O mně

Ač jsem prošla velkou řadou kurzů a školení (viz seznam dole na této stránce), tak hlavním faktorem úspěchu při mé práci léčitelky je vrozený dar a mnohaletá praxe. Umění kraniosakrální terapie, kterou jsem vystudovala v letech 2008-2010 přitom hraje neméně významnou roli a nedám na ni dopustit. Často dodnes stojím v úžasu nad tím, jaké zázraky dokáže tato jemná, precizní, zajímavá a přitom pro klienta nesmírně příjemná neinvazivní metoda, při které klient leží oblečen na měkkém lehátku a vnímá příjemné terapeutovy doteky a proudění energie a relaxuje, zatímco v jeho těle i duši probíhají výrazné očistné a ozdravné procesy.

S čím vám mohu pomoci

Vzorek toho, s jakými potížemi mám největší úspěchy (nemám zkušenost úplně se vším), a také ohlasy na moje kurzy si můžete přečíst v referencích, které mi napsali někteří moji klienti. Lidé mě vyhledávají nejčastěji kvůli bolestem hlavy, zad a jiným neidentifikovatelným bolestem, hormonálním poruchám (např. nepravidelná menstruace), anebo s úzkostmi či depresemi a různými nervovými a chronickými potížemi, s nimiž si klasická medicína neví rady a také lidé s částečným ochrnutím (i po mrtvici). Také děti, které se ve svém vývoji vychylují z normálu. Vyhledávají mě i těhotné ženy, kterým pomáhá kraniosakrální terapie nebo naopak ženy, kterým se nedaří otěhotnět. A také lidé s emocionálními bloky a kvůli očistě čaker a energií či očistě prostor. Mám i klienty, kteří docházejí čistě kvůli relaxaci a elilminaci stresu, protože „kraniálka“ je velice příjemná. Je toho však ještě víc, protože kraniosakrální terapii i energie lze použít v obrovské škále nejrůznějších potíží, které jsem tady ani zdaleka nevyjmenovala a s některými nemám zatím ani zkušenosti.

Ze zkušeností s mnoha tisíci klienty mohu říci, že se mi daří pomoci (když ne úplně, tak alespoň částečně) asi 90% z nich. U většiny je potřeba osobní návštěva, ale v některých případech je jedno, zda přijdou osobně, nebo zda na ně působím energeticky „na dálku“. Někdy je dokonce práce na dálku lepší volbou. Málokdy však stačí 1 působení. Jedno působení stačí při očištění osob či prostor od negativních energií, anebo při šamanském odbloku. Ovšem v případě chronických fyzických nebo psychických potíží, kdy pomáhá zejména kraniosakrální terapie, je zpravidla potřeba více návštěv v pravidelných intervalech 2 až 3 týdny. Kolik, to je zcela individuální – někomu stačí 3 návštěvy, jiný musí docházet třeba půl roku do odeznění potíží. Není v tom skoro žádné pravidlo, musí se to prostě zkusit, každý reaguje jinak. Pokud nevíte, zavolejte mi nebo napište email a já vám poradím.

Lepší je, když klient nejprve navštíví lékaře a až teprve pak se obrátí na mě. V případě, že lékař navrhuje operaci, anebo léčbu s negativními vedlejšími účinky, je asi lepší varianta vyzkoušet nejprve alternativu – pokud teda přímo nehoří (hoří při zánětu vnitřního orgánu – např. slepého střeva, hoří při infarktu, mrtvici apod. – tam běžte okamžitě k lékaři!). Také při akutním úrazu vám nepomohu. A v případě např. rakoviny bych být vámi neriskovala a léčila bych se klasicky u odborníků západní medicíny. Alternativa může být v takovém případě jako dobrá podpůrná metoda. Na druhou stranu například – dřív než bych se začala ládovat antidepresivy, anebo dryáky na bolesti, vyzkoušela bych třeba kraniosakrální terapii a energie. Ale rozhodně si nepřeju, aby někdo kvůli svému odporu k západní medicíně zanedbal kvalitní lékařskou péči, která v akutních případech může zachránit život, což alternativní medicína zpravidla většinou neumí – k té je dobré sáhnout v případě chronických potíží či potíží, které lékař nazval neléčitelnými či nevyléčitelnými nebo hypochondrickými či psychickými. V takovýchto případech mívá alternativa někdy cenu zlata.

Můj názor na západní medicínu

Ráda bych zde zmínila, že ačkoli se věnuji alternativním směrům, vážím si i západní medicíny a jejích pokroků, protože v mnoha případech je její role nenahraditelná, a to mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Ale v mnoha případech je to naopak – a to se týká zejména chronických potíží a potíží, které západní medicína prostě neumí nijak uchopit, anebo se k nim staví příliš „humpolácky“ a výsledky pak mohou být nulové, anebo zbytečně katastrofální. Důvodem je, že západní medicína nepátrá po příčinách potíží, ale řeší pouze důsledky. Dalším důvodem je to, že západní medicína nevěří v sílu ani v existenci energií, které mohou v mnohých případech nenahraditelně pomoci a nevěří, že v jemnosti ošetření a ve správně směrované energii se často skrývá obrovská síla uzdravení. Současně si také nedává příliš do souvislosti tělo a duši – jejich vzájemné propojení. A také nevidí do důsledku propojení mezi jednotlivými částmi těla. Avšak mnohé chirurgické i jiné zákroky jsou skutečně nenahraditelné, například transplantace a spousta dalších. Alternativci se na mě budou asi mračit, ale tvrdím, že dokonce i mnohé chemické léky jsou zatím nenahraditelné. Odkud pochází chemie? Budete se asi divit, ale z přírody! Procesy, které v přírodě přirozeně probíhají jsou chemické. Chybí vám zinek nebo železo? Oba jsou chemické prvky a je potřeba je do těla dodávat ať už stravou nebo jinak.

Západní léky ocení ten, komu zachraňují život nebo třeba i zdraví duše, a u nichž neexistuje žádná náhrada těchto léků. Což však dle mého soudu neplatí o většině očkování ani o jiných lékových šílenostech založených čistě na byznysu farmaceutického průmyslu, které zdraví spíš ničí nežli navozují. Nelze vše házet do jednoho pytle a dát na něj nápis „chemické léky jsou svinstvo“. Někdy to tak je, ale jindy ne. Možná máte jiné zkušenosti a názor. Moje názory se mění a opravují s věkem a s přibývajícími osobními zkušenostmi a jsou čím dál tím méně černobílé 🙂

Západní i alternativní medicína by měly spolupracovat, ne se pomlouvat. Je však pravda, že v posledních letech kvalita přístupu lékařů k pacientům bohužel značně poklesla. Toho jste si jistě všimli. Možná je to i tím, že ti kvalitní lékaři odcházejí, protože se po nich chce něco, co je v rozporu s jejich etickým cítěním, ale to jsou jen moje dohady. Nicméně stejně, jako mezi západními lékaři jsou svědomití a šikovní odborníci, ale současně také ignorantští a arogantní lemplové, tak i na alternativní scéně jsou na jedné straně zodpovědní, citliví a schopní léčitelé a na straně druhé i podvodníci a zlatokopové vydělávající na utrpení důvěřivých lidí. Je to bohužel smutný fakt. Rozdíl je trochu v tom, že neschopný či ignorantský lékař může člověka zabít, zatímco neschopný a podvodný léčitel svým konáním těžko někoho zabije. Zato vás může takový léčitelský podvodník přivést na mizinu- když si účtuje třeba desetitisíce, v některých případech dokonce i statisíce – za nic. V těchto případech byste však měli být ostražití, protože ti nejlepší léčitelé po vás pravděpodobně nebudou chtít desetitisíce a nikdy vám nebudou slibovat ani garantovat 100% výsledky, které očekáváte. I já svým klientům říkám, že například v určité oblasti by se raději měli obrátit jinam, zatímco třeba v jiné oblasti mívám výborné výsledky, ale na 100% jim předem nic neslibuji. To totiž nemůže nikdo, pokud je čestný a soudný.

Více o mně

Budete-li si tyto moje stránky pročítat, možná vám budu chvílemi připadat kontroverzní 🙂 Chci všemu přijít na kloub, a to zejména věcem, které nejsou prokázané, a přesto jim naprostá většina lidí bezmezně věří. A tak leccos zkoumám, ověřuji a zkouším na vlastní kůži. V tomto případě se to týká hlavně věcí duchovních. A kolikrát zjistím, že jsou věci jinak, než jak se tváří a co se o nich říká. Nelíbí se mi, když ze mě někdo dělá blbce 🙂 Je až s podivem, kolik lidí si ze strachu nebo z pohodlnosti hájí svůj život v klamu i sebeklamu. Tolik k vysvětlení některých mých názorů, s nimiž se na mém webu můžete setkat 🙂

Jsem sice rebel, ale ve své podstatě jsem mírumilovná, empatická, tvořivá a zranitelná žena. Ale rozhodně nejsem éterická bytost s hlavou v oblacích 🙂 Vedle svých přátel, dětí a vnoučátek miluju také přírodu a zvířátka, ale profesně se věnuji raději lidem, a to zejména dospělým (a dětem od 4 let výše). Pomoc zvířátkům poskytuji skrze pravidelné finanční dary pro organizace na obranu zvířat, jako je například OBRAZ nebo útulky. Taky moje dvě modrooké číči mají boží život 🙂 Kdybych sama sebe měla přirovnat k nějakému zvířátku, byla by to kočka. A jestli někdo z vás řekne, že kočky jsou falešné, tak ode mě dostane flákanec! 🙂

Bytostně potřebuji, aby můj život a moje profese měla hlubší smysl. Zřejmě díky inkarnacím v následujích rolích se duší cítím být tak trochu indiánská šamanka, keltská žena, břišní tanečnice, lesní tulačka, bojovnice za svobodu a pravdu, plejáďanka, a díky inkarnacím ve starém Egyptě mám také silný vztah k některým faraonům a oné době (nejen kladný). V tomto životě úplně nejvíc miluji svůj domov a roli ženy, léčitelky, kamarádky a babičky. Když jedu někdy do zahraničí, nikdy tam dlouho nevydržím a vždycky se ráda vracím. Jsem vděčná za zemi, v níž žiju, za českou přírodu a za své krajany. Mám to tak už od dětství. Sice jednou za rok jezdím k moři a miluju vodu, vážím si jí a neberu ji jako samozřejmost, ačkoli stejná voda, jakou se dnes myjeme a jakou pijeme a znečišťujeme, je tady už od pravěku. Přesto se úplně nejlíp cítím v lese nebo u řeky a na horách. Věřím na elfy a stromové víly a neumím si představit život bez stromů v mojí blízkosti, ale stejně tak si neumím představit život bez lidí někde na samotě. Je to zajímavé, jak někoho táhnou daleké kraje a utíká z toho rodného, zatímco jiní jsou rádi tam, kde vyrostli. Zřejmě je to dáno i zážitky a zvyky z minulých inkarnací. Když se podíváte na můj soukromý web www.amarhea.cz, tak vzhledem k designu toho webu pochopíte možná lépe mojí duši 🙂 Mám tam i galerii se spoustou krásných fotek.

Lidé mi často říkají, že mám širokou nabídku a nevědí, co si vybrat. Ve skutečnosti je to však pořád jedno a totéž = vlastně PRÁCE S ENERGIÍ. Nebo, chcete-li jiný výraz, tak LÉČITELSTVÍ, anebo ŠAMANIZMUS. Mým hlavním oborem je kraniosakrální terapie, avšak i při ní se pracuje s energií a je to vlastně léčitelská metoda, ačkoli v zahraničí je uznávaná i západní medicínou, protože je podložená vědecky a funguje hlavně na principu fluktuace mozkomíšního moku.

Další videa + Fotky + Rozhovor v TV Cesty k sobě najdete v Galerii

Jsem praktická a ačkoli pragmatici by na mě asi měli jiný názor, tak z mého pohledu jsem v podstatě racionální. Přesto na první místě poslouchám především své srdce a intuici. Někomu, kdo se „vznáší v oblacích“, mohu připadat někdy až příliš střízlivá, snad i proto, že uznávám klasickou medicínu, ačkoli téměř vždy napřed sahám po té alternativní a často to stačí. Přesto byly v mém životě chvíle, kdy mi pomohla právě západní medicína, zatímco ta alternativní zklamala. Ale určitě jsem „pro“ zkusit přírodní léčbu než rovnou sahat k chemii nebo chirurgii. Příroda někdy dokáže zázraky. A s klasickou medicínou se nevylučuje, naopak se mohou vzájemně doplňovat. Proto přijímám i klienty, kteří užívají léky – to pro mě není překážka. Drogově závislé lidi však do ošetření nepřijímám, protože jsou vědomě sebedestruktivní.

Mám ráda přirozenost, odvahu, otevřenost, nenucený humor, pravdu a selský rozum. Nesnáším bezcitnost, bezohlednost, pokrytectví, přetvářku, manipulaci, zkostnatělost a hloupou aroganci. Vždycky jsem šla mimo hlavní proud a vyčnívala z davu (díky tomu jsem utržila v životě spoustu facek), protože stádovitost rozhodně není můj styl. A to je patrné i na mém postoji ke covidu, rouškám a k „populární“ vakcíně 🙂 Nestydím se za to, že jsem „antivaxer“ a že mi někteří známí včetně mých dětí říkají, že jsem konspirátorka, protože každá konspirační teorie se za pár měsíců či let stává skutečností a pak ji přijímají jako samozřejmost i ti, kteří se jí předtím vysmívali. Do péče přijímám očkované i neočkované, protože nesnáším diskriminaci. A to, jestli se lidé nechají nebo nenechají naočkovat, je čistě jejich věc. Ačkoli nemám ráda konfliktní situace, pro pravdu a spravedlnost jsem někdy ochotna jít i do konfliktu, pokud se mě to osobně týká a pokud se do mě někdo naváží.

Taky se mi nelíbí, když někteří lidé (školitelé apod.) používají příliš cizích výrazů, kterým obyčejní lidé nerozumějí, ale protože je jim trapné to přiznat, tak ve výsledku nerozumějí řečenému. Myslím si, že ti řečníci to dělají proto, aby vypadali vzdělaněji než ostatní a záleží jim víc na sebeprezentaci než na lidech, kteří jim přišli naslouchat. Proto mluvím česky (i anatomii), názorně a vítám na kurzu i na terapiích dotazy, které jsou k tématu. Chci, aby mi lidé rozuměli. Také nemám ráda, když někteří povyšují svoji metodu nad ostatní a dělají z ní kdovíco vznešeného nebo vědeckého, zatímco je to někdy přesně naopak. Ale mnozí jim věří, protože jsou to přece odborníci 🙂 A přitom existují lidé, kteří se vypracovali svépomocí a samostudiem a pomáhají druhým smysluplněji než někteří jiní, kteří studovali XX roků a mohou mít i několik titulů. Je to totiž hlavně o talentu, zkušenostech a vyzrálosti duše i ducha (což nesouvisí nutně s věkem a někdy ani se vzděláním). Tím rozhodně nepopírám existenci lidí, kteří jsou vzdělaní a současně moudří, talentovaní, oduševnělí i vyzrálí (ti však často bývají skromní a obyčejně lidští). Jen jsem chtěla říct, že nekladu rovnítko mezi vzdělání a umění druhým pomoci, a také, že nemám obecně ráda, když se někdo nad druhé vyvyšuje, anebo před druhými ponižuje. Mám ráda přátelské prostředí, kde se všichni cítí příjemně a každý má právo na svůj názor 🙂

Talent versus drill

Víte, jsem převědčena, že talent je něco, co člověk má hlavně díky své píli v mnoha inkarnacích. Když se například naučíte dobře lyžovat a pak třeba 15 let nestojíte na lyžích, tak po 15 letech se to nemusíte učit znovu, ale prostě „si jen vzpomenete“ a naskočíte do toho. A takhle jsem to měla já s kraniosakrální terapií, s prací s energiemi, ale také s břišními tanci. Můj talent má evidentně kořeny v mnoha inkarnacích, takže jsem se to v tomto životě téměř nemusela učit, stačilo jen se rozpomenout. A proto je nespravedlivé říci o někom, že je rychlokvaška jen proto, že absolvoval krátký kurz. Takový člověk může být někdy (ne vždy samozřejmě) velice talentovaný a jde mu to samo, nemusí se to nikterak dlouho učit. A naopak někdo, kdo talent nemá, může dřít jako mezek a studovat i praktikovat já nevím kolik let a stejně třeba nemá výsledky. Prostě proto, že je v rámci existence své duše v daném oboru teprve začátečník, ačkoliv v současném životě třeba studuje daný obor spoustu let. A navíc – léčitelství přece není drill, nedá se vycvičit inteligencí, logikou ani mechanicky. Léčitelství je umění, kde je potřeba mít hlavně cit, fantazii a intuici a také lásku a nadšení k tomuto poslání. A nechat se vést vnitřním kormidelníkem a příliš nad tím nepřemýšlet, tady je hlava spíš na překážku 🙂 Ani schopnost intuice není zadarmo. Žádný talent podle mě není rozhodně zadarmo, ačkoli se to tak může jevit z pohledu člověka, který nevěří na reinkarnaci. Tím nechci říci, že umění kraniosakrální terapie spočívá pouze v intuici, ale TAKÉ v intuici.

Pokud uvažujete o tom, že byste se přihlásili na můj kurz a máte pocit, že i přes moje „sebeodhalení“ na předchozích a následujících řádcích mě chcete napřed poznat osobně, můžete se ke mně objednat na sezení – třeba na kraniosakrální terapii nebo konzultaci,…to je jedno. Uvidíte, jak si „sedneme“ 🙂

Moje cesta

Narodila jsem se v Plzni v roce 1966 ve znamení Lva s ascendentem v Raku, desátým astrologickým domem v Rybách a dalšími aspekty, kterými jsem byla předurčena především k léčitelské profesi. Do 20 let jsem žila na vesnici u Plzně a po svatbě 6 let v Brně. Pak jsme se přestěhovali do Prahy, kde manžel dostal práci. V Praze 8-Čimicích jsem strávila celých 23 roků. Od roku 2016 žiji v malé vesnici poblíž Řevnic a Karlštejna. Vystudovala jsem gymnázium, nedokončila vysokou školu z důvodu založení rodiny a stěhování na Moravu a taky proto, že jsem v dané oblasti neviděla svoji budoucnost. 15 let jsem pracovala v oblasti ekonomie a obchodu. Zkoušela jsem také podnikat v oblasti mezinárodního obchodu, ale zkrachovala jsem. V letech 2006 až 2011 jsem měla vlastní taneční a pohybovou školu Sluneční kruh, kde kromě vedení této školy jsem vedla hodiny tance a pilates. Tuto pohybovou školu jsem v roce 2012 předala dceři. Od roku 2009 působím především jako kraniosakrální terapeutka a pořadatelka-lektorka kurzů KST a práce s energií, a to hlavně v Praze. Kromě samostudií o těle a duši jsem absolvovala celou řadu odborných kurzů, konkrétně je vypisuji dole na této stránce. Níže je také video – můj rozhovor o kraniosakrální terapii v TV „Cesty k sobě“.

Díky přírodě, ve které jsem vyrůstala, a k níž mám velmi silný vztah, se mi rozvíjela intuice, vztah k vnímání energií a věcí za hranicemi běžných lidských smyslů a také vztah k duchovnu, protože jsem na svých častých toulkách lesem přemítala o svém duchovním rozvoji a rozmlouvala s duchem lesa.

Od dětství jsem prošla mnoho cest, které měly vést k harmonii a k mému poslání. Cesty byly klikaté se spoustou obtížných úseků. Málokdy vedly sluncem zalitou loukou. Častěji na nich byla spousta kamení a klád a někdy se zdálo, že překážku ani nelze zdolat. Některé úseky byly šedé, anebo temné tak, že nebylo vidět na konci žádné světlo a zdálo se, že jsou nekonečné. A někdy jsem se musela vrátit a jít jinudy, protože cesta byla slepá. Nikdy jsem se však nevzdala a nezůstala stát na místě. Pokaždé to vyžadovalo mou odvahu ke změně a skoku do neznáma, vůli, upřímnou sebereflexi a důvěru v sebe sama. A hlavně konkrétní činy namísto teoretických úvah. Já totiž nevěřím na pevně daný osud. Věřím spíš v to, že člověk sám je tvůrcem svého života svým smýšením a hlavně činy. Připouštím, že některé události jsou osudové, ale spoustu věcí můžeme ovlivnit. Na pevně daný osud věří lidé, kteří to nikam nedotáhnou a ve stáří litují toho, co mohli udělat a neudělali. Anebo si stěžují na špatný osud či geny nebo výchovu a těžké dětství. Tito lidé se sami stavějí do role oběti, žijí minulostí, vymlouvají se a čekají, že se vše zařídí nějak „samo“. Raději si nechávají věštit budoucnost, namísto toho, aby si ji sami tvořili. My lidé vždy směřujeme tam, kam směřují naše myšlenky a naše dlouhodobé vnitřní nastavení. To můžeme kdykoli vědomě změnit – my sami.

Můj život byl dříve opravdu hodně pestrý, vůbec ne snadný, ale máločeho lituji. Snad jen toho, že jsem se víckrát zbytečně vyčerpala a zdržela zachraňováním někoho, kdo ve skutečnosti nechtěl zachránit, ale chtěl jen, abych ho táhla na svých bedrech a nesla za něj odpovědnost – a já to bohužel včas neprokoukla. A tak jsem po nějaký čas nevědomě hrála roli podle pravidel někoho jiného, nikoli podle svých. Nakonec to skoro vždycky dopadlo jako házení perel sviním a já jsem se jen zbytečné vyčerpala. Ale jsem si jista, že bych dnes nebyla tam, kde jsem, kdybych mnohokrát v životě neskočila do nejistého neznáma a nepodnikla určité (možná i statečné) kroky, které mě někam posunuly, a za které jsem zpětně sama sobě vděčná. Nejednou jsem se dostala na křižovatku, ze které se zdálo, že nevede žádné východisko. Byly momenty, kdy jsem o vše přišla a kdy jsem znovu a znovu začínala od nuly – bez finančních prostředků a bez pomoci. Mnozí by to možná vzdali. Lidé často hledají důvody, proč něco nejde. Já si naopak vždy řeknu, že to MUSÍ JÍT! A hledám ZPŮSOB JAK. A co když udělám chybu?

Chybné rozhodnutí není chybou, protože chybami se člověk učí, pokud teda není „nepoučitelný“. Ti, kdo hledají důvody, proč nic nedělat a „proč něco nejde“, často říkají, že nemají sílu něco změnit. Nebo se bojí, aby neudělali chybu. Někteří chodí donekonečna na psychoterapie, kde se pokaždé vypovídají, ale pak jedou dál ve starých kolejích. Cokoli se jim stane nepříjemného – stěžují si. Hledají příčiny svých nezdarů vně, nikoli v sobě. Když už konečně udělají krok ke změně a nevyjde to hned napoprvé, řeknou: „Asi to tak mělo být.“ A vrátí se ke své pasivitě. Tuhle frázi dost nesnáším a až na vzácné momenty ji nepoužívám. Když se mi něco nepovede napoprvé, nikdy neřeknu, že to tak asi mělo být, ale VŽDY se snažím podruhé, potřetí, dokud se mi to nepodaří. Vzdám to a řeknu „že to tak asi mělo opravdu být“ teprve po mnoha pokusech. Namísto toho, abych litovala špatných věcí, které se mi staly, anebo abych je přičítala karmě (což taky lidé často dělávají), tak hledám, co si z té situace odnést, jaké ponaučení se v tom pro mě skrývá, aby se mi to už nestalo. A začnu nanovo.

Omlouvám se, pokud se v té „alibistické pasivitě“ vidíte, ale stejně tak doufám, že vás tato slova třeba právě nakopnou k potřebným statečným krokům ve vašem životě 🙂 Vím, že je to těžké, ale nese to své plody. Ale souhlasím s vámi, že je to i otázka správného načasování a intuice. Někdy je opravdu lepší nic nedělat a počkat. Ale NĚKDY, ne neustále. A tak někteří lidé raději setrvávají v nefunkčních vztazích nebo úmorném zaměstnání, které je nebaví, s tím, že to tak nějak už „doklepou“ do stáří, namísto toho, aby začali znovu a jinde. Vzdají život a své právo na štěstí. Proč? Protože mají strach.

Měla jsem 2 děti brzo za sebou, syna Honzu (1988) a dceru Šárku (1990). V roce 1993 (v necelých 27 letech) mi skončila mateřská dovolená. Od té doby až do roku 2006, kdy jsem oslavila čtyřicátiny, jsem vystřídala velké množství zaměstnavatelů a zejména kancelářských a obchodních profesí, avšak nikde jsem nebyla spokojena. Pořád jsem hledala něco víc, něco, čím bych mohla pomáhat lidem, rozvíjet své vlohy a co by mě skutečně naplňovalo. Už v roce 1998 jsem se nechala zasvětit do dvou stupňů Reiki. To byl můj první praktický krok v této oblasti. Později jsem si udělala i mistrovský stpeň reiki, abych mohla zasvěcovat druhé. Dnes už reiki nedělám. Jednak mám od pánaboha vrozený dar v rukou a kromě toho disponuji mnohem účinnějšími a efektivnějšími metodami než je reiki. Zjistila jsem, že reiki není to, zač se vydává ani není tak účinné, jak se tvrdí a zasvěcení do reiki může být někdy i nebezpečné. Ale tehdy mě to nadchlo a byl to můj první počin k budoucí úspěšné dráze léčitelky. Od mateřské jsem se také intenzivně zabývala astrologií jako samouk a vypracovávala horoskopy všem blízkým a kolegům v práci. Šlo především o astropsychologii, ta mě úplně nadchla. Snažila jsem se rozvíjet svou osobnost tak, aby se mně i lidem v mém okolí žilo lépe a radostněji, abych byla úspěšná a zdravě sebevědomá a dokázala se prosadit, jelikož jsem do té doby byla naivní, poslušná a nesobecká až k sebezničení.

Otec mě od malička vedl k tomu, že musím myslet jen na druhé a jejich pohodlí a na sebe se vůbec neohlížet, zatímco on se tím zrovna moc neřídil. Matka mě naopak vedla k tomu, abych se na druhé neohlížela vůbec a poslouchala jen její pravdu, zatímco ona se neustále pro druhé obětovala, ale mě za totéž trestala. Přesto mi paradoxně už od předškolního věku dávala sestru na zodpovědnost, protože jsem byla o trochu starší. Naše domácnost byla „Itálie“ se vším všudy a my jsme se v tom se sestrou zmítaly zleva doprava. Když se někomu něco stalo, chyba byla podle rodičů vždycky v druhých. Když se mámě něco nepovedlo, řekla například, že je to moje vina. Když se něco stalo mně, byla to podle rodičů vina mojí kamarádky nebo někoho jiného. Těmito proncipy žijí rodiče i sestra dosud. Mně ale takový přístup vždycky hrozně vadil. A tak jsem jako dítě utíkala často do lesa mezi stromy, kde mi bylo nejlíp.

Trpěla jsem často pocity viny a vzdoru vůči rodičům. A narozdíl od nich jsem hledala příčinu všeho vždycky sama v sobě, což byl opačný extrém a cítila jsem za všechno zodpovědnost. Vzala jsem si na sebe roli sebeobětovače a neustále někomu pomáhala, někoho zachraňovala a „páchala dobro“ až téměř k sebezničení. Toužila jsem zachránit každého a celou Zeměkouli 🙂 Podle toho pak vypadalo i moje manželství i některé kamarádské vztahy. Mockrát jsem na tento svůj nezdravý postoj doplatila. To všechno jsem si musela zvědomit, utřídit a pak jsem to musela a chtěla v sobě „přepsat“. A tak jsem zhruba od 28 let (kdy už jsem měla 6-letého syna a 4-letou dceru) hltala stohy psychologických příruček a seberozvojových knih o tom, jak se postavit k různým situacím a snažila se podle toho žít. Přesto jsem i později občas spadla do spasitelské role, nebylo snadné se toho zlozvyku zbavit.

Často jsem taky v životě napřed „skočila do vody“ a teprve pak se „učila plavat“, ale vždycky se mi to vyplatilo, ačkoli lehké to rozhodně nebylo. Protože jsem byla zvyklá se protloukat na vlastní pěst, nedokázala jsem nikoho nikdy požádat o pomoc a myslela jsem si, že všechno musím zvládnout sama a navíc ještě pomáhat druhým, kteří svůj život nezvládají. A přitom jsem toužila po dokonalosti. Jedna moje dlouholetá kamarádka měla názor, že lidé se nikdy nemění. Z toho jsem byla v šoku, protože zrovna u této kamarádky jsem za roky naší známosti zaznamenala obrovské změny v jejím vývoji (k lepšímu). Odvětila jsem: „Ale ano! Lidé se mění – tak, jak se vyvíjejí, a je to dokonce jeden z jejich hlavních úkolů!“ Já jsem se vždycky snažila o svůj osobnostní i duchovní rozvoj a vědomě měnila sebe i svůj život. Nic jsem nenechávala na „osudu“ nebo na náhodě.

Když přišla padesátka, usoudila jsem, že si dám konečně pohov. Nemusím být dokonalá a je to tak v pořádku 🙂 Hlavní je být v harmonii a míru sama se sebou a se svým svědomím a nedělat z ničeho velkou vědu. Dnes mám přátele, na něž se můžu spolehnout, práci svých snů, hezké bydlení v přírodě a jsem se svým životem spokojená. Konečně už nemusím nic řešit. Jsem za to sama sobě vděčná, protože bez cílevědomosti a houževnatosti by bylo všechno jinak. V poslední době nám sice život prozměnu komplikuje koronavirus a vládní opatření, to jsou ale věci, které nezměním, a tak se snažím být v tomto směru alespoň optimistou 🙂

Plnění mých snů

V roce 2006, před mými 40. narozeninami, krátce po rozvodu, jsem se konečně rozhodla zrealizovat svůj sen o pomoci lidem k celkové harmonii a přirozenému zdraví, což bylo do té doby jen mojí volnočasovou zálibou. Impulzem byl rozvod, ztráta zaměstnání, tíživá finanční situace, potřeba udržet děti na studiích a zejména silná potřeba začít úplně nový, naplňující život. Jako samoživitelka se dvěma dětmi v kulminující pubertě, samými dluhy a s nulovým kapitálem jsem se rozhodla založit si u nás na sídlišti v Praze Čimicích kurzy břišních tanců a skupinového cvičení pilates, které tehdy nikdo neznal. Blízcí mi říkali, že jsem cvok. Nikdo mi nevěřil a všichni mě od toho zrazovali. Říkali, ať jsem rozumná a najdu si nějakou „normální práci“, přece živím děti. Já však namísto toho poslechla své srdce a ono to VYŠLO!!! Byla jsem již delší dobu instruktorkou fitness (zatím však bez praxe) a vystupovala jsem nárazově na soukromých oslavách jako břišní tanečnice. V oblasti pohybových aktivit jsem si tedy byla jista, že mám co nabídnout. Musela jsem jen sebrat odvahu předstoupit před kurzistky, protože to pro mě byla naprosto nová role, z níž jsem měla velkou trému 🙂 Také jsem musela věřit, že to vyjde a bude o to zájem a lidé přijdou i na druhou lekci a koupí si kurz, protože jsem první lekce dělala zdarma jako ukázkové. Všechno jsem zvládla a zájem o moje kurzy byl obrovský! Pak jsem tyto kurzy pod svojí hlavičkou „Sluneční kruh“ rozšiřovala na další pražská sídliště a obvody a pak i mimo Prahu. Celkem to nakonec bylo na 7 místech. Díky tomu jsem se už nemusela dál trápit někde v kanceláři.

Pronajímala jsem si sály a tělocvičny ve školách, školkách, fitkách a kulturácích, všude jen na několik hodin týdně, takže jsem neměla žádnou svoji stálou provozovnu, díky čemuž jsem nepotřebovala žádný vstupní kapitál. Sehnat vhodné prostory ale nebylo vůbec snadné! Ještě dnes si vzpomínám, jak jsme s kamarádkou zpočátku chodily po Praze dům od domu a roznášely hromady podomácku vyrobených letáčků do schránek a na nástěnky 🙂 Web a cvičební pomůcky jsem si pořídila až později, když už jsem si na to vydělala. Pronájem tělocvičen a tanečních sálů jsem většinou platila měsíčně jen za realizované lekce, což byla taky obrovská výhoda. Sama jsem (kromě administrativy a koordinace celého ánsámblu) nakonec vedla 12 hodin pohybových aktivit týdně a na dalších 12 lekcí týdně jsem si vyškolila instruktorky z řad nejšikovnějších cvičenek a tanečnic z mých kurzů. Jednou z nich byla (a dodnes je) i moje dcera. Konečně jsem měla pocit, že jsem se našla. Pracovala jsem s láskou a nadšením! Mám mraky koníčků – třeba i šití, háčkování, vaření, četba, psaní, malování krajinek, taroty, astrologie, lyže, kytara, piano. Ale tanec miluji snad nejvíc (ještě vedle ezoteriky a toulek přírodou), obzvlášť ten orientální a taky latino-ameriku. Ženy se na mých kurzech stávaly Ženami a krásnými tanečnicemi. Přestávaly je bolet záda a uzdravovalo se jejich sebevědomí. Mnohé byly velice talentované a vystupovaly jsme i veřejně. Fotografie mám na www.amarhea.cz. Když mi někdo řekne, že z nuly se nedá začít a že má navíc závazky, řeknu: „Jde to. Jsem důkazem.“ Dokonce jsem dříve bývala i bojácná a stydlivá. I toho jsem se musela zbavit, když jsem chtěla jít za svými sny. Musela jsem VĚŘIT, že to zvládnu.

Samozřejmě byly i nezdary. Po dvou letech, v roce 2008, mi vyhřezly bederní ploténky, můj organizmus už dál neunesl zátěž starostí o rodinu a hlavně o její obživu, kterou jsem nesla roky sama „na bedrech“. Lékaři mi nedávali naděje, že bych mohla ještě někdy v životě pokračovat v pohybových aktivitách, do kterých jsem investovala tolik nadějí, času a energie, a které mě bavily a živily mě a moje děti. Takový verdikt byl pro mě naprosto nepřijatelný a zdrcující! Lékaři mi prostě neuměli pomoci, jejich snažení bylo zcela bezvýsledné a na operaci jsem jít nechtěla – i tady byl výsledek nejistý. A tak jsem hledala jiné řešení. A stal se ZÁZRAK!!! Nakonec mi pomohla paní, která ke mně chodila na cvičení a která, když mě viděla, nabídla mi své služby. Byla to kraniosakrální terapeutka. Díky její péči se opravdu stal zázrak. Dodnes jsem jí vděčná. V rekordním čase jsem se mohla navrátit do tělocvičny a tanečního sálu a zcela bez zdravotních potíží! Od té doby až dodnes nemám s plotýnkami žádné závažné potíže, které by mě jakkoli limitovaly!

Kraniosakrální terapii jsem toužila umět už od přelomu milénia, tedy mnohem dříve než jsem ji zažila na vlastní kůži od paní, která mi pomohla na potíže s plotýnkami. Jenže v době, kdy jsem tuto metodu na konci starého milénia objevila v nějakém časopise, mi chyběly finance i čas na studia. Tato metoda se tenkrát dala vystudovat pouze v zahraničí a já měla malé děti. Zázračné uzdravení plotýnek kraniosakrální terapií, skoro o 10 let později, pro mě bylo impulzem se do toho konečně pustit! Tehdy, v roce 2008, jsem napsala Radkovi Neškrabalovi, že bych chtěla absolvovat jeho kurz kraniosakrální osteopatie, což je v podstatě kraniosakrální terapie. Radek mi odepsal, že v tom roce neplánuje žádný kurz, což mě zklamalo. Nechtěla jsem čekat ani minutu, a tak jsem si na internetu našla jinou školu KST.

Byl to Color life s.r.o. Majitelem a lektorem byl velice zajímavý starší pán Dott. Giovanni Conchin, Ital a buddhistický láma dříve žijící 7 let v Tibetu, několik let na Sibiři jako vědec a v současné době žijící u Varnsdorfu, kde si zřídil své centrum. Tam přijímal klienty a pořádal kurzy Kraniosakrální terapie a Kauzální medicíny. Jiná organizace tyto kurzy u nás tehdy nepořádala. Nadchla jsem se pro možnost jít studovat k Giovannimu, protože jsem se v té době zajímala i o buddhismus. Duchovní prodchnutí kurzů mě lákalo a navíc jeho nový kurz KST měl začít už za dva měsíce! Okamžitě jsem se přihlásila. Jmenovalo se to Kauzální medicína, trvalo to necelé 2 roky a součástí studia byla z více než 50% kraniosakrální terapie podle lékaře Johna Upledgera a také somatoemocionální uvolnění, které ke KST patří. Vyučoval nás ještě i další metody a byl skvělý učitel! O dost později jsem se k Radkovi Neškrabalovi na kurz přece jen podívala a ještě později i na dvouletý výcvik kraniosacrální biodynamiky. Tyto kurzy mi však nedaly nic nového. To, co umím z oblasti kraniosakrální terapie, jsem se naučila od Giovanni Conchina (za prvních 8 dní čistého času) a nejvíc mi dala následná praxe, nikoli další kurzy KST, které jsem ještě dodatečně absolvovala. Proto moje kurzy KST I+II+III+PsE trvají 8 dní ČISTÉHO času. Protože to stačí. Nejdůležitější je následná praxe.

Pozn.: Zdůrazňuji ČISTÉHO času proto, že spousta organizací píše, že jejich kurzy trvají třeba rok nebo dva. Ve skutečnosti se v těchto případech ale často jedná jen o pár dní čistého času SKUTEČNÉ výuky. Zbytek času bývá mnohde zaplněn nepodstatnou teorií nebo neustálým (podle mě zbytečným) opakovaním již naučeného. Výuka navíc bývá roztažená = máte třeba 4 dny v kuse a pak několik měsíců nic a pak zase 4 dny. Proto musíte počítat čistý čas, nikoli celkovou délku kurzu počínaje prvním a konče posledním dnem. Moje dvouleté studium u Giovanniho také nezahrnovalo 2 roky čistého času, nýbrž „jen“ 16 dní čistého času, přičemž 95 % podstatných informací a dovedností jsem se naučila v prvních 8 dnech!

Kdybych však měla říct, kolik času mi ve skutečnosti zabralo naučit se kraniosakrální terapii, řekla bych, že nekonečně, protože i po 10 letech každodenní praxe kraniosakrální terapeutky a lektorky KST, stále se svými klienty i studenty přicházím na nové a nové věci v této ne zcela probádané oblasti. To však neznamená, že nebudete schopni nikomu pomoci ihned po skončení kurzu. Naopak – určitě toho budete schopni hned. Ale nesmíte tím skončit, musíte být stále otevření, pokud se této metodě chcete do budoucna věnovat.

Po skončení studia u Giovanniho v roce 2009, bylo po několik následujících let praktikování a samostudium kraniosakrální terapie prioritou před vším ostatním v mém životě. Konečně jsem se živila tím, co jsem vždy považovala za své poslání, i když začátky nebyly vůbec lehké. Už v průběhu studia na prvních kurzech KST jsem si udělala rekvalifikační masérský kurz, kurz manuální lymfodrenáže a spoustu dalších podobných kurzů u Refitu a také základy čínské medicíny a založila jsem si vázanou živnost na masáže a regenerační služby. Zpočátku jsem ještě vedla kurzy břišních tanců i pilátesu, ale postupně jsem je začala eliminovat a rušit, jelikož jsem usoudila, že do důchodu se těžko „protančím“ a nahrazovala jsem je masérskou profesí ve sportcentru YMCA. Když jsem pak odešla z YMCY a udělala jsem se sama pro sebe, přestala jsem téměř masírovat a začala jsem se věnovat téměř výhradně kraniosakrální terapii a práci s energiemi, protože moji klienti měli zájem především o KST. V létě 2010 jsem nadobro sekla s břišními tanci a asi o dva roky později jsem předala zbytky kurzů pilátesu svojí dceři, nadšené „sportsmance“ a veskrze nealternativní, zato dostatečně pragmatické a nadšené fyzioterapeutce Šárce Richterové Jeřábkové, která je dodnes provozuje na www.slunecnikruh.cz. Já si tančím už jen sama pro sebe doma, když mám chuť 🙂 Od té doby se věnuji už jen léčitelským metodám a sem tam lymfodrenážím. Za to období až dodnes jsem pomohla tisícům klientů – zpětnou vazbu od některých z nich si můžete přečíst v sekci Reference.

Na přelomu let 2011/2012 jsem opět sebrala odvahu a začala kraniosakrální terapii a práci s energií s láskou a obrovským nadšením také vyučovat, a to na základech mé, v té době už bohaté praxe a znalostí od mého učitele Giovanniho. Ten mi k mému velkému nadšení řekl, že bych tuto metodu měla vyučovat, protože k tomu mám vlohy. Udělala jsem si tedy rekvalifikační kurz „Lektor dalšího vzdělávání“, abych to měla kompletní. Postupem času se při práci léčitelky moje schopnosti víc a víc přirozeně rozvíjely. A tak se u mě začaly projevovat instinktivně i šamanské schopnosti, a to jak na mých kurzech, tak při individuální práci s klienty, což mě přímo nadchlo. Vyloženě jsem byla ve svém živlu 🙂 Tuto tendenci a touhu jsem pochopila nejen ze svého vztahu k přírodě, k léčitelství a čarování, ale hlavně když jsem si později nechala udělat regresi a viděla jsem, že jsem byla šamankou a léčitelkou v mnoha životech. To se NEZAPOMÍNÁ 🙂

Záhy nato moji kariéru na dva roky přerušily dvě nepříjemné události. První byla nevyhnutelná gynekologická operace, která mi pomohla co se fyzického zdraví týká, ale na druhou stranu byla zřejmě jedním ze spouštěčů druhé události – tedy další nepříjmené etapy mého života, a tou byla těžká psychospirituální krize. Zpočátku jsem si myslela, že jde o šamanskou iniciaci, protože jsem se něco takového dočetla v dokumentech o šamanech. Věřím, že si tím mnozí šamani prošli, ale dnes už si nemyslím, že to je iniciace a ani, že to je v pořádku. Myslím si, mimo jiné, že to byl nevyhnutelný a přirozený důsledek mojí blbosti a nevědomosti a určitých duchovních praktik, prostě „duchovní úlet“. Ten jsem si navíc zkomplikovala tím, že jsem si našla muže, který byl ve skutečnosti někým jiným než za koho se vydával, což jsem napřed nepoznala, ale když jsem se až po uši zamilovala, bylo už pozdě a úplně mě to smetlo.

Psychospirituální krize

V období, kdy jsem procházela psychospirituální krizí, jsem téměř vůbec nechodila do práce, ale protože jsem svůj psychický stav nedávala veřejně najevo a držela jsem se, nebylo to na mě znát. Uvnitř mého nitra se však odehrávala děsivá dramata, kterým jsem tehdy vůbec nerozuměla. Ve skutečnosti to bylo jedno z nejtěžších období v mém životě, i proto, že jsem na to byla úplně sama. Partnera jsem v té době neměla, moji tehdejší přátelé tomu moc nerozuměli, a moje děti těsně před tím vylétly z hnízda a měly svoje životy a svoje starosti, takže o tom, co prožívám já, víceméně ani nevěděly. Kdo to nezažil, neumí si to vůbec představit. Trvalo to od mých 46 do mých 49 let. Vůbec jsem netušila, co se se mnou děje. To jsem pochopila až mnohem později. Odborně se to prý nazývá „psychospirituální krize“, to jsem tenkrát ale nevěděla. Zpočátku se to projevovalo nádhernými pocity všeobjímající lásky a bytí a pocitu štěstí prakticky bez vnějších příčin, různými vhledy a vizemi. Později jsem začala padat do těžkých depresí a panických atak. V té době jsem se mimo jiné bláhově domnívala, že se třeba jedná o temnou noc duše vedoucí k osvícení, tak, jak to popisuje Eduard Tomáš (on si tím koneckonců taky mohl procházet). Také mě napadlo, že se může jednat o šamanské zasvěcení (čili „šamanskou nemoc“), jak to popisují šamani z celého světa. A ještě později jsem dospěla k závěru, že jsem se snad zbláznila, že snad trpím bipolární poruchou (což mi psychiatři ale vyvrátili). V tom období jsem měla různé neuvěřitelné vize (např. Ježíše Krista, který ke mně hovořil, apod.), náhlá vnuknutí a také předtuchy, které se pak do písmene plnily a taky příšerné obtěžující myšlenky, kterých jsem se nedokázala zbavit (což mi jindy nedělá žádný problém), hrozné úzkosti, panické ataky, deprese a nepřetržitý bezdůvodný pocit silného stresu a napětí. A protože to nebylo k žití a já nevěděla, jestli to vůbec někdy skončí, uvažovala jsem nakonec i o tom, že by bylo vysvobozením sáhnout si na život – to jsem si naštěstí včas rozmyslela 🙂 Mnozí šamani to tak taky mají.

Bez pomoci nejbližších přátel bych toto období těžko zvládla. Na druhou stranu jsem se skrze krizi naučila spoustu užitečných věcí, které dnes mohu využít jako pomoc svým klientům. V současné době mám rozepsanou svoji knihu „Zpověď šamanky“, kde kromě zajímavých zkušeností z praxe popisuji podrobněji i tuto krizovou životní etapu i způsob, jakým se z ní dá dostat, neboť se domnívám, že to může pomoci lidem v podobné situaci, kteří nevědí, co se s nimi děje. To se totiž může stát komukoli kdo je na duchovní cestě, nemusí to být zrovna šaman. Kdo to nezažil, neumí se do těchto lidí vžít ani při sebevětší empatii. Je to fakt děsivé, divné a nepochopitelné. Domnívám se, že k té krizi, kromě výše zmíněné operace dělohy, která je pro ženy odzemňující, přispělo i moje dlouholeté přetěžování se v práci, a to zejména v oblasti duchovní práce s energiemi, plus můj tehdejší mega spasitelský syndrom, ze kterého mě psychospirituální krize nadobro vyléčila!

Jelikož mi nikdo nedokázal pomoci, ačkoli jsem navštívila řadu léčitelů i šamanů, sáhla jsem nakonec i k antidepresivům, která mi dost pomohla, ale lékařka musela najít ta správná, protože z mnohých mi bylo ještě hůř než bez nich. Není vůbec pravda, že antidepresiva oblbují a jsou návyková či škodlivá. Není pravda ani to, že antidepresiva zastaví nějaký žádoucí proces. To je hloupost. Pokud vám je tak, jak bylo mě, a pokud se lékař obtěžuje najít pro vás ta, která vám pomohou, máte díky nim pocit ohromné úlevy, ale jinak se cítíte úplně normálně – máte běžné pocity i emoce a hlavně máte čistou hlavu a jasné myšlenky, což jsem předtím neměla hodně dlouho. Dokonce i při užívání antidepresiv člověk umí vnímat energie a smysluplně s nimi pracovat, pokud to dělal i předtím. Antidepresiva podle mých zkušeností ničemu nepřekážejí a lze je později postupně vysadit – pokud se s nimi delší dobu cítíte normálně a stabilně. Ona prostě jen zajistí dostatečnou produkci určitého hormonu (serotoninu či dopaminu či noradrenalinu – to podle typu antidepresiv), který vám chybí, neboť jste velice oslabeni a vaše tělo to samo od sebe momentálně nestíhá. Nakonec mi to pomohlo utřídit si myšlenky a změnit postoje k mnoha věcem a duchovním mýtům, v něž mnozí ještě věří, protože se píšou v knihách, které píšou ti, jenž nevědí o čem píšou, jelikož nemají vlastní zkušenosti.

No, nakonec jsem byla „osvícena“🙂, ale jinak než jsem si napřed myslela – prostě se mi došlo, že nejsem žádná spasitelka, že se nesmím přepínat, musím se energeticky řádně čistit a hlavně – už nikdy nesmím ulítávat, ale stát nohama pevně na zemi 🙂 Takovéto potíže totiž vzniknou třeba tak, že jste oslabeni, ulítáváte a temné astrální entity toho využijí a nastěhují se vám do aury a podsouvají vám vize, myšlenky a pocity, které nejsou vaše (a to nejen ošklivé, ale i krásné, abyste se jich chytli a ony vás měly v hrsti) a skrze tento jejich parazitizmus vám kradou vaši energii – doslova vás svlékají z vaší aury a vy máte čím dál méně sil a vaše tělo a mozek nestíhají regenerovat, a později přicházejí deprese a úzkosti, jelikož váš organizmus a nervový i hormonální systém jsou vyčerpané. Jenže tuto skutečnost téměř nikdo neví a podobné potíže se mylně přičítají něčemu jinému. Někteří psychoterapeuté se domnívají, že se v tomto stavu člověk setkává se svým vlastním stínem a je potřeba si tím projít. TO JE VŠAK VELKÝ OMYL! Nejedná se o vlastní stín, ale o CIZÍ PŘIVTĚLENÉ ENTITY, jenž nám podsouvají negativní myšlenky, pocity a emoce, a to i o nás samotných! Jenže naše vědecká obec s touto eventualitou nepočítá. Na takovou „diagnózu“ není naše společnost stavěná. Psychiatr dá takovému člověku diagnózu psychospirituální krize, anebo hůř – psychóza. Ve skutečnosti to je osobní setkání s oním „dolním světem“, jak se říká v šamanské mluvě, ze kterého se můžete skuečně zbláznit.

Astrální svět a entity (bytosti)

Takové nepříjemnosti často potkávají i léčitele a šamany, kteří očišťují druhé od těchto entit. Ve chvíli, kdy je očišťují, tak pokud nejsou sami v dokonalé harmonii a nemají silnou nabitou auru, lehce se tyto entity, které očistí z druhých, usadí na nic samotných, protože je z druhých očišťují většinou vlastníma rukama. A očistit sebe sama od přivtělených entit je velice obtížné, téměř nemožné. Obzvlášť když si jich nejste vědomi. Ani já jsem v té době ještě nevěděla, kde je pravda a co se se mnou děje, to vím až dnes, kdy jsem už v pohodě.

Nedivím se, že si tím procházejí mnozí šamani, protože domorodí šamani často užívají psychotropní látky, jako například ayahuascu nebo kaktusy či houbičky. Češi jdou „na pivo“, oni „na houbičky“. Důvod je stejný. Jenže alkohol je nesrovnatelně méně nebezpečný. Psychotropní rostliny způsobují po požití úlet (vychýlení) aury z těla do astrálu (pak má člověk nádherné vize a prožitky – je to podobné jako i u jiných drog), ale je to také častý důvod toho, proč se na něj v tom astrálu někdy přilepí temný astrální parazit, aniž to člověk tuší a ví oč jde. Každému se to nestane, ale mnohým ano. A mnozí se na tom stanou závislí! Já bych si s ayahuascou nikdy nezahrávala. Je méně těch, kterým to pomůže než těch, kterým to ublíží. Spousta lidí to zkouší ze zvědavosti, anebo proto, že věří, že je to duchovně posune. Ale je to VELICE NEBEZPEČNÁ HRA s drogou. Všechny drogy, ayahuascu nevyjímaje, deformují čakry, a to tak, že je velice obtížné (téměř nemožné) je opravit, trvá to dlouho a musí se to umět. Navíc i jediná zkušenost může nastartovat schizofrenii!!! Šamani, kteří to sem dovážejí, mlží a klamou, protože jim jde jen o byznys.

Člověk s přivtělenou temnou entitou (což nemusí souviset vždycky s drogama) se projevuje různě. Na někom to není znát. Ale řada lidí je buď nezvykle až extrémně ustrašených, úzkostných, depresivních nebo dokonce velmi agresivních, ačkoli běžně takoví nebývali. Mohou také trpět sociální fóbií nebo jinými typy fóbií či obsedantně-kompulzivní poruchou nebo sebepoškozováním. Někteří mají „jen“ hlavu v oblacích a říkají divné či zvláštní věci, jakoby komunikovali s neviditelnými bytostmi nebo s vyššími sférami (někteří mi tvrdí, že dostávají nějaké poselství apod.) – to ale není pravda, není to pravé, je to pouze imitace, iluze! JÁ SAMA JSEM SI TÍM VŠÍM PROŠLA, a tak vím, o čem mluvím! Tito lidé jsou úmyslně klamáni těmi entitami, jenže bohužel se to těm lidem nedá vymluvit, protože někdy je ten podivný stav bytí opravdu krásný a přesvědčivý. Jenže je totálně nezdravý a brzdí zdravý vývoj duše, která je takto opanovaná. Je lepší používat zdravý selský rozum a stát pevně nohama na zemi než se nechat unést pozlátkem a upsat tak svou duši čertu.

Bohužel je to tak opojné, že tito lidé v naprosté většině případů nevěří těm, kteří je od toho zrazují, hádají se, domnívají se, že mají nějakou superschopnost vnímat boha, anděly, světlo, apod. Nakonec se kvůli tomu na své blízké naštvou a rozcházejí se s nimi. Lítají si hlavou v astrálu, přesvědčeni, že ten jejich „zvláštní“ duchovní svět je pravý a je to přesně to, co hledali. Navíc tito ulítlí lidé působí tak přesvědčivě (jelikož tomu sami věří), že jim spousta lidí, kteří s tím nemají žádné zkušenosti, věří, a to dokonce i třeba to, že jsou osvícení nebo duchovně nadřazení (pasují se kolikrát do rolí duchovních učitelů), naslouchají jejich blábolům a jdou pak v jejich šlépějích, což je svádí také na scestí. Je toho plný internet. Věřte mi, že jakýkoli stav, který není normální a přirozený, je nezdravý. Ať už je krásný, anebo děsivý.

Já patřím spíš mezi výjimky, jež díkybohu nakonec uvěřily svým blízkým, kteří mi říkali, že se mnou asi není všechno v pořádku, když jim vyprávím o svých zvláštních duchovních zážitcích a poselstvích a energiích, které kdovíodkud dostávám. Jenže jiní duchovní hledající hltali každé mé slovo a vzhlíželi ke mně jako k osvícenému guruovi. Dnes se za to zpětně stydím a jsem vděčná těm, kteří stáli nohama na zemi a snažili se mě usměrnit. Jenže i já, podobně jako většina stejně postižených lidí, jsem po nějakém čase spadla do těžkých depresí, panických úzkostí a hrůzných vizí – přesně opačných než ty krásné předtím. Ve skutečnosti ta hrůza byl dar, díky kterému jsem se definitivně probrala ze sna. Často ta první etapa, kdy člověk cítí všeobjímající lásku a vznáší se kdovíkde, končí úzkostmi a těžkými depresemi, anebo se s nimi střídá. Člověk se dostane do opačného pólu, a to je přesně úmysl démonických sil, které to všechno zinscenovaly. Někdo se od určité doby vznáší mimo realitu na růžovém obláčku už celoživotně, což taky není žádná výhra. Jiní mezitím spáchají sebevraždu nebo skončí v blázinci nebo alespoň na antidepresivech. Dokud se však lidé nacházejí v té krásné fázi, hádají se do krve, že to je pořádku a většinou nevěří ani svým blízkým, že to v pořádku není.

Kdybych si tím nebyla prošla, nejspíš bych se na tohle všechno dívala úplně jinak než teď. A to jsem naštěstí ještě nenalítla nějakému lidskému podvodnému guruovi, kterých taky po světě běhá dost a taky jsou velice přesvědčiví. Jde o duchovní podvodníky, kteří klamou druhé naprosto vědomě, proto, aby s nimi mohli manipulovat – sexuálně nebo finančně je zneužívat pod rouškou posvátnosti jejich praktik. Rozhodně je lepší a mnohem bezpečnější, pokud jste na duchovní cestě, jít INDIVIDUÁLNĚ (ne stádovitě) a namísto nějakého gurua, raději naslouchat svému svědomí a normálním moudrým lidem a používat zdravý rozum. Manipulace s lidskou důvěřivostí, anebo naopak s línou přízemní lidskou myslí, hýbe bohužel světem. Málokdo má „koule“ oddělit se od davu a udělat si vlastní názor, natož vyjít s ním „ven“.

Z psychospirituální krize lze vystoupit – skrze používání zdravého rozumu, s nohama na zemi, úplného vynechání duchovních praktik i myšlenek včetně meditací a zaměstnáním se něčím užitečným nebo příjemným (ale ne duchovním). Duchovní či duševní krizi NELZE SPRAVIT DUCHOVNÍMI METODAMI, ale právě naopak – ÚPLNÝM VYNECHÁNÍM DUCHOVNA!!! A to na delší čas – minimálně do doby, než se ustabilníte opět v normální realitě. A i pak se musíte hlídat, abyste do toho opět nespadli a neměli recidivu. Napřed musí člověk být pevně ukotven ve svém těle i v běžné realitě (včetně hmotného zabezpečení), a pak se může zabývat duchovnem (a to ještě jen se zdravou mírou), nikoli naopak.

Pokud nevíte, o čem tady vykládám a nechápete, o jaké entity se jedná, tak vedle našeho fyzického světa, existuje ještě očima neviditelný astrální svět, který se s tím fyzickým prolíná. V tom astrálním světě existuje spousta bytostí, a to v různých jeho vrstvách a tyto bytosti nás vidí a vnímají i naše myšlenky a úmysly. V těch nízkých vrstvách pobývají démonické zlomyslné a mazané bytosti jako astrální paraziti nebo zkažené duše mrtvých lidí, které se nám podbízejí různými způsoby, aby na nás mohli parazitovat a škodit – mohou být i velmi nebezpečné. Ve vysokých vrstvách astrálního světa se vyskytují například andělé, kteří se lidem nikdy nevnucují ani se nepodbízejí hezkými vizemi, ale promlouvají k nám většinou formou intuice. Všichni lidé mají při sobě andělské bytosti, které nás chrání a pomáhají nám, když se snažíme o něco konstruktivního, přitom ale respektují naši svobodnou vůli – i ve věcech, které se jim nemusejí zrovna líbit.

Zatímco někteří lidé mají – nikoli „při sobě“, ale „přímo ve své auře“ – temné entity z nízkého astrálu, které s ním psychicky manipulují, jsou přímo přisáté na jeho čakrách a kradou mu životní energii. Tyto bytosti se podbízejí a nabádají nás k destruktivnímu nebo sebedestruktivnímu chování, jelikož ony se takovými energiemi živí a díky nim sílí. Není však potřeba se jich bát. Naopak – náš strach z nich je doslova k nám přitahuje! Pokud jste víceméně zdraví, žijete harmonickým způsobem života, nemáte žádné nezdravé závislosti ani zlé či jinak destruktivní úmysly ani nepracujete s energií jako léčitel, šaman, mág nebo čarodějnice, tak vás temné entity míjejí velkým, obloukem, protože je nezajímáte. Zajímají je lidé, kteří jsou destruktivní, sebedestruktivní, oslabení a lidé pracující s energiemi a vyhánějící zlé entity. A také ti, kteří je přímo vzývají.

(Možná si teď říkáte „Ta ženská o sobě říká, že je racionální a střízlivá a pak nám tady vykládá takové pohádky 🙂 To se ale nevylučuje. Věřte mi, že spousta lidí astrální bytosti vnímá – ať už pocitem, hmatem (já) a někdo je dokonce vidí. Lidé, kteří dobře ovládají automatickou kresbu a diagnostiku aury, je dokáží v auře zakreslit, a to i detailně! A odkud by se asi braly nechtěné dotěrné myšlenky, které se neztotožňují s naším názorem, takže logicky nemohou být naše?)

Současnost

Když jsem se po dvou letech (v roce 2015) vrátila naplno ke své profesi, už zase jako „normální“ zdravý člověk 🙂, připojila jsem ke svému „léčitelskému“ repertoáru ještě kineziologii One Brain, se kterou mám dobré výsledky, psychicko-energetické odbloky šamanskou cestou (moje vlastní osvědčená metoda), Bachovy esence a hlavně kvantovou terapii, která mě přímo nadchla, protože se dá fantasticky propojit se všemi metodami a funguje někdy až zázračně a dá se s ní výborně pracovat i na dálku. Práce je pro mě koníčkem a nepřeháním to, aby to tak i zůstalo 🙂

V roce 2016 jsem se přestěhovala z Prahy do malé vesničky pod Brdy poblíž Karlštejna, kde je nádherně. Do práce za svými klienty dojíždím většinou do Prahy. Někteří klienti mě nepoznávají, protože jsem se vrátila k blond vlasům, které jsem nosívala v mládí, a proto, že jsem v posledních letech hodně přibrala. Ale jsem to opravdu pořád já 🙂

Rok 2016 byl rokem převratů v mém životě. Kromě přestěhování, oslavení zlomové 50-tky a změny image (zčásti chtěné a zčásti nechtěné), se v tom roce vdala dcera, oženil syn a narodila se moje první vnučka. Také jsem plavala celý týden s divoce žijícími delfíny v Rudém moři, a to byly nezapomenutelné zážitky! Dnes jsem mimo jiné šťastnou babičkou 4 vnoučátek od mých 2 dětí. Kromě toho mám dvě úžasné chlupaté modrooké mňoukací přítelkyně. Mám vše, co jsem si kdy přála. Ačkoli – mám ještě jedno osobní a jedno neosobní přání, která vám však neprozradím 🙂

Moje vzdělání a certifikáty

Mám vrozené léčitelské schopnosti, nejvíce mě naučil sám život a dlouholetá praxe s klienty, ale vzhledem k profesní důvěryhodnosti níže uvádím dokončená studia a kurzy v průběhu let 1984 až 2020.

• Gymnázium (maturita v roce 1984)
• VŠSE Plzeň (1984 – 1986) – nedokončeno
• Akreditované osvědčení „Instruktor fitness“ Institut TV vzdělávní Plzeň (1992), certifikát
• Akreditované osvědčení „Instruktor pilates“ – Wellness s.r.o. Praha (2005), certifikát
• Akreditované osvědčení „Masér sportovní a regenerační masáže“ – Refit s.r.o. (2009), certifikát
• Akreditované pedagogické osvědčení „Lektor dalšího vzdělávání“, ACZ s.r.o. (2014), certifikát

Další absolvovaná studia – kurzy a výcviky:

• Kauzální medicína – dvouleté studium Dott. Giovanni Conchin (2008-2009), certifikát
• Kraniosakrální terapie I., II. a III. – podle Dr. John Upledger – Dott. Giovanni Conchin, Color-life (2008–2009), certifikáty
• Somatoemocionální uvolnění – Dott. Giovanni Conchin, Color-life (2009), certifikát
• Kraniosakrální osteopatie – 4denní seminář „Emoce a tělo, somatoemocionální uvolnění a komunikační dovednosti“ (2017) – Radek Neškrabal
• Craniosacrální biodynamika – výcvik – Institut Cranio-sacrální biodynamiky (2018) – nedokončeno
• Hypnóza I, II – klinický psycholog a hypnoterapeut PhDr. Martin Dlabal, Ph.D, 2019/2020, certifikát
• Kvantová terapie 1 až 5 – Jana Čekanová (2019), certifikát
• TKDM – Technika kvantového doteku metrixu – Pavel Vondrášek (2019), certifikát
• Kineziologie One Brain – u Moniky Žižkové Kaniové (2017), certifikát
• EFT terapie – Jana Čekanová (2019), certifikát
• Základy čínské celostní medicíny – MUDr. Dagmar Komárková, Inspirita Praha (2009), certifikát
• Anatomie pro terapeuty – MUDr. Dagmar Komárková, Inspirita Praha (2010), certifikát
• Manuální lymfodrenáž – Refit SH s.r.o. Praha (2009), certifikát
• Diagnostika a jemné techniky napravování páteře a pánve – Refit SH s.r.o. Praha (2009), certifikát
• Hlas a dech ve fyzioterapii – seminář – CKP Dobřichovice Mgr. Jana Lewitová (2010)
• Vztah mezi dechovými pohyby a posturou – seminář – PhDr. Jiří Čumpelík PhD. (2010)
• Integrativní přístup v práci s tělem – seminář – Centrum ucelené rehabilitace Roseta (2010)
• Dornova metoda – Mgr. Zuzana Prouzová (2009), certifikát
• Instruktor cvičení pro pevné a zdravé centrum těla, pánevní dno a proti bolestem v zádech – Inst. tělovýchov. vzděl. Face Czech, s.r.o. Praha (2006)
• Instruktor – Body and Mind – Pilatesova metoda, jóga, cviky v těhotenství a po porodu – Wellness s.r.o. Praha – Dr. Blahušová (2007), certifikát
• Hormonální jóga – seminář – Pavla Rožumberská (2017)
• Výcvik na obchodní dovednosti a vyjednávání v emocích – Naděžda Grosamová (2003)
• Breussova uvolňující třezalková masáž – Mgr. Zuzana Prouzová (2009)
• Medová masáž, Indická masáž hlavy – Iva Dostálová (2010)
• Anticelulutidová liftingová masáž a ozonový zábal – Dexter Academy Praha, certifikát (2010)
• Dietetika pro zdraví podle MUDr. Bernardové (2010)
• Práce s kyvadlem a virgulí
• Orientální a scénické tance a choreografie – Centrum orientálního tance Praha (2000-2004)
• Terapie tancem – seminář CKP Dobřichovice (2016)
• Herecké minimum – ACZ Praha
• Herecká improvizace – ACZ Praha
• Praxe v ochotnickém divadle
• Kurzy v mládí – klavír, housle, kytara, zpěv, výtvarné kurzy, NJ, AJ, závodní sjezdové lyžování

Samostudium

• Energetické léčitelství podle Barbary Ann Brennan (autorka knih Ruce světla, Zjevení světla, Léčení světlem)
• Bachovy esence
• Astrologie a astropsychologie
• Psychologie a seberozvojová témata
• Tarot, runy
• Virgule a kyvadlo
• Jóga
• Krystalová terapie a šamanizmus
• Homeopatie
• Díla velkých duchovních Mistrů