Co byste měli vědět

Tuto sekci jsem vytvořila, protože vám chci říci něco víc než jen naplnit web svojí nabídkou. Pokud se chystáte na kurzy, bylo by dobré, abyste si níže přečetli Podrobnosti pro zájemce o KURZY. Pokud přemýšlíte o osobním sezení, může pro vás být užitečné přečíst si, s čím se na mě můžete obrátit, jaké služby neposkytuji a jaké klienty odmítám nebo proč už nezasvěcuji do Reiki… Co vás nezajímá, nemusíte samozřejmě číst:-)

S čím se na mě můžete obrátit

Moje služby v žádném případě nenahrazují kvalitní lékařskou péči a v žádném případě nevysazujte léky bez porady s lékařem. Mým službám nepřekáží užívání léků! Moje služby se nevylučují se souběžnou lékařskou péčí! Jsem tady pro ty, kteří hledali pomoc u lékaře, ale ten jim třeba nedokázal pomoci a řekl jim, že jejich nemoc je neléčitelná, že se musí smířit s bolestmi nebo že jsou hypochondři. Také pro ty, kterým lékař doporučil operaci, která není akutní, a oni chtějí nejprve zkusit jiné neradikální řešení. Dále pro ty, kteří chtějí podpořit alopatickou léčbu a pro ty, kteří si chtějí užít příjemnou relaxaci a jemnou preventivní „masáž“ a udržovat se fit. Moje energetické působení a očista nemá žádné kontraindikace ani vedlejší účinky, kvantová terapie ani kineziologie také ne. Kraniosakrální terapie, když vynechám akutní stádia nemocí a akutní úrazy a nádory v hlavě (v takových případech se kraniosakrální terapie nesmí aplikovat), nemá žádné jiné kontraindiace. Lymfodrenáž jako jediná z mých služeb má více kontraindikací, které doporučuji si přečíst dříve než se na ni objednáte, a to v odkaze Lymfodrenáž manuální.

Můžete se také podívat do Referencí, kde jsou reference tříděny podle potíží, s nimiž jsem klientům pomohla.

Moje nabídka je na ÚVODNÍ stránce webu a v sekci CENÍK SLUŽEB a sekci KURZY. Pokud si nejste jisti, tak:

  1. Můžete se na mě obrátit, pokud vás něco trápí – tělesného, duševního, emocionálního apod. (s řadou věcí umím pracovat i na dálku)
  2. Přejete-li si kvalitně a příjemně zrelaxovat a zharmonizovat se, udržovat se preventivně fit
  3. Jste zvědaví, co je to kraniosakrální terapie a rádi byste ji vyzkoušeli (je to vážně moc příjemný relax)
  4. Očistit a srovnat čakry a energie, odvést přivtělenou duši nebo jinou astrální entitu (lze i na dálku)
  5. Očistit váš byt či dům od negativních energií nebo zbloudilých duchů (lze i na dálku)
  6. Probrat osobní a vztahové problémy
  7. Odblokovat emocionální trauma z minulosti – jemným způsobem a trvale
  8. Chcete-li se průběžně udržovat fit a plní energie a eliminovat stres a jeho důsledky
  9. Pokud tápete na svojí cestě a hledáte směr nebo jste na životní křižovatce
  10. Procházíte-li psychospirituální krizí a hledáte pomoc (částečně lze i na dálku)
  11. Chcete-li se zbavit celulitidy či otoků z důvodu špatného lymfatického systému
  12. Chcete-li se detoxikovat a zlepšit si imunitu
  13. Namíchat na míru Bachovy květové esence
  14. Kouzelný energetizovaný amulet (například ochranný apod.)
  15. Chcete-li „odzasvětit“ Reiki nebo zrušit kanál zasvěcení čehokoli jiného, do čeho jste někdy byli zasvěceni (lze i na dálku)
  16. Máte-li zájem o horoskop a astroporadenství (lze i na dálku)
  17. Chcete-li absolvovat některý z kurzů, který mám v nabídce, anebo si u mě vyžádat nějaký, který zrovna v nabídce nemám.

S čím mám nejvíc zkušeností s dobrým nebo výborným výsledkem:

(také viz REFERENCE)

  1. Strachy, úzkosti, deprese, sociální fóbie, panické ataky, labilita (psychofarmaka nejsou překážkou a nedoporučuji je vysazovat, to je na lékaři)
  2. Odblokování některých emocionálních (ale i fyzických)traumat a fóbií
  3. Bolesti zad, výhřezy plotének, bolesti hlavy, migrény, bolesti kloubů, bolesti neidentifikovatelného původu (nevadí, že užíváte léky)
  4. Nervové potíže, přerušení nervů, ochrnutí, necitlivost částí těla, srůsty (neošetřuji však lidi s akutním úrazem)
  5. Časté záněty dutin, středního ucha, močových cest, ledvin (nechoďte ke mně v akutním stádiu)
  6. Nepravidelná menstruace, bolestivá menstruace, hormonální poruchy
  7. Vysoký krevní tlak, napětí, tlak v hlavě (užívání léků mému ošetření nepřekáží)
  8. Tiky, koktání, třes, alergie
  9. Chronická únava, nespavost
  10. Redukce stresu při současném životě ve stresujících podmínkách, eliminace důsledků stresu
  11. Relaxace a zlepšení nálady
  12. Rušení kleteb, odvádění astrálních parazitů, démonů a duchů
  13. Náměsíčnost, skřípání zubů, potíže s čelistním kloubem
  14. Závratě, ztráta rovnováhy, dýchací potíže
  15. Odbourání důsledků mrtvice (ošetření kraniosakrální terapií lze zahájit teprve minimálně 3 měsíce po mrtvici)
  16. Pomoc pro lidi v psychospirituální krizi
  17. Děti – hůře zvladatelné děti, děti trpící různými poruchami, noční pomočování, poruchy koncentrace, apod.
  18. Těhotenství není kontraindikace, naopak, kraniosakrální terapie je vynikající příprava na porod i po porodu
  19. Lymfatické otoky, celulitida, detoxikace
  20. Různé chronické potíže a záhadné potíže neidentifikovatelného původu, s nimiž si nevědí nikde rady
  21. Odvádění duchů a astrálních parazitů z osob i z prostor
  22. Také někteří absolventi mých kurzů mají vynikající výsledky v mnohých případech

Informace pro zájemce o moje KURZY

 

Jestliže váháte s přihláškou do kurzů i po přečtení níže uvedného textu a informací v sekci KURZY a i po prostudování REFERENCÍ ABSOLVENTŮ KURZŮ, máte možnost se se mnou i s metodou osobně seznámit předem, a to tak, že se ke mně objednáte na sezení, abyste viděli, jestli si „sedneme“ a jestli se vám daná metoda bude líbit a chtěli byste ji sami dělat.

Dole na této stránce jsou STORNO PODMÍNKY, které jsou součástí Obchodních podmínek – článek V. b. a III. b. Dole na stránce jsou také INFORMACE O UBYTOVÁNÍ pro mimopražské.

 

Něco o tom, jak probíhají kurzy (hlavně kurzy KST) a co můžete očekávat:

  1. Kurzy probíhají v příjemném domáckém prostředí v maximálním počtu cca 10 účastníků, a tak je prostor pro individuální přístup, pro všechny vaše otázky a já mám o všech přehled. Pracuje se na masážních lehátkách ve dvojicích. Tím pádem se zvyšuje pravděpodobnost, že nikdo nebude mít po kurzu žádné nejasnosti. Konají se v Praze Hloubětíně, ve vilce se zahrádkou, s bezproblémovým zaparkování auta přímo v ulici, 5 minut chůze od metra B stanice Hloubětín.
  2. Probíranou látku i anatomii vysvětluji srozumitelně i pro laiky, a to pouze v rozsahu nutném pro porozumění kraniosakrální práci a funkci kraniosakrálního systému, účastníky nezahlcuji přílišným množstvím informací, které pro praxi stejně nebudou potřebovat, ale hodně praktikujeme. Používáme i názorné pomůcky – rozložitelná lebka na jednotlivé kůstky z nichž je sestavena, páteř, pánev, nervový systém, rozložitelný trup a hlava s vyjímatelnými orgány, takže si vše můžete „osahat“ a lépe porozumět výkladu.
  3. Naše výuka KST je z velké části zaměřena na způsob práce a principy Dr. Johna Upledgera – doporučuji pořídit si mimo jiné jeho knihu „Ty a tvůj skrytý lékař“, kde popisuje příběhy ze své praxe, abyste se trochu seznámili s jeho přístupem a jeho osobností. Výborná je také obrázková učebnice „Kraniosakrální terapie“, jejímž autorem je Gert Grood Landeweer, kde najdete cenné informace. Ode mě dostanete obsáhlá skritpa s barevnými obrázky – s těmi byste si pro začátek měli vystačit. Budeme se zabývat i biodynamickým přístupem. Můžete si pořídit také knihu Dech života (Michalel Kern). Není však nutné obstarávat si předem jakoukoli knihu, všechny knihy si můžete prohlédnou přímo na kurzu a teprve pak se rozhodnout pro některou z nich.
  4. Instruktážní video zdarma – naši absolventi KST mají k dispozici zdarma instruktážní video ošetření, dále zdarma telefonické a mailové konzultace a možnost kurz kdykoli zdarma zopakovat v roli mého asistenta.
  5. Certifikát obdržíte po každém kurzu/stupni. Jen po kurzu KST I+II je podmínkou jedna supervize – to je něco jako zkouška, kde vám opravím vaše chyby (které dělá mimochodem každý), abych si byla jista, že pouštím do praxe skutečného odborníka, který ty chyby pak dělat nebude:-) Nemusíte tedy absolvovat všechny kurzy a stupně a čekat na jediný závěrečný certifikát, ale můžete si otevřít praxi již po KST I +II a práce s energií a po absolvování zmíněné supervize (nebojte, nikdy jsem z ní nikoho nevyhodila).
  6. Kurzy jsou určeny pro každého, koho téma zajímá. Nemusíte být předem nijak zdravotnicky ani masážně vzdělaní, ačkoli to je drobná výhoda. Metody můžete používat a nabízet samostatně, anebo jako součást své profese – masér, fyzioterapeut, kosmetička, ale i psychoterapeut nebo jako službu osobního charakteru, anebo je můžete používat jen doma pro své blízké a přátele. Také můžete vytvořit na kurzu s někým dvojici a pak se scházet a dopřávat si vzájemné ošetření.
  7. Výuku vedu velice lidsky, obyčejně a názorně, aby každý porozuměl všemu. To neznamená, že bych vás ošidila o některé důležité informace či dovednosti, znamená to jen, že si nehraju na přehnanou odbornost, abych udělala dojem a ani na nutnost studovat u mě několik roků na to, abyste byli dobrými terapeuty a získali konečně certifikát. Vynikajícími kraniosakrálními terapeuty můžete být po dvou, třech, čtyřech víkendech. Záleží na tom, kdo to učí, jak to učí, jestli zaplňuje čas „zbytečným plnivem“, anebo učí pouze to, co k praxi skutečně budete potřebovat a samozřejmě na tom, jestli na kurzu dáváte pozor a zda pro metodu máte vlohy, což poznáte hned. Nemusíte se však bát, jen výjimky po kurzu usoudily, že to není nic pro ně. Doufám, že si předem tady přečtete můj podrobný popis kurzů, ať víte, do čeho jdete. Pokud chcete, můžete se ke mně objednat a poznat předem mě i metodu dřív, než se přihlásíte na kurz.
  8. Na kurz byste si s sebou měli vzít (toto se týká jen kurzů KST) pohodlné oblečení (legíny či tepláky a tričko), přezůvky, pevné prostěradlo (ne elastické) či ručník – cokoli, co bude pevné a bude to alespoň tak velké, že při položení na lehátko to bude současně pod hlavou i pod pánví. Kdo přijede autem, může si vzít ještě slabou deku a polštářek – ideálně takový, který když položíte vedle ležícího klienta na lehátko (některý můžete i přeložit napůl) a položíte si na něj plnou vahou pokrčený loket uvolněné paže (v sedě u lehátka), budete mít ruku pohodlně ve výšce klientova trupu nebo výše – nejlepší je např. pohankový. Několik takových polštářků mám k zapůjčení a do dvojice vám bude stačit jeden.
  9. Měli byste vědět, že případné užívání většiny léků u praktikanta nepřekáží vnímání kranioskarálního pulzu ani vnímání energií. Důležité je, abyste se hlavně cítili dobře a v rovnováze v roli praktikanta. Klient by také neměl vysazovat léky – na účinky kranisakrální terapie či působení energií nemá užívání léků žádný vliv. Ohledně případného vysazení léků se může později klient dohodnou s lékařem, pokud se bude cítit dobře.
  10. Pokud jste těhotná nebo handicapovaná/ý, řekněte/napište mi to předem a domluvíme se. Těhotenství není na překážku ošetření ani absolvování kurzu, práce je jemná a většinu času se u ní sedí. Jedině, pokud máte už velké bříško, tak by se vám asi těžko praktikovalo i leželo na lehátku. Z role figuranta se můžete kdykoli odhlásit, můžete na kurzu čistě jen poslouchat a praktikovat, pokud nechcete nikomu dělat figuranta.

 

Jsou krátké kurzy méně hodnotné než dlouhodobé výcviky? Aneb „budu rychlokvaška?“

Ti, kteří někde absolvovali dlouhodobé výcviky a neabsolvovali žádný krátkodobý, většinou tvrdí, že se nemůžete stát kvalitním kraniosakrálním terapeutem absolvováním krátkodobého kurzu, což je pochopitelné s ohledem na to, že do toho tito lidé investovali spoustu svého času a peněz a navíc jim to říkají jejich učitelé. Oni to však nemohou dobře posoudit, když nikdy před tím nebyli na krátkodobém kurzu a ani nebyli „pacientem“ absolventa krátkodobého kurzu, kterému tento třeba velmi pomohl. Já to posoudit mohu, protože jednak jsem sama byla nejprve „pacientem“ absolventky krátkodobého kurzu a ta mi nesmírně pomohla na moje zdravotní problémy a posléze jsem já sama aplikovala kraniosakrální terapii na svých klientech – s velkými úspěchy – už po absolvování prvního 4-denního kurzu u Giovanniho Conchina.

Navíc jsem po dobu několika roků v průběhu následujících 10 let, když už jsem kraniosakrální terapii vyučovala, absolvovala alespoň částečně další – i dlouhodobé výcviky kraniosakrální terapie i biodynamiky u různých učitelů a organizací, abych si rozšířila obzory, ale žádný z nich mi nedal nic nového, pouze mě informoval o tom, že z hlediska kraniosakráních dovedností byla moje účast na nich absolutně zbytečná. Jeden z nich jsem neměla trpělivost ani dokončit a po necelém půlroce jsem to zabalila, protože byl nudný a nezáživný, denně jsme dělali dokola stále totéž, jen jsme seděli s rukama na klientovi a meditovali. To bylo celé. Časový harmonogram byl dále zaplněn například spoustou bezvýznamného teoretického „plniva“ nebo mnoha dlouhými meditacemi, v lepším případě, zase na jiném kurzu KST, jsme se učili totéž, co jsem už dávno uměla od Giovanniho – rozdíl byl jen v tom, že to bylo podáváno odbornějšími výrazy, a tedy mnohem méně srozumitelnými pro nezdravotníky a také v tom, že na kurzech bylo třeba 20 i více účastníků, takže se na moje dotazy někdy ani nedostalo. Nechci být adresná ani nechci tvrdit, že všude jinde je to špatné. To vůbec ne. Mně dalo úplně nejvíc prvních 8 dní na kurzu KST u Giovanniho. Z toho čerpám dodnes. A pak samozřejmě letitá praxe v oboru.

A co se týká kvantové terapie nebo práce s energií, tak to je něco, kde stačí pochopit princip na jednovíkendovém kurzu a pak už to můžete hned bez problémů trénovat sami bez dozoru a bez instrukcí lektora, můžete s tím začít třeba sami na sobě a svých blízkých.

Ještě jsem tady chtěla zmínit, že například moje velká učitelka práce s energií, Barrbara Ann Brennan, velká světoznámá léčitelka a vědkyně NASA, která napsala knihy „Ruce světla“, „Zjevení světla“ a „Léčení světlem“, která je vynikající odbornicí, nikde na žádných dlouhých léčitelských ani terapeutických kurzech nestudovala, byla samouk, na vše si přišla sama svojí pílí a vlastními zkušenostmi, protože pro léčitelství má vlohy a je jasnozřivá. Jenže někteří studenti přesto chtějí být raději součástí nějaké velké školící organizace, která má „zvučné jméno“ a věhlas a kde se studuje několik let, vypracovávají se diplomové práce, …, aby si byli jisti 🙂 a nevadí jim, že do toho investují spoustu času a peněz. To už je věc vkusu a názoru.

Dostanu certifikát? Budu si pak moci založit živnost?

Ano, dostanete Osvědčení o absolvování daného kurzu (což je certifikát), stejně, jako skoro všude jinde. Dokonce počínaje kurzem KST I+II jej dostanete za každý další stupeň zvlášť. Po kurzu KST I+II jej však dostanete s jednou podmínkou – a tou je absolvování individuální supervize, tj: Kdykoli po ukončení kurzu KST I+II si se mnou dohodnete termín, přijedete ke mně na cca hodinu a půl, uděláte na mě kraniosakrální ošetření, já vám opravím chyby a zodpovím vaše dotazy, které od kurzu u vás vyvstaly. Pokud jste zdaleka, můžeme udělat supervizi na konci kurzu – těsně před vaším odjezdem domů, je však lepší nechat si to aspoň pár týdnů uležet. Supervize stojí 1000 Kč. Pak dostanete certifikát absolventa KST I+II. Ten vás ale automaticky neopravňuje k založení jakékoli živnosti – čtěte dál:

Kraniosakrální terapie je metoda, která u nás není oficiálně uznávaná jako léčebná. Nespadá tedy do zdravotnictví. Dokonce ani různé živnostenské úřady si nejsou jisty, pod jakou živnost vás mohou zařadit a zda vůbec pod nějakou. Většina kraniosakrálních terapeutů má živnost na „Masáže a regenerační metody“ (k tomu je však zapotřebí absolvovat rekvalifikační masérský kurz, anebo mít fyzioterapeutické vzdělání), někteří provozují KS-terapii na živnost volnou „Služby osobního charakteru“, ke které nepotřebujete nic, snad jen občanku a čistý trestní rejstřík. Na spoustu metod to stačí (energie, kvantovka). Léčitelé mají často volnou živnost „Poradenství…“. Na využívání kraniosakrální terapie jako své obživy je podle mě jistější mít rekvalifikaci na „Masáže a regenerační techniky“, pokud chcete mít živnost. Omlouvám se, nepíšu tady přesné znění těch živností, protože si to nepamatuju, to si musíte najít v živnostenském zákoně.

Ať půjdete studovat kraniosakrální terapii ke komukoli, do jakékoli organizace, byť by měla sebehonosnější název a nabízela sebeodbornější vzdělání, nikdo vám nedá žádný zvláštní certifikát, který by vás opravňoval k něčemu speciálnímu, jako například k získání vázané živnosti nebo oprávnění pro práci fyzioterapeuta. Jakýkoli certifikát na kraniosakrální terapii či biodynamiku, od jakékoli organizace, má v ČR (tuším i v SR) pouze informační charakter o tom, že jste tuto metodu absolvovali a tudíž je předpoklad, že ji umíte. To je vše. Ale kolik z nás má rozvěšené certifikáty po zdech své ordinace? Já ne. A nepamatuji si, že by někdy některý klient ode mne chtěl vidět nějaký certifikát nebo osvědčení. Mám je v šuplíku – pro případ. Ale pro jakékoli úřady nemá certifikát z absolvování kraniosakrální terapie vůbec žádný význam, tam od vás budou chtít v těchto případech maximálně Osvědčení o absolvování rekvalifikačního či kvalifikačního masérského kurzu.

Storno podmínky kurzů

Pokud jste uhradili plné kurzovné (či zálohu je-li uvedena u daného kurzu na e-shopu) a později se z kurzu před jeho konáním omluvíte (např. kvůli nemoci), mohu vám zaplacenou částku převést celou na jiný termín/kurz dle vašeho výběru. Omluva v takovém případě musí proběhnout nejpozději 3 dny před zahájením kurzu, jinak záloha (kurzovné) propadá. Pokud nechcete už nikdy žádný mnou nabízený kurz absolvovat a chcete vrátit peníze, pak vemte prosím na vědomí tyto podmínky: Jestliže se odhlásíte více než měsíc před začátkem kurzu, ponechám si storno poplatek 1000 Kč a zbytek vám pošlu na účet. Pokud se odhlásíte méně než měsíc před začátkem kurzu, ponechám si jako storno poplatek celou vámi uhrazenou zálohu (pokud je v e-shopu u daného kurzu uvedena) anebo plnou cenu kurzu (pokud u kurzu není uvedena záloha). V případě, že se odhlásíte z vámi původně registrovaného termínu kurzu a zálohu si u mě ponecháte „na příště“, a později si účast rozmyslíte, anebo se nového vámi vybraného termínu kurzu opět nezúčastníte, bude bohužel celá vámi uhrazená záloha (pokud je u kurzu uvedena), anebo celé kurzovné (pokud u kurzu není uvedena záloha) stornováno. Odhlášení z kurzu musí být učiněno písemně, jasně a srozumitelně (na moji emailovou adresu), a jako datum odhlášení z kurzu se bere den, kdy byla žádost o odhlášení doručena pořadateli kurzu, tedy mně. Abych mohla převést vámi uhrazenou částku na nový termín kurzu, musím obdržet vaše oznámení o neúčasti na původně objednaném kurzu nejpozději 3 dny před jeho konáním.

Více informací týkající se podmínek přihlášení do kurzu, úhrady kurzu a odhlašování z kurzu (či semináře) se dozvíte ve Všeobecných obchodních podmínkách – věnujte prosím pozornost zejména bodům III. b, V. b a VIII. – tyto body se týkají kurzů. (Naše všeobecné obchodní podmínky totiž pojednávají nejen o kurzech, ale i o prodeji zboží, které plánujeme v budoucnu nabízet na našem e-shopu.)

Ubytování v Praze pro mimopražské

Většina kurzů probíhá v Praze. Místo konání i s webovou adesou a mapou najdete u každého kurzu, který nabízím v e-shopu. Pokud potřebujete ubytování, doporučuji vám domluvit si je s větším přestihem, protože hotely bývají dost plné, a to buď v trochu dražším Hotelu Bella, který je pár minut chůze od místa konání kurzů směrem k centru Prahy, dále je poblíž také Hotel 51, anebo velmi levné (ale prý moc hezké) ubytování v Hostelu Alfa, který je asi 15 minut chůze od místa konání kurů směrem k centru Prahy.

Jaké služby neposkytuji

  1. Neprovádím žádné lékařské úkony, nepředepisuji léky ani doplňky stravy (s výjimkou Bachových květových esencí).
  2. Neposkytuji následující služby kvůli kterým mi občas voláte: tantrická masáž, tao masáž, erotická masáž, šamanská masáž. Dále nevykládám karty, nezabývám se předpovídáním budoucnosti (s výjimkou budoucích tendencí v horoskopu, pokud o to klient požádá). Pozn. Nevěřím na pevně daný osud, ale na tvůrčí potenciál člověka a jeho svobodnou vůli, do níž osud (bůh) zasahuje jen málokdy. Nezabývám se numerologií, ale pouze astrologií, která je přesnější v případě, že znáte přesný čas svého narození.
  3. Nenabízím žádné čarování proti někomu jinému ani nepůsobím energií na ty, kteří mě o to sami nepožádali. Nepodávám nikomu žádné informace o žádném konkrétním klientovi ani o žádné třetí osobě, pokud mi s tím oni sami neudělili souhlas. Nepřijímám žádné zakázky, které by někomu mohly ublížit nebo jej ovlivnily bez jeho vědomí (například kouzla, která mají za úkol, aby se do vás někdo zamiloval). Takové zakázky, stejně jako temnou magii, bez diskuze odmítám.

Které klienty odmítám

1. Nepřijímám klienty bez základních hygienických návyků, slušného chování a pod vlivem alkoholu či drog. Také samozřejmě odmítám psychicky vyšinuté klienty.

2. Dále odmítám klienty, kteří se mnou nespolupracují a ty, kteří přicházejí jen proto, že je někdo poslal, aby měli klid, přičemž tomu stejně nevěří. Pokud se nacházíte v psychospirituální krizi a hledáte pomoc, tak než se ke mně objednáte, přečtěte si níže můj článek o psychospirituální krizi, abyste ode mě pak nechtěli něco, co vám nemohu poskytnout.

3. Také odmítám klienty, kteří chodí jen proto, aby si získali moji pozornost a mohli si dokola stěžovat na totéž, jelikož nikdo jiný je už nechce poslouchat. Jejich stav zůstává na mrtvém bodě i po x ošetřeních, protože nespolupracují, ale oni se stále domáhají dalších sezení, zatímco nikdy neposlouchají to, co jim říkám. Potřebují mě používat jen jako odpadkový koš a vrbu, ale o změnu nestojí, cítí se být obětí všeho a všech včetně osudu. Jsou to často hypochondři a energetičtí upíři.

!!!  Ale samozřejmě chápu, že někdo může obíhat dokola různé terapeuty a nikdo mu zatím nebyl schopen pomoci, takže chyba může být v některých případech i v tom, že dotyčný zatím neobjevil vhodného terapeuta. Pak vás samozřejmě přijmu a budu se snažit vám pomoci. Poznám, jestli jste nešťastný člověk v nouzi, nebo ten, kdo chce být nemocný a chce si jen postěžovat, politovat a zanadávat.

__________

(Pozn.: Všechny potíže nemusejí být psychosomatické. A i ty psychosomatické se vždy nedají řešit jen pouhou změnou přístupu či psychickým odblokem. Často je také potřeba působit na ně energeticky nebo užívat léky. Potíže mohou být i karmického původu, anebo mohou být důsledkem prokletí. Neuznávám házení všeho do pytle „psychosomatika“ a ani zevšeobecňování duchovních příčin (např. když někoho bolí kolena, řekne se, že příčinou nepokora). U takových rčení bych vylítla z kůže. Někdo je pokorný doaleluja a stejně má kolena v pr….🙂 Každý člověk je individualita!!! A příčin je nepřeberně. Jeden hubne i když se cpe, jiný hubne po nějaké redukční dietě a další nehubne ani kdyby se rozkrájel. Pro jednoho je maso škodlivé, jiný ho potřebuje. Neměli bychom mít předsudky, které jsme si vyčetli z nějaké rádoby duchovní či léčitelské knihy, zatímco pořádně neznáme klienta ani pozadí situace.

__________

4. Teď si některé z vás znepřátelím, ale nemůžu si pomoct:-) Odmítám klienty, kteří se nechtějí zbavit své závislosti na psychotropních látkách (drogy, ayahuasca, houbičky, kaktusy, apod.), kteří odmítají věřit, že jim to škodí a přesto mě žádají o pomoc, protože si myslí, že jádro jejich problému je jinde. Když jim řeknu, v jak hrozném stavu mají čakry a že tento stav čaker je přímo typický pro lidi, kteří užívají tyto látky, někteří se se mnou hádají, že to je proto, že se jim čakry transformují na vyšší úroveň! Takové nesmysly! To vše jsou návykové a zhoubné drogy i přesto, že se např. ayahuascové obřady tváří duchovně a blahodárně – to je iluze, lež a ty zážitky jsou pouhá imitace, byť by byly sebezajímavější a sebekrásnější. Ničí to čakry a energetický systém, rozkládá osobnost i tělo – přestože je vám při tom nádherně a lítáte v astrálu jako v nebi – věřte mi, mám nespočetné množství důkazů od klientů, kteří mi prošli rukama. Šamani, kteří to u nás šíří, nejsou čestní lidé (byť se tak tváří a jsou velice přesvědčiví), jde jim o byznys a získávají naivní důvěřivé duchovně hledající lidičky, ba co hůř, také lidičky, kteří se domnívají, že jim to pomůže nejen na jejich cestě, ale dokonce na jejich zdravotní problémy!!! Opak je pravdou!!! Šamani, kteří tyto látky používají ve své rodné vlasti pro své blízké, dělají takový obřad s dlouhodobě vybraným vhodným jedincem z jejich řad, o kterém se ví, že je rozený šaman a připravují jej na tuto chvíli od malička. Je u toho sám s pomocníky. A provádějí jej jednou, dvakrát, ne opakovaně!!! A po obřadu mu dokonale srovnají jeho energetický systém a čakry do původního stavu – což umí málokdo, jak jsem se o tom mockrát přesvědčila. A navíc to není jediný možný způsob zasvěcení šamana ani ten nejideálnější a už vůbec to není způsob jak si zvýšit duchovní úroveň, natož dojít osvícení!!! Je to iluze, napodobenina, demo verze!!! Není to skutečné jakkoli se to tak může tvářit. Neexistuje žádná duchovní zkratka k osvícení!!! Způsob, jakým se dělají tyto obřady u nás, může pomoci jedinci jen naprosto vzácně, já osobně jsem zatím nepotkala jediného člověka, kterému by to pomohlo (byť je o tom sám přesvědčen a snaží se přesvědčit i mě, ale já nejsem slepá), a který by z toho neměl úplně rozložené čakry. A to podotýkám i tehdy, když se obřadu zúčastnil třeba jen jednou nebo dvakrát!!! A to nemluvím ani o tom, že se z toho můžete zbláznit. To, že se z toho pozvracíte a máte průjem, to není nic proti tomu ostatnímu, co to s vámi udělá. Já bych to nevzala do huby ani za zlatý prase ne 🙂

Pokud mi klient slíbí, že se toho už ani nedotkne, je vítán a pomůžu mu.

 

Jak si vybrat terapeuta a metodu

aneb „Když dva dělají totéž, není to vždy TOTÉŽ

Terapeuta byste si neměli vybírat především podle toho, jestli je co nejblíž vašemu bydlišti či pracovišti, ani především podle ceny (někdo chce ušetřit, jiný si zase myslí, že vysoká cena zaručuje vyšší kvalitu). A už vůbec ne čistě jen podle metody, kterou si vyberete. Pokud se rozhodnete například pro kraniosakrální terapii, tak ta nemusí a pravděpodobně ani nebude mít na vás stejný účinek u různých terapeutů. U jednoho vám tatáž metoda může pomoci a u druhého ne. Mezi kraniosakrálními terapeuty, podobně jako mezi maséry či léčiteli, je obrovský rozdíl!!! Ani vám nedoporučuju si ho „vykývat kyvadlem“, to si raději napřed přečtěte, co tady píšu o kyvadlu. Není vždy snadné si vybrat – trefit se správně při výběru terapeuta či metody. Někdo se zabývá vícero metodami a může vám třeba poradit, která je pro vás vhodná. Já jsem například pro sebe těžko hledala pomoc léčitele, když jsem ji potřebovala a když klasická medicína selhala. Velice těžko. Jelikož se sama zabývám léčitelstvím a mám silné energie, musela jsem najít někoho, kdo má ještě silnější nebo minimálně stejné, jako já, a to byl velký problém, téměř neřešitelný.

Pokud nemáte na terapeuta reference, poradila bych vám nejspíše toto: Při výběru spíš dejte na svoji intuici, pocit a na sypmatie k danému člověku – jak vám „sedne“. Po praktické stránce je pak určitě dobré, zjistit si nějaké reference o tom člověku, anebo si o něm něco přečíst, ne nutně jen na jeho webu. Jsou však lidé, kteří si vystačí se svou intuicí a hned se strefí správně. Takto se klienti čast dostávají ke mně, hlavně na kurzy, a já mám z toho radost, protože kdyby ke mně chodili lidé, kterým bych byla nesympatická, necítila bych se ani já v té situaci dobře, a proto je chci eliminovat předem.

Terapeut/léčitel by měl mít všech pět pohromadě a neslibovat nemožné a nezakazovat vám užívat léky a chodit k lékaři, měl by být k vám otevřený, nejednat vůči vám z pozice vyšší autority. Měli byste mít pocit, že vás respektuje a upřímně vám chce pomoci.

Určitě není nejlepší řešení dívat se pouze na to, kolik vystudoval škol a věhlasných kurzů. Některý léčitel nemusel na to, aby byl výborným terapeutem, studovat vůbec nic a nikde! O tom to není. Jiný se naopak může holedbat kdovíjakými školami nebo dokonce vystudovanou klasickou medicínou a nemusí toho v oblasti alternativní medicíny zrovna moc umět. Není to sice pravidlo, ale uvedu příklad. Od roku 2012 do roku 2020 jsem na kurzech KST vyškolila téměř 500 studentů po cca 10ti členných skupinách. Byli mezi nimi různí lidé, lékaři, nelékaři, maséři, programátoři, fyzioterapeuté, kosmetičky, servírky, policisti, ženy v domácnosti, prodavačky, léčitelé atd. Když vezmu například lékaře, tak někteří byli na kurzu fakt dobří a šlo jim to, ale někteří z nich vůbec ne. K řadě z nich bych třeba já nešla ani bych je nedoporučila. Naopak někteří obyčejní lidé měli vynikající výsledky záhy po absolvování kurzu. Měli pro to cit a vlohy. A o tom to hlavně je. O titulu to není. Mně například moc pomohla paní, čerstvá absolventka mého kurzu, která měla práci masérky jen jako koníček. Její skutečná profese byla programátorka.

Neříkám, že žádný lékař neumí kraniosakrální terapii, to bych lhala. Samozřejmě, že řada ji dělá výborně, ale někteří z řad lékařů k tomu vůbec neměli vlohy a pochybuju, že mají nějaké valné výsledky ve své praxi kraniosakrální terapie. Naopak obyčejní lidé, kteří vůbec nejsou z oboru, dokonce nejsou ani maséry, a dokonce neplánovali ani otevřít si praxi kraniosakrální terapie, pouze to chtěli umět pro své blízké, tak ti kolikrát byli vynikajícími terapeuty okamžitě po skončení kurzu nebo dokonce v průběhu studia už měli výsledky. Někdo má léčitelské nadání, a to je obrovská přidaná hodnota k jakémukoli takovému ošetření, jakým je například kraniosakrální terapie. Ten, kdo toto nadání nemá, ten vám pomůže jen málo, anebo jen některým z vás, jen s něčím, protože má omezené nástroje a nemusí pro to mít ani cit. Potíž je v tom, že řada lidí o sobě ani neví, zda má či nemá léčitelské nadání. Ale hovoří za ně jejich výsledky práce! Přečtěte si schválně dva příběhy dvou žen, absolventek mých kurzů tady dole na stránce u obrázku zlatého srdce, oba mám i v Referencích🙂

Pokud chcete číst dál, povím vám něco ze své praxe

Jednou ke mně přišla klientka, u níž jsem byla přesvědčená, že jí budu umět pomoci. Ona však byla taková plachá, bojácná, uzavřená a jakoby obezřetná. Necítila jsem se v tom úplně dobře, ale chtěla jsem jí pomoci. Za pár dní po prvním sezení mi od ní přišla zpráva, že ruší další sezení z důvodu, že jsem jí „nesedla“ jako člověk a že se za to moc stydí a omlouvá, protože si váží mojí práce. Tím se to vysvětlilo a já jsem jí vlastně byla vděčná. Vyjímečně se stává, že na některé klienty se moc netěším a ona byla jednou z nich. Napsala jsem jí, že děkuji za upřímnost (upřímnosti si velmi vážím) a že se nemá zač stydět ani omlouvat, že to chápu, že se to může stát a že jí přeju hodně štěstí. A myslela jsem to upřímně.

Nechci se v žádném případě chlubit tím, že jsem vždycky pomohla zázračně každému, kdo ke mně přišel na sezení. To by nebyla pravda. A pochybuji, že existuje terapeut, který pomůže úplně každému bez výjimky. Bylo několik klientů, kterým jsem neuměla pomoci ani když ke mně chodili na sezení opakovaně. Nestává se to často, ale stát se to může. Taková situace mě vždycky moc mrzí a často jsem to já, kdo první klientovi řekne, že se mi zdá, že nemá smysl, aby ke mně nadále docházel a utrácel peníze, když mu nemůžu slíbit, že se něco změní a vypadá to, že to nikam nevede. Moje práce mi musí dávat smysl a musí nést výsledky, aby mě bavila. Na druhou stranu mě skoro vždycky rozladí, když to klient vzdá předčasně – přijde dvakrát, nedočká se žádné významnější změny, a vzdá to úplně. Přičemž já mám třeba s tím, s čím přišel, zkušenosti, že se to začne lepšit třeba až po páté návštěvě a jsem si téměř na 100% jistá, že má smysl pokračovat v dalších sezeních. To se stává u klientů, kteří obíhají všechny možné i nemožné terapeuty a metody, všechno zkusí jednou, dvakrát a pak tvrdí, že roky lítají po doktorech i léčitelích a nic jim nepomáhá. Ono by jim však něco jistě pomohlo, kdyby nelítali sem tam a u něčeho chvíli vydrželi. Lidé nemohou očekávat, že jim někdo za hodinu nebo za dvě vyřeší potíže, na které si zadělávali spoustu let. To umí možná chirurg, ale ne někdo, kdo se zabývá alternativní medicínou. Stát se to sice může, ale výjimečně.

Jindy se mi stalo, že se ke mně objednala jedna paní s dcerkou na kraniosakrální terapii s potížemi, s nimiž jsem měla velkou řadu úspěšných zkušeností, a tak jsem si byla téměř jista, že jí budu umět pomoci a těšila jsem se na ně. Jenže dva dny před tím, než měly přijít, mi paní napsala mail, v němž mi psala, že se odhlašují ze sezení, protože ke mně ztratila důvěru, jelikož zjistila, že nejsem členkou asociace kraniosakrálních terapeutů a jelikož si zjistila, že jsem nedokončila výcvik kraniosakrální biodynamiky. Koukala jsem na ten mail jako čerstvě vyvoraná myš 🙂 a kroutila jsem hlavou. To, že jsem absolvovala X jiných certifikovaných plnohodnotných kurzů klasické kraniosakrální terapie, kterou sama školím a že mám 10 let praxe a hromadu referencí, to pro ni nehrálo žádnou roli! Napsala jsem jí, že jí chápu, že se jí nehodlám vnucovat, ale že jí chci jen sdělit, že s těmito potížemi mám velmi bohaté zkušenosti s kladnými výsledky a že jsem kraniosakrální terapii vystudovala kompletně celou u Dr. Giovanniho Conchina už před 10 lety, mám z KST celkem 5 certifikátů a když jsem až později nastoupila čistě ze zvědavosti do výcviku kraniosakrální biodynamiky, abych zjistila, zdali se nedozvím třeba něco navíc, tak ten jsem opravdu nedokončila, protože jsem zjistila, že to je o ničem, že jsem ve své praxi za ta léta už mnohem dál. Dále jsem jí napsala, že paní lektorka z biodynamického výcviku nikdy nebyla na mých kurzech KST, narozdíl ode mne, která jsem její výcvik alespoň z velké části absolvovala, takže mám, co se KST týká, širší rozhled než paní, co vede kurzy, které jsem nedokončila – na základě čehož ona vlastně usoudila, že nejsem důvěryhodná. A že členkou asociace nejsem proto, že o to nestojím, a že náš termín tedy ruším a děkuji za upřímnost. Už neodepsala.

Řekla jsem si „komu není rady, tomu není pomoci a já nemám zapotřebí se někomu vnucovat“. Pak jsem se však rozčílila (z principu, nikoli na tu paní, která za to, jak to vnějšně vypadá, nemůže). „To snad není možné!“ Kde ta paní vzala své přesvědčení, že kraniosakrální biodynamika je jaksi nadřazená mému způsobu kraniosakrální práce a mojí škole KST? A dále…co to vlastně je asociace? Koho sdružuje? Asociaci může založit snad každý a může tam sdružovat koho chce. Asociace NENÍ zárukou kvality. Dříve jsem si taky myslela, že asociace je něco víc a sdružuje skutečné odborníky, ale zrovna v případě této asociace jsem se přesvědčila o opaku. Navíc, někdo netouží být členem žádné asociace, protože chce pracovat úplně mimo jakýkoli „systém“. Například já. Kdybych tolik stála o to stát se členkou této asociace, mohla jsem dokončit výcvik, který byl z mého pohledu o ničem (a ten bych dokončila levou zadní), a na základě toho bych tehdy bývala mohla vstoupit do asociace KST. Díky členství v asociaci bych ale neuměla o nic víc, než umím teď! Výraz „asociace“ znamená „sdružení, volné spojení“ nic víc. Je řada skvělých terapeutů a léčitelů, kteří nejsou členy žádné asociace. Jsem si vědoma toho, že všechny nemůžu házet do jednoho pytle, ale chci říct, že všechno není takové, jak se to tváří.

_________

Vícekrát se mi stalo, že klient, který ke mně přijel zdaleka, mi za pár dní po prvním sezení napsal, že si našel kraniosakrálního terapeuta v místě svého bydliště, a proto se odhlašuje z dalších sezení u mě. A později jsem se dozvěděla, že už nechodí nikam, protože mu prý kraniosakrální terapie nepomáhá. Jenže po první schůzce málokdy poznáte, kdo nebo co vám pomůže. Konkrétně na kraniosakrální terapii je potřeba přijít minimálně 3x nebo 4x, abyste mohli posoudit účinek. U někoho se projeví zlepšení hned na 1.návštěvě a u jiného klienta třeba až na 5.návštěvě. To neznamená, že se do té doby nic nezměnilo k lepšímu, znamená to jen, že do té doby změnu klient nepocítil nebo pocítil minimálně. V návaznosti na to vám velmi doporučuji přečíst si referenci paní Zuzany Čadkové (to je její skutečné jméno), reference je v bublině „Velké pooperační bolesti“– tam paní popisuje přesně vývoj ústupu obtíží během x ošetření KST a jak to nevzdala a vyplatilo se jí to. U některých klientů dokonce dojde na prvních dvou návštěvách nejprve k subjektivnímu zhoršení potíží (to je sice vzácné, ale stane se) a teprve pak jde křivka nahoru a někdy i rychle. Ale když nevydržíte a změníte terapeuta a nepomáhá vám to, nemůžete hned odsoudit samotnou metodu. Právě mezi terapeuty bývá často velký rozdíl!

Následující řádky jsou důkazem, že i čerstvý absolvent mého pětidenního kurzu kraniosakrální terapie a práce s energií, dokáže hotové zázraky. Netvrdím samozřejmě, že to je pravidlo. Ale není to ani výjimka! To vám můžu garantovat.

Uvedu dva dojemné příklady za všechny podobné, co dokáže čerstvý absolvent kurzu. Oba jsou v mých REFERENCÍCH. U toho prvního, když ho někomu vyprávím, tak se pokaždé rozpláču dojetím a nemůžu se ovládnout, protože jde o emočně velice silný příběh. V tomto případě se jedná o paní Julii, která se nikdy ničím z oblasti těla a duše nezabývala a nikdy nebyla ani na žádném kurzu. Jediné, co si přála, bylo pomoci svému 4-letému vnoučkovi. A proto se přihlásila na můj kurz. Vybrala si mě prostě proto, že jsem jí byla sympatická z mých stránek. Sympatie / antipatie jsou mimochodem skoro vždycky nejlepší ukazatel správnosti výběru. Komu se nelíbím, nechoďte ke mně 🙂 Upozorňuji, že se jedná o skutečné a pravdivé příběhy. Všechny reference na tomto webu jsou skutečné a pravdivé, jen u některých je pouze křestní jméno a i to je někde změněné, protože většina lidí si přeje být v utajení.

  1. Takže: Paní Julie Ciemalová (to je její skutečné jméno) měla čtyřletého vnoučka. Přijela na můj kurz kraniosakrální terapie a práce s energií. Po prvních dvou víkendech začala to, co se naučila u mě na kurzu, po chvilkách používat na vnoučka každý večer při koupání a přebalování. Ano, slyšíte dobře, přebalování. Proč? Její vnouček Honzík (tak se skutečně jmenuje) od narození neudělal vůbec žádné pokroky. Jen ležel jako novorozeně na zádíčkách, neuměl se ani přetočit na bok a nejevil nejmenší zájem o hračky, chrastítka ani o lidi, kteří se nad ním skláněli. Dokonce mu chyběl polykací reflex, takže byl krmen od narození sondou. Chudinka malý. A po pár týdnech používání kraniosakrální terapie třeba jen deset minut denně (jinak je běžná frekvence ošetření 1 až 3 týdny a délka jednoho ošetření cca 1 hodina), tak po pár týdnech začal Honzík jevit zájem o hračky a lidi a za pár dalších týdnů se uměl převrátit na bříško. Po dalších několika týdnech se Honzík v postýlce postavil na nožičky!!! Představte si to! Čtyřleté „novorozeně“ udělalo tak obrovské pokroky během pár měsíců!!! Ta paní má léčitelské vlohy a talent i cit pro kraniosakrální terapii.
  2. Jiný příklad: Absolventka mého kurzu, fyzioterapeutka Mgr. Věra Kopalová (taky je to její skutečné jméno), pracovala sama na sebe v Rakousku. V krátké době po skončení kurzu vyzkoušela kraniosakrální terapii na svém dosavadním pacientovi panu Klausovi (rakušan), který 20 let od své autonehody nevstal z invalidního vozíku. Toho pána měla v péči již delší dobu a bez valných výsledků. Po několika ošetřeních kraniosakrální terapií, pán sám bez pomoci VSTAL Z VOZÍKU A UDĚLAL BEZ DRŽENÍ DŘEP!!! Tento příběh mám také v referencíh i s pravým jménen, neboť pán byl ochotný napsat referenci ve svém rodném jazyce němčině a paní, která mu pomohla, to přeložila do češtiny kvůli mně na můj web.

Já nevím, jak tyto dva příběhy vypadají dnes, zdali Honzík začal nakonec chodit a polykat jídlo a zda pán dnes sám chodí. To opravdu nevím, protože s těmi ženami, mými absolventkami, již nejsem dlouhou dobu (několik let) v kontaktu. Ale i to, co dokázaly během chvilky po kurzu, je zázrak! A já věřím, že když se to takhle obrovsky posunulo za pár měsíců, udělali ještě další pokroky. Tohle mě vždycky dojme, když lidé, kteří u mě absolvovali KST I+II a pak přijdou na další kurz, třeba KST III a vyprávějí tam takové své příběhy. Moje práce mi najednou dá ještě větší smysl a širší rozměr. Zmínila jsem jen ty dvě ženy, které nepřijímají běžně klienty, protože Julinka se tomu myslím profesně nechtěla věnovat a Věrka nepřijímá české klienty nebo tehdy nepřijímala. Ale takových příběhů bylo více, kdy čerstvý absolvent velmi pomohl jiným lidem, kteří měli nějaké potíže, ať už kranioskarální terapií, nebo energiemi či kvantovkou. Absolventi nám vyprávějí nádherné příběhy ze své (i krátké) praxe vždy na začátku každého dalšího kurzu, kterého se zúčastní. Možná, že paní s nemocnou holčičkou, která ke mně ztratila důvěru jen proto, že nejsem členkou asociace, nakonec pro svou dcerku ani pomoc nenašla, a to jenom proto, že měla předsudky a kritéria jako naprostý laik, který do toho nevidí. To se už asi nedozvím a samozřejmě bych holčičce přála uzdravení, snad se jim to povedlo někde jinde 🙂 Mně je vždycky líto, když vím, že umím někomu pomoci a on to vzdá a zahodí svou šanci, protože tomu nevěří, anebo, když to naopak chci vzdát já a nechci klienta obírat zbytečně o peníze, zatímco klient chce pokračovat i přesto, že po X sezeních není vidět ani dílčí výsledek.

__________

Takže, nehleďte jen na to, jaké má váš terapeut školy a tituly a na to, kolik to u něj stojí nebo jak daleko za ním budete jezdit. A pokud vám to u jednoho nepomůže, neznanemná to, že u jiného vám totéž taky nepomůže. Hledejte a dejte na svoji intuici, sympatie a reference. Mně pomohla paní, která je programátorka a pak mi pomohla paní, která je grafička a nikdy nebyla nikde na kurzu a ani se tím nezabývá profesionálně. A také paní, která nebyla vystudovaná psychoterapeutka, a přesto se zabývala psychoterapií a astroporadenstvím, které se naučila jako samouk a nikde to nestudovala. Zatímco když jsem šla k odborné vystudované titulované psychoterapeutce, kterou mi doporučil lékař, odcházela jsem od ní s větší depresí, než když jsem k ní přišla! Ona sama nebyla psychicky v pořádku, to bylo vidět. A někteří i celkem známí léčitelé, které jsem vyhledala kvůli svým potížím, dělali kolem mne „čáry máry“ a nebylo to nic platné.

Nemusí to tak být vždycky, na druhou stranu se nedá hledět pouze na tituly, věhlas a asociace. Vzpomeňme například známý klub skeptiků Sisyfos a jejich leckdy primitivní, přízemní a ničím nepodložené názory. Je hezké, že chtějí hájit vědu, ale řada jiných vědců je pokorná k věcem mezi nebem a zemí a nikdy by do tohoto klubu nevstoupili – a právě mezi těmito vědci byli velcí vynálezci, nikoli mezi těmi, kteří jen papouškují již vynalezené a hledají důvody, proč něco očernit. Můj syn je celkem úspěšný vědec, fyzik – doktor věd, který věří mimosmyslovým jevům, existenci duše, reinkarnaci, energiím, a mojí práce si váží, protože ji má vyzkoušenou.

_________

JEŠTĚ CHCI ZMÍNIT DŮLEŽITOU VĚC: Lidé si dost často myslí, že léčitel či terapeut se umí sám o sebe postarat a musí to umět, jinak není důvěryhodný a že nepotřebuje chodit k jiným léčitelům a terapeutům. To je ale nesmysl! Každý z nás potřebujeme někdy pomoc zvenčí a neměli bychom se za to stydět. Všechno nezvládneme sami. Například potíže, s nimiž jsem pomohla mnoha mým klientům, jsem si sama sobě nedokázala vyléčit a pomohl mi pak někdo jiný nebo jsem dokonce musela užívat léky, jít na operaci. Ne vše lze zvládnout pomocí alternativní medicíny a nikdo není tak dokonalý, aby pomohl každému včetně sebe. Jsem pokorná i ke klasické medicíně a ROZHODNĚ JI NEZAVRHUJI. V některých případech je nenahraditelná. I pro mě.

Ztrácíte energii při poskytování masérských a jiných dotykových služeb druhým?

Pokud ztrácíte energii při práci s klienty a jste maséři nebo terapeuté používající dotykové metody regenerace či léčení druhých, je to tím, že namísto kosmické léčivé energie používáte svou vlastní. Neznamená to, že něco děláte špatně ani že se málo chráníte. Já se například při práci nijak nechráním a přesto neztrácím svou energii ani při masáži, ani při energetickém dobíjení čaker klientů, ani při poskytování energetického léčení či kraniosakrální terapie. Někteří terapeuté, pracující s energií, dokonce trvrdí, že se po práci s klienty cítí víc nabití energií než před ní a mají obavu, jestli to není třeba proto, že tu energii vztali svým klientům. Nikoliv, nevzali. Přirozeně používají kosmickou energii, která dobije baterky nejen jejich klientům, ale i jim samotným.

Každý, kdo pracuje s energií, tedy každý, kdo dělá jakékoli dotykové terapeutické metody (anebo pracuje s energií na dálku), by měl pracovat s čistou kosmickou energií, nikoliv se svou vlastní, jinak se brzy odrovná. Kosmická energie je léčivá, zatímco vaše energie zrovna léčivá být nemusí, a druhak si při práci s kosmickou energií dobijete baterky i sobě, nejen klientovi. A díky tomu, že nebudete dávat všanc svoji vlastní energii, nebudete pak unavení. Další věc je, že lidé, kteří pracují s čistou kosmickou energií, mají příjemně teplé (někdy až horké) dlaně, zatímco lidé, kteří dávají svojí vlastní energii, je mívají studené. Není to úplně pravidlo, i ten, který dává svoji energii, může mít vyjímečně teplé ruce, ale i tak jsou studené dlaně většinou jednou z indicií, že onen člověk neumí pracovat s kosmickou energií.

Asi se teď ptáte „Ale jak mám pracovat s tou kosmickou energií?“ Na to Vám odpovím takto: Jedna věc je, že někteří lidé mají schopnost přijímat vysokovibrační kosmickou energii danou od pánaboha. Pracují s ní zcela přirozeně, vůbec nad tím nepřemýšlejí a někteří to možná o sobě ani nevědí. Tato schopnost se jim přirozeně rozvíjí pouze tím, že prostě ošetřují klienty. To je například můj případ. Veškerá energie, která mnou proudí směrem ke klientovi je 100% kosmická a má velice vysoké vibrace. Nedávám klientům ani 1% své vlastní energie (pokud nepočítám náročnou fyzickou masáž, při které se taky trochu unavím – to je ale tou fyzickou prací, nikoli předáváním mojí energie).

Jiní terapeuté, kteří pracují s klienty, však nemusejí mít vrozenou schopnost přijímat kosmickou energii, nicméně ze zkušeností vím, že jsem schopna většině těch, kteří se věnují masérským a podobným činnostem, tuto kosmickou energii zpřístupnit tím, že jim vytvořím v jejich energetickém systému kanál pro její příjem. Pokud mě o to někdo požádá a já  mu kanál zprostředkuji, tak má okamžitě po napojení na zdroj kosmické energie teplé ruce, ačkoli je měl předtím třeba studené. Kanál pro kosmickou energii se jim už nikdy nezavře, pokud nebudou chtít. Tito lidé při další své práci nevnímají už úbytek své energie, ale vnímají proud energie zhora, který jimi prochází, uklidňuje je a dodává jim sílu k té práci. Tento kanál se jim při rituálu otevře jen do té míry, do jaké jsou na to připraveni. Takže někomu třeba na 50%, jinému na 70%, ale někomu třeba i na 90%. Není to vůbec žádné riziko, nakopak vám to může jedině prospět.

Před tím, než zájemci aktivuji kanál pro příjem kosmické energie, nejprve vytestuji společně s ním, na kolik procent to vůbec bude možné, protože někdo to prostě nemá dáno od pánaboha, a tudíž mu žádný kanál otevřen být nemůže, protože takovou schopnost jednoduše nemá ani potenciálně, latentně (tedy neaktivně), nemá ji vůbec. Takový člověk by neměl provozovat ani masáže, natož pracovat s energií či s terapiemi, kde se energie využívá, protože pak škodí sám sobě a klientům moc nepomůže. Lidé, jejichž služby zahrnují práci s energií, by měli mít nad 50% schopnost pracovat s energií. I pokud máte třeba jen 10%, ale váš potenciál je třeba 70%, tak vám mohu pomoci vám ten kanál otevřít na těch 70%. Ale pokud máte 10% a nemáte vyšší ani potenciál, máte bohužel smůlu, protože takhle čarovat neumím, abych vám ten kanál přičarovala 🙂 Ti, kteří měli velký potenciál pracovat s kosmickou energií, ale i přes letitou praxi se jim sám neotevřel, a kteří mě oslovili s žádostí o jeho aktivaci, si pak velice libovali a vnímali obrovský rozdíl mezi prací před aktivací a po ní. V každém případě je potom práce s energií vůbec neunavovala, naopak je moc bavila. Proudění energie je totiž znát. Pocítí to blahodárně jak poskytovatel kosmické energie, tak její příjemce – jeho klient.

Nejedná se ani o Reiki ani o Shamballu ani o nic podobného. Do těchto energetických systému jsem zasvěcovala dříve, ale upustila jsem od toho, protože tyto energie jsou mnohem slabší než čistá kosmická energie a kromě toho zasvěcení obnáší řadu rizik. Můžete si přečíst níže článek o tom, proč už nezasvěcuji do Reiki. Možná jste se již setkali s lidmi, kteří se nechali do něčeho zasvětit a poté měli zdravotní či psychické potíže, kterých se nedokázali zbavit. (Mým klientům, které jsem zasvěcovala do Reiki, se nikdy nic špatného nestalo, ale řadě mých klientů, které zasvěcoval někdo jiný, bohužel ano). Zatímco zprovoznění kanálu pro příjem čisté kosmické energie, které provádím na požádání, neobnáší absolutně vůbec žádné riziko. Naopak. Pomůže vám, abyste klientovi nepředávali svoji vlastní energie a práce vás bude víc bavit a bude vám připadat příjemnější. A tato energie je nesrovnatelně silnější než Reiki apod.

Takže pokud je to váš případ a ztrácíte energii při terapeutické práci, můžete mi zavolat a objednat se na aktivaci kanálu pro příjem čisté léčivé kosmické energie. Tato služba stojí 1200 Kč.

Chcete se duchovně rozvíjet a pomáhat druhým?

Je skvělé, že se chcete duchovně rozvíjet a pomáhat! Duchovno samo o sobě je v pořádku. Jsme nejen fyzické bytosti, ale současně i duchovní, a tak je správné, že nás duchovno začne v určité fázi přitahovat a zajímat. Bez duchovna se nevyvíjíme a naše duše setrvává na mrtvém bodě čistě pudového a konzumního způsobu života, jak je to bohužel zatím vidět u většiny populace. Málokdo však ví, že jde i o ožehavé téma, které má svá úskalí, o nichž zde právě chci hovořit. Zejména duchovní začátečníci, lidé zvědaví a hladoví po všem duchovním, duchovně ambiciózní lidé a také lidé, kteří ztratili životní směr, se mohou nepěkně zaplést do zrádných osidel duchovna, obzvlášť, když skočí s vervou po šipce do ne zcela probádaných vod nebo naletí nějakému podvodníkovi.

Jaká úskalí přináší snaha o duchovní rozvoj

Dnes je díkybohu doba, kdy se spousta lidí začíná o svůj duchovní rozvoj zajímat. Nemám teď na mysli kostely a církve. Ale osobní duchovní seberozvoj. Lidé se o něj snaží pomocí nejrůznějších metod. Meditace, pobyt ve tmě, půsty, holotropní dýchání, reiki, práce s energií, ayahuascové a jiné podobné obřady, kyvadlo, atd. Mnozí mají pocit, že potřebují v oblasti duchovna nějaké vedení zkušenějšího nebo „výše duchovně postaveného“ člověka, a tak se mohou v dobré víře stát členy různých sekt nebo duchovních komunit v čele s nějakým samozvaným guruem, o němž si myslí, že jsou u něj v bezpečí a v dobrých rukou. Takoví guruové však mají často nižší duchovní úroveň než ti, kteří se mu klaní a z jejichž finančních příspěvků guru žije. Člověk bez zkušeností, který si je důkladně neprolustruje (třeba na internetu), je neprokoukne, protože jsou převelice fikaní a přesvědčiví. Například hovoří o lásce a tváří se přinejmenším jako světci či osvícenci, ale zatímco vně „huj“, tak uvnitř „fuj“. Hledající jsou přesvědčeni, že On je spasí, že jim zprostředkuje Boha, že je dovede k Osvícení či jim nějakým zázrakem zprostředkuje vyřešení jejich problémů. Zcela se mu oddají duší a někdy i tělem (guruové zpravidla zbožňují sex, který často nesmyslně povyšují na duchovní akt, aby zlákali své stoupence). Oddaní se tak nevědomě stávají „stádem“(promiňte), které vzhlíží k falešné figuríně a krmí ji penězi, které kolikrát těžce vydělají, namísto toho, aby žili, radovali se a namísto toho, aby si sami aktivně po praktické stránce urovnali své osobní vztahy a svůj osobní život a zůstali nohama na zemi. Jejich duchovní růst se naopak zabrzdí, tito lidé žijí jen v dané komunitě nebo pro pro danou komunitu, kde jim je hezky, ale jejich skutečný osobní a duchovní rozvoj je na mrtvém bodě, protože se vzdálí od reality skutešného života „venku“, v němž mají prokázat například schopnost kvalitních vztahů.

Spiritualitu by měl člověk rozvíjet v běžném životě, tedy přirozeně. No, ono je samozřejmě jednodušší meditovat, modlit se, šlehnout si „áju“, k někomu vzhlížet a čekat na zázrak, než prakticky uchopit svůj život a učinit potřebné změny, že? Nechci tady nikoho urážet. I já jsem v určité fázi naivně a v dobré víře šla podobnou falešnou a zrádnou cestou, o níž jsem byla přesvědčená, že mě dovede k Osvícení a k lepší pomoci druhým. Byla jsem nesmírně duchovně hladová a ambiciózní. Avšak poté, co jsem si prošla těžkou psychospirituální krizí (duchovním úletem), jsem se naštěstí vzpamatovala a začala „normálně“ žít a skutečně pomáhat. Byla to vážná a příšerná zkušenost a nikomu bych to nepřála. O psychospirituální krizi píšu velice podrobně v článku „Psychospirituální krize“. V dalším mém článku „Nevěřte samozvaným guruům“, je více podrobností o tomto tématu. Teď ale praktické vysvětlení:

Co se stane, když žijete pouze duchovnem, aneb „Osvícení nebo jen iluze?“

Lidé vidí duchovno často růžovými brýlemi a svojí nepřiměřenou a nevhodnou snahou o růst duše si přetěžují horní čakry na úkor spodních. Člověk má čakrový systém, který ho drží v rovnováze, a to jak po psychické, duševní, tak po fyzické stránce. Tento energetický čakrový systém by měl být v rovnováze „jak nahoře, tak dole“ nebo „jak dole, tak nahoře“. Jenže hledající lidé mají často horní čakry velice aktivní, zatímco spodní čakry, které nás drží ve fyzickém světě a při zdravém rozumu, mají podvyživené. Takto lehce dojde k tzv. duchovnímu úletu, ve kterém dotyční zažívají krásné stavy blaženosti, avšak na úkor svého psychického i fyzického zdraví. Přetížením horních čaker na úkor spodních VŽDY dojde k tomu, že ty horní neudrží správný tvar a směr a ulítnou do astrálu, kde se pak člověk ztratí v iluzích a imitaci pravého duchovna, a to přesto, že se cítí blažený a povznesený a má jakoby vznešené vize a moudrá vnuknutí. NENÍ TO PRAVÉ, je to ILUZE, kterou mu přeochotně zprostředkovává nižší astrál (démonické bytosti), aby ho zlákal do svých osidel, tedy přesně na opačnou stranu než kam se člověk snaží dostat! Není to zdravé, není to v pořádku, nejde o stav osvícení, ačkoli lidé jsou často přesvědčeni, že ano. Do tohoto bodu se lze lehce dostat přeháněním duchovních praktik a přehnaným či nepřirozeným duchovním snažením, ale také ayahuascovým obřadem a jinými podobnými obřady, do nichž spadá i konzumace drog. Prostě končí to kolikrát špatně.

Duchovní vývoj NELZE TAKTO UMĚLE URYCHLIT!!! Nelze přeskočit důležité lekce, nelze obelstít přírodu, vývoj ani boží záměr. Motýla taky nemůžete vyrvat z kukly, aby brzo lítal a nemusel se namáhat kuklu přirozeně probourat. Takto ho jen definitivně zmrzačíte. (Nezlobte se na mě příznivci ayahuasky, jakkoli ji prohlašujete za posvátnou, je to zrádná droga a byznys! O tom ale píšu jinde.) Duchovní literatura je často psaná zmatenými či „ulítlými“ lidmi, anebo je pod vlivem temnoty, jakkoli se tváří svatě, a tak ani té se mnohdy nedá věřit, stejně tak různé informace na internetu a populární duchovní videa na youtube. A i kvalitní duchovní literaturu lze mylně pochopit. Začátečník (a kolikrát i pokročilý) těžko rozezná kvalitu od pozlátka a falše.

Jak se tedy mohu kvalitně a bezpečně duchovně rozvíjet

Jít individuální a poctivou cestou, snažit se být dobrým člověkem, neubližovat živým bytostem, odpouštět, být si vědom potřeb naší duše, naslouchat jejímu tichému hlasu a mít zdravou sebereflexi a zdravý vztah k sobě, k přírodě i k druhým nebo se snažit o jeho uzdravení, nic nepřehánět, umět se zdravě vymezit, jít zlatou střední přirozenou cestou, eventuálně naslouchat opravdu moudrým lidem s mnoha zkušenostmi a nohama na zemi, kteří si nehrají na svaté. Pomáhat druhým duchovně můžeme tehdy, když jsme sami se sebou srovnaní a v harmonii těla, ducha i duše.

Když slepý vede jednookého

Potíž je, že některým duchovně založeným lidem se to těžko vysvětluje, protože mají většinou svoji hlavu a myslí si, že jdou tou nejlepší cestou vzhůru když obíhají mraky duchovních a seberozvojových seminářů, metod a obřadů údajně zvyšujících duchovní úroveň. Opak je většinou pravdou. Jdou často do sebezáhuby. A protože tito lidé často pomáhají druhým duchovními praktikami – od psychoporadenství, výkladu karet, přes kyvadlo, čištění, práci s energií, apod., jejich pomoc je mírně řečeno nekvalitní. Často svedou druhé také na scestí a mohou jim i ublížit, protože lidé, kteří mají problémy a vyhledají duchovní pomoc u „ulítlého“ člověka, nevědí, že je ulítlý a věří mu. Takovému člověku kyvadlo nefunguje správně, protože se na ně chytají astrální entity, které dávají zavádějící odpovědi. Snažit se napravit své potíže duchovního charakteru duchovní cestou je pošetilé a je to cesta do slepé uličky. To situaci jen zhoršuje. Takový člověk by měl naopak okamžitě a bezvýhradně s duchovnem i s pomocí druhým PŘESTAT, měl by se pořádně přizemnit, věnovat se praktickým věcem, posílit si spodní čakry. Pomáhat lidem může i jinak. A teprve až se „srovná“, může pokračovat ve své duchovní pomoci druhým. Musíme si hlídat rovnováhu čaker – „duchovno“ versus „hmota“. Ono většina toho, co se dnes na trhu nabízí (mám teď na mysli duchovní metody, akce a společenství) je zavádějící a je to často jen byznys pro pořadatele a účinkující. A my, obzvlášť pokud jsme začátečníci, na to lehce naletíme – a není divu. A pak už se vezeme, a to bohužel často spíš do pekel než do ráje. Je velice málo lidí, kteří pořádají duchovní akce nebo v nich účinkují, kteří mají jednak všech pět pohromadě a druhak jim nejde jen o byznys.

Kde hledat pomoc, když vám ezoterika zkomplikuje život (nebo když řešíte vztahy)

Na webu mojí kamarádky, která skutečně pomáhá lidem pomocí automatické kresby a rozboru vztahů, to Verunka krásně popisuje. Vřele doporučuji si na jejích stránkách najít a přečíst příběh její klientky nazvaný EZOTERIKA MI ZKOMPLIKOVALA ŽIVOT. Článek je výstižný, krásně popsaný a možná, že se v něm někteří z vás uvidí. Jedná se o rozbor aurického pole paní, která se snažila o svůj duchovní růst a pomáhat lidem, zatímco stále slábla a cítila se spíš čím dál hůř než lépe. Je to na www.automaticka-kresba.eu/pribehy-ze-zivota/. Píše v něm mimo jiné o tom, že nepřirozené urychlování duchovního rozvoje je nesmírně nebezpečné, že člověk by se měl rozvíjet přirozeně jako poupě, aby sklízel šťavnaté plody. Neměl by své poupě násilím otevírat pomocí nepřirozených metod, protože je zahubí a plodů se nikdy nedočká. Můžete si Verunčin web pročíst, je nesmírně zajímavý, a pokud máte nějaký problém (duchovní, vztahový), můžete jí napsat o kresbu aury a rozbor. Verunka je člověk, který umí výborně rozebrat jakoukoli situaci a poradit nejen v praktických oblastech života, ale i v duchovním tápání a hledání. Je duchovně velmi zralá a rozhodně nepatří mezi ty, kteří chtějí na druhých vydělávat. Má zdravý a pronikavý pohled do situací a problémů svých pisatelů, kteří ji žádají o pomoc. Nedělá však zdravotní rozbory, není léčitelka, takže se zdravotními potížemi se na ni neobracejte, s těmi se můžete obrátit zase třeba na mě. Pokud se nacházíte ve stavu duchovního úletu či psychospirituální krize (což je v podstatě jedno a totéž) a nedokážete to zvládnout sami (někdy není možné zvládnout to sám), můžete se na mě také obrátit. Umím opravit energetický systém a  vyrovnat čakry tak, abyste svůj život nadále zvládali bez problémů, neulítávali a cítili se zase dobře – normálně 🙂

Proč už nezasvěcuji do Reiki…

Všimla jsem si, že názor různých lidí na Reiki má většinou 3 následující polohy:        Buď tomu lidé 1) nevěří, anebo 2) Reiki přeceňují až zbožšťují, anebo 3) o Reiki hovoří jako o šíleném prokletí, které vám strašně uškodí, pokud se necháte zasvětit (toto jsem na internetu četla mockrát). S reiki mám mnoho zkušeností, řadu let jsem byla i Mistr učitel Reiki a zasvěcovala jsem druhé. Dnes mám na Reiki jiný názor než většina lidí. Čtěte dál.

Do prvních dvou stupňů Reiki jsem byla zasvěcena v roce 1997 Mistryní Mary Hall. Tehdy jsem začala s nadšením „léčit“ každého, kdo mi přišel pod ruku pomocí energie Reiki. Asi po roce mě to přešlo, měla jsem jiné starosti. Pak jsem reiki úplně vypustila. Nicméně nám bylo řečeno, že zasvěcení do Reiki stačí mít jednou za život, a tím se nám otevře kanál pro tuto blahodárnou energii jednou provždy, a to i kdybychom ji roky nepoužívali.

V roce 2008 jsem se stala profesionální masérkou. Okamžitě jsem si vzpomněla na Reiki a začala jsem tuto energii při práci používat, abych se nevydávala ze své vlastní energie a aby bylo působení „čistější“, jak nám to bylo tenkrát řečené. Stále se mi však zdálo, že to není to, co hledám. Později, když jsem ke své práci přidala kraniosakrální terapii a ta se stala mojí hlavní činností, opět jsem na reiki zapomněla a před ošetřením klienta jsem se naladila jen na svůj vnitřní tichý prostor. Nic víc. A právě v té chvíli se začaly dít zajímavé věci. Vstoupila do mě velká krásná síla a moje ruce dělaly různé pohyby, které měly na klienta očividně blahodárný vliv. Ruce byly náhle úplně horké, což cítil pouze klient, já nikoliv. Dodnes mi říkají, že moje ruce hřejí jako kamna. Kladla jsem si otázku, jak je to možné, že ta energie je mnohem silnější a účinnější, než když si k sobě „zavolám“ na pomoc Reiki? Pak jsem se nechala zasvětit do Shambally jednou mojí známou, která z toho byla nadšená. Zážitek to byl moc hezký, nakonec jsem absolvovala všechny stupně a stala se mistryní Shamballa. Jenže když jsem tu energii chtěla používat pro „léčení“, opět to nebylo nic moc. Ne tak, jak bych si představovala. Ale klienti, které jsem zasvěcovala do Shambally, byli většinou nadšení. Pak jsem se rozhodla pro Ra Sheebu, že je prý silnější a abych ty energie měla kompletní. Když už, tak už 🙂 Nechala se opět zasvětit i do mistrovského stupě, abych mohla druhé zasvěcovat. Zasvěcení do Ra Sheeby byl neobyčejně silný a neobyčejně zajímavý zážitek. Úplné kino 🙂 Nějaké zlaté bytosti (určitě nepocházely ze Země) mě položily na zlatý sarkofág dovnitř pyramidy a vkládaly mi různé zlaté implantáty do páteře a dovnitř hlavy po obvodu. Viděla jsem přesně jaké a cítila jsem to fyzicky, dokonce jsem cítila v ústech pachuť vlastní krve při té spirituální operaci. Ale pro léčitelskou práci mi to ani pak stále nestačilo. Akorát to přispělo k mému duchovnímu úletu, protože se mi rozkryly moje egyptské životy, kde jsem měla velkou duchovní moc a tu moc jsem si přála mít i teď. Jenže později jsem zjistila, že tenkrát mě ta moc a souvisící pýcha zahubila.

Nechala jsem se tedy „přezasvětit“ do Reiki jednou úžasnou ženou a dodělala jsem si u ní i Mistrovský stupeň, abych do Reiki mohla zasvěcovat a doufala jsem, že se moje léčitelské schopnosti zvýší. Ačkoli zasvěcení byl opět krásný zážitek, při práci s klientem se nic zvláštního navíc nedělo. To, co zde popisuji (zasvěcení), se událo v řádu roků. Vždy, když jsem se na nějaké tyto energie typu Reiki, Shamballa, Ra Sheeba zaměřila a pracovala s nimi, proud energie i účinky byly mnohem slabší, než když jsem se zaměřila čistě na kosmickou energii a vnitřní ticho. To bylo pokaždé nejúčinnější, dokonce mnohem účinnější než cokoli jiného! Stále mi to vrtalo hlavou. Začala jsem si uvědomovat, že mám léčitelské schopnosti dané od pánaboha a že se mi prostě zaktivovaly samy průběžně praxí. Ten kanál pro kosmickou energii, s níž jsem pracovala, se stále zvětšoval, zatímco Reiki a to ostatní teklo pouze tenkým pramínkem a účinky to nijak velké nemělo. Přesto jsem dál zasvěcovala zájemce do Reiki, Shambally i Ra Sheeby s tím nejčistějším úmyslem. Někteří byli velmi spokojení, jiní ani po zasvěcení nic moc necítili. Jednu paní dokonce pak rozbolela hlava a bolela ji několik dní.

_________

Teď trochu odbočím. Mám kamarádku. Je to prvotřídní diagnostička automatickou kresbou. Vše, co zatím nakreslila a vytestovala a co se dalo reálně ověřit, byla pravda na 100%!!! Tato kamarádka kreslí auru a občas s ní spolupracuji, když potřebuji jasně vidět, jak to ten klient se sebou má a zdali se mi podařilo ho adekvátně očistit a srovnat. Ne, že bych to sama vůbec neviděla, ale z té kresby je mi to mnohem jasnější. Klient si toto testování většinou rád zaplatí, protože to zefektivní naši spolupráci na jeho harmonizaci. Všimněte si, že používám slova, jako harmonizace, blahodárný, srovnat, apod, neboť legislativa nepřipouští, abychom používali výrazy jako léčení, uzdravování a tak podobně. Pokud totiž nejsme vystudovaní lékaři, nesmíme léčit ani uzdravovat 🙂 Ba co víc! Dokonce ani lékaři nesmějí léčit na živnostenský list. To je u nás zakázáno 🙂 No, vrátím se ke kamarádce 🙂 Moje kamarádka zakreslí, jak vypadá aura, čakry, atd, jestli má na sobě přivtěleného nějakého astrálního parazita nebo duši mrtvého člověka a také mi vysvětlí proč. Řadu věcí na klientovi vidím já sama – čakry a různé defekty či zdravotní potíže a kde je jádro problému a někdy i to, zdali to umím vyřešit. Ostatní věci, jako astrální parazity, vnímám jen někdy. Když takovou entitu (duši, astrálního parazita) odvedu pryč, člověk je často rázem v pořádku a říká, že se mu stal zázrak. Tato kamarádka umí najít v auře dokonce i kletbu. To tady ale teď nechci rozebírat.

Tato kamarádka nakreslila automatickou kresbou i to, jak vypadá zasvěcení do Reiki a jak vypadá působení touto energií na člověka. Z obrázku bylo naprosto jasné, že tato energie je velice slabá oproti kosmické energii, s níž působím na klienty, která je evidentně mnohonásobně silnější a účinnější, čímž mi potvrdila to, co jsem už předtím sama zjistila! Teď určitě namítnete, že Reiki přece je Kosmická energie! No, to je ale OTÁZKA! To vám (i mně) řekli při zasvěcení, protože tomu sami věřili. Znáte hru na tichou poštu a co z toho na konci kolikrát vyjde za blbost? A to je hra. Kde je však počátek tohoto zasvěcení? Je to opravdu tak, jak se tvrdí a všude píše? Kde se tato energie vzala? Skutečně existoval nějaký mistr Mikao Usui, který ji „snesl“ a nám předal? A pokud existoval, což asi ano, tak jak víme, že to nebyl třeba jen snílek, který tomu sám uvěřil? Jak se dopátráme pravdy?

Moje kamarádka automatickou kresbou zjistila, že všichni, kdo jsou zasvěcení do reiki, tak svojí vlastní – upozorňuji svojí vlastní energií nabíjí nevědomě jakousi „banku energie“ v astrálním světě. A každý, kdo zrovna chce působit reiki, si tuto energii podle potřeby z té banky odebírá. A protože nepůsobí všichni reiki terapeuté najednou, tak logicky těm, kteří v dané chvíli na nikoho nepůsobí, může být odčerpávána v rozumné míře jejich energie pro toho, kdo s touto energií zrovna někoho léčí!!! Takže zasvěcení do reiki je něco jako pojišťovna. Všichni pojištěnci taky nečerpají plnění najednou ve stejnou chvíli. Ale ti, kteří zrovna ano, si mohou vzít kolik potřebují, protože tam je celkově dost ze všech zasvěcenců reiki. Kromě toho ta energie proudí jen „čůrkem“, nikoli vodopádem narozdíl od skutečné univerzální vesmírné energie. Podobné je to i se Shamballou, ačkoli Shamballa z toho všeho dopadla nejlépe. A co Ra Sheeba? Ta je úplně nejhorší, protože je napojená na starobylý Egypt, a to nejen v těch „dobrých“ energiích, ale i v tom špatném, bohužel. Ta může dokonce svému zasvěcenci škodit! No, možná někdy někomu může škodit i reiki, už jsem to také slyšela. Já osobně jsem nepociťovala žádnou újmu kvůli tomu, že jsem byla Mistr Reiki, Shamballa, Ra Sheeba, ale také jsem nepociťovala díky tomu žádný bonus, naopak jsem měla pocit, že mě to spíš brzdí a že se mi lépe a mnohem účinněji pracuje, když tyto adresné energie úplně při působení na klienta vynechám!

Ne každý člověk, který se chce zabývat takovouto profesí, má vrozené léčitelské schopnosti. Já třeba ano. A ten, kdo je nemá, ten by buď takovou práci neměl dělat na plný úvazek, anebo je pro něj možná užitečné (nejsem si tím jista) nechat se zasvětit do některé výše jmenované energie (Ra Sheebu bych však nedoporučovala). Díky tomu pak bude moci působit alespoň nějakou energií, je to lepší než nic, anebo lepší než dávat jen svojí vlastní energii – to je úplně nejhorší varianta, to se člověk akorát vysává ze sebe když se snaží léčit druhé. Ale někdo to prostě tak má, takže v tom případě mu možná může pomoci nějaké to výše jmenované zasvěcení. Jsou ale prokazatelně lidé, kterým zasvěcení vyloženě uškodilo. Necítili se od té doby dobře. A možná si to ani nedali do souvislosti.

_________

Můžu říct, že když jsem se tohle dozvěděla, okamžitě jsem použila kvantovou terapii na své „odzasvěcení“. A musím říct, že se mi to povedlo na jedničku. Někde se dočtete na internetu, že Reiki je prokletí, kterého vás už nikdy nikdo nezbaví. To ale není pravda, tomu nevěřte. Mně se to vážně podařilo perfektně. Kamarádka automatická kreslířka mi to zkontrolovala. A musím také říct, že se mi při každém jednotlivém odzasvěcení někde uvnitř ve mě ulevilo, a to pro mě byl dostatečný důkaz! U Ra Sheeby ta úleva byla nejvýraznější a toto odzasvěcení bylo nejnáročenější, musela jsem si jednotlivě „vyhákávat“ zapojení vláken z jednotlivých obratlů v páteři. Tím Vším chci říct, že jsem bývala mistr všeho 🙂 a už prostě nejsem, protože jsem si to „odendala“. Sice mě všechna ta zasvěcení stála dohromady majlant, co ale nadělám. Lepší je, když pracuji nejlépe, jak dovedu, bez věcí, které jsou – alespoň v mém případě – málofunkční náhražky.

Takže SE ZDE TÍMTO NABÍZÍM, pokud někdo chce odzasvětit, jsem mu k službám. Pokud umíte kvantovku (dělám i dvoudenní kurzy kvantovky), tak se můžete odzasvětit sami. Pokud vám vyhovuje být zasvěcen a před zasvěcením vám neproudila dlaněmi žádná energie, tak prosím. Vždycky je lepší zajít si do pojišťovny pro plnění než si škodu platit ze své vlastní kapsy 🙂 Úplně nejlepší ale je, mít vrozenou schopnost přijímat a předávat univerzální vesmírnou energii, do které nelze být nikým zasvěcen, tuto schopnost buď máte, anebo nemáte. Pokud ji máte, hurááá, máte vyhráno! Pak ji můžete rozvíjet při své praxi a být jen průtokáčem – zpostředkovatelem, nikoli zdrojem energie pro své klienty. Pokud tyto vlohy sice máte, ale zatím se vám z nějakého důvodu neaktivovaly a chcete je „probudit“, pak vám mohu být také k službám, protože to umím v člověku probudit. Ale můžete si to probudit i sami tím, že s tím prostě budete pravidelně pracovat a ono se to aktivuje a postupně to sílí.

________

Pak tady ještě zůstává otázka, proč když pracuji s vesmírnou energií a jsem jen zprostředkovatel (nedávám nic ze sebe), proč jsem někdy dost unavená. No, to je totiž proto, že já nejsem jenom průtokáč krásné energie, která mnou proudí, ale taky jsem šamanka. To znamená, že často pracuji s pěknými hnusy – astrálními démony, nízkými přivtělenými škodícími dušemi a tak podobně. Minimálně očišťuji klienty od jejich nánosů negativních energetických splodin v těle, ale často je to i mnohem horší. A tito astrální parazité dokážou člověka hodně vysát, i tehdy, když je očišťujeme z někoho druhého nebo z bytu, nebo právě proto, protože se brání a jsou vzteky bez sebe! Ono je totiž nelze vždycky vyhnat (či rozpustit) jen tak, že na ně pouštím krásnou energii. Někdy se mi podaří vyhnat je způsobem, který mě sám o sobě může vyčerpat – myslím ten způsob práce, nikoli to, že bych dávala někomu svoji energii. Někdy ta „astrální mrcha“ přeskočí na mě, dřív než stihnu něco udělat, a sežere mi velký kus mojí energie a potrhá auru, než se jí konečně zbavím. Není to vždy úplně snadné 🙂 Někdo by mohl říct „A proč tohle neděláš kvantovkou, když jí umíš, při té by ses té špíny ani nedotkla a neunavilo by tě to.“ No, tak to může říct jedině člověk, který s tím nemá zkušenosti, protože úplně všechno nelze vyřešit kvantovkou. Kvantovkou lze vyřešit spoustu věcí, ale NE VŽDY A NE VŠECHNO. Například tu potrhanou auru si umím spravit kvantovkou, ale všechno pomocí ní nejde udělat, ač vám budou na kurzu tvrdit, že ano.

Jednou jsem jednu paní „na dálku“ očistila od astrálního démona jak to běžně dělávám. Jí se okamžitě nesmírně ulevilo od letitých psychických potíží – velkých úzkostí a depresí, kvůli kterým ani moc nevycházela z bytu. Jenže ten parchant neodletěl tentokrát do vesmíru, jak jsem zvyklá, ale seskočil z ní do jejich bytu a tam kopal vztekle do nábytku – fyzicky to bylo slyšet a členi rodiny byli vyděšeni. Její maminka vzala sůl a začala ji rozsypávat po podlaze, démon začal zuřit ještě víc. Pak vzala šalvěj a začala s ní vykuřovat místnost. To démona úplně nejvíc rozzuřilo a kopal čím dál víc a hlasitěji. Paní mi vzápětí volala a tohle mi vyprávěla. Já jsem pak s tím démonem „zatočila“ na dálku, protože bydleli daleko. Ačkoli tyto úkony trvají chviličku, tak mě celkem vysílí, protože to je práce s pěkným hnusem, kterého se musím „dotknout“ ve chvíli, kdy nejvíc zuří a pouští síru, protože ví, že s ním hodlám zatočit 🙂

Práce s kyvadlem a channeling

Měli byste možná vědět, že nejméně bezpečnými, nejméně spolehlivými a nejméně důvěryhodnými ezoterickými metodami jsou kyvadlo a tzv. channelig. Ať už se ptáte na praktické či duchovní věci, anebo na budoucnost svoji, lidstva či vesmíru. Jen v rukou velmi malého procenta talentovaných lidí jsou kyvadlo a channeling bezpečnými metodami a dá se jim věřit. Možná, že právě vy patříte mezi ty, kterým to funguje čistě, tak, jak má a budete nad těmito řádky proto kroutit hlavou. Ale u většiny lidí se spolehlivost a pravdivost odpovědí těmito metodami pohybuje někde kolem 15% !!! A teď si představte, kolik lidí kyvadlo používá a věří mu!

To, že kyvadlo není ani spolehlivá ani bezpečná metoda pro většinu lidí, se dá snadno ověřit v praxi. Já jsem si dříve taky testovala kyvadlem či automatickým písmem různé věci. Jenže jsem pak zjistila, že často nevyšly, nebyly pravdivé, takže jsem nakonec nevěděla, čemu můžu věřit a čemu ne. I channeling jsem zkoušela a věřila těm informacím. Později jsem zjistila, že to byly bláboly. Málokdo má testování čisté a důvěryhodné. Prostě všichni nemůžeme mít vlohy pro všechno.

Na kyvadlo se nesmírně lehce chytí astrální parazit nebo duše mrtvého člověka. Ti o nás skoro nic nevědí a o budoucnosti už vůbec ne! Ale mají legraci a zábavu z toho, jak jejich odpovědím, doslova vycucaným z prstu, věříme. Manipulují s námi, aby se na nás měli skrz co zaháčkovat a pak z nás mohli vysávat energii. A právě skrze kyvadlo z lidí často vysávají energii, jako upíři. Někteří lidé, kteří se na odpovědích kyvadla stanou závislými, se z práce s kyvadlem mohou zbláznit.

S channelingem se to má podobně. Většina lidí, kteří o sobě tvrdí, jak channelují hodné mimozemšťany, třeba Plejáďany, nějaké Mistry, anděly, duchovní průvodce, anebo dokonce Nejvyššího a sami tomu věří, mají na sobě uchyceného astrálního parazita, který jim tyto nádherné sofistikované a nesmírně zajímavé odpovědi sype z rukávu přímo do ucha nebo do pera, a tím ho pobízí víc a víc k této činnosti, aby se ještě více mohl zaháčkovat a nasytit se jejich energií. Jak krásně se tomu věří, navíc když se cítíte být třeba ve stavu blaženosti. To pak vůbec nepochybujete o tom, že jste napojeni na Světelnou bytost.

Osobně neznám ani jednoho channelujícího člověka, který by channeloval někoho jiného než astrálního démona, který mu sype samé uvěřitelné či neuvěřitelné lži! Tito lidé navíc hovoří jako kniha a je těžké jim neuvěřit. Ani Kryon není ten, za koho se vydává. I toto je jasný parazit. Ono je strašně lákavé dozvědět se nějaké senzační informace o tom, jak se Země přibližuje ke galaktickému středu, jak prochází fotnovým pásmem, jak se posouvá lidstvo do 4., 5., 35. dimenze a podobné věci. Ale k čemu nám tyto informace jsou v našem praktickém životě? To někomu pomůže na jeho cestě? Obohatíme něčím krásným svoji duši? Podaří se nám pomoci přírodě když se dozvíme takové informace? Vždyť jsou to bláboly. Všimli jste si, že by se na Zemi poslední dobou něco nějak zásadně změnilo k lepšímu díky přestupu Země do x-té dimenze?

Nic o nějakých plejáďanech ani jiných bytostech ve skutečnosti nevíme, jen to, že možná existují. Ani já nepochybuji o tom, že ve vesmíru nejsme sami, ani o tom, že existují mnohem vyspělejší civilizace, a to i duchovně, nejen technicky. Ale pokud přicházejí ze světla a lásky, určitě se nám nebudou vnucovat a jistě by nám nevykládali věci, kterým pořádně nerozumíme a které nás akorát tak matou a manipulují s námi.

Netvrdím, že vůbec neexistují lidé, kterým to skutečně jde a mají čisté napojení. Ale důvěryhodně channelujících lidí je stejně málo nebo možná ještě méně než těch, kteří umí používat správně kyvadlo. V každém případě se většina lidí, kteří tvrdí, že channelují svého průvodce nebo nějakou jinou Světelnou bytost, nenapojí na to, co si myslí, ale na astrální parazity nebo duchy mrtvých lidí, kteří se za světelnou bytost pouze vydávají! A někdy takoví lidé mohou být na té činnosti dokonce závislí (tu závislost jim ochotně „zprostředkují“ astrální démoni). Vím to i proto, že jsem si podobnými fázemi života také prošla, a tak znám i motivace těchto lidí – proč to dělají a proč tomu sami věří a vypouští to jako nějaké svaté písmo. Dokonce jsem dlouhou dobu byla o sobě přesvědčená, že jsem „hodný“ a vyspělý plejáďan, který je na misi v lidském těle. Nevylučuji to, je to takový pocit, ale jistá si tím být nemůžu. A vlastně na tom vůbec nezáleží, pro můj život taková informace nemá žádný význam. Před x lety jsem si však myslela, že to má význam a že díky tomu můžu dokázat velké a krásné věci, a tak to přehlušilo můj zdravý rozum. Mojí motivací (samozřejmě nesmyslnou) tehdy bylo spasit tento svět. Do cesty mi začaly chodit různá rádoby znamení, že to tak je. Potíž je v tom, že i tato „znamení“, o kterých si myslíme, že jsou zhůry, nemusí být nutně „zhůry“. Mohou být také zmanipulována nižším astrálním světem. To je to! Také jsem myslela, že channeluji světelnou bytost dokud jsem ten systém časem neprokoukla. Spasitelským syndromem si v určité fázi života prochází spousta duchovně založených lidí, a to je moment, kdy čert nespí, protože toho umí využít – jak nás, nevědomé těchto osidel, dostat na vějičku – na tuto naši slabost například 🙂

Na obranu channelingu však musím zmínit jednu ženu, která skutečně channelovala svého duchovního průvodce z Vyšších sfér. Je to vzácný a jasnozřivý člověk, světoznámá léčitelka a autorka knihy Ruce Světla a dalších, Barbara Ann Brennan. Takových lidí může být samozřejmě více, ale mnohem více je těch pomýlených.

________

S kyvadlem i s channelingem je lépe si nezahrávat, pokud k tomu nemáte vyloženě vlohy, protože si tak koledujeme o duchovní úlet, což je vážný disharmonický stav duše a mysli, v němž je nám tak krásně, že se můžeme dokonce cítit jako osvícení. Konce jsou však velice špatné, můžeme spadnout zničehonic do depresí, zatímco jsme se napřed cítili blaženě a osvíceně, protože jsme si nachytli astrálního parazita, který nám pak podsouvá co chce, aby se nažral naší duchovní energie a mohl nás systematicky vysávat. Za tím účelem nám vnucuje často i velice nepříjemné a nechtěné stavy a myšlenky. Mám s tím dost zkušeností. Věřme raději svému zdravému rozumu a intuici než nějakým pochybným metodám, které věrohodně fungují jen talentovaným výjimkám.

________

Virgule většinou ukazuje správně, ale zjistila jsem, že dokonce i kineziologické testování tvrdý/měkký sval, bývá někdy zmanipulované temnými astrálními entitami!!! Těžko poznáme, kdy jde o klam a kdy o pravdu. Takže se těžko dá něčemu takovému pak věřit. Věřte mi, že opravdu nestačí udělat si kolem sebe energetickou ochranu či požádat Boha o to, aby k vám v průběhu testování nepouštěl žádné duchy ani temné síly. Nestačí to, oni se k vám stejně většinou dostanou, když budou chtít. Tak a teď si na to udělejte názor jaký chcete. Píšu tady jen to, co jsem si prověřila v praxi. Vy s tím máte možná jiné zkušenosti, co já vím:-)

Kletba a Reinkarnace

Kletba a uřknutí

Už jsem se setkala s názorem, že „kletba dnes už přece neexistuje, to bývalo jen ve středověku“. To je naivní představa. Kletba i uřknutí existují i dnes. Ale! Naštěstí jen výjimky umí skutečně proklít tak, aby to mělo sílu a účinek. Obyčejný člověk nemá potřebnou duchovní sílu, aby to mělo účinek. Když obyčejný člověk ve vzteku řekne „proklínám tě“, tak to nic neznamená. Leda byste tomu uvěřili a měli strach, tak by to na vás nějaký účinek mít mohlo, v tom případě byste si za to z velké části mohli sami.

Skutečná kletba samozřejmě existuje i dnes. Kletba se dokonce může přenést z jednoho života do dalšího! Může být proklet celý rod. Seslat kletbu umí někdo, kdo ovládá magii a má velkou duchovní sílu – je na dost vysoké duchovní úrovni a současně má velmi zkaženou duši i charakter. Takový člověk NEBUDE zpravidla vykřikovat „proklínám tě!“. Ten se na vás bude pravděpodobně usmívat a manipulovat s vámi, může mít klidně oči jako dvě průzračné studánky (oni to prostě nějak umí), takže můžete nabýt dojmu, že vás má rád a rozkrájel by se pro vás nebo ho dokonce politujete, protože se může tvářit jako chudinka. Ve skutečnosti však kuje potají pikle a dělá magické rituály, aby vás zničil, protože vám něco hrozně závidí, a proto vás k smrti nenávidí. A to i tehdy, když sám je třeba úspěšný. To nehraje roli. Poznáte to šestým smyslem, intuicí. Anebo to taky třeba vůbec nepoznáte. Je to psychopat, bez soucitu, bez svědomí. Svoji temnou činnost provádí potají, takže vůbec netušíte, že jste prokleti! Nic takového by vás ve snu nenapadlo, protože sami jste třeba charakterově čistí jak „slovo boží“, jste soucitní, všem pomáháte – dokonce i člověku, který vás proklel (on se tím dobře baví) a svoje nezdary a problémy (třeba i zdravotní) přičítáte karmě, smolné náhodě, osudu, psychosomatice. Hledáte chybu v sobě. Ve skutečnosti jste však oběťmi kletby! Takovou smůlu či nemoci nelze vyřešit ŽÁDNÝM JINÝM ZPŮSOBEM než ZRUŠENÍM KLETBY.

S kletbou jsem se setkala jen zcela výjimečně. Je skutečně vzácné „být prokletý“. Naštěstí. Bohužel, ne vždy lze zrušit JEN kletbu jako takovou. Někdy ji lze zrušit POUZE TEHDY, když zjistíme konkrétního člověka, který ji na dotyčného seslal a je potřeba „odpojit“ přímo jeho. A to může být obtížné. Pracovala jsem s jednou klientkou, která měla ve své auře symbol, který znamená prokletí. Od určité doby ji stále provázela smůla, ať dělala, co dělala. A přitom to byla velice hodná a schopná žena. Když jsem se jí zeptala, ať zavzpomíná, kdo by ji asi tak mohl proklít, přišla snad s 20 jmény různých lidí! Když jsem je otestovala, NEBYL TO ANI JEDEN Z NICH! Ona totiž hledala v řadách lidí, kteří se k ní někdy nezachovali pěkně nebo byli nějak divní, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že zlo by mohlo pocházet od člověka, kterého si možná hřeje na prsou, jako hada, a do kterého by nikdy neřekla, že je černý mág a nenávidí ji. Ta paní střílela slepé náboje úplně mimo. Tato kletba nebyla nikterak moc silná, a tak se mi podařilo ji zrušit, přestože jsme na jejího autora nepřišly. Ovšem může se stát, že kletbu jen tak zrušit nelze a musíte hledat ve svém životě někoho, komu ležíte v žaludku a ani byste to do něho neřekli. Jinak se kletby nezbavíte. Ale – jak říkám – kletba je vzácnost. Ale! Pokud je někdo proklet, tak to nezruší tím, že to bude ignorovat (většinou o tom totiž vůbec neví), ani tím, že to bude brát na lehkou váhu a ani tím, že tomu člověku či do té kletby bude například posílat světlo nebo použije havajskou metodu odpuštění HO OPONO PONO. Tady nepomůže ani svěcená voda! Zrušení kletby je práce pro odborníka. Je to občas „silný kalibr“ i pro toho, kdo to umí.

 

Reinkarnace

Nevím, jak vy, ale já v reinkarnaci naprosto věřím. Nemám nejmenších pochyb, že existuje.

Jednak život musí mít smysl a duše musí mít prostor pro svůj růst, a to se v jediném životě nedá stihnout (jeden lidský život je pro duši asi jako krůček mravenečka na dálnici, a v případě některých lidí dokonce krůček zpět). A nemůže být pochyb o tom, že duše je nesmrtelná. Ačkoli mnozí lidé si stále myslí, že smrtí vše končí. Ale nechme jim jejich představu. Já také nevím, co bude po smrti, jen si to představuji.

Za druhé vnímám duše mrtvých, které nedošly klidu a bloudí na zemi v astrálním světě nebo se k někomu přivtělí jako paraziti. Kde by se tady jinak vzaly, kdyby duše zemřela společně s tělem? Vždyť někteří lidé, zejména děti, mají schopnost vidět duchy. Já vím, to ještě není důkaz reinkarnace, to je „jen“ důkaz, že smrtí to nekončí.

A za třetí: Přesvědčila jsem se o reinkarnaci v regresích. A to dostatečně. Ne každá regrese musí být věrohodná, někdy se nám v regresi mohou zjevit určité fantazie, které máme v podvědomí, a které nejsou pravdivé. I „nepravé“ regrese jsem zažila. To jsou třeba ty, kdy xx lidí tvrdí, že v regresi viděli, že byli nějakou významnou osobností, například konkrétním faraonem. To není samozřejmě možné, aby 100 lidí bylo toutéž osobou. Tady asi hraje roli to, že ta duše si vzala z inkarnace té slavné duše některé zkušenosti, které potřebuje pro svůj vývoj a sama je nemusela nutně prožít v těle dotyčeného. A pak v regresi vidí i část jejího života jako svůj vlastní. Jinak si to neumím vysvětlit. Možná na to, co vidíme, má vliv i naše podvědomé přání. Ale ty regrese, o kterých mluvím, že mě přesvědčily o reinkarnaci, pravdivé dozajista byly, protože události v nich měly vztah k mému současnému životu tak výrazný a byly tak silným a skutečným prožitkem, že jsem si doslova vzpomněla na svůj minulý život i na detaily! Vím, že jsem to byla já. Kromě toho jsem zažila, že některé tendence, vlohy a záliby, které mám v tomto životě, jsem měla i v jiných životech. Duše si pamatuje vše, když na to přijde.

________

Někdy je ale lepší se v regresích nehrabat, protože můžeme najít něco, co se nám vůbec nebude líbit a z čeho můžeme mít doslova trauma. S regresí zacházím velice opatrně, když se někdo chce zbavit touto cestou svého bloku. Sice to může pomoci, ale také to může přivodit znovuotevření traumatu, které už mělo být uzavřeno a pohřbeno navěky, a může to člověku třeba i ublížit. Ne nadarmo nám byla dána ztráty paměti z předchozích inkarnací. Řada tzv. „odbourávání bloků“, které lidi chtějí vyřešit tak, že se pořád hrabají v minulosti, třeba v tom, že jim ublížili rodiče, nebo dokonce v min. životech, jsou jen „šťouráním v hovínku, které pak jen o to víc smrdí“. Takoví lidé vlastně vůbec nežijí v přítomnosti (třeba proto, že je jejich život nebaví a neumějí si ho zařídit lépe), žijí jen samými křivdami a minulými negativními zážitky. Zbavují se tak své výsostné role „tvůrce svého života“. Často se také třeba z lenosti nebo zbabělosti staví do role oběti „mně někdo hrozně ublížil, tak si to musím uvědomit a pamatovat do smrti“. To je jeden z falešných fenoménů dnešních duchovně hledajících lidí, kteří se snaží o svůj růst a očistu. Řada takových „procesů“ může být naprosto kontraproduktivní. Často je lepší udělat za minulostí TLUSTOU ČÁRU a začít s čistým štítem nový život a budovat si zdravé návyky a zdravé vztahy. Ovšem nevylučuji, že někdy může být regrese dobrým nástrojem pro odblokování něčeho, co se nedá zlomit „normálním způsobem“. Sama jsem to zažila – jedna regrese mi velice pomohla, zatímco jiná mi naopak dost ublížila.

Nevěřte všem známým a samozvaným guruům

Jako první věc, aby nedošlo k mýlce, chci zdůraznit, že věřím v Boha i anděly, či chcete-li Vesmírnou inteligenci a lásku. To ano. A obracím se k Němu, modlím se svým vlastním způsobem a moje modlitby, pokud jsou upřímné a soustředěné, tak dříve či později NESOU SVÉ OVOCE! O síle modliteb nemůže být pochyb ani když se modlíte svými vlastními slovy, pokud to tedy nezúčastněně nedrmolíte, abyste to měli rychle za sebou, jako někteří věřící pokrytci v kostele 🙂 A i když nevěříte v Boha, protože jste třeba buddhisté, tak Buddhismus je směr, který je velice inteligentní a láskyplný, to je taky naprosto v pořádku. Anebo věříte v SEBE – taky v pořádku. Já tady chci hovořit o něčem jiném – o lidech, kteří si osobují právo nadřazovat sebe nad ostatní a prohlašovat o sobě třeba, že jsou osvícení, zatímco mohou být jen pomatení či duchovně ulítlí. Bohužel však bývají převelice přesvědčiví a lidé jim to baští. No, ale tito jsou ještě neškodní. Takovýmito guruy mohou být dokonce podvodníci a zločinci, o nichž se to veřejně neví, protože provádějící své zločiny pěkně v potají, tak, aby si na ně nikdo nepřišel. A tito lidé si někdy dokonce osobují právo hovořit ústy Boha. Někteří o sobě dokonce prohlašují, že jsou Božím vtělením! Netvrdím, že božská vtělení neexistují, ale je potřeba hodně rozlišovat, a to někdy jde hodně těžko, pokud nehledáte informace a sami se časem nepřesvědčíte. A proto je lepší věřit v sebe sama, případně se obracet rovnou na Boha (nepersonalizovanou Nejvyšší Bytost), sám za sebe mimo jakýkoli systém, sektu či volné společenství.

Důvěryhodného a moudrého člověka, který vám může pomoci na vaší duchovní cestě, většinou poznáte podle toho, že hovoří prakticky, srozumitelně a je pokorný a skromný. Nepotřebuje ke svým „pravdám“ publicitu ani publikum. Nezahlcuje nás obecně platnými pravdami, na které si můžeme přijít sami. Takže např. rčení „milujte se“, „odpouštějte všem“ nebo „nic než láska“, „buďte vždy laskaví“, „zbavte se ega“ jsou nicneříkající a leckdy i zavádějící. Taková informace nám nic nedá, protože to přece všichni víme, to nám nemusí nikdo říkat a opakovat. A navíc je NELZE brát úplně doslova (např. ego není špatné, je jako nůž, kterým si můžu ukrojit chléb nebo zabít člověka, nebylo nám dáno proto, abychom se ho zbavovali, ale abychom ho používali s rozumem a láskou, bez ega bychom umřeli). Podobná slova a fráze jako „miluj bližního svého“, „nepokradeš“ – to přece víme, to není nic nového, ale dá se tím zalíbit davům, používá církev a někteří samozvaní guruové, kteří jsou třeba i světoznámí a velmi uznávaní, a to právě proto, aby se nám zalíbili, protože takové rady může přece dávat jedině veskrze dobrý člověk, nebo ne? No, právě, že ne! V případě mnohých z nich se jedná o vlky v rouše beránčím. A za vnějším „huj“ se skrývá vespod velké „fuj“. Nechci se nikoho z vás dotknout a nechci být úmyslně adresná, aby mě někdo za to nenapadnul, nestojím o problémy, které by stejně ničemu nepomohly, názor si ostatně udělejte sami, ale nemusíte věřit všemu, co je vám předkládáno na zlatém či růžemi vystlaném nebo ob-andělíčkovaném podnose. Já jsem tomu dříve taky naletěla, ale pak jsem se přesvědčila mnohdy o svém velkém omylu, a proto o tom teď hovořím. Naštěstí mě nikdo z nich nestihl sexuálně zneužít, zatímco mnohé jiné ženy či muži zneužiti byli! Byli znásilněni gurumuži, co se staví v duchovním světě na příčku nejvyšší! (Pozn. V tomto článku mluvím o gurumužích, ne o guruženách. Guružen jednak moc není a navíc jsem nic nekalého o žádné Guruženě neslyšela ani nečetla). Tito zneužití muži či ženy Gurumuži mají leckdy nadosmrti trauma a hluboké rány v srdci ze zklamání z toho, komu bezmezně věřili, milovali ho a uctívali jako božské vtělení. O tom je spousta autentických výpovědí na internetu. A kdyby jen to, kolikrát se v těchto duchovních kruzích dějí ještě horší věci, o čem málokdo ví a tutlá se to.

Dále různá duchovní literární díla či nejrůznější duchovní metody, jenž nás mají dovést k údajnému osvícení a zvyšovat naši duchovní úroveň, jsou v drtivé většině paskvily, které mají za úkol zmanipulovat davy duchovních hledajících a svést je na špatnou cestu a udělat z nich tvárné, hodné a poslušné a hlavně tupé ovce. A oni ve své naivní důvěře se svést nechají. Sice díky počtení takových děl můžeme občas dojít k nějakému dílčímu prozření či dílčímu dočasnému osvícení naší mysli, to je pravda, ale ve skutečnosti velkou cenu většina z nich i tak nemá. Netvrdím, že všechna, některá taková díla jsou hodnotná, ale musíme rozlišovat a dobře si vybírat. Používejme raději zdravý rozum a tvořme si vlastní názor 🙂 Vemte si třeba takovou meditaci. Určitě je velmi užitečná, například k elminiaci důsledků stresu, k uvědomění si důležitých věcí, které při ní vyplují na povrch, ale meditovat dvě nebo víc hodin denně je nesmysl. Navíc meditace, kdy se vznášíme kdovíkde mimo realitu, není meditace. A kdyby byla pravda to, že meditace urychluje duchovní růst a vede k osvícení, byla by spousta lidí osvícených, a to není!!! A hlavně by byly osvícené úplně všechny kočky, protože ty promeditují skoro celý svůj život 🙂 Člověk se nenarodil kvůli tomu, aby proseděl se skříženýma nohama a zavřenýma očima, duchem mimo, půlku života.

Duchovní probuzení ani růst se nedá urychlit žádnou „zkratkou“ ani „technikou“, to je každodenní mravenčí práce sama na sobě v obyčejném životě, na všech vztazích, včetně vztahu k sobě, vztahu ke zvířatům, k přírodě, ke všemu. Je to pozvolný růst, jako když stavební dělník pokládá pečlivě jednu cihlu za druhou. Umělé zkratky neexistují i když by se nám to možná líbilo 🙂 Já si taky dřív myslela, že existují a pěkně jsem naletěla a vzpamatovávala jsem se z toho několik let. Třeba mi až pozdě došlo, že jsem toužila po urychleném duchovním růstu a osvícení proto, že jsem byla ve skutečnosti v pozemské realitě po dlouhou dobu nešťastná, a tak jsem toužila být už konečně šťastná, a to navždy. Pak jsem tuto motivaci, když jsem ji prohlédla, vystřídala za jinou zcestnou motivaci – za touhu spasit svět i za cenu sebeobětování. Ano, čtete dobře, tak pitomá jsem byla. Už jen ta motivace byla od základu špatná, a proto nemohu jít příkladem, ale považuji za svou snad skoro povinnost alespoň trochu zkusit lidem otevřít oči, když už mám takové zkušenosti. Ale jinak si můžete samozřejmě ponechat svůj vlastní názor – jiný než mám já. Můžete mít jiné zkušenosti než já. Ostatně si můžete informace na internetu dohledat, když budete chtít. Toto je můj web, tak na něm píšu, co chci, ale nevnucuji se 🙂

Ego a duchovní mýty

Ego

Co je ego? Ego je osobnost. Co není ego? Ego není duše. Duše a ego (osobnost) jsou dvě rozdílné věci. Duše je to, co máme hluboko v srdci. Ego je to, co máme v hlavě. Někteří lidé se pyšní tím, že mají silnou osobnost, tedy ego a jiní lidé se za to naopak stydí a snaží se svého ega zbavit. Pravda je taková, že ego bychom neměli ani přeceňovat ani se ho zbavovat. Měli bychom ho přetvářet, tak, aby duše a ego šli ruku v ruce. Jejich zájmy by měly splynout. To je ideální stav ega, které naslouchá duši a jedná v souladu s ní. Rozhodně by ego nemělo jít proti zájmům duše, proti jejímu rozvoji. Ego by tudíž mělo být používáno s rozumem, citem, svědomím a intuicí.

Z někoho vyzařuje velice pozitivní sebevědomá, charizmatická osobnost, která si získá každého. Mohlo by se zdát, že takový člověk má své ego v souladu s duší, že z něj vyzařuje krása jeho duše. Může to tak být. Ale nemusí. Ne každý, kdo má takové „charizma“, je skutečně čistý, citlivý a charakterní člověk. Někdo tak může působit proto, že se dokáže dokonale přetvařovat a zapůsobit přesně takovým dojmem, jakým chce. Jenže vespod může být zkaženost. Tam ego nejde v souladu s duší, ale snaží se překrýt špatné charakterové vlastnosti, protože se mu to zrovna hodí.

Dalo by se říci, že existuje ego zdravé a ego nezdravé. Zdravé ego je tam, kde je zdravý rozum, cit, svědomí a zdravá sebedůvěra. Nezdravé je tam, kde je bezcitnost, vypočítavost, chladný rozum, nízké sebevědomí, pýcha. I když to vypadá jako paradox, tak mezi velikostí (nezdravého) ega a nízkým sebevědomím existuje přímá úměra. Tedy kdo má nízké sebevědomí (může se ale naoko zdát, že má vysoké, protože je dobrý herec), mívá nezdravě velké ego, protože se tak snaží dohnat nedostatek skutečného (zdravého) sebevědomí, které souvisí spíš s tím, jak je člověk ukotven ve svém středu a spojen se svou duší.

V knihách o duchovním rozvoji se píše, že ega bychom se měli zbavit, že zabraňuje růstu duše a cestě k osvícení či k realizaci. Chci vám říct, že to je absurdní. Podle mě autoři takových knih buď ta moudra někde bez předchozích zkušeností opsali, anebo je píšou duchovně ulítlí lidé. Ale PŘEDEVŠÍM je píšou ti, kteří chtějí zmanipulovat davy hledajících pro své vlastní špinavé záměry. Ti, kteří kážou vodu, ale sami pijí víno! A lidé jim to bohužel často věří.

Ega se rozhodně nepotřebujete zbavit na to, abyste se mohli duchovně rozvíjet! Ego je dar. Ego je potřeba zušlechťovat a slaďovat s naší duší a jejím záměrem. Nikoli naopak! EGO JE VELICE UŽITEČNÉ. BEZ NĚJ BYCHOM NEPŘEŽILI.

Zamyslete se nad tím. Člověk bez ega by nepřežil ani den! Nemohl by vdechovat vzduch, protože by zabíjel mikroorganizmy v něm obsažené, vždyť to jsou živé bytosti, které chtějí žít, ne umřít. Atd. Ve fyzickém světě prostě NENÍ MOŽNÉ existovat bez ega. Ego nám umožňuje přežít. Umožňuje nám kráčet existencí v hmotném světě, pracovat, utvářet vztahy. Umožňuje nám definovat, kde končí „já“ a začíná „ty“. Bez ega bych si nevytyčila své hranice, nechala bych si všechno líbit a milovala bych bezpodmínečně i zločince a nechala je dělat, co se jim zlíbí.

Právě HRANICE, které jsou nesmírně důležité ve vztazích, ale i ve schopnosti přežít, určuje EGO. Díky egu jsem schopna zabránit člověku, který by se chystal ublížit slabšímu, třeba dítěti nebo kotěti – to jsou sice extrémy, ale každá taková situace i v mnohem menším měřítku je dána egem. Ego stanovuje, kým jsme a čím se lišíme od ostatních. Už jen to, jak se oblékáme, je dáno egem. To, že jednáme v určitých situacích v rozporu s naším cítěním, ale současně třeba v souladu se společenskou etiketou. Ego koriguje naše chování. Proč bychom dostali od boha darem ego, kdybychom se ho měli zbavovat? Proč bychom dostali rozum, když by nám mělo stačit pouze naše cítění? To jsou dary, které nám mají sloužit k tomu, abychom byli jedineční, abychom mohli nevhodné chování druhého odkázat do příslušných mezí, abychom sami sebe přetvářeli a tím celý svět. Tím vším se i učíme. Každou interakcí v životě a ve vztazích se učíme a celá řada z nich je a musí být řízena egem!

Jiná věc je, že řada lidí své ego zneužívá. Jako nůž – jeden s ním ukrojí krajíc a druhý někoho zabije. Ego může posloužit k dobru, ale i ke zlu, a proto píšu o egu zdravéma nezdravém. A naším úkolem je naše ego co nejvíce sladit s naší duší, s její cestou a jejími záměry.

 

Mysl a přítomný okamžik

Musíme se zbavit mysli, říkají východní duchovní směry. Jedině tak se můžeme duchovně posouvat dál a dosáhnout osvícení a božské realizace. Na to, abychom se zbavili mysli, se musíme naučit žít v přítomném okamžiku. To je záruka štěstí a duchovní zralosti.

Tento duchovní „zákon“ si také lidé vysvětlují zkresleně. Nedá se brát doslova! Ano, ve chvíli, kdy medituji, není mi mysl k ničemu a naopak mě vyrušuje. Ve chvíli, kdy rozjímám na vysoké hoře a hledím do dálky, je mysl také k ničemu. Jedná se o prožitek přítomného okamžiku, který je v takovém případě občerstvující, povznášející.

Kdy přirozeně nepoužíváme mysl? Ve chvíli, kdy jsme polapeni silnými emocemi, silným prožitkem. Nepřemýšlíme, když se například impuzivně velice rozčílíme. Nepřemýšlíme, když máme orgazmus. Kdykoli, když prožíváme silné emoce či prožitky, které nás pohltí, jde mysl stranou. Někdy je to v pořádku, jindy vůbec.

Když se proti mě řítí auto, zareguji instinktivně. Nepřemýšlím. Než bych si to stihla promyslet, jsem mrtvá. Takhle instiktnivně, bez mysli, reagují zvířata. Když se ale například štítím nějakého brouka a zapojím mysl a vysvětlím si, že je to přece malý bezbranný tvoreček, který mi nechce ublížit, mohu se ho díky mysli přestat štítit a mohu ho dokonce díky mysli začít milovat a přestat ho chtít zbytečně zabít. Pokud jsem však rozčílená a budu si v hlavě negativními myšlenkami zvětšovat svůj vztek a nenávist, pak mi mysl neudělá užitečnou službu, právě naopak. Když si však v mysli řeknu, že není důvod se vztekat a dobře si to sám sobě objasním, může mě naopak vztek díky mysli přejít. Vidíte, jakou službu nám dělá mysl, když ji používáme rozumně? I při čtení duchovní knihy, kde se píše o nutnosti zbavit se mysli, ZAPOJUJI MYSL! Autor využívá moji mysl k tomu, aby mi řekl, že mysl nepotřebuji 😀 To je paradox, že?

Mysl je velice užitečný nástroj, když ji máme pod kontrolou. Můžeme vymyslet spoutu užitečných věcí. Skrze mysl můžeme také ledacos pochopit. Mysl nám může pomoci být lepším člověkem. Právě skrze mysl se můžeme duchovně posouvat! Ano, když ji nebudeme používat destruktivně, nýbrž konstruktivně, když ji nebudeme nadužívat. Vidíte, jaký je nesmysl „chtít se zbavit mysli“?

A co přítomný okamžik? Představte si, že by všichni lidé žili přítomným okamžitkem. Nic by neplánovali, na nic by nevzpomínali. Všechno, co by řekli, by platilo jen v tu chvíli, ale zítra by bylo už všechno jinak. Klidně by mohli utratit všechny peníze, protože by nemysleli na zítřek, ale zítra by neměli z čeho zaplatit jídlo a bydlení. Nepřemýšleli by nad ničím, protože by žili přítomným okamžikem. Jak by svět asi tak potom vypadal, kdyby lidé nepřemýšleli o důsledcích svých činů??? Dovedete si to představit? Přece život je i o těšení se na něco, o touze po něčem, k čemu lze dojít jen malými krůčky a pomocí plánování, rozpočtu, spousta věcí je potřeba si promyslet. Když přemítáme o minulosti, můžeme si vzít příklad ze svých minulých chyb, zhodnotit situaci, anebo můžeme zavzpomínat s rodinou či kamarády na krásné zážitky z minulosti. Kvůli tomu mysl máme. Zvířata neumějí přemýšlet v souvislostech a abstrakci, nevzpomínají aktivně na minulost a neplánují budoucnost. Jednají instinktivně. Ale my nejsme zvířata. Z jednoho úhlu pohledu jsou zvířata díky tomu čistější, bezelstnější, na druhou stranu nikdy nic nového nevytvoří. Pokud tvoří například hnízdo, tvoří ho stále dokola stejně po všechny generace, protože to je jejich vrozený instinkt, nikoli tvořivost, jakou má člověk.

Člověk je tvor na nejvyšším stupni vývojového žebříčku na Zemi. A právě schopnost přemýšlet, vymýšlet a plánovat ho odlišuje od všech tvorů, kteří jsou na nižší příčce vývojového žebříčku. Jedině člověk má tvůrčí dar a dar abstraktního myšlení. K čemu by nám tyto dary byly, kdybychom se jich měli zbavit? Chápete tu ne-logiku? Proč bychom měli slézt z nejvyšší příčky dolů na úroveň zvířat? Člověk dostal dary, která zvířata nemají. Díky tomu má více zodpovědnosti za to, jak s nimi naloží a nese důsledky svých rozhodnutí a svých činů. Je důležité vzít za sebe a své činy i myšlenky zodpovědnost, nikoli žít stále jen v přítomném okamžitku bez mysli 🙂 Člověk má také narozdíl od zvířat dar soucitu, dar pomáhat slabším, zatímco příroda slabší většinou zahubí. V přírodě není žádná chyba, příroda je naprogramovaná v pořádku, ale člověk má prostě něco navíc, co ostatní bytosti v přírodě nemají. A s tím „něčím navíc“ se musí naučit správně zacházet, ne to odmítat a zatracovat. Co jeden používá pro blaho celku, to jiný zneužívá pro své vlastní sobecké cíle. A tady je potřeba rozlišovat. Ne „přestat myslet“ 😀 Moje snacha ode mě dostala papiňák. A raději ho nepoužívala, protože se někde dočetla, že může bouchnout. Takže se nebojte používat mysl, jenom proto, že jste se někde dočetli, že by vás to mohlo brzdit na vaší cestě, ať někde neleží ladem jako ten papiňák, kterej má pomáhat, ne brzdit pokrok 🙂

Navíc, představte si, že trpíte velkou bolestí. Bylo by vám pak krásně v přítomném okamžiku? Není lepší odvést od bolesti pozornost jinam než do přítomného okamžiku?

Žití v přítomném okamžiku je občas špatně pochopené. Žít stále jen přítomným okamžikem nemůže vést k ničemu dobrému. Být párkrát za den v přítomném okamžiku a z něčeho se jen tak těšit bez myšlenek, například ze západu slunce, je určitě užitečné. Ale ne být takhle pořád.

Člověk je duchovní a společenský tvor

Je potřeba uvědomit si, že neexistuje jen matérie, ale i duše a duchovní svět. Že tady nejsme sami, páni tvorstva a po nás potopa. Že nezáleží jen na našem osobním blahu. Že můžeme využívat darů Země, ale s citem a bez ničení. Že tady nejsme pravděpodobně poprvé ani naposled. Že existuje reinkarnace a existuje zákon příčiny a následku, takže naše dnešní počínání si nás stejně dožene – když ne teď, tak určitě příště. Že duše je nesmrtelná. Že existuje i svět, který není viditelný očima a zákony, které nejsou zatím probídané. Uvědomit si, že máme srdce a rozum, že můžeme tvořit, ne ničit. Že si můžeme navzájem rozumět a milovat se, nikoli být ve sporech a nenávidět se. Že namísto boje a sobectví si můžeme pomáhat. Na druhou stranu nemá smysl zahodit mysl, žít přítomností a vykašlat se na budoucnost. Člověk je tvor společenský a svůj duchovní život by měl rozvíjet ve vztazích mezi lidmi, radovat se, ne se někde zavřít a dlouhé hodiny meditovat – žít jen přítomností a držet půst. Anebo se dokola hrabat v minulosti a regresích. Tím nikomu ani ničemu nepomůžeme a ani se nikam neposuneme. Tím se jen uzavřeme před skutečným životem a tvořením, kvůli kterému tady vlastně jsme. Tím se jen zacyklíme bez pokroku.

Ještě mě napadá zmínit to, jak dnes duchovně založení lidé chodí na různé semináře, kde se například učí spojovat se svým silovým zvířetem. Připadá mi to jako hra dětí v mateřské škole. Je to moderní a každý to chce. Ale nač??? K čemu potřebuju najít nějaké údajné silové zvíře a spojovat se s ním? Ach, vždyť to je taková hra sloužící jen k zábavě a komerci! V tomto případě teda naštěstí neškodná. Sice k ničemu, ale neškodná. Zatímco lidé jezdící například do Peru na obřady s psychotropními látkami, kteří si snad myslí, že se z nich díky tomu stane šaman, anebo že se duchovně posunou, to je už trochu těžší kalibr. To není hra, je to naopak docela nebezpečná zábava. Domorodci v Peru z nich mají srandu a dělají to, proto, že jim z toho „kápne“ slušný a lehce vydělaný obnos peněz. Pro ně je to jen takový „dýchánek“ – něco podobného, jako když si našinec dojde po práci do hospody na pivo. Nebo když si parta puberťáků zahulí trávu. Nejde VŮBEC o nic duchovního. Zato je to dostatečně nebezpečné, což lidi podceňují a nevědí. Ale duchovně založení lidé bažící po šamanském zážitku slepě věří těmto „pseudo-šamanům“ každé slovo, které je pečlivě vybrané z důvodu, aby našince dostatečně zmanipulovalo a něco z něj káplo.

A takhle lidi blbnou a hrají si (nebo si zahrávají) a unikají před skutečnou realitou zdánlivé „obyčejnosti“ namísto toho, aby udělali něco praktického a užitečného se svým životem a svými vztahy. Raději unikají do nikam, do iluzí a her, než by pohnuli skutečně zadkem a dělali něco užitečného, ať už pro sebe nebo pro druhé!

 

Snažím se dosáhnout osvícení a hodně medituji

Snažili jste se někdy zamilovat? A povedlo se vám to na základě snahy a disciplíny? Je to blbost, že? Zamilování prostě přijde. Čím méně snahy, tím snáz. Nikdy nevíme, KDY PŘIJDE. Podobné to je s osvícením. Prostě jednoho dne přijde, podobně, jako jednoho dne náhle vstoupí láska do našeho života. Nač je nám snaha po osvícení? Všechny ty nesmyslné praktiky, kterými hledající zabíjejí svůj čas, jsou k ničemu. Říkám vám, že jsou opravdu k ničemu. Čtvrt nebo půlhodinka meditace denně, nebo 10 až 15 minut dvakrát denně – pro vystresovaného člověka bohatě stačí. Ale pokud by vás to nebavilo, není meditace pro vás. Nenuťte se do ničeho, co vás nebaví. Mnohem lepší je, když si zatančíte, zazpíváte, projdete se venku, namalujete obraz, prostě cokoli, co vás odvede od povinností všedního dne, co vám nabije baterky, co vás povznese, osvěží, co vás prostě „baví“. Při takové činnosti skutečně jste v přítomném okamžiku, protože si to užíváte. Baví vás to. Nevnímáte ani čas, protože jste v té situaci šťastní. Vůbec nevadí, když půjdete na procházku s někým a budete si u toho povídat. Pokud vás to baví a pokud vás to občerství, proč ne?

Budu-li žít stresujícím způsobem života a nebudu z toho moci uniknout, například zaměstnaná žena, která musí v práci plnit plány, práce ji nebaví, šéf jí šlape na paty, pak letí na nákup, přijde domů, vyloží nákup, začne dělat večeři, do toho s dětmi úkoly, pak musí uklidit a zpacifikovat děti, mezi tím se jim ještě musí trochu věnovat a pak padne do postele a je vyřízená. A ráno nanovo. A to do toho ještě nepočítám situace, jako je třeba náhle rozbitá pračka, porouchané auto, horečka dítěte, apod. Nemusí jít jen o ženu, může jít i o muže. Pro takového člověka je meditace nutná jako sůl, aby se občerstvil a uklidnil. Ale takový člověk na ni zpravidla nemá čas. Musel by ošidit například spánek.

Na druhou stranu pro člověka, který žije v pohodě, práce ho baví, anebo v ní alespoň není ve stresu, nebo je dokonce v invalidním důchodu či v domácnosti, který děti zatím nemá, anebo mu už odrostly, tak nač by takový člověk měl trávit čas meditacemi? Kolikrát jsem se zamýšlela nad tím – já například už roky žiju sama, jen s dvěma kočičkama. Práce mě baví, pracuju s lidmi a můžu si ji zorganizovat jak chci, nikdo mi nešlape na paty. Umím si udělat čas pro sebe. Protože není nikdo, kdo by mi doma udělal nepořádek, tak vlastně téměř nemám co na práci. Myslíte si, že by mě uspokojovalo navíc ještě meditovat, když můj život sám o sobě plyne poklidně jako klidná voda? No VŮBEC NE! K čemu by mi to bylo? I na procházku jdu raději s kamarádkou než sama, protože v tichu jsem pořád. Mnohem raději si zatančím nebo něco píšu na web, jako například teď, než bych meditovala. Ale v době, kdy jsem byla samoživitelka se dvěma dětmi na krku, se stresujícím neuspokojivým zaměstnáním, tehdy pro mě rozjímání či meditace v přírodě byla svátek, balzám na moje nervy a nemohla jsem si ji dopřávat často ani dlouho. Zato dnes považuji meditaci za ztrátu času, protože ji nepotřebuji. A tohle by člověk měl také rozlišovat. Pokud nás to baví a dělá nám to vyloženě dobře na nervy, pak je to v pořádku. Ale nutit se do meditací nebo se na nich stát závislým, to určitě v pořádku není.

Ach ta nesmyslná propagace nejrůznějších meditačních technik, která zajímá a láká především ty, kteří ji vůbec nepotřebují 🙂 Podobně, jako se ega snaží zbavit lidé, kteří prakticky žádné ego nemají a naopak by jim prospělo si nějaké ego vybudovat 🙂 Anebo ta nesmyslná propagace sebelásky, kterou si berou k srdci především lidé, kteří sami sebe milují víc než dostatečně (soudím ze zkušeností). Je to celé postavené na hlavu. Kéž by lidi používali zdravý selský rozum.

Mám totiž pocit (a zkušenost), že duchovnímu rozvoji formou meditací apod. se věnují zejména lidé, kteří mají fůru času a vedou celkem poklidný život a možná se i nudí. A tak se rozhodou duchovně rozvíjet, což je v pořádku. Jenže oni, kromě toho, že mají nudný a klidný život, navíc ještě meditují a myslí si, že je to duchovně posune. Navíc jsem zjistila, že snad většina lidí medituje špatně. Ano – špatně. Ve skutečnosti nemeditují, ale „ulítávají do astrálu“. Jedna paní V ÚLETU mi řekla: „To bych ani nemohla meditovat, když radíte, že nesmím ulítávat, vždyť při meditaci člověk vždycky ulítne!“ Koukala jsem na ni nevěřícně. Takhle chápala ona meditaci. A tak ji chápe mnoho lidí. Začnou meditovat tím, že se někam vznesou do oblak, do jiné reality, jako by vystoupili z těla. TO ALE NENÍ MEDITACE!!! Při správné meditaci se ponoříme do sebe, do vnitřního ticha, do hloubky svého srdce. Nikam nelítáme, nikde se nevznášíme. Meditace je léčebná eliminace stresu a ne prostředek pro duchovní růst, ani prostředek pro mimosmyslové zážitky v jiných světech.

Vřele doporučuji shlédnout film Samsara, kde je krásně vidět, co udělala několikaletá meditace v tichu s člověkem, ke kterému ostatní tibetští mniši vzhlíželi jako k realizovanému mistru a viděli v něm modlu. A TOHLE JE TA PRAVDA o snaze o duchovní růst, o věčných meditacích za účelem osvícení. Je to nafouknutá bublina, která při první příležitosti splaskne. Fata mogana. Je to prostě nesmysl a sebeklam! Dneska se propagují různé věci a praktiky pro duchovně hledající a je to lákavé, ale ve většině se jedná o podvod, o komerci, o nesmysly. Ale lidi za to utrácejí fůru peněz a stejně se nikam neposunou, kolikrát se stane spíš opak. Ve svém nadšení pro věc a slepé důvěře přestanou používat zdravý rozum a  dostanou se do druhého extrému než je čistě pudový materiální způsob života. A kde je pak rovnováha a zdravá střední cesta?

 

Miluju celý svět, cítím se stále blaženě

Další věc je například „stav blaženosti“. Lidé hledají jakýsi „stav blaženosti“, který je údajně cílem. To je osvícení. Mnozí lidé si myslí, že když dosáhnou osvícení či realizace boha, tak budou už navždy ve stavu blaženosti, z něhož je nic nevytrhne. Že budou mít nepřetržitý pocit lásky a štěstí. Navždy. A obzvlášť lidé, kteří se dostali do stavu duchovního úletu, si svůj pocit blaženosti hájí zuby nehty. A většinou tito lidé se jej snaží dosáhnout proto, že chtějí před něčím uniknout. Chtějí přeskočit vývoj a být tam rovnou, třeba proto, aby už nikdy netrpěli.

Stejně, jako po požití drogy, se člověk dostane do imitace stavu blaženosti díky vychýlení energetických těl, podobně se může duchovně hledajícímu stát, že když duchovní praktiky příliš přehání, například meditace, pobývání v astrálních sférách, tak potom ulítne stejně, jako by užil drogu. Obojí je DESTRUKTIVNÍ!!! Sice se pak cítíte ve stavu blaženosti, sice milujete bezpodmínečně celý svět a cítíte se šťastní, ovšem to je pouhá IMITACE. Není to pravé. Je to stav ve vychýlení energetických těl a čaker z rovnováhy, kdy se k nám může díky tomu přivtělit cizí entita, samozřejmě temná, která nás v těchto zcestných úvahách podporuje a říká nám, že je to pravý stav a že jsme se dostali do fáze, kam se jen tak nějaký člověk nedostane, že to je odměna za naši duchovní dlouhodobou práci. Entita nám toto podsouvá, protože se jí to hodí do krámu a může na nás pak lépe parazitovat.

I ta úžasná moudra, která k nám v tomto stavu přicházejí jako vhledy, jsou převážně dílo temné entity. Je to její úmyslné matení nás, abychom věřili, že tyto zprávy a moudra přicházejí ze Světla. Ale tak to není. Po takovém stavu blaženosti dříve či později přijde pád – depresivní a úzkostné stavy nebo minimálně vystřízlivění. Člověk, který by skutečně došel osvícení, by pak už nikdy nepadl do depresí a pochybností. V lepším (či možná horším) případě člověk zůstane ve stavu „úletu“ do smrti. V tom případě se zcela zastaví vývoj duše, člověk ztratí drahocenný čas a bude muset tímtéž procházet v dalších životech, tolikrát, dokud tuto zkoušku nezvládne, dokud se neprobere z iluzí a nezačne normálně žít.

Ve skutečnosti ani opravdu osvícený člověk není stále ve stavu nadpozemského štěstí. Taky má někdy svoje bolesti či smutek. A určitě neprožívá žádné nadpřirozené stavy blaženosti. Tyto nadpozemské stavy štěstí a blaženosti vznikají z toho, že se nám náhle srdeční čakra otevře dokořán, předimenzují se horní duchovní čakry na úkor spodních, a my pak máme pocit, že milujeme celý svět. Jenže srdeční čakra nemá být otevřená dokořán na úkor ostatních čaker. Čakrový a energetický systém MUSÍ BÝT V ROVNOVÁZE. Jak nahoře, tak dole.

Jakýkoli „nadpozemský“ stav blaženosti a bezpodmínečné lásky, pokud trvá déle než pár okamžiků, je nenormální a nezdravý a vypovídá jednoznačně o vychýlení energetického těla z rovnováhy. Ať už ho dosáhneme drogou, ayahuascou nebo meditací atd. Je to jedno a totéž. A je pak POTŘEBA VRÁTIT SE NOHAMA NA ZEM A ZAČÍT STŘÍZLIVĚ UVAŽOVAT. Duše má před sebou ještě předlouhou cestu mnoha životů, o čemž nemáme ani páru. Nelze si myslet, že si tady budu pár let meditovat a dosáhnu takového stavu, že se na zem už nebudu muset vrátit. Duše potřebuje spoustu zážitků a zkušeností než vyspěje natolik, že se sem už nebude chtít vracet.

Spousta naivních lidí si myslí, že toto je jejich poslední život. Třeba proto, že jim to nějaká vědma řekla. To jsem slyšela už od mnoha hledajících a jsou to všechno nesmysly. Věřte mi. Stůjte nohama pevně na zemi a uvažujte racionálně, prakticky a přirozeně se rozvíjejte. Pomáhejte těm, kteří to potřebují a jsou za naši pomoc vděční a starejte se dobře o svoje tělo a duši, chraňte přírodu, mějte jen čisté úmysly a normálně žijte. Můžete si občas zameditovat, ale nic nepřehánějte. To je nejlepší cesta duchovního růstu. Jednejte podle svého srdce a intuice, a používejte i zdravý rozum. Nestarejte se o to, jestli jste nebo nejste na zemi naposledy, to přece není důležité a vyspělé duše něco takového vůbec neřeší.

Dnes jsou na světě dva tábory lidí. Jedni žijí pudově, zajímá je jen konzumní přízemní způsob života a po nich potopa. Druzí se vznášejí na obláčku a meditují mnoho hodin, chodí na seberozvojové semináře (které jim ve většině případů absolutně nic nedají) a nechtějí sestoupit na pevnou zem. Naštěstí jsou zatím i tací, kteří žijí normálním prostým životem, milují život, milují lidi i zvířata, nezatěžují přírodu, nikomu neubližují a neblbnou si hlavu množstvím duchovních „pravd“. Právě tito lidé udržují vibrace země na vyšší úrovni. Nikoli ti, kteří lítají ze semináře na seminář a nechávají si blbnout hlavy nesmysly, kterým ve své naivitě věří.

 

Emoce

Stejně tak emoce. Na jednu stranu bychom se jich měli zbavit, protože jsou bezcenné a na druhou stranu bychom je měli ventilovat, abychom si nepřivodili psychosomatické problémy. To jsou takové dva proudy, které všudemožně čtu. Ve skutečnosti emocemi člověk žije. To je to, díky čemu cítím, že žiju! Nejsem emoce, nemůžu se s nimi ztotožňovat, to ne, ale emocemi prožívám život. Kdo nemá emoce, je psychopat!

Emoce však nemůžeme ventilovat vždy a všude v plném rozsahu, tak, jak je cítíme. K tomu máme opět rozum, abychom emocím dali opratě a ukočírovali je. Ale k plnohodnotnému životu emoce potřebujeme jako sůl.

Vždyť život je potřeba PROŽÍT. Prožít i s emocemi. Dělat věci, které mi přináší potěšení, radost a uspokojení. Je potřeba tvořit a budovat, a to zejména mezilidské vztahy. Měli bychom se snažit o vnitřní rovnováhu – harmonii, NIKOLI O ZBAVENÍ SE EGA, MYSLI ČI EMOCÍ! Nepotřebujete hodiny meditovat, ani žít v ašrámu, ani chodit na rituály. Potřebujete hlavně žít mezilidské vztahy v běžném životě, osobním i pracovním, všude, kde se duše nejvíc a nejrychleji rozvíjí, kde má výzvy. Potřebujeme mít dobré nápady a realizovat je. Ne se izolovat od společnosti! Samozřejmě bychom se měli snažit žít poctivě, pravdivě, nikomu neubližovat v rámci možností a snažit se neživit v sobě pocity jako jsou žárlivost, vztek, závist, nenávist, smutek či zoufalství, ale naopak se snažit žít tak, aby na žebříčku našich nejčastějších pocitů a emocí byly radost, štěstí, pohoda a soucit. Pro někoho je jednodušší zavřít se do jeskyně o samotě a meditovat, než se snažit být lepším člověkem ve vztahu k druhým. V jeskyni duše neporoste, protože tam nemá žádné výzvy a nenabyde žádné zkušenosti. To je možná užitečné udělat jednou na za čas na pár dní, abyste si utřídili myšlenky – být jen sami se sebou. Ale z dlouhodobého pohledu se toho o samotě moc nenaučíte.

Na druhou stranu existuje populární proud, který říká, že je potřeba potlačené emoce vyventilovat, a tak se doporučuje například holotropní dýchání a další techniky. V některých případech (ale opravdu spíš vzácně) je užitečné projít si nějakou situací z minulosti znovu, abychom ji mohli pochopit a uvolnili ze sebe tehdy potlačné emoce. To je pravda. Ale lidé to dnes také nadužívají. Všichni si myslí, že musí uvolňovat stále dokola nějaké údajně potlačené emoce z minulosti a navíc ty pověstné slupky cibule, které jsou taky nesmysl. Jedna slupka a pak přijde další slupka, a tak člověk lítá z jedné terapie či semináře na další a všude uvolňuje nějaké zamrzlé emoce a stále dokola. Nebere to konce. Cibule je nějak nekonečná 🙂 Člověk se tak nepozorovaně stává doslova závislým na chození na určité techniky a semináře a žije jen tím. Nakonec si zničí i osobní vztahy, protože jeho partner to s takovým „bláznem“ dlouho nevydží.

Neříkám, že některé věci je třeba opravdu řešit popořadě a vícekrát, jako když se loupe cibule. Jsou věci, které nelze udělat naráz. Ale mám na mysli cibuli, která  má konečný počet slupek, nikoli nekonečný. Z vlastních terapeutických zkušeností vím, že stačí i u silných psychických bloků podívat se maximálně na 3 situace v minulosti a u nich upustit emoce. A zcela vyjímečně chodím s klientem do minulého života, většinou stačí zabývat se událostí nedávnou, anebo z dětství. Terapeut, který loupe nekonečné množství klientových slupek cibule je buď cvok nebo byznysmen, který profituje z bolesti svých klientů.

Většina lidí ani nepotřebuje procházet regresí a ani cibulí, i když se toho kdekdo domáhá. Co musí udělat, je sám pohnout zadkem a něco se sebou aktivně a systematicky udělat. Ono je totiž pohodlnější dojít si k terapeutovi, který je polituje, udělá jim regresi, loupe s nimi cibuli, uvolňuje emoce a mohou čekat na zázrak (který stejně nepřijde) než uchopit svůj život sám do svých dlaní a prakticky den po dni aktivně pracovat na proměně sebe sama. Lidé jsou líní, a tak raději věří těmto báchorkám a stanou se na návštěvách u terapeuta závislými, než by sami se sebou něco udělali! Zdaleka ne vše se musí řešit jako slupky. Pak ale existují lidé, kteří chodí na relaxační terapie prostě proto, že jim to dělá dobře a preventivně se udržují v nízké hladině stresu a upevňují si tak zdraví. Pojímají to jako když třeba chodí pravidelně na pedikúru nebo k holiči. Pak je opakované docházení v naprostém pořádku. To ale musí rozlišit jak klient, tak především jeho terapeut. Mám na mysli regenerační a relaxační techniky, nikoli emocionální či psychické odbloky.

Totiž když se člověk při nějaké technice dostane do silných emocí, ve většině případů to vůbec nemusí být potlačená emoce z minulosti! Může to být emoce, uměle vyvolaná atmosférou v prostoru, kde se seminář koná. Člověk může do sebe natáhnout jako houba energii z druhých lidí, která se uvolnila do prostoru. Takové semináře mi připadají mnohdy nebezpečné zdraví! A když se na to podíváte se zdravým rozumem, dojde vám, že šťourat se neustále v nepříjemnostech z minulosti, je častěji jako šťourat se klacíkem v hovínku, které tím víc smrdí. Lepší je od toho hovínka odejít a nevšímat si ho. Nebo jiný příměr – jako odkrývat mrtvolu, která má už dávno spát. Ale někteří lidé si v tom doslova libují a odkrývají a odkrývají, donekonečna a ani kolikrát nezaznamenají, že je to nejen nikam neposouvá, ale že jim z toho začíná hrabat a že vlastně vůbec nežijí pro přítomnost ani pro budoucnost, ale potácejí se neustále v minulosti, a to navíc v nepříjemnostech z minulosti, a navíc ser kolikrát ani nejedná o jejich vlastní minulost, ale o fantasmagorii, která vyvstala v jejich mysli, anebo ji tam terapeut podsunul (někdy i v dobré víře, to je ale fuk). Zase bych tady upozornila na potřebu zdravého rozumu a rovnováhy ve všem.

Znala jsem osobně (a dost dobře) jednu známou a populární terapeutku s titulem MUDr. (psychiatr), která nepracovala ve zdravotnictví, ale dělala na vlastní noze psychoterapie. Ta skoro každé své klientce tvrdila, že její potíže pramení z toho, že byla v dětství zneužívána. A sama tomu věřila. Jenže pravda to nebyla. Zneužívání dítěte je vzácný jev a nelze tvrdit ani každému druhému, že byl v dětství zneužíván! Samozřejmě vzbudila v těch ženách silné emoční reakce, které rozhodně nebyly zdravé ani uvolňujíc. Za tohle by měla ta terapeutka nést odpovědnost. Tím natropila v rodinách velké a zbytečné rozbroje, které mohly vést téměř ke katastrofám. Zbytečně. Kdo jí uvěřil (ať už někdy měla pravdu nebo ne), stejně mu nebylo lépe s tou informací. Spousta těch žen se pak začala litovat a považovat se za oběť a stejně se nikam neposunuly. Akorát si znepřátelily rodiče nebo příbuzné, které neprávem očernily z hrozných činů, které se vůbec nikdy nestaly. Terapeuté i kartářky by měli mít soudnost, kterou často nemají a projikují do klientů své vlastní problémy. Zato mívají bohužel dar velké přesvědčivosti a lidé jim věří. Samozřejmě existují skvělí terapeuté i kartářky, ale těch je podle mých zkušeností méně než těch, kteří páchají na lidech škody. Ale boží mlýny naštěstí melou…

Určitě existují lidé, kteří potřebují terapeuta, potřebují regresi a potřebují to párkrát zopakovat, aby se dostali ze svých emočních a psychických bloků, které mohou zapříčiňovat zdravotní problémy a nekvalitní vztahy v jejich životě. Určitě existují lidé, kteří byli v dětství skutečně zneužiti. Ale dneska se to hemží terapeuty, kteří lidi spíš matou a nerozlišují zrno od plev a vše hází do jednoho pytle a pak s tím také tak zacházejí. A tak mohou natropit víc škody než užitku. A to se mi nelíbí.

 

Sex a duchovno

Jeden proud říká, že sex je špatný, nízký a že by měl být používán pouze k plození dětí, a že brzdí duchovní rozvoj. Jiný proud říká pravý opak, že skrze sex člověk může dojít k osvícení, že sex je božský nástroj. Jeden z takových proudů je například tantra. Že je božský je oblíbená sugesce sexuálních zvrhlíků, kteří jsou převlečeni za duchovní guru.

Já si myslím, že obojí ani jedno z toho není pravda. Sex je přirozenou součástí života, stejně, jako jídlo. Takže není sám o sobě špatný. A určitě nemusí být používán pouze k plození dětí. Proč bychom při něm měli libé pocity, kdybychom si ho měli upírat? Ovšem na druhou stranu sex není božský nástroj a skrze sex nelze dojít k osvícení. To je druhá blbost. Sex je doprovodným příjemným zpestřením a završením láskyplného vztahu, kdy dva lidé splynou v jedno v extázi. Nikoli v božské extázi, ale ve fyzické extázi a v energetické extázi, v láskyplné extázi. Je to krásné. Ale pokud je sex používán bez lásky, pak to není to nejsprávnější. Sex bez lásky používají ne příliš vyspělé duše. Čím primitivnější duše, tím více inklinuje k sexu bez lásky a k různým deviacím a násilnostem. Tj. pokud má tato lidská duše ještě blíže ke zvířeti než k člověku. Ale i vyspělé duše mohou inklinovat k sexu bez lásky. A to buď tehdy, když jsou ty duše sice rozvinuté, ale současně zkažené. I takoví lidé mohou být násilničtí, i přes svoji duchovní vyspělost. K sexu bez lásky se také uchylují zmanipulovaní lidé, které k takovým činům vede nějaký zvrhlý guru, kterému tito lidé bezmezně věří například i to, že sex či tantra jsou božské nástroje.

Avšak rozvinutá čistá a nezkažená duše bude sex používat jedině s člověkem, kterého upřímně miluje jako stvrzení vzájemné lásky. A také nikdy nebude sex vyvyšovat nad jiné fyzické potřeby natož na prostředek k duchovnímu růstu, protože to je absolutní nesmysl. Pokud sex nikomu ze zúčastněných neubližuje a pokud je z lásky, pak je vše v naprostém pořádku. Ale vyvyšovat sex na něco, čím není, anebo ho odmítat jako špinavý, obojí je extrém a obojí je nesmysl. Dokonce rozvinuté duše si musí dávat velký pozor, s kým budou mít sex, protože při sexu se promíchají energie obou, je to nejužší energetický vztah dvou lidí. A pokud je velký rozdíl mezi vývojovou fází obou duší, pokud ty duše nejsou kompatibilní (byť se mají rádi), pak ta, která je na vyšším stupni duchovního vývoje, bude mít v konečném důsledku zdravotní problémy a při dlouhodobém sexuálním vztahu může mít i velmi vážné zdravotní problémy.

Příkladem u žen jsou třeba časté záněty, mykózy, myomy v děloze, ale i nepochopitelné a neopodstatněné psychické potíže, například deprese, ale může to být i horší. Vše je z promíchání energií a z toho, že do těla rozvinuté duše se rozleje nízká či nekompatibilní energie druhého člověka.

 

Všeobecně uznávané a zcestné duchovní mýty

Mýtus: Když se chcete duchovně rozvíjet, měli byste například: hodně meditovat, modlit se, dělat džapu, odříkat si, zbavit se mysli a emocí, mít disciplínu, žít v přítomném okamžiku. A mít duchovního gurua. Tak káže většina duchovních děl a duchovních papalášů, samozřejmě podle toho, k jakému proudu náleží. Ale…

Začnu sebou. Já jsem se o toto vše, co uvádím výše, snažila a došla jsem s tím leda tak do pekel. A než jsem se odtamtud vyhrabala, dalo mi to sakra práci!!!

Chtěla bych vám povědět můj příběh – jak jsem dospěla k závěru, že tyto praktiky jsou zcestné (nebo mohou být, když se to přežene s duchovní praxí), protože osobní zkušenosti jsou vždycky ty nejcennější a nejvíc vypovídající:

 

Od dětství mě zajímá spiritualita. Spiritualita v různých podobách. Ale jako mladá jsem žila úplně normálním životem s běžnými lidskými starostmi a radostmi, našla jsem si manžela, měla dvě děti, normální práci v kanclu, průměrné nebo dříve spíš podprůměrné životní podmínky. Od určitého, poměrně nízkého věku, jsem se začala zajímat o svůj osobní rozvoj. Kupovala a četla jsem si nejrůznější knihy na téma osobního rozvoje a psychologické příručky. Později jsem přešla z osobního rozvoje na duchovní rozvoj, protože obojí se prolínalo. Neměla jsem štěstí v partnerské lásce, a tak jsem se v období kolem mého rozvodu, v roce 2005, začala o spirituální rozvoj a duchovno zajímat mega moc.

Protože děti prospívaly a dospívaly a partnera jsem neměla a v práci jsem žádné ambice neměla, na duchovno jsem se úplně upnula. A řešila jsem to s podobně hledajícími lidmi, jako jsem byla já. Ze všeho nejvíc mě zajímaly východní duchovní nauky a četla jsem mnohá díla údajných velkých mistrů, často obecně považovaných za osvícené či dokonce realizované (což ve většině případů vůbec neodpovídalo skutečnosti o těch lidech), kteří za tohoto života údajně „prozřeli“ a udílí rady hledajícím, kteří se jim obdivují – včetně mě. Doslova jsem takové knihy hltala a čím dál víc toužila po osvícení a po realizaci boha. Toužila jsem také dosáhnout tohoto cíle a zůstat přitom dál na Zemi v těle a pomáhat hledajícím duchovně ambiciózním lidem a i těm, kteří se zatím na duchovno nevrhli, ale mohli by, což by podle mě bylo fajn.

Takže jsem meditovala, snažila jsem se o astrální cestování, o vymazání svého ega, či o transformaci své osobnosti, a tak podobně. Zpívala jsem duchovní mantry, dělala duchovní pratiky, které byly v těch knihách doporučovány jako cesta k osvícení. Absolutně jsem věřila, že přijde den, kdy se mi to stane. Den, kdy budu pak už jen úplně vyrovnaná, úplně šťastná, jasnovědná, jasnovidná, vševědoucí, prakticky ztotožněná s bohem. A pak budu pomáhat druhým, aby do toho bodu také dospěli. Proto, aby byl celý svět lepší. Strašně moc jsem se o to snažila. Dělala jsem pro to úplně všechno, co se dalo a co jsem se kde v duchovních knihách dočetla. Tenkrát jsem si myslela, že jdu tou nejsprávnější cestou a že toho cíle musím během pár let dosáhnout.

Dnes musím říci, že jsem tím byla totálně zaslepená! A došlo to až do bodu duchovní pýchy, která se vkradla tak nepozorovaně, že jsem ji ani nepostřehla. A vím, že řada hledajících to má podobně, jako jsem to měla já. Měla jsem opravdu mega duchovní ambice. Jednu dobu, která trvala několik let, jsem neměla žádný jiný cíl, než tento a žádné jiné ambice a zájmy, než právě tyto. Byla jsem v tom asi extrém oproti většině hledajících. Ale určitě jsem v tom nebyla sama, je řada takových lidí. S intenzivní duchovní praxí jsem začala v roce 2005 a zcela jsem se z těch omylů a duchovních klamů vzpamatovala až v roce 2019. Mělo to své fáze, každá trvala cca 3 roky. První fáze 2005 – 2008. Pak jsem měla 2008 – 2010 krásný vztah s mužem, takže jsem si od duchovních věcí dala trochu pauzu. Druhá fáze 2010 – 2013, třetí 2013 – 2016 a poslední čtvrtá 2016 – 2019. Po celých těch 14 let (s dvouletou výjimkou) jsem žila v naprostém celibátu.

V první fázi jsem hltala duchovní literaturu, chodila na různé přednášky, semináře, setkávání s podobně laděnými lidmi, všem a všemu naivně věřila, ke kdekomu vzhlížela a snažila se a snažila. Ve druhé fázi se moje ambice ještě více posílily a já se začala denně intenzivně modlit k Matce Meeře a praktikovat džapu, pravidelně meditovat a duchovně rozjímat a jezdila jsem na daršany, zejména k Matce Meeře a vzhlížela k ní a i k jiným duchovním mistrům. Kromě toho jsem si udělala různé kurzy alternativních metod léčení, hlavně kraniosakrální terapii, začala jsem se tím živit a neskutečně se mi dařilo v té práci, otevíraly se mi různé schopnosti a měla jsem řadu velkých léčitelských úspěchů a stala jsem se neskutečně ambiciózním duchovním fanatikem. Ve třetí fázi jsem se z toho všeho zbláznila 🙂 Dostala jsem se do psychospirituální krize, tedy do duchovního úletu, otevřely se mi kanály do nižšího astrálu, což jsem netušila ani co to je a ani že se mi to děje. O psychospirituální krizi se tady nechci rozepisovat, o té si můžete přečíst přímo v mém článku na této stránce nahoře.

Spadla jsem na úplné dno, odkud se mi po nějaké době zdálo, že už nevede cesta zpátky k normalitě. Bylo to něco příšerného, doslova k nežití a k uzoufání. Nic nepomáhalo. Absolutně nic. Musela jsem se věnovat pouze praktickým věcem, zejména ručním pracem a procházkám v přírodě. Jakékoli duchovní aktivity, včetně modliteb a meditací, moji situaci a můj stav pouze ZHORŠOVALY. Dokonce jsem musela začít užívat psychofarmaka. A protože jsem byla stále v modu duchovních ambicí, domnívala jsem se zpočátku, že se jedná „pouze“ o temnou noc duše, která třeba za rok skončí a já budu konečně osvícena. Netušila jsem, že to, jak mi je, je práce astrálního parazita jako hrom, kterému jsem k sobě udělala volný průchod svými duchovními praktikami a myšlenkami a tím, že jsem si úplně podryla sebedůvěru snahou o potlačení ega, které se rozbujelo v místě, kde jsem ho odmítala vidět. Přivtělil se mi do aury tedy astrální démonický parazit a podsouval mi vize a myšlenky a později i příšerně nepříjemné pocity, úzkosti a deprese a komplexy méněcennosti. O tom parazitovi jsem neměla v té době ani páru.

Po nekonečně dlouhé době a nepředstavitelných psychických útrapách, jsem se toho parazita zbavila a začala jakž takž volně dýchat a žít, k tomu jsem ale navíc musela ještě posílit svůj hormonální systém prací s energií, jelikož jsem byla úplně vyčerpaná a moje aura byla splihlá, téměř žádná a moje myšlenky byly stále depresivní, protože jsem měla velice podprůměrnou hladinu hormonů a energeticky poškozené a podvyživené hormonální žlázy, zejména nadledvinky, které se významně podílejí na kvalitě nálady a myšlení. Když jsem byla konečně zase jakž takž v cajku, mohla jsem znovu začít chodit do práce a znovuotevřít svoji léčitelskou praxi. Jak jsem se z toho postupně vyhrabávala a dostávala se na normální hladinu energie a hormonů, přicházela jsem znovu „k rozumu“. Příšerně jsem se bála, aby se mi to nestalo znovu, takže jsem si dávala pozor na své myšlenky i na to, abych to s duchovnem opět nezačala přehánět. Možná, že kdybych měla v těch letech partnera a lásku, nestalo by se to vůbec, anebo by to mělo mnohem mírnější průběh a snáze bych to překonala. Jenže já jsem na to byla sama. Dobrovolně sama. I moje děti v té době už byly mimo domov.

A od té doby duchovno zkoumám a konzultuji s jinými lidmi, kteří si prošli tímtéž a vyvázli z toho. Každý z toho nevyvázne, protože počáteční fáze je krásná, opojná a člověk si opravdu myslí, že se blíží osvícení, ono totiž ve chvíli vychýlení osy z rovnováhy má člověk i jakoby „jasné vhledy“ do neviditelných sfér a mouder a dočasně i jasnovidné schopnosti, které si po usazení do normálu neudrží, pokud je nemá dány pánembohem jako vrozený talent. Vypadá to jako rozšířené vědomí, ale není to ono. Je to pouze imitace podsunutá nižším astrálem, abychom tomu uvěřili a začali s tímto nižším astrálem spolupracovat a nechávali se jím vysávat z energie. Člověk se dočasně může cítit neobyčejně silný, nabitý energií a vědoucí, jakoby schopný všeho i nadpozemského a podává obdivuhodné výkony. Ale to je dočasné. Pak spadne na o to tvrdší zem, oč jsou tyto nadpozemské prožitky silnější. Je to jako s drogami, akorát tohle se děje bez drog. Někdo, kdo se v té „jakobykrásné“ fázi stále nachází, nechce uvěřit tomu, že to není pravé a že se tomu nedá věřit, a tak se v duchovním úletu drží dobrovolně a rozvoj jeho duše se tím zastaví a nikdo mu to nevymluví. Já tady ale mluvím o lidech, kteří z toho vyvázli a byli ochotni sebereflexe a jiného úhlu pohledu.

Člověk, který si tím projde, už nikdy není stejný, jako dřív. Alespoň já jsem začala hledat PRAVDU. Protože jsem si uvědomila, jak moc jsem se zmýlila a žila v klamu, když jsem všem těm moudrům z knih věřila a dopuntíku se jimi řídila. Takže jsem začala zkoumat nejen metody, které se nějak tváří, ale skutečnost může být jiná, ale i různé mistry, guruy a jejich práci a zjišťovat si různé věci i na internetu. A došla jsem k těmto závěrům:

  1. Zdaleka ne každý, kdo se vydává za duchovního gurua, je čistý a duchovně vyspělý. Mezi guruy je obrovsky vysoké procento podvodníků, kteří jsou velice přesvědčiví a klaní se jim davy. Ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou osvícení, ve skutečnosti osvíceni v pravém smyslu slova nejsou, jsou pouze duchovně vyspělejší než většina populace. A někdy mají velmi zkaženou duši. Řekla bych, že většina duchovních guruů jsou sexuální zvrhlíci a nijak zvlášť vyspělé duše, ale tváří se přesně opačně. A naivní hledající jim věří.
  2. Duchovní růst se nedá nějak moc urychlit. A už vůbec ne praktikami jako jsou ayahuasca, houbičky, tabáček, kaktusy a já nevím co všechno ještě lidé zkoušejí. Toto jsou spíš cesty do pekel skrze psychotropní látky – jsou to obyčejné drogy, nic posvátného to není a už vůbec skrze to nevede cesta k bohu. Tomu věří jen naivní důvěřivci a ti, kteří se na tom stanou závislí, a pak si to potřebují obhájit. Šamani, kteří to sem vozí, jsou byznysmeni, nic víc. Vím, jak vypadají čakry lidí, kteří chodí na ayahuascové obřady. Jsou totálně zničené a zamotané a je velice obtížné je rozmotat a vrátit do správného zdravého tvaru.
  3. Lidská duše projde takovým obrovským množstvím inkarnarnací, že si to těžko umíme představit. Některé inkarnace nemusejí být realizovány ani na Zemi. A v každé inkarnaci se o maličký pidikousek posune, za předpokladu, že člověk snaží a jeho snaha jde správným směrem. Duše musí nasbírat velké množství zkušeností v praktickém životě, ve vztazích, ale nikoli meditacemi a modlitbami a celibátem!!! Prostě není možné říci si: Budu meditovat a já nevímco ještě a díky své snaze dojdu v tomto životě k osvícení. Tak to prostě nefunguje. Moje kamarádka řekla, že s osvícením se to má tak, že ho nelze dosáhnout tím, že se o to člověk snaží, protože to je stejné, jako kdybychom se snažili zamilovat. To taky nefunguje. To se prostě jednoho dne stane přirozeně. Jakékoli praktiky a snahy, které mají vést k osvícení, brzdí přirozenému zrání duše. Zkušenosti nelze přeskočit meditací. Tahle „moudra“ do nás cpou kvůli jejich zájmům, které nejsou čisté. Měli bycho normálně žít v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím, ne si odříkat a sedět v ašrámu a meditovat, ani vzývat a oslavovat nějaké guruy. Naše cesta může trvat ještě možná tisíce inkarnací. A nemůžeme všechny ty inkarnace prosedět v tureckém sedu se sepnutýma rukama a očima obrácenýma v sloup. Tak bychom nikam nikdy nedošli, tak bychom se akorát na té cestě brzdili. Nepřirozené techniky brzdí duchovní vývoj, nikoli urychlují!
  4. Mockrát jsem od lidí slyšela, že jim nějaká vědma říkala, že tady na zemi žijí naposledy, že je to jejich poslední inkarnace a že se sem už nevrátí. To je taková směšná hloupost. To nemůže vědět nikdo. Natož duše, která je možná teprve na počátku cesty. Protože pokud by byl takový člověk duchovně vyspělý, nikdy by takhle nemluvil. Já nevím, proč lidé tak bezmezně věří rádobyvědmám, rádobyvěštcům, rádobyguruům, rádobyléčitelům,… Proč nepoužívají trochu vlastní rozum a nenaučí se rozlišovat a řídit se raději zdravou soudností. Lidé věří tomu, co si přejí slyšet, i kdyby to byla sebevětší hloupost. Někdo o sobě řekne: „Já jsem guru a jasnovidec!“ A lidé na něj ukáží prstem a opakují: „On je guru a jasnovidec.“ A další se k nim pak přidávají, protože se potřebují k někomu konkrétnímu vztahovat a modlit. Až jsou z nich davy vzhlížejících. A tak vznikne kult, na jehož trůnu sedí ověnčený obyčejný podvodník. Je to hrůza. A ten hovoří o lásce – třeba. A proto mu lidé věří. No, řekněte, proč by podvodník nemohl hovořit o lásce, když si ty davy potřebuje získat? Samozřejmě, že musí hovořit o něčem, čeho se lidé chytí.