Je skvělé, že se chcete duchovně rozvíjet a pomáhat! Duchovno samo o sobě je v pořádku. Jsme nejen fyzické bytosti, ale současně i duchovní, a tak je správné, že nás duchovno začne v určité fázi přitahovat a zajímat. Bez duchovna se nevyvíjíme a naše duše setrvává na mrtvém bodě čistě pudového a konzumního způsobu života, jak je to bohužel zatím vidět u většiny populace. Málokdo však ví, že jde i o ožehavé téma, které má svá úskalí, o nichž zde právě chci hovořit. Zejména duchovní začátečníci, lidé zvědaví a hladoví po všem duchovním, duchovně ambiciózní lidé a také lidé, kteří ztratili životní směr, se mohou nepěkně zaplést do zrádných osidel duchovna, obzvlášť, když skočí s vervou po šipce do ne zcela probádaných vod nebo naletí nějakému podvodníkovi.
Jaká úskalí přináší snaha o duchovní rozvoj
Dnes je díkybohu doba, kdy se spousta lidí začíná o svůj duchovní rozvoj zajímat. Nemám teď na mysli kostely a církve. Ale osobní duchovní seberozvoj. Lidé se o něj snaží pomocí nejrůznějších metod. Meditace, pobyt ve tmě, půsty, holotropní dýchání, reiki, práce s energií, ayahuascové a jiné podobné obřady, kyvadlo, atd. Mnozí mají pocit, že potřebují v oblasti duchovna nějaké vedení zkušenějšího nebo „výše duchovně postaveného“ člověka, a tak se mohou v dobré víře stát členy různých sekt nebo duchovních komunit v čele s nějakým samozvaným guruem, o němž si myslí, že jsou u něj v bezpečí a v dobrých rukou. Takoví guruové však mají často nižší duchovní úroveň než ti, kteří se mu klaní a z jejichž finančních příspěvků guru žije. Člověk bez zkušeností, který si je důkladně neprolustruje (třeba na internetu), je neprokoukne, protože jsou převelice fikaní a přesvědčiví. Například hovoří o lásce a tváří se přinejmenším jako světci či osvícenci, ale zatímco vně „huj“, tak uvnitř „fuj“. Hledající jsou přesvědčeni, že On je spasí, že jim zprostředkuje Boha, že je dovede k Osvícení či jim nějakým zázrakem zprostředkuje vyřešení jejich problémů. Zcela se mu oddají duší a někdy i tělem (guruové zpravidla zbožňují sex, který často nesmyslně povyšují na duchovní akt, aby zlákali své stoupence). Oddaní se tak nevědomě stávají „stádem“(promiňte), které vzhlíží k falešné figuríně a krmí ji penězi, které kolikrát těžce vydělají, namísto toho, aby žili, radovali se a namísto toho, aby si sami aktivně po praktické stránce urovnali své osobní vztahy a svůj osobní život a zůstali nohama na zemi. Jejich duchovní růst se naopak zabrzdí, tito lidé žijí jen v dané komunitě nebo pro pro danou komunitu, kde jim je hezky, ale jejich skutečný osobní a duchovní rozvoj je na mrtvém bodě, protože se vzdálí od reality skutešného života „venku“, v němž mají prokázat například schopnost kvalitních vztahů.
Spiritualitu by měl člověk rozvíjet v běžném životě, tedy přirozeně. No, ono je samozřejmě jednodušší meditovat, modlit se, šlehnout si „áju“, k někomu vzhlížet a čekat na zázrak, než prakticky uchopit svůj život a učinit potřebné změny, že? Nechci tady nikoho urážet. I já jsem v určité fázi naivně a v dobré víře šla podobnou falešnou a zrádnou cestou, o níž jsem byla přesvědčená, že mě dovede k Osvícení a k lepší pomoci druhým. Byla jsem nesmírně duchovně hladová a ambiciózní. Avšak poté, co jsem si prošla těžkou psychospirituální krizí (duchovním úletem), jsem se naštěstí vzpamatovala a začala „normálně“ žít a skutečně pomáhat. Byla to vážná a příšerná zkušenost a nikomu bych to nepřála. O psychospirituální krizi píšu velice podrobně v článku „Psychospirituální krize“. V dalším mém článku „Nevěřte samozvaným guruům“, je více podrobností o tomto tématu. Teď ale praktické vysvětlení:
Co se stane, když žijete pouze duchovnem, aneb „Osvícení nebo jen iluze?“
Lidé vidí duchovno často růžovými brýlemi a svojí nepřiměřenou a nevhodnou snahou o růst duše si přetěžují horní čakry na úkor spodních. Člověk má čakrový systém, který ho drží v rovnováze, a to jak po psychické, duševní, tak po fyzické stránce. Tento energetický čakrový systém by měl být v rovnováze „jak nahoře, tak dole“ nebo „jak dole, tak nahoře“. Jenže hledající lidé mají často horní čakry velice aktivní, zatímco spodní čakry, které nás drží ve fyzickém světě a při zdravém rozumu, mají podvyživené. Takto lehce dojde k tzv. duchovnímu úletu, ve kterém dotyční zažívají krásné stavy blaženosti, avšak na úkor svého psychického i fyzického zdraví. Přetížením horních čaker na úkor spodních VŽDY dojde k tomu, že ty horní neudrží správný tvar a směr a ulítnou do astrálu, kde se pak člověk ztratí v iluzích a imitaci pravého duchovna, a to přesto, že se cítí blažený a povznesený a má jakoby vznešené vize a moudrá vnuknutí. NENÍ TO PRAVÉ, je to ILUZE, kterou mu přeochotně zprostředkovává nižší astrál (démonické bytosti), aby ho zlákal do svých osidel, tedy přesně na opačnou stranu než kam se člověk snaží dostat! Není to zdravé, není to v pořádku, nejde o stav osvícení, ačkoli lidé jsou často přesvědčeni, že ano. Do tohoto bodu se lze lehce dostat přeháněním duchovních praktik a přehnaným či nepřirozeným duchovním snažením, ale také ayahuascovým obřadem a jinými podobnými obřady, do nichž spadá i konzumace drog. Prostě končí to kolikrát špatně.
Duchovní vývoj NELZE TAKTO UMĚLE URYCHLIT!!! Nelze přeskočit důležité lekce, nelze obelstít přírodu, vývoj ani boží záměr. Motýla taky nemůžete vyrvat z kukly, aby brzo lítal a nemusel se namáhat kuklu přirozeně probourat. Takto ho jen definitivně zmrzačíte. (Nezlobte se na mě příznivci ayahuasky, jakkoli ji prohlašujete za posvátnou, je to zrádná droga a byznys! O tom ale píšu jinde.) Duchovní literatura je často psaná zmatenými či „ulítlými“ lidmi, anebo je pod vlivem temnoty, jakkoli se tváří svatě, a tak ani té se mnohdy nedá věřit, stejně tak různé informace na internetu a populární duchovní videa na youtube. A i kvalitní duchovní literaturu lze mylně pochopit. Začátečník (a kolikrát i pokročilý) těžko rozezná kvalitu od pozlátka a falše.
Jak se tedy mohu kvalitně a bezpečně duchovně rozvíjet
Jít individuální a poctivou cestou, snažit se být dobrým člověkem, neubližovat živým bytostem, odpouštět, být si vědom potřeb naší duše, naslouchat jejímu tichému hlasu a mít zdravou sebereflexi a zdravý vztah k sobě, k přírodě i k druhým nebo se snažit o jeho uzdravení, nic nepřehánět, umět se zdravě vymezit, jít zlatou střední přirozenou cestou, eventuálně naslouchat opravdu moudrým lidem s mnoha zkušenostmi a nohama na zemi, kteří si nehrají na svaté. Pomáhat druhým duchovně můžeme tehdy, když jsme sami se sebou srovnaní a v harmonii těla, ducha i duše.
Když slepý vede jednookého
Potíž je, že některým duchovně založeným lidem se to těžko vysvětluje, protože mají většinou svoji hlavu a myslí si, že jdou tou nejlepší cestou vzhůru když obíhají mraky duchovních a seberozvojových seminářů, metod a obřadů údajně zvyšujících duchovní úroveň. Opak je většinou pravdou. Jdou často do sebezáhuby. A protože tito lidé často pomáhají druhým duchovními praktikami – od psychoporadenství, výkladu karet, přes kyvadlo, čištění, práci s energií, apod., jejich pomoc je mírně řečeno nekvalitní. Často svedou druhé také na scestí a mohou jim i ublížit, protože lidé, kteří mají problémy a vyhledají duchovní pomoc u „ulítlého“ člověka, nevědí, že je ulítlý a věří mu. Takovému člověku kyvadlo nefunguje správně, protože se na ně chytají astrální entity, které dávají zavádějící odpovědi. Snažit se napravit své potíže duchovního charakteru duchovní cestou je pošetilé a je to cesta do slepé uličky. To situaci jen zhoršuje. Takový člověk by měl naopak okamžitě a bezvýhradně s duchovnem i s pomocí druhým PŘESTAT, měl by se pořádně přizemnit, věnovat se praktickým věcem, posílit si spodní čakry. Pomáhat lidem může i jinak. A teprve až se „srovná“, může pokračovat ve své duchovní pomoci druhým. Musíme si hlídat rovnováhu čaker – „duchovno“ versus „hmota“. Ono většina toho, co se dnes na trhu nabízí (mám teď na mysli duchovní metody, akce a společenství) je zavádějící a je to často jen byznys pro pořadatele a účinkující. A my, obzvlášť pokud jsme začátečníci, na to lehce naletíme – a není divu. A pak už se vezeme, a to bohužel často spíš do pekel než do ráje. Je velice málo lidí, kteří pořádají duchovní akce nebo v nich účinkují, kteří mají jednak všech pět pohromadě a druhak jim nejde jen o byznys.
Kde hledat pomoc, když vám ezoterika zkomplikuje život (nebo když řešíte vztahy)
Na webu mojí kamarádky, která skutečně pomáhá lidem pomocí automatické kresby a rozboru vztahů, to Verunka krásně popisuje. Vřele doporučuji si na jejích stránkách najít a přečíst příběh její klientky nazvaný EZOTERIKA MI ZKOMPLIKOVALA ŽIVOT. Článek je výstižný, krásně popsaný a možná, že se v něm někteří z vás uvidí. Jedná se o rozbor aurického pole paní, která se snažila o svůj duchovní růst a pomáhat lidem, zatímco stále slábla a cítila se spíš čím dál hůř než lépe. Je to na www.automaticka-kresba.eu/pribehy-ze-zivota/. Píše v něm mimo jiné o tom, že nepřirozené urychlování duchovního rozvoje je nesmírně nebezpečné, že člověk by se měl rozvíjet přirozeně jako poupě, aby sklízel šťavnaté plody. Neměl by své poupě násilím otevírat pomocí nepřirozených metod, protože je zahubí a plodů se nikdy nedočká. Můžete si Verunčin web pročíst, je nesmírně zajímavý, a pokud máte nějaký problém (duchovní, vztahový), můžete jí napsat o kresbu aury a rozbor. Verunka je člověk, který umí výborně rozebrat jakoukoli situaci a poradit nejen v praktických oblastech života, ale i v duchovním tápání a hledání. Je duchovně velmi zralá a rozhodně nepatří mezi ty, kteří chtějí na druhých vydělávat. Má zdravý a pronikavý pohled do situací a problémů svých pisatelů, kteří ji žádají o pomoc. Nedělá však zdravotní rozbory, není léčitelka, takže se zdravotními potížemi se na ni neobracejte, s těmi se můžete obrátit zase třeba na mě. Pokud se nacházíte ve stavu duchovního úletu či psychospirituální krize (což je v podstatě jedno a totéž) a nedokážete to zvládnout sami (někdy není možné zvládnout to sám), můžete se na mě také obrátit. Umím opravit energetický systém a vyrovnat čakry tak, abyste svůj život nadále zvládali bez problémů, neulítávali a cítili se zase dobře – normálně 🙂