které přesouvá po určitých intervalech z místa na místo. Ve skutečnosti to tak vůbec není. Kraniosakrální terapeut vnímá rukama jemné procesy v těle klienta a reaguje na ně. Například musí umět vnímat a současně korigovat jemný kraniosakrální puls, což je rytmus, v jakém je produkován a vstřebáván mozkomíšní mok, který omývá mozek a míchu, a tento rytmus je přenášen do všech částí těla nervovými impulzy. To je jedna ze základních dovedností kraniosakrálního terapeuta. Musí umět vnímat blokády na lebečních švech a kosti křížové a další dovednosti, které jsou však pocitově z pohledu klienta tak jemné, že ten je často nedokáže ani potřehnout. Je to ve skutečnosti „hodinářsky“ přesná a jemná práce. Ale rozhodně zajímavá.
——————–
Pozn.: Je velký rozdíl mezi tímto klasickým kraniosakrálním ošetřením (KST) a ošetřením kraniosakrální biodynamikou (KSB), které se někdy říká biodynamická kraniosakrální terapie, kde terapeut skutečně NEDĚLÁ NIC JINÉHO, než že má na klientovi položené ruce, a to kdekoli, kde intuitivně cítí, že by to klientovi mohlo pomoci a přitom se naladí na vnitřní ticho a klid ve svém srdci – tady totiž jde „pouze“ o přenos blahodárné energie, ke které však musí mít terapeut vlohy, to se nedá naučit. Tato biodynamická kraniosakrální terapie je opředena aurou všespasení, dokonalosti a učenosti, dělají z ní kdovíco. Oproti tomu klasická kraniosakrální terapie žádnou takovou „velevýznamnou“ pověst nepotřebuje. Je dokonalá i bez vychvalování a na nic si nehraje. Klasický kraniosakrální terapeut by měl totiž umět (ještě vedlo toho všeho, co umí i biodynamický ks terapeut), pracovat s energií, mít schopnost vnímat a ovlivňovat jemné procesy v těle) plus ještě celou řadu dalších dovedností a speciálních logických hmatů. A opravdu dobrý kraniosakrální terapeut by měl mít i vynikající cit a intuici.
Kdo KST vymyslel a jak je stará?
Tato metoda se postupně vyvíjela nejprve z osteopatie, a to koncem 19. století v Americe. Tehdy se jednalo pouze o práci na lebce. Každý další autor, který se na jejím vývoji podílel, ji na základě svých vědeckých výzkumů trochu pozměnil, povýšil, zdokonalil a zjemnil až do dnešní podoby. Kraniosakrální terapie, kterou vyučuji já, se řídí z velké části principy jejího průkopníka amerického lékaře Johna E. Upledgera (1932 – 2012), odborníka na slovo vzatého a člověka s krásným srdcem i úmysly, jehož si nesmírně vážím. Ale nejsem součástí Upledger Institutu. Nechci být součástí žádných institutů ani asociací, chci pracovat mimo jakýkoli systém, abych mohla být tvůrčí a rozvíjet se podle svých schopností a svého svědomí. John Upledger byl také „svůj“ a tuto metodu automaticky při své práci propojoval vždy s intuicí a svými léčitelskými schopnostmi, o nichž se v souvislosti s ním moc nepíše, avšak když si přečtete knihy, které napsal (např. Ty a tvůj skrytý lékař – je velmi čtivá), tak to pochopíte. Ovšem doba pokročila a další inovátoři klasickou KST okleštili o všechny uvolňovací úkony, ponechali pouze „bytí s klientem v tichu a přítomnosti“ a nazvali to kraniosakrální (craniosacrální) biodynamikou. Kraniosakrální terapie a práce podle Upledgera, kterou mě naučil Dr Giovanni Conchin, který se ji naučil kdysi přímo u Upledgera v Americe, je „klasika“, která funguje a musí se umět. Novější principy a způsoby práce od jiných inovátorů metody jsem se učila později u jiných učitelů, ale musím říct, že to bylo už zbytečné, protože jsem si na totéž přišla sama v průběhu své praxe už dávno předtím.
_____________
V jedné učebnici kraniosakrální terapie se dokonce zcela vážně píše, že se jedná o šamanskou metodu a KS terapeut je ve skutečnosti šaman. Jinde v zahraniční literatuře se zase píše, že se jedná o zdravotnickou alternativní metodu. No, pravda je vlastně obojí, záleží na úhlu pohledu 🙂 Musím však říci, že podle mého názoru nelze kraniosakrální terapii oddělit od práce s energií pokud je prováděna správně, a proto ji tak vyučuji na mých kurzech (zřejmě jako jediná). Samotná tato metoda je svým způsobem prací s energií – s energií vlastního kraniosakrálního systému člověka! A navíc ji lze úspěšně kombinovat s působením blahodárnou kosmickou energií pro lepší výsledky, má-li terapeut tuto schopnost. Už i Dr. Upledger říkal, že kraniosakrální terapii NELZE v žádném případě provádět čistě jen technicky a že intuitivní způsob práce by neměl být v žádném případě opomíjen.
Detailnější popis principu fungování KST
Terapeut se naladí na svůj vnitřní tichý prostor se záměrem pomoci klientovi. Pak se začne dotýkat klienta. Má k dispozici určitý postup ošetření, při němž se přemisťuje z jedné části těla na druhou a každou velmi jemně a specificky ošetřuje. Při tom může vnímat různé vlny a také kraniosakrální puls, což je jemný pohyb fyzicko-energetického těla. Tento puls nemá se srdečním tepem nic společného (je mu nadřazen) a má mnohem pomalejší frekvenci. Kraniosakrální puls existuje díky fluktuaci mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je čirá tekutina, které omývá mozek a míchu a celý prostor, kde se nacházejí. Má několik důležitých funkcí. Mimo detoxikaci, rozvádění živin do mozku a vyrovnání nitrolebečního tlaku a množství průtoku krve mozkem, má na starosti distribuci „informací“ z mozku přes míchu a nervy do celého těla a všech orgánů. Mozkomíšní mok se neustále systematicky občerstvuje, neboť je systematicky nasáván z krevního řečiště do mozkových komor v centru mozku pomocí útvarů na krevních cévách, které jsou propustné jen směrem ven, a současně je m.m. na obvodu lebky systematicky vstřebáván zpátky do krve jinými útvary na cévách, které jsou propustné pouze směrem dovnitř, a tím se neustále udržuje určitý nitrolebeční tlak, odolnost mozku proti otřesům a občerstvuje se mozkomíšní mok.
Díky této cirkulaci mozkomíšního moku (likvoru) lebka neustále „dýchá“ – rozpíná se a zase se zužuje, a proto lebeční švy nemohou být napevno srostlé ani v dospělosti, jak se dříve tvrdilo. Švy musí být do jisté míry pohyblivé, třeba jako panty. Tento pohyb (tento „dech“) je současně fyzický i energetický a probíhá nejen v lebce, nýbrž kompletně v celém těle všech savců po celý život. Probíhá jednak komplexně, ale také každá jednotlivá část těla včetně jednotlivých orgánů a včetně jednotlivých lebečních kůstek má svůj vlastní individuální „dech“ (KS puls), který probíhá i na buněčné úrovni. Je tak jemný, že se pohybuje na hranici hmoty a energie a říká se mu v kraniosakrálních kruzích také „Dech života“. Tento „dech“ má různé vrstvy a jen jedné z nich, té nejrychlejší, se říká doslova „kraniosakrální pulz“ (nebo také KS impulz, KS rytmus). Pak tam jsou ještě 2 hlubší vrstvy, které pulzují podstatně pomaleji a jinak.
Kraniosakrální terapeut při práci vnímá pod dlaněmi tento KS pulz. Větší vlny – jemnější vrstvy a tóny, může vnímat i přímo v hloubce svého srdce. Za tímto účelem je potřeba, aby se před prací KS terapeut naladil na svůj vnitřní tichý prostor a zcela se uvolnil, jedině tak je schopen vnímat vnitřní prostor klienta, jednotlivé vlny a kraniosakrální pulz. Podle toho, na jak široký „prostor“ se praktikant naladí, vnímá jeho různé vrstvy v různé hloubce. Jestliže se terapeut dokáže naladit na nejhlubší „složku“ našeho bytí – zprostředkuje klientovi přístup k jeho vlastnímu zdroji ZDRAVÍ a vitálních sil. Z vlastních zkušeností můžu říci, že nejefektivnější je vnímání hloubky vrstev pole a intuitivní setrvání na konkrétním místě v kombinaci s jednotlivými „úkony a úchopy“ v rámci pevně daného postupu ošetření (včetně uvolnění fascií, příčných struktur a lebečních švů), a to podle individuálních potřeb konkrétního klienta.
Takto se kraniosakrální praktikant dotýká klienta chvíli na jednom a chvíli na jiných místech těla i hlavy, kde vnímá a sotva znatelně koriguje ks-pulz. Terapeut propojuje logický postup s intuitivním naciťováním. To znamená, že pracuje sice intuitivně, ale současně má k dispozici konkrétní perfektně sestavený systematický postup ošetření podle Dr. Upledgera, který se skládá z mnoha jednotlivých hmatů, jež se od sebe někdy i dost liší, a jejichž účelem není pouze vnímat kranioskrální pulz a vnitřní procesy ve fyzicko-energetickém těle klienta a propojit tak klienta se zdrojem jeho zdraví, ale také uvolňovat bloky, a to jak na fyzické, tak i na energetické úrovni organizmu, dokonce i na duševní úrovni. Například u mě na kurzu se praktikanti mimo jiné učí uvolnit atlanto-occiptální skloubení (na zátylku), dále kost křížovou a legendární „es-í“ (SI = sakro-iliakální) skloubení, srovnat tak rozdílnou délku končetin, uvolnit jemně, ale účinně blokády na páteři, na hlavě (v hlavě) i jinde, uvolnit jemné srůsty a příčné struktury,… Je toho mnohem více. Například uvolňování jednotlivých lebečních švů a kůstek (kvůli zajištění volného rytmického průtoku mozkomíšního moku, který omývá mozek a míchu) je velice důležitá a téměř hodinářsky jemná a precizní práce. Vše se děje jemným přikládáním rukou, eventuálně jemnou vibrací. Téměř žádný hmat zde není vyloženě čistě jen fyzický.