Tento článek souvisí s následujícím článkem o „Ošetření na dálku“. V tom článku píšu, že myšlenka je také energie a že nejmenší částečka hmoty se chová podle toho, jak nad ní přemýšlíte, tedy buď jako hmota nebo jako energetické vlnění, což dokázali vědci při pozorování těchto částeček pod mikroskopem.
Když je myšlenka silná a správně směrovaná, existuje určitý okamžik, kdy může i silně zapůsobit na hmotu tak, že se její vlastnosti dočasně změní.
Pořádám mimo jiné také kurzy kvantovky. Kvantovka je založená na síle správně směřované myšlenky. Na tomto kurzu mimo jiné ohýbáme pouhou rukou (a to celkem lehce) ocelové lžíce a vidličky. Vidličky jsou zajímavější, protože lze různě zohýbat i bodáky, nejen držátko. Na tuto aktivitu se žáci nejvíc těší. Někteří však bývají zklamáni. Zajímavé je, že právě muži, kteří mají sice větší fyzickou sílu než ženy, na druhou stranu však bývají více materialisticky založení, mají menší úspěchy u této disciplíny. A to je důkaz, že ta vidlička fakt není ohnutá pouhou fyzickou silou. Dokáže ji totiž ohnout i malé dítě, zatímco statnému muži se to nepodařilo.
Docela nedávno se na mém kurzu kvantovky sešlo 11 žen a 1 muž. Často na podobných kurzech převažují ženy. V průběhu kurzu jsem všem rozdala úplně stejné vidličky ze stejné sady koupené v běžném obchodě. A řekla jsem kurzistům, aby se pokusily ohnout je fyzickou silou. Nikdo, ani ten muž, vidličku neohnul ani trošičku. Pak jsem jim řekla, aby si představili, že vidlička je z měkké plastelíny a aby té vidličce dali příkaz, aby se lehce ohnula jako ta plastelína a vzápětí od této myšlenky odpoutali pozornost a pokusili se ji ohnout. Samozřejmě, že museli použít určitou fyzickou sílu, ale stačilo málo a vidlička se ohnula. Někomu se dokonce podařilo ji úplně zmuchlat nebo držátko zatočit jako šneka. S vidličkami se takto dají dělat různé kreativní věci pomocí jejich ohýbání.
Na tomto kurzu byl jediný člověk, kterému se nepodařilo ohnout tu vidličku za žádnou cenu ani trochu, a to byl právě ten muž. Protože měl bariéru racionálního myšlení, a tak nevyvinul dostatečnou sílu myšlenky na to, aby se mu to podařilo. Na přesvědčení, na síle myšlenky a na správnosti jejího směřování a následném odpoutání mysli od tématu závisí to, jak lehce vidličku zohýbáte, jestli se vám to podaří napoprvé nebo až napodesáté, jestli ji jen ohnete, anebo zmuchláte a jestli se vám s tou ocelí vůbec podaří alespoň trochu pohnout.
Druhá věc je, že ta síla této myšlenky trvá jen pár vteřin, a to musí ten, kdo vidličku ohýbá, přesně vystihnout. Když ten moment propásnete, anebo když začnete příliš brzy, vidličku se vám nepodaří ohnout.
Věřte nebo ne, ale je to tak. Pouhá myšlenka svojí energetickou silou dokáže změkčit ocelovou vidličku natolik, že se vám může podařit ji úplně zmuchlat. Zatímco fyzickou silou ji ani neohnete. Ale ta myšlenka musí vycházet z víry a být správně směřovaná a dotyčný musí vystihnout přesný okamžik a ohnout ji dřív než se síla energie té myšlenky rozplyne. A věřte, že naprosté většina přítomných se to podaří i k jejich vlastnímu úžasu. Některým až bizarně.
Moje kamarádka mi to nevěřila, a tak mi u ní doma podala svoji vidličku z jídelní soupravy, abych jí to ukázala. Patrně nevěřila, že se mi to podaří. Já jsem ji varovala, že jí tu vidličku zničím a že už ji pak nebude moci používat na jídlo. Přesto na tom trvala. Tak jsem jí tu vidličku před jejím zrakem úplně zmuchlala a jí málem vypadly oči úžasem. Protože ji to zcela šokovalo a uchvátilo, hned začala fotku té zmuchlané vidličky rozesílat svým známým s popisem, že ji zmuchlala její kamarádka pouhou rukou. Nikdo jí to však nevěřil. Všichni argumentovali tím, že jsem měla v rukávu schovanou už zmuchlanou vidličku a jen jsem je vyměnila. Marně jim kamarádka vysvětlovala, že jsem měla krátké rukávy a že ta vidlička byla z její jídelní soupravy a že mi ji v tu chvíli ona sama podala. Prostě kdo nechce uvěřit, ten neuvěří ani vlastním očím. Nuže, zkuste to 🙂
