Tento článek souvisí s následujícím článkem o „Ošetření na dálku“. V tom článku píšu, že myšlenka je také energie a že nejmenší částečka hmoty se chová podle toho, jak nad ní přemýšlíte, tedy buď jako hmota nebo jako energetické vlnění, což dokázali vědci při pozorování těchto částeček pod mikroskopem.

Když je myšlenka silná a správně směrovaná, existuje určitý okamžik, kdy může i silně zapůsobit na hmotu tak, že se její vlastnosti dočasně změní.

Pořádám mimo jiné také kurzy kvantovky. Kvantovka je založená na síle správně směřované myšlenky. Na tomto kurzu mimo jiné ohýbáme pouhou rukou (a to celkem lehce) ocelové lžíce a vidličky. Vidličky jsou zajímavější, protože lze různě zohýbat i bodáky, nejen držátko. Na tuto aktivitu se žáci nejvíc těší. Někteří však bývají zklamáni. Zajímavé je, že právě muži, kteří mají sice větší fyzickou sílu než ženy, na druhou stranu však bývají více materialisticky založení, mají menší úspěchy u této disciplíny. A to je důkaz, že ta vidlička fakt není ohnutá pouhou fyzickou silou. Dokáže ji totiž ohnout i malé dítě, zatímco statnému muži se to nepodařilo.

Docela nedávno se na mém kurzu kvantovky sešlo 11 žen a 1 muž. Často na podobných kurzech převažují ženy. V průběhu kurzu jsem všem rozdala úplně stejné vidličky ze stejné sady koupené v běžném obchodě. A řekla jsem kurzistům, aby se pokusily ohnout je fyzickou silou. Nikdo, ani ten muž, vidličku neohnul ani trošičku. Pak jsem jim řekla, aby si představili, že vidlička je z měkké plastelíny a aby té vidličce dali příkaz, aby se lehce ohnula jako ta plastelína a vzápětí od této myšlenky odpoutali pozornost a pokusili se ji ohnout. Samozřejmě, že museli použít určitou fyzickou sílu, ale stačilo málo a vidlička se ohnula. Někomu se dokonce podařilo ji úplně zmuchlat nebo držátko zatočit jako šneka. S vidličkami se takto dají dělat různé kreativní věci pomocí jejich ohýbání.

Na tomto kurzu byl jediný člověk, kterému se nepodařilo ohnout tu vidličku za žádnou cenu ani trochu, a to byl právě ten muž. Protože měl bariéru racionálního myšlení, a tak nevyvinul dostatečnou sílu myšlenky na to, aby se mu to podařilo. Na přesvědčení, na síle myšlenky a na správnosti jejího směřování a následném odpoutání mysli od tématu závisí to, jak lehce vidličku zohýbáte, jestli se vám to podaří napoprvé nebo až napodesáté, jestli ji jen ohnete, anebo zmuchláte a jestli se vám s tou ocelí vůbec podaří alespoň trochu pohnout.

Druhá věc je, že ta síla této myšlenky trvá jen pár vteřin, a to musí ten, kdo vidličku ohýbá, přesně vystihnout. Když ten moment propásnete, anebo když začnete příliš brzy, vidličku se vám nepodaří ohnout.

Věřte nebo ne, ale je to tak. Pouhá myšlenka svojí energetickou silou dokáže změkčit ocelovou vidličku natolik, že se vám může podařit ji úplně zmuchlat. Zatímco fyzickou silou ji ani neohnete. Ale ta myšlenka musí vycházet z víry a být správně směřovaná a dotyčný musí vystihnout přesný okamžik a ohnout ji dřív než se síla energie té myšlenky rozplyne. A věřte, že naprosté většina přítomných se to podaří i k jejich vlastnímu úžasu. Některým až bizarně.

Moje kamarádka mi to nevěřila, a tak mi u ní doma podala svoji vidličku z jídelní soupravy, abych jí to ukázala. Patrně nevěřila, že se mi to podaří. Já jsem ji varovala, že jí tu vidličku zničím a že už ji pak nebude moci používat na jídlo. Přesto na tom trvala. Tak jsem  jí tu vidličku před jejím zrakem úplně zmuchlala a jí málem vypadly oči úžasem. Protože ji to zcela šokovalo a uchvátilo, hned začala fotku té zmuchlané vidličky rozesílat svým známým s popisem, že ji zmuchlala její kamarádka pouhou rukou. Nikdo jí to však nevěřil. Všichni argumentovali tím, že jsem měla v rukávu schovanou už zmuchlanou vidličku a jen jsem je vyměnila. Marně jim kamarádka vysvětlovala, že jsem měla krátké rukávy a že ta vidlička byla z její jídelní soupravy a že mi ji v tu chvíli ona sama podala. Prostě kdo nechce uvěřit, ten neuvěří ani vlastním očím. Nuže, zkuste to 🙂

Článek Jak zohýbat ocelovou vidličku se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Mám kamarádku Veroniku Zikanovou, a tu doporučuji jako vědmu, protože kromě toho, že to je úžasná bytost, je machr hned na několik disciplín:

1. Dělá automatickou kresbu a s její pomocí umí prvotřídně, ale fakt naprosto perfektně (i podrobně) diagnostikovat mezilidské vztahy, v nichž lidé nemají jasno a rádi by měli. Má dlouholetou praxi a já (nejen já) mám s její precizní prací mraky výborných zkušeností. (Mimochodem já také dělám automatickou kresbu, ale neumím diagnostikovat vztahy. Protože jsem léčitelka, tak diagnostikuju jen stav aury = energetického pole klienta – například pro porovnání před ošetřením a po ošetření.)
2. Umí perfektně udělat astrologický rozbor horoskopu, podle nějž načrtne povahu člověka a jeho osudové směřování, případně poradí, jaký typ partnera či jaká profese by mu seděla. (Opět si přihřeju polívčičku, že já horoskopy také dělám, už desítky let, ale – nevím proč – Verunka mi připadá jako větší machr v tomto oboru. Každá máme něco, v čem vynikáme, u mě je to kraniosakrální terapie a práce s energií, u Verunky zase zde jmenované ezoterické disciplíny).
3. Vykládá karty – taky skvěle, jako všechno. A pomocí výkladu tarotových karet dokáže lidem pomoci na jejich životních křižovatkách, v případě, že se například trápí ve stávajícím zaměstnání nebo žijí v jakékoli nejistotě.

Toto vše Verunka nabízí po mailu (výklad karet tuším i po telefonu), ale nikdy ne osobní návštěvy, a to na www.automaticka-kresba.webnode.cz, kde si na ni můžete najít kontakt a v případě zájmu a potřeby se jí ozvat. Určitě na váš mail bude ráda a rychle reagovat. Na svém webu má spoustu příběhů svých klientů (zdaleka ne všechny zveřejňuje, záleží na přání klienta), které jsou vskutku velice zajímavým počteníčkem 🙂

Čím se Verunka vůbec nezabývá, to je zdraví – jakékoli zdravotní záležitosti. Jak sama o sobě říká, není léčitelka a neumí léčit ani diagnostikovat oblast zdraví. Takže se zdravotními záležitostmi se obracejte buď na svého lékaře (nebo případně taky na mě 😊)

Článek Kartářka a astroložka se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Pozn.: Na úvod vás chci požádat, abyste mě nekontaktovali kvůli odstranění duchů či démonů. UŽ TUTO SLUŽBU NEPOSKYTUJI. Níže na této stránce (u parabolické kostky) popisuji některé způsoby jak se jich zbavit svépomocí. Také zde uvádím pány, kteří se tím zabývají.

Vedle našeho fyzického světa, existuje očima neviditelný astrální svět, který se s tím fyzickým prolíná. V astrálním světě existuje spousta bytostí v různých jeho vrstvách a tyto bytosti nás vidí a vnímají i naše myšlenky a úmysly (na rozdíl od nás). V nízkých vrstvách pobývají „parazitické bytosti“, neboť žijí z naší energie a škodí nám. Ve vysokých vrstvách žijí bytosti, které nám mohou pomáhat a často pomáhají a nepřivtělují se do aury, ale jsou okolo nás, jako například andělé. V astrálním světě žijí také duše zemřelých lidí, kteří neodešli na druhý břeh z nejrůznějších důvodů. Démonické zlomyslné a mazané bytosti jako astrální paraziti nebo zkažené duše mrtvých lidí se nám podbízejí různými způsoby, aby na nás mohli parazitovat a škodit – mohou být i velmi nebezpečné. Všichni lidé mají při sobě andělské bytosti, které nás chrání a pomáhají nám, když se snažíme o něco konstruktivního, přitom ale respektují naši svobodnou vůli – i ve věcech, které se jim nemusejí zrovna líbit. Nepromlouvají k nám slovy, nýbrž intuicí, pocity.

Někteří lidé mají „přímo ve své auře“ temné entity z nízkého astrálu, které s nimi psychicky manipulují, jsou přímo přisáté na jejich čakrách a kradou jim životní energii. Tyto bytosti se podbízejí a nabádají nás k destruktivnímu nebo sebedestruktivnímu chování, jelikož ony se takovými energiemi živí a díky nim sílí. Není však potřeba se jich bát. Naopak – náš strach z nich je doslova k nám přitahuje! Pokud jste víceméně zdraví, žijete harmonickým způsobem života, nemáte žádné nezdravé závislosti ani zlé či jinak destruktivní úmysly ani nepracujete s energií jako léčitel, šaman, mág nebo čarodějnice, tak vás temné entity většinou míjejí velkým, obloukem, protože máte silnou auru, do které se jednoduše nedostanou. Zajímají je lidé, kteří jsou destruktivní, sebedestruktivní, oslabení a lidé pracující s energiemi. A také ti, kteří je přímo vzývají. Avšak i člověk, který příliš „svítí“ může být jejich terčem právě proto, že světlo chtějí zničit.

Možná si teď říkáte „Ta ženská o sobě říká, že je racionální a střízlivá a pak nám tady vykládá takové pohádky 🙂 To se ale nevylučuje. Věřte mi, že spousta lidí astrální bytosti vnímá – ať už pocitem, hmatem (já) a někdo je dokonce vidí. Lidé, kteří dobře ovládají automatickou kresbu a diagnostiku aury, je dokáží v auře zakreslit, a to i detailně! A odkud by se asi braly nechtěné dotěrné myšlenky, které se neztotožňují s naším názorem, takže logicky nemohou být naše? Tyto myšlenky nám vnucuje právě nízký astrál, takže opravdu nejsou naše – když to cítíme divně.)

JAK SE PROJEVUJE PŘIVTĚLENÝ DUCH NEBO BYTOST Z NÍZKÉHO ASTRÁLU:

Jestliže máte od určité doby úzkosti, panické ataky nebo deprese, může být viníkem nízký astrál – duch nebo nějaká jiná bytost z astrálu. Ke zdravému člověku se většinou nepřivtělí, protože má pro nízký astrál nepropustnou zdravou auru. Ale jsou situace, kdy se to může stát: narkóza, silný úlek, šok, autnehoda (či něco podobného), velký žal nad ztrátou blízké osoby, vážná nemoc, velké oslabení – silná dlouhodobá únava, závislost na alkoholu či drogách, závislost na temných myšlenkách a negativních emocích (smutek, strach, nenávist, závist, žárlivost). V případě, že jste závislí na alkoholu či drogách (tam stačí ji užít jednou), nebo na negativních myšlenkách, musíte se těchto myšlenek, emocí či závislostí zbavit. V případě, že se jedná o jednorázovou věc – narkóza, šok, ztráta blízké osoby, pak můžete požádat o pomoc anděly – jednoduše v duchu k nim promluvit: „Prosím vás andělé, kteří máte na starosti odvádění duchů včetně nízkého astrálu, o kompletní očistu mého energetického pole. Děkuji vám.“

Pokud ani to nezafunguje, osvědčila se mi v praxi parabolická kostka, která je zde vlevo vyobrazená, a to jako velmi dobrý „čistící prostředek aury“ od přisedlíků z astrálu. Stačí si ji v představě postavit kolem sebe, jako byste byli uvnitř ní a byla dutá. Stěny té kostky by měly být z vnější strany zrcadlové. Doporučuje ji jako jeden z ochranných prostředků pan Miroslav Zelenka, kterého najedete na internetu. Má web plný zajímavých věcí, mimo jiné meditace na odvedení přisedlíků apod. Nepomůže-li nic z uvedeného, asi vám nezbyde než začít užívat léky na psychiku dle rad dobrého a zkušeného lékaře. Tomu ale raději nevyprávějte o přisedlíkách nebo vás zavře do blázince 🙂

Některé bytosti lze tedy odvést do světla za pomoci andělů, anebo požádat anděly, aby se o ně postarali (často totiž ani nemohou nebo nechtějí jít do světla, ale andělé vědí kam patří). Jiné temné bytosti, které nemají duši, lze někdy rozptýlit výbuchem energie. Různé temné bytosti, klidně s vlastním vědomím, ale bez duše, mohl stvořit nějaký zlý člověk, který je posílá na někoho, koho nenávidí nebo mu závidí a dotyčný o tom ani nemusí vědět. Někdy můžeme mít nepříjemné nebo divné pocity na těle nebo na duši (kolikrát i velice nepříjemné), které mohou být způsobeny přivtělenými duchy či jinými temnými bytostmi. Pan Zelenka, kterého zmiňuji výše, nabízí službu jejich odvedení. Druhý pán, který se zabývá „duchařinou“ je tzv. „Krotitel duchů“ pan Jaroslav Drábek, kterého možná znáte, na youtube i jinde jsou s ním rozhovory. Tento pán pomocí přístrojů diagnostikuje duchy v budovách a také je odvádí.

Nedivím se, že si mnozí šamani procházejí tzv. „šamanskou nemocí“, ve které hrají roli psychotické stavy. Domorodí šamani často užívají psychotropní látky, jako například ayahuascu nebo kaktusy či houbičky. Češi jdou „na pivo“, oni „na houbičky“. Důvod je stejný. Jenže alkohol je nesrovnatelně méně nebezpečný. Psychotropní rostliny způsobují po požití úlet (vychýlení) aury z těla do astrálu (pak má člověk nádherné vize a prožitky – je to podobné jako i u jiných drog), ale je to také častý důvod toho, proč se na něj v tom astrálu někdy přilepí temný astrální parazit, aniž to člověk tuší a ví oč jde. Pokud je člověk pod vlivem jakékoli látky, která vychýlí jeho auru, tedy způsobí vnímání za hranicí tzv. zdravého rozumu, je velice zranitelný a pro nízký astrál snadnou kořistí. Obtížně se toho pak zbavuje, obzvlášť proto, že takový člověk většinou neví co se s ním děje, anebo si myslí, že se mu rozšířilo vědomí nějakým buď úžasným nebo příšerným směrem, ale o žádné skutečné rozšíření vědomí tady nejde.

Každému se to nestane, ale mnohým ano. A mnozí se na tom stanou závislí! Já bych si s ayahuascou nikdy nezahrávala. Je méně těch, kterým to pomůže než těch, kterým to ublíží. Spousta lidí to zkouší ze zvědavosti, anebo proto, že věří, že je to duchovně posune. Neposune. V oblasti duchovního růstu žádná zkratka neexistuje. Každý si musí vyšlapat svou cestu krůček po krůčku. A navíc jsou drogy VELICE NEBEZPEČNÁ HRA. Všechny drogy, ayahuascu nevyjímaje, deformují čakry, a to tak, že je velice obtížné (téměř nemožné) je opravit, trvá to dlouho a musí se to umět. Navíc i jediná zkušenost může nastartovat schizofrenii!!! Šamani, kteří to sem dovážejí, mlží a klamou, protože jim jde jen o byznys. (Pozn.: Alkoholické opojení je méně nebezpečné, ale v opilosti dochází také v menší míře k vychýlení aury směrem „vzhůru“ do duchovního světa. Proč myslíte, že se alkoholu říká špiritus? (Spirit = duch)

Duchovní svět neobsahuje jen krásné bytosti, ale také velice nebezpečné nebo poťouchlé bytosti. Mezi ně se řadí jednak kvazibytosti, ale také duchové zemřelých lidí, kteří neodešli tam, kam měli, tedy na druhý břeh, ale „straší tady“ buď tak, že se přivtělí do aury k člověku, anebo v budovách, kde je staré harampádí nebo kde se stala nějaká nešťastná událost, anebo tam, kde je pro ducha prostě nějaké lákadlo, což může být asi cokoli.

Člověk s přivtělenou temnou entitou (což nemusí souviset vždycky s drogama) se projevuje různě. Na někom to není znát. Znát to není většinou na lidech, kteří o nich asi ani sami nevědí, že je na sobě mají. Bývají to především lidé zlí, špatní. Ti na sobě mají takovou entitu téměř 100% a i nevědomě s ní spolupracují. Svojí zlobou a špatnou povahou si ji k sobě přitáhli a nelze jim tu bytost odstranit, museli by se změnit a napravit, pak by duch odešel sám, protože by ho jeho nositel dál nezajímal. Mají je také všichni drogově závislí lidé a alkoholici a také lidé, tkeří už od pohledu jsou nějak „divní“, podivíni, všelijací mimózní špinavci, lidé, kteří žijí někde, kde je veliký nepořádek – tak ti jich mají plný byt nebo dům, protože duchové se na takových místech velice rádi zdržují.

Řada lidí, kteří na sobě mají přisedlíka, bývá nezvykle až extrémně ustrašená, úzkostná, depresivní nebo dokonce agresivní, ačkoli běžně takoví ttřeba dříve nebývali. Mohou také trpět sociální fóbií nebo jinými typy fóbií či obsedantně-kompulzivní poruchou nebo sebepoškozováním. Někteří mají „jen“ hlavu v oblacích, vypadají velice étericky a říkají divné či zvláštní věci, jakoby komunikovali s neviditelnými bytostmi nebo s vyššími sférami (někteří tvrdí, že dostávají nějaké poselství, že viděli Ježíše Krista, mluvili s ním, anebo že jsou dokonce osvícení) – to jsou všechno bludy a halucinace, případně „jen“ iluze a tito lidé jsou v zajetí nízkého astrálu aniž to tuší! Já sama jsem si tím prošla, a tak vím, o čem mluvím! Tito lidé jsou úmyslně klamáni těmi entitami kvůli tomu, že takto získávají od těch lidí energii, jenže bohužel se to těm lidem nedá vymluvit, protože někdy je ten podivný stav bytí opravdu krásný a přesvědčivý. Jenže je nezdravý, nepřirozený a brzdí vývoj duše. Je lepší používat zdravý selský rozum a stát pevně nohama na zemi než se nechat unést iluzemi a nesmysly.

Bohužel je to tak opojné, že tito lidé v naprosté většině případů nevěří těm, kteří je od toho zrazují, hádají se, domnívají se, že mají nějakou superschopnost vnímat boha, anděly, světlo, apod. Nakonec se kvůli tomu na své blízké naštvou a rozcházejí se s nimi. Lítají si hlavou v astrálu, přesvědčeni, že ten jejich „zvláštní“ duchovní svět je pravý a je to přesně to, co hledali. Navíc tito ulítlí lidé působí tak přesvědčivě (jelikož tomu sami věří), že jim spousta lidí, kteří s tím nemají žádné zkušenosti, věří, a to dokonce i třeba to, že jsou osvícení nebo duchovně nadřazení (pasují se kolikrát do rolí duchovních učitelů), naslouchají jejich blábolům a jdou pak v jejich šlépějích, což je svádí také na scestí. Je toho plný internet. Věřte mi, že jakýkoli stav, který není normální a přirozený, není v pořádku. Bohužel takoví lidé píšou někdy duchovní učebnice, a to je teda tristní když se podle nich pak hledající řídí. Například takový Kryon, to je úplná zcestná kravina. Pozná se to často podle toho, že tato „díla“ jsou plná jakoby velice zajímavých informací, kterým normální člověk ani pořádně nerozumí a které nejsou lautr k ničemu užitečné, například týkající se transformace Země a galaxie. Bývají tam také popisovány různé bytosti, které lidem a naší planetě údajně pomáhají. Netvrdím, že nic takového neexistuje, ale když člověk nemá žádný důkaz jejich existence, tak by se měl řídit zdravým rozumem a nezabývat se neužitečnýma kravinama.

To, co píšu, je z mojí vlastní zkušeností. Ale patřím spíš mezi výjimky, které díkybohu nakonec uvěřily svým blízkým, kteří mi říkali, že se mnou asi není všechno v pořádku, když jim vyprávím o svých zvláštních duchovních zážitcích a poselstvích a energiích, které kdovíodkud dostávám. Jenže někteří hledající hltali každé mé slovo a vzhlíželi ke mně jako k osvícenému guruovi. Dnes se za to zpětně stydím a jsem vděčná těm, kteří stáli nohama na zemi a snažili se mě probrat ze sna a omylu. I já, podobně jako většina takto „postižených“ lidí, jsem po nějakém čase spadla do těžkých depresí, panických úzkostí a hrůzných vizí – přesně opačných než ty krásné předtím, protože se nízký astrál ve finále projevil jak bývá jeho zvykem. Ale díky tomu jsem se definitivně probrala „ze snu“. Často ta první etapa, kdy člověk cítí všeobjímající lásku a vznáší se kdovíkde, končí úzkostmi a těžkými depresemi. Člověk se dostane do opačného pólu, a to je přesně úmysl démonických sil, které to inscenují. Někdo se od určité doby vznáší mimo realitu na růžovém obláčku celoživotně a zastaví tak svůj duchovní vývoj. Jiní mezitím spáchají sebevraždu nebo skončí v blázinci nebo alespoň na antidepresivech. Dokud se však lidé nacházejí v té krásné fázi, hájí si ty svoje fata morgány zuby nehty a nevěří ani svým blízkým, že je s nimi něco v nepořádku. Já jsem ve své blízké důvěru měla a díky tomu jsem se z těch pavučin vyhrabala.

Kdybych si tím nebyla prošla, nejspíš bych se na tohle všechno dívala úplně jinak. A to jsem naštěstí ještě nenalítla nějakému podvodnému guruovi, kterých taky po světě běhá dost a přesvědčivě a úspěšně motají hlavy svých stoupenců, svých „oveček“. Tady mám na mysli duchovní podvodníky, kteří klamou druhé naprosto vědomě, aby s nimi mohli manipulovat – sexuálně nebo finančně je zneužívat pod rouškou posvátnosti jejich praktik. Rozhodně je lepší a mnohem bezpečnější, pokud jste na duchovní cestě, jít INDIVIDUÁLNĚ (ne stádovitě) a namísto nějakého gurua, raději naslouchat svému svědomí a normálním moudrým lidem a používat zdravý rozum. Manipulace s lidskou důvěřivostí, anebo naopak s línou přízemní konzumně zaměřenou lidskou myslí, hýbe bohužel světem. Málokdo má „koule“ oddělit se od davu a udělat si vlastní názor, natož vyjít s ním „ven“. Spousta lidí je prostě zhypnotizovaných a líbí se jim to, protože se nechali zhypnotizovat dobrovolně a odevzdali dobrovolně svoji duševní svobodu a zdravý rozum na oltář podvoníků nebo bláznů, protože chtěli z nějakého důvodu uvěřit. Já věřím v Boha nebo řekněme ve vesmírnou inteligenci. Ale je to moje individuální soukromá víra, kterou si nenechám ovlivňovat manipulátory.

Z psychospirituální krize lze vystoupit – skrze používání zdravého rozumu, s nohama na zemi, úplného vynechání duchovních praktik i myšlenek včetně meditací a zaměstnáním se něčím užitečným nebo příjemným (ale ne duchovním). Duchovní či duševní krizi NELZE SPRAVIT DUCHOVNÍMI METODAMI, ale právě naopak – ÚPLNÝM VYNECHÁNÍM DUCHOVNA!!! A to na delší čas – minimálně do doby, než se ustabilníte opět v normální realitě. A i pak se musíte hlídat, abyste do toho opět nespadli a neměli recidivu. Napřed musí člověk být pevně ukotven ve svém těle i v běžné realitě (včetně hmotného zabezpečení), a pak se může zabývat duchovnem (a to ještě jen se zdravou mírou), nikoli naopak. A někdy se může stát, že je potřeba sáhnout (třeba i dočasně) k nějaké léčbě antidepresivy. Ani to není žádná katastrofa, pokud nám pomůžou. Nejsem odpůrce léků, pouze zbytečně indikovaných léků a těch, které víc škodí než pomáhají.

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že člověk by měl žít v souladu se svým svědomím, uklidit si před vlastním prahem a postarat se pořádně napřed o sebe, pak pomáhat druhým a k tomu být pravdivý, rovný a pracovitý a kromě zdravého selského rozumu naslouchat také svému vnitřnímu kormidelníkovi = intuici. Jenže většina duchovně založených lidí dnes hledá něco speciálního, nějaké zvláštní zážitky, asi aby utekli aspoň na chvíli nějakému svému trápení nebo pocitu, že dnešní svět je převrácený naruby, což je ale na druhou stranu pravda.

Článek Astrální svět, duchové a temné entity se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Je skvělé, že se chcete duchovně rozvíjet a pomáhat! Duchovno samo o sobě je v pořádku. Jsme nejen fyzické bytosti, ale současně i duchovní, a tak je správné, že nás duchovno začne v určité fázi přitahovat a zajímat. Bez duchovna se nevyvíjíme a naše duše setrvává na mrtvém bodě čistě pudového a konzumního způsobu života, jak je to bohužel zatím vidět u většiny populace. Málokdo však ví, že jde i o ožehavé téma, které má svá úskalí, o nichž zde právě chci hovořit. Zejména duchovní začátečníci, lidé zvědaví a hladoví po všem duchovním, duchovně ambiciózní lidé a také lidé, kteří ztratili životní směr, se mohou nepěkně zaplést do zrádných osidel duchovna, obzvlášť, když skočí s vervou po šipce do ne zcela probádaných vod nebo naletí nějakému podvodníkovi.

Jaká úskalí přináší snaha o duchovní rozvoj

Dnes je díkybohu doba, kdy se spousta lidí začíná o svůj duchovní rozvoj zajímat. Nemám teď na mysli kostely a církve. Ale osobní duchovní seberozvoj. Lidé se o něj snaží pomocí nejrůznějších metod. Meditace, pobyt ve tmě, půsty, holotropní dýchání, reiki, práce s energií, ayahuascové a jiné podobné obřady, kyvadlo, atd. Mnozí mají pocit, že potřebují v oblasti duchovna nějaké vedení zkušenějšího nebo „výše duchovně postaveného“ člověka, a tak se mohou v dobré víře stát členy různých sekt nebo duchovních komunit v čele s nějakým samozvaným guruem, o němž si myslí, že jsou u něj v bezpečí a v dobrých rukou. Takoví guruové však mají často nižší duchovní úroveň než ti, kteří se mu klaní a z jejichž finančních příspěvků guru žije. Člověk bez zkušeností, který si je důkladně neprolustruje (třeba na internetu), je neprokoukne, protože jsou převelice fikaní a přesvědčiví. Například hovoří o lásce a tváří se přinejmenším jako světci či osvícenci, ale zatímco vně „huj“, tak uvnitř „fuj“. Hledající jsou přesvědčeni, že On je spasí, že jim zprostředkuje Boha, že je dovede k Osvícení či jim nějakým zázrakem zprostředkuje vyřešení jejich problémů. Zcela se mu oddají duší a někdy i tělem (guruové zpravidla zbožňují sex, který často nesmyslně povyšují na duchovní akt, aby zlákali své stoupence). Oddaní se tak nevědomě stávají „stádem“(promiňte), které vzhlíží k falešné figuríně a krmí ji penězi, které kolikrát těžce vydělají, namísto toho, aby žili, radovali se a namísto toho, aby si sami aktivně po praktické stránce urovnali své osobní vztahy a svůj osobní život a zůstali nohama na zemi. Jejich duchovní růst se naopak zabrzdí, tito lidé žijí jen v dané komunitě nebo pro pro danou komunitu, kde jim je hezky, ale jejich skutečný osobní a duchovní rozvoj je na mrtvém bodě, protože se vzdálí od reality skutešného života „venku“, v němž mají prokázat například schopnost kvalitních vztahů.

Spiritualitu by měl člověk rozvíjet v běžném životě, tedy přirozeně. No, ono je samozřejmě jednodušší meditovat, modlit se, šlehnout si „áju“, k někomu vzhlížet a čekat na zázrak, než prakticky uchopit svůj život a učinit potřebné změny, že? Nechci tady nikoho urážet. I já jsem v určité fázi naivně a v dobré víře šla podobnou falešnou a zrádnou cestou, o níž jsem byla přesvědčená, že mě dovede k Osvícení a k lepší pomoci druhým. Byla jsem nesmírně duchovně hladová a ambiciózní. Avšak poté, co jsem si prošla těžkou psychospirituální krizí (duchovním úletem), jsem se naštěstí vzpamatovala a začala „normálně“ žít a skutečně pomáhat. Byla to vážná a příšerná zkušenost a nikomu bych to nepřála. O psychospirituální krizi píšu velice podrobně v článku „Psychospirituální krize“. V dalším mém článku „Nevěřte samozvaným guruům“, je více podrobností o tomto tématu. Teď ale praktické vysvětlení:

Co se stane, když žijete pouze duchovnem, aneb „Osvícení nebo jen iluze?“

Lidé vidí duchovno často růžovými brýlemi a svojí nepřiměřenou a nevhodnou snahou o růst duše si přetěžují horní čakry na úkor spodních. Člověk má čakrový systém, který ho drží v rovnováze, a to jak po psychické, duševní, tak po fyzické stránce. Tento energetický čakrový systém by měl být v rovnováze „jak nahoře, tak dole“ nebo „jak dole, tak nahoře“. Jenže hledající lidé mají často horní čakry velice aktivní, zatímco spodní čakry, které nás drží ve fyzickém světě a při zdravém rozumu, mají podvyživené. Takto lehce dojde k tzv. duchovnímu úletu, ve kterém dotyční zažívají krásné stavy blaženosti, avšak na úkor svého psychického i fyzického zdraví. Přetížením horních čaker na úkor spodních VŽDY dojde k tomu, že ty horní neudrží správný tvar a směr a ulítnou do astrálu, kde se pak člověk ztratí v iluzích a imitaci pravého duchovna, a to přesto, že se cítí blažený a povznesený a má jakoby vznešené vize a moudrá vnuknutí. NENÍ TO PRAVÉ, je to ILUZE, kterou mu přeochotně zprostředkovává nižší astrál (démonické bytosti), aby ho zlákal do svých osidel, tedy přesně na opačnou stranu než kam se člověk snaží dostat! Není to zdravé, není to v pořádku, nejde o stav osvícení, ačkoli lidé jsou často přesvědčeni, že ano. Do tohoto bodu se lze lehce dostat přeháněním duchovních praktik a přehnaným či nepřirozeným duchovním snažením, ale také ayahuascovým obřadem a jinými podobnými obřady, do nichž spadá i konzumace drog. Prostě končí to kolikrát špatně.

Duchovní vývoj NELZE TAKTO UMĚLE URYCHLIT!!! Nelze přeskočit důležité lekce, nelze obelstít přírodu, vývoj ani boží záměr. Motýla taky nemůžete vyrvat z kukly, aby brzo lítal a nemusel se namáhat kuklu přirozeně probourat. Takto ho jen definitivně zmrzačíte. (Nezlobte se na mě příznivci ayahuasky, jakkoli ji prohlašujete za posvátnou, je to zrádná droga a byznys! O tom ale píšu jinde.) Duchovní literatura je často psaná zmatenými či „ulítlými“ lidmi, anebo je pod vlivem temnoty, jakkoli se tváří svatě, a tak ani té se mnohdy nedá věřit, stejně tak různé informace na internetu a populární duchovní videa na youtube. A i kvalitní duchovní literaturu lze mylně pochopit. Začátečník (a kolikrát i pokročilý) těžko rozezná kvalitu od pozlátka a falše.

Jak se tedy mohu kvalitně a bezpečně duchovně rozvíjet

Jít individuální a poctivou cestou, snažit se být dobrým člověkem, neubližovat živým bytostem, odpouštět, být si vědom potřeb naší duše, naslouchat jejímu tichému hlasu a mít zdravou sebereflexi a zdravý vztah k sobě, k přírodě i k druhým nebo se snažit o jeho uzdravení, nic nepřehánět, umět se zdravě vymezit, jít zlatou střední přirozenou cestou, eventuálně naslouchat opravdu moudrým lidem s mnoha zkušenostmi a nohama na zemi, kteří si nehrají na svaté. Pomáhat druhým duchovně můžeme tehdy, když jsme sami se sebou srovnaní a v harmonii těla, ducha i duše.

Když slepý vede jednookého

Potíž je, že některým duchovně založeným lidem se to těžko vysvětluje, protože mají většinou svoji hlavu a myslí si, že jdou tou nejlepší cestou vzhůru když obíhají mraky duchovních a seberozvojových seminářů, metod a obřadů údajně zvyšujících duchovní úroveň. Opak je většinou pravdou. Jdou často do sebezáhuby. A protože tito lidé často pomáhají druhým duchovními praktikami – od psychoporadenství, výkladu karet, přes kyvadlo, čištění, práci s energií, apod., jejich pomoc je mírně řečeno nekvalitní. Často svedou druhé také na scestí a mohou jim i ublížit, protože lidé, kteří mají problémy a vyhledají duchovní pomoc u „ulítlého“ člověka, nevědí, že je ulítlý a věří mu. Takovému člověku kyvadlo nefunguje správně, protože se na ně chytají astrální entity, které dávají zavádějící odpovědi. Snažit se napravit své potíže duchovního charakteru duchovní cestou je pošetilé a je to cesta do slepé uličky. To situaci jen zhoršuje. Takový člověk by měl naopak okamžitě a bezvýhradně s duchovnem i s pomocí druhým PŘESTAT, měl by se pořádně přizemnit, věnovat se praktickým věcem, posílit si spodní čakry. Pomáhat lidem může i jinak. A teprve až se „srovná“, může pokračovat ve své duchovní pomoci druhým. Musíme si hlídat rovnováhu čaker – „duchovno“ versus „hmota“. Ono většina toho, co se dnes na trhu nabízí (mám teď na mysli duchovní metody, akce a společenství) je zavádějící a je to často jen byznys pro pořadatele a účinkující. A my, obzvlášť pokud jsme začátečníci, na to lehce naletíme – a není divu. A pak už se vezeme, a to bohužel často spíš do pekel než do ráje. Je velice málo lidí, kteří pořádají duchovní akce (či v nich účinkují) nebo provozují nějaký typ ezo terapií a mají jednak všech pět pohromadě a druhak jim nejde jen o byznys. A tito lidé většinou nemají tendenci druhým svou pomoc vnucovat.

Článek Chcete se duchovně rozvíjet a pomáhat druhým? se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Takže:

Měli byste možná vědět, že nejméně bezpečnými, nejméně spolehlivými a nejméně důvěryhodnými ezoterickými metodami jsou kyvadlo a tzv. channelig. Ať už se ptáte na praktické či duchovní věci, anebo na budoucnost svoji, lidstva či vesmíru. Jen v rukou velmi malého procenta talentovaných lidí jsou kyvadlo a channeling bezpečnými metodami a dá se jim věřit. Možná, že právě vy patříte mezi ty, kterým to funguje čistě, tak, jak má a budete nad těmito řádky proto kroutit hlavou. Ale u většiny lidí se spolehlivost a pravdivost odpovědí těmito metodami pohybuje někde kolem 15% !!! A teď si představte, kolik lidí kyvadlo používá a věří mu!

To, že kyvadlo není ani spolehlivá ani bezpečná metoda pro většinu lidí, se dá snadno ověřit v praxi. Já jsem si dříve taky testovala kyvadlem či automatickým písmem různé věci. Jenže jsem pak zjistila, že často nevyšly, nebyly pravdivé, takže jsem nakonec nevěděla, čemu můžu věřit a čemu ne. I channeling jsem zkoušela a věřila těm informacím. Později jsem zjistila, že to byly bláboly. Málokdo má testování čisté a důvěryhodné. Prostě všichni nemůžeme mít vlohy pro všechno.

Na kyvadlo se nesmírně lehce chytí astrální parazit nebo duše mrtvého člověka. Ti o nás skoro nic nevědí a o budoucnosti už vůbec ne! Ale mají legraci a zábavu z toho, jak jejich odpovědím, doslova vycucaným z prstu, věříme. Manipulují s námi, aby se na nás měli skrz co zaháčkovat a pak z nás mohli vysávat energii. A právě skrze kyvadlo z lidí často vysávají energii, jako upíři. Někteří lidé, kteří se na odpovědích kyvadla stanou závislými, se z práce s kyvadlem mohou zbláznit.

S channelingem se to má podobně. Většina lidí, kteří o sobě tvrdí, jak channelují hodné mimozemšťany, třeba Plejáďany, nějaké Mistry, anděly, duchovní průvodce, anebo dokonce Nejvyššího a sami tomu věří, mají na sobě uchyceného astrálního parazita, který jim tyto nádherné sofistikované a nesmírně zajímavé odpovědi sype z rukávu přímo do ucha nebo do pera, a tím ho pobízí víc a víc k této činnosti, aby se ještě více mohl zaháčkovat a nasytit se jejich energií. Jak krásně se tomu věří, navíc když se cítíte být třeba ve stavu blaženosti. To pak vůbec nepochybujete o tom, že jste napojeni na Světelnou bytost.

Osobně neznám ani jednoho channelujícího člověka, který by channeloval někoho jiného než astrálního démona, který mu sype samé uvěřitelné či neuvěřitelné lži! Tito lidé navíc hovoří jako kniha a je těžké jim neuvěřit. Ani Kryon není ten, za koho se vydává. I toto je jasný parazit. Ono je strašně lákavé dozvědět se nějaké senzační informace o tom, jak se Země přibližuje ke galaktickému středu, jak prochází fotnovým pásmem, jak se posouvá lidstvo do 4., 5., 35. dimenze a podobné věci. Ale k čemu nám tyto informace jsou v našem praktickém životě? To někomu pomůže na jeho cestě? Obohatíme něčím krásným svoji duši? Podaří se nám pomoci přírodě když se dozvíme takové informace? Vždyť jsou to bláboly. Všimli jste si, že by se na Zemi poslední dobou něco nějak zásadně změnilo k lepšímu díky přestupu Země do x-té dimenze?

Nic o nějakých plejáďanech ani jiných bytostech ve skutečnosti nevíme, jen to, že možná existují. Ani já nepochybuji o tom, že ve vesmíru nejsme sami, ani o tom, že existují mnohem vyspělejší civilizace, a to i duchovně, nejen technicky. Ale pokud přicházejí ze světla a lásky, určitě se nám nebudou vnucovat a jistě by nám nevykládali věci, kterým pořádně nerozumíme a které nás akorát tak matou a manipulují s námi.

Na druhou stranu jsem přesvědčena, že někteří lidé (kdo ví – možná všichni) se neinkarnují pouze na Zemi, ačkoli Země může být jejich domovskou planetou. Věřím, že někteří z nás, ale spíše jen hrstka, má svoji domovskou planetu jinde ve Vesmíru, například na Plejádách, a na Zem se inkarnují proto, že na Zemi je méně vyspělá civilizace, a lidé na Zemi potřebují duchovní vzory, které by mohli následovat, a těmi jim mohou být právě lidé s duší, která má domov ve vyspělejších civilizacích (myslím hlavně duchovně vyspělejších) Vemíru. To bývají staré a zralé duše. A také si myslím, že mnozí z těch, kteří mají domov jinde, například na těch Plejádách, to o sobě ani neví ani je to nezajímá, anebo to jen tuší, protože máme při inkarnaci dar zapomnění. Naopak jiní všude rozhlašují, že jsou plejáďani apod., zatímco v mnohých těchto případech to je jen jejich touha a velký omyl. Vyspělé duše většinou nekřičí do světa, kým jsou. Stejně tak na sebe neupozorňují lidé osvícení. Kdo toto o sobě tvrdí, ten je buď podvodník, anebo pomýlený člověk, kterému to nakukaly přivtělené potulné astrální bytosti a on jim uvěřil. Musím se vždycky smát, když mi někdo řekne, že mu někdo řekl, že je tady na Zemi naposledy, že je to jeho poslední inkarnace, protože je na konci svého vývoje :-DDD Tohle je fakt jen k smíchu (nebo možná k pláči pokud tomu dotyčný věří). Určitě znáte někoho, kdo tvrdí, že například channeluje bytosti z Plejád nebo z Orionu apod. To ale také není tak, jak se to tváří. Vždy jsou to potulné astrální bytosti, které se za ty plejáďany vydávají, a to tak věrohodně, že tomu channelující člověk zcela uvěří. To už je ale jeho věc. Blbé je, že když takový člověk pak napíše knihu nebo pořádá přednášky, tak lidé (duchovní hledající), kteří to čtou či poslouchají, mu věří, protože tito lidé bývají přesvědčiví, a také proto, že to je zajímavé a je to vlastně taková senzace. Takže pak chodí po Zemi velká spousta pomýlených lidí, kteří mylně channelují a ještě větší spousta jejich příznivců, kteří tyto nesmysly šíří dál.

Netvrdím však, že vůbec neexistují správně channelující lidé s čistým napojením! Ale důvěryhodně channelujících lidí je stejně málo nebo možná ještě méně než těch, kteří umí používat správně kyvadlo. V každém případě se většina lidí, kteří tvrdí, že channelují svého průvodce nebo nějakou jinou Světelnou bytost, nenapojí na to, co si myslí, ale na astrální parazity nebo duchy mrtvých lidí, kteří se za světelnou bytost pouze vydávají! A někdy takoví lidé mohou být na té činnosti dokonce závislí (tu závislost jim ochotně „zprostředkují“ astrální démoni). Vím to i proto, že jsem si podobnými fázemi života také prošla, a tak znám i motivace těchto lidí – proč to dělají a proč tomu sami věří a vypouští to jako nějaké svaté písmo. Dokonce jsem dlouhou dobu byla o sobě přesvědčená, že jsem „hodný“ a vyspělý plejáďan, který je na misi v lidském těle. Nevylučuji to, je to takový pocit, ale jistá si tím být nemůžu. A vlastně na tom vůbec nezáleží, pro můj život taková informace nemá žádný význam. Před x lety jsem si však myslela, že to má význam a že díky tomu můžu dokázat velké a krásné věci, a tak to přehlušilo můj zdravý rozum. Mojí motivací (samozřejmě nesmyslnou) tehdy bylo spasit tento svět. Do cesty mi začaly chodit různá rádoby znamení, že to tak je. Potíž je v tom, že i tato „znamení“, o kterých si myslíme, že jsou zhůry, nemusí být nutně „zhůry“. Mohou být také zmanipulována nižším astrálním světem. To je to! Také jsem myslela, že channeluji světelnou bytost dokud jsem ten systém časem neprokoukla. Spasitelským syndromem si v určité fázi života prochází spousta duchovně založených lidí, a to je moment, kdy čert nespí, protože toho umí využít – jak nás, nevědomé těchto osidel, dostat na vějičku – na tuto naši slabost například 🙂

Na obranu channelingu však musím zmínit jednu ženu, která skutečně channelovala svého duchovního průvodce z Vyšších sfér. Je to vzácný a jasnozřivý člověk, světoznámá léčitelka a autorka knihy Ruce Světla a dalších, Barbara Ann Brennan. Takových lidí může být samozřejmě více, ale mnohem více je těch pomýlených.

S kyvadlem i s channelingem je lépe si nezahrávat, pokud k tomu nemáte vyloženě vlohy, protože si tak koledujeme o duchovní úlet, což je vážný disharmonický stav duše a mysli, v němž je nám tak krásně, že se můžeme dokonce cítit jako osvícení. Konce jsou však velice špatné, můžeme spadnout zničehonic do depresí, zatímco jsme se napřed cítili blaženě a osvíceně, protože jsme si nachytli astrálního parazita, který nám pak podsouvá co chce, aby se nažral naší duchovní energie a mohl nás systematicky vysávat. Za tím účelem nám vnucuje často i velice nepříjemné a nechtěné stavy a myšlenky. Mám s tím dost zkušeností. Věřme raději svému zdravému rozumu a intuici než nějakým pochybným metodám, které věrohodně fungují jen talentovaným výjimkám.

Virgule většinou ukazuje správně, ale zjistila jsem, že dokonce i kineziologické testování tvrdý/měkký sval, bývá někdy zmanipulované potulnými astrálními entitami!!! Těžko poznáme, kdy jde o klam a kdy o pravdu. Takže se těžko dá něčemu takovému pak věřit. Věřte mi, že opravdu nestačí udělat si kolem sebe energetickou ochranu či požádat Boha o to, aby k vám v průběhu testování nepouštěl žádné duchy ani temné síly. Nestačí to, oni se k vám stejně většinou dostanou, když budou chtít. Tak a teď si na to udělejte názor jaký chcete. Píšu tady jen to, co jsem si prověřila v praxi. Vy s tím máte možná jiné zkušenosti, co já vím:-)

Článek Práce s kyvadlem a channeling se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Už jsem se setkala s názorem, že „kletba dnes už přece neexistuje, to bývalo jen ve středověku“. To je naivní představa. Kletba i uřknutí existují i dnes. Ale! Naštěstí jen výjimky umí skutečně proklít tak, aby to mělo sílu a účinek. Obyčejný člověk nemá potřebnou duchovní sílu, aby to mělo účinek. Když obyčejný člověk ve vzteku řekne „proklínám tě“, tak to nic neznamená. Leda byste tomu uvěřili a měli strach, tak by to na vás nějaký účinek mít mohlo, v tom případě byste si za to z velké části mohli sami.

Skutečná kletba samozřejmě existuje i dnes. Kletba se dokonce může přenést z jednoho života do dalšího! Může být proklet celý rod. Seslat kletbu umí někdo, kdo ovládá magii a má velkou duchovní sílu – je na dost vysoké duchovní úrovni a současně má velmi zkaženou duši i charakter. Takový člověk NEBUDE zpravidla vykřikovat „proklínám tě!“. Ten se na vás bude pravděpodobně usmívat a manipulovat s vámi, může mít klidně oči jako dvě průzračné studánky (oni to prostě nějak umí), takže můžete nabýt dojmu, že vás má rád a rozkrájel by se pro vás nebo ho dokonce politujete, protože se může tvářit jako chudinka. Ve skutečnosti však kuje potají pikle a dělá magické rituály, aby vás zničil, protože vám něco hrozně závidí, a proto vás k smrti nenávidí. A to i tehdy, když sám je třeba úspěšný. To nehraje roli. Poznáte to šestým smyslem, intuicí. Anebo to taky třeba vůbec nepoznáte. Je to psychopat, bez soucitu, bez svědomí. Svoji temnou činnost provádí potají, takže vůbec netušíte, že jste prokleti! Nic takového by vás ve snu nenapadlo, protože sami jste třeba charakterově čistí jak „slovo boží“, jste soucitní, všem pomáháte – dokonce i člověku, který vás proklel (on se tím dobře baví) a svoje nezdary a problémy (třeba i zdravotní) přičítáte karmě, smolné náhodě, osudu, psychosomatice. Hledáte chybu v sobě. Ve skutečnosti jste však oběťmi kletby! Takovou smůlu či nemoci nelze vyřešit ŽÁDNÝM JINÝM ZPŮSOBEM než ZRUŠENÍM KLETBY.

S kletbou jsem se setkala jen zcela výjimečně. Je skutečně vzácné „být prokletý“. Naštěstí. Bohužel, ne vždy lze zrušit JEN kletbu jako takovou. Někdy ji lze zrušit POUZE TEHDY, když zjistíme konkrétního člověka, který ji na dotyčného seslal a je potřeba „odpojit“ přímo jeho. A to může být obtížné. Pracovala jsem s jednou klientkou, která měla ve své auře symbol, který znamená prokletí. Od určité doby ji stále provázela smůla, ať dělala, co dělala. A přitom to byla velice hodná a schopná žena. Když jsem se jí zeptala, ať zavzpomíná, kdo by ji asi tak mohl proklít, přišla snad s 20 jmény různých lidí! Když jsem je otestovala, NEBYL TO ANI JEDEN Z NICH! Ona totiž hledala v řadách lidí, kteří se k ní někdy nezachovali pěkně nebo byli nějak divní, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že zlo by mohlo pocházet od člověka, kterého si možná hřeje na prsou, jako hada, a do kterého by nikdy neřekla, že je černý mág a nenávidí ji. Ta paní střílela slepé náboje úplně mimo. Tato kletba nebyla nikterak moc silná, a tak se mi podařilo ji zrušit, přestože jsme na jejího autora nepřišly. Ovšem může se stát, že kletbu jen tak zrušit nelze a musíte hledat ve svém životě někoho, komu ležíte v žaludku a ani byste to do něho neřekli. Jinak se kletby nezbavíte. Ale – jak říkám – kletba je vzácnost. Ale! Pokud je někdo proklet, tak to nezruší tím, že to bude ignorovat (většinou o tom totiž vůbec neví), ani tím, že to bude brát na lehkou váhu a ani tím, že tomu člověku či do té kletby bude například posílat světlo nebo použije havajskou metodu odpuštění HO OPONO PONO. Tady nepomůže ani svěcená voda! Zrušení kletby je práce pro odborníka. Je to občas „silný kalibr“ i pro toho, kdo to umí.

Reinkarnace

Nevím, jak vy, ale já v reinkarnaci naprosto věřím. Nemám nejmenších pochyb, že existuje.

Jednak život musí mít smysl a duše musí mít prostor pro svůj růst, a to se v jediném životě nedá stihnout (jeden lidský život je pro duši asi jako krůček mravenečka na dálnici, a v případě některých lidí dokonce krůček zpět). A nemůže být pochyb o tom, že duše je nesmrtelná. Ačkoli mnozí lidé si stále myslí, že smrtí vše končí. Ale nechme jim jejich představu. Já také nevím, co bude po smrti, jen si to představuji.

Za druhé vnímám duše mrtvých, které nedošly klidu a bloudí na zemi v astrálním světě nebo se k někomu přivtělí jako paraziti. Kde by se tady jinak vzaly, kdyby duše zemřela společně s tělem? Vždyť někteří lidé, zejména děti, mají schopnost vidět duchy. Já vím, to ještě není důkaz reinkarnace, to je „jen“ důkaz, že smrtí to nekončí.

A za třetí: Přesvědčila jsem se o reinkarnaci v regresích. A to dostatečně. Ne každá regrese musí být věrohodná, někdy se nám v regresi mohou zjevit určité fantazie, které máme v podvědomí, a které nejsou pravdivé. I „nepravé“ regrese jsem zažila. To jsou třeba ty, kdy xx lidí tvrdí, že v regresi viděli, že byli nějakou významnou osobností, například konkrétním faraonem. To není samozřejmě možné, aby 100 lidí bylo toutéž osobou. Tady asi hraje roli to, že ta duše si vzala z inkarnace té slavné duše některé zkušenosti, které potřebuje pro svůj vývoj a sama je nemusela nutně prožít v těle dotyčeného. A pak v regresi vidí i část jejího života jako svůj vlastní. Jinak si to neumím vysvětlit. Možná na to, co vidíme, má vliv i naše podvědomé přání. Ale ty regrese, o kterých mluvím, že mě přesvědčily o reinkarnaci, pravdivé dozajista byly, protože události v nich měly vztah k mému současnému životu tak výrazný a byly tak silným a skutečným prožitkem, že jsem si doslova vzpomněla na svůj minulý život i na detaily! Vím, že jsem to byla já. Kromě toho jsem zažila, že některé tendence, vlohy a záliby, které mám v tomto životě, jsem měla i v jiných životech. Duše si pamatuje vše, když na to přijde.

Někdy je ale lepší se v regresích nehrabat, protože můžeme najít něco, co se nám vůbec nebude líbit a z čeho můžeme mít doslova trauma. S regresí zacházím velice opatrně, když se někdo chce zbavit touto cestou svého bloku. Sice to může pomoci, ale také to může přivodit znovuotevření traumatu, které už mělo být uzavřeno a pohřbeno navěky, a může to člověku třeba i ublížit. Ne nadarmo nám byla dána ztráty paměti z předchozích inkarnací. Řada tzv. „odbourávání bloků“, které lidi chtějí vyřešit tak, že se pořád hrabají v minulosti, třeba v tom, že jim ublížili rodiče, nebo dokonce v min. životech, jsou jen „šťouráním v hovínku, které pak jen o to víc smrdí“. Takoví lidé vlastně vůbec nežijí v přítomnosti (třeba proto, že je jejich život nebaví a neumějí si ho zařídit lépe), žijí jen samými křivdami a minulými negativními zážitky. Zbavují se tak své výsostné role „tvůrce svého života“. Často se také třeba z lenosti nebo zbabělosti staví do role oběti „mně někdo hrozně ublížil, tak si to musím uvědomit a pamatovat do smrti“. To je jeden z falešných fenoménů dnešních duchovně hledajících lidí, kteří se snaží o svůj růst a očistu. Řada takových „procesů“ může být naprosto kontraproduktivní. Často je lepší udělat za minulostí TLUSTOU ČÁRU a začít s čistým štítem nový život a budovat si zdravé návyky a zdravé vztahy. Ovšem nevylučuji, že někdy může být regrese dobrým nástrojem pro odblokování něčeho, co se nedá zlomit „normálním způsobem“. Sama jsem to zažila – jedna regrese mi velice pomohla, zatímco jiná mi naopak dost ublížila.

Článek Kletba a Reinkarnace se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Jako první věc, aby nedošlo k mýlce, chci zdůraznit, že věřím v Boha i anděly, či chcete-li Vesmírnou inteligenci a lásku. To ano. A obracím se k Němu, modlím se svým vlastním způsobem a moje modlitby, pokud jsou upřímné a soustředěné, tak dříve či později NESOU SVÉ OVOCE! O síle modliteb nemůže být pochyb ani když se modlíte svými vlastními slovy, pokud to tedy nezúčastněně nedrmolíte, abyste to měli rychle za sebou, jako někteří věřící pokrytci v kostele 🙂 A i když nevěříte v Boha, protože jste třeba buddhisté, tak Buddhismus je směr, který je velice inteligentní a láskyplný, to je taky naprosto v pořádku. Anebo věříte v SEBE – taky v pořádku. Já tady chci hovořit o něčem jiném – o lidech, kteří si osobují právo nadřazovat sebe nad ostatní a prohlašovat o sobě třeba, že jsou osvícení, zatímco mohou být jen pomatení či duchovně ulítlí. Bohužel však bývají převelice přesvědčiví a lidé jim to baští. No, ale tito jsou ještě neškodní. Takovýmito guruy mohou být dokonce podvodníci a zločinci, o nichž se to veřejně neví, protože provádějící své zločiny pěkně v potají, tak, aby si na ně nikdo nepřišel. A tito lidé si někdy dokonce osobují právo hovořit ústy Boha. Někteří o sobě dokonce prohlašují, že jsou Božím vtělením! Netvrdím, že božská vtělení neexistují, ale je potřeba hodně rozlišovat, a to někdy jde hodně těžko, pokud nehledáte informace a sami se časem nepřesvědčíte. A proto je lepší věřit v sebe sama, případně se obracet rovnou na Boha (nepersonalizovanou Nejvyšší Bytost), sám za sebe mimo jakýkoli systém, sektu či volné společenství.

Důvěryhodného a moudrého člověka, který vám může pomoci na vaší duchovní cestě, většinou poznáte podle toho, že hovoří prakticky, srozumitelně a je pokorný a skromný. Nepotřebuje ke svým „pravdám“ publicitu ani publikum. Nezahlcuje nás obecně platnými pravdami, na které si můžeme přijít sami. Takže např. rčení „milujte se“, „odpouštějte všem“ nebo „nic než láska“, „buďte vždy laskaví“, „zbavte se ega“ jsou nicneříkající a leckdy i zavádějící. Taková informace nám nic nedá, protože to přece všichni víme, to nám nemusí nikdo říkat a opakovat. A navíc je NELZE brát úplně doslova (např. ego není špatné, je jako nůž, kterým si můžu ukrojit chléb nebo zabít člověka, nebylo nám dáno proto, abychom se ho zbavovali, ale abychom ho používali s rozumem a láskou, bez ega bychom umřeli). Podobná slova a fráze jako „miluj bližního svého“, „nepokradeš“ – to přece víme, to není nic nového, ale dá se tím zalíbit davům, používá církev a někteří samozvaní guruové, kteří jsou třeba i světoznámí a velmi uznávaní, a to právě proto, aby se nám zalíbili, protože takové rady může přece dávat jedině veskrze dobrý člověk, nebo ne? No, právě, že ne! V případě mnohých z nich se jedná o vlky v rouše beránčím. A za vnějším „huj“ se skrývá vespod velké „fuj“. Nechci se nikoho z vás dotknout a nechci být úmyslně adresná, aby mě někdo za to nenapadnul, nestojím o problémy, které by stejně ničemu nepomohly, názor si ostatně udělejte sami, ale nemusíte věřit všemu, co je vám předkládáno na zlatém či růžemi vystlaném nebo ob-andělíčkovaném podnose. Já jsem tomu dříve taky naletěla, ale pak jsem se přesvědčila mnohdy o svém velkém omylu, a proto o tom teď hovořím. Naštěstí mě nikdo z nich nestihl sexuálně zneužít, zatímco mnohé jiné ženy či muži zneužiti byli! Byli znásilněni gurumuži, co se staví v duchovním světě na příčku nejvyšší! (Pozn. V tomto článku mluvím o gurumužích, ne o guruženách. Guružen jednak moc není a navíc jsem nic nekalého o žádné Guruženě neslyšela ani nečetla). Tito zneužití muži či ženy mají leckdy nadosmrti trauma a hluboké rány v srdci ze zklamání z toho, komu bezmezně věřili, milovali ho a uctívali jako božské vtělení. O tom je spousta autentických výpovědí na internetu. A kdyby jen to, kolikrát se v těchto duchovních kruzích dějí ještě horší věci, o čem málokdo ví a tutlá se to.

Můžete namítnout, že na duchovních setkáních či shromážděních, kde je centrem pozornosti nějaký duchovní mistr, bývá přece krásná a láskyplná atmosféra a přítomné to pozvedá. S tím souhlasím. Ale víte proč tomu tak je? Nikoli díky tomu mistrovi, nýbrž díky všem těm duchovně založeným lidičkám, kteří tam přišli! Ti, kteří tam opěvují mistra a klaní se mu, protože věří, že On či Ona je pozvedá a vytváří tu nádhernou atmosféru, tak právě ti jsou tvůrci této překrásné atmosféry lásky. Ano, ten dav, nikoli sám mistr twistr 🙂

Dále různá duchovní literární díla či nejrůznější duchovní metody, jenž nás mají dovést k údajnému osvícení a zvyšovat naši duchovní úroveň, jsou v drtivé většině paskvily, které mají za úkol zmanipulovat davy duchovních hledajících a svést je na špatnou cestu a udělat z nich tvárné, hodné a poslušné a hlavně tupé ovce. A oni ve své naivní důvěře se svést nechají. Sice díky počtení takových děl můžeme občas dojít k nějakému dílčímu prozření či dílčímu dočasnému osvícení naší mysli, to je pravda, ale ve skutečnosti velkou cenu většina z nich i tak nemá. Netvrdím, že všechna, některá taková díla jsou hodnotná, ale musíme rozlišovat a dobře si vybírat. Používejme raději zdravý rozum a tvořme si vlastní názor 🙂 Vemte si třeba takovou meditaci. Určitě je velmi užitečná, například k elminiaci důsledků stresu, k uvědomění si důležitých věcí, které při ní vyplují na povrch, ale meditovat dvě nebo víc hodin denně je nesmysl. Navíc meditace, kdy se vznášíme kdovíkde mimo realitu, není meditace. A kdyby byla pravda to, že meditace urychluje duchovní růst a vede k osvícení, byla by spousta lidí osvícených, a to není!!! A hlavně by byly osvícené úplně všechny kočky, protože ty promeditují skoro celý svůj život 🙂 Člověk se nenarodil kvůli tomu, aby proseděl se skříženýma nohama a zavřenýma očima, duchem mimo, půlku života.

Duchovní probuzení ani růst se nedá urychlit žádnou „zkratkou“ ani „technikou“, to je každodenní mravenčí práce sama na sobě v obyčejném životě, na všech vztazích, včetně vztahu k sobě, vztahu ke zvířatům, k přírodě, ke všemu. Je to pozvolný růst, jako když stavební dělník pokládá pečlivě jednu cihlu za druhou. Umělé zkratky neexistují i když by se nám to možná líbilo 🙂 Já si taky dřív myslela, že existují a pěkně jsem naletěla a vzpamatovávala jsem se z toho několik let. Třeba mi až pozdě došlo, že jsem toužila po urychleném duchovním růstu a osvícení proto, že jsem byla ve skutečnosti v pozemské realitě po dlouhou dobu nešťastná, a tak jsem toužila být už konečně šťastná, a to navždy. Pak jsem tuto motivaci, když jsem ji prohlédla, vystřídala za jinou zcestnou motivaci – za touhu spasit svět i za cenu sebeobětování. Ano, čtete dobře, tak pitomá jsem byla. Už jen ta motivace byla od základu špatná, a proto nemohu jít příkladem, ale považuji za svou snad skoro povinnost alespoň trochu zkusit lidem otevřít oči, když už mám takové zkušenosti. Ale jinak si můžete samozřejmě ponechat svůj vlastní názor – jiný než mám já. Můžete mít jiné zkušenosti než já. Ostatně si můžete informace na internetu dohledat, když budete chtít. Toto je můj web, tak na něm píšu, co chci, ale nevnucuji se 🙂

Článek Nevěřte všem známým a samozvaným guruům se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Co je ego? Ego je osobnost. Co není ego? Ego není duše. Duše a ego (osobnost) jsou dvě rozdílné věci. Duše je to, co máme hluboko v srdci. Ego je to, co máme v hlavě. Někteří lidé se pyšní tím, že mají silnou osobnost, tedy ego a jiní lidé se za to naopak stydí a snaží se svého ega zbavit. Pravda je taková, že ego bychom neměli ani přeceňovat ani se ho zbavovat. Měli bychom ho přetvářet, tak, aby duše a ego šli ruku v ruce. Jejich zájmy by měly splynout. To je ideální stav ega, které naslouchá duši a jedná v souladu s ní. Rozhodně by ego nemělo jít proti zájmům duše, proti jejímu rozvoji. Ego by tudíž mělo být používáno s rozumem, citem, svědomím a intuicí.

Z někoho vyzařuje velice pozitivní sebevědomá, charizmatická osobnost, která si získá každého. Mohlo by se zdát, že takový člověk má své ego v souladu s duší, že z něj vyzařuje krása jeho duše. Může to tak být. Ale nemusí. Ne každý, kdo má takové „charizma“, je skutečně čistý, citlivý a charakterní člověk. Někdo tak může působit proto, že se dokáže dokonale přetvařovat a zapůsobit přesně takovým dojmem, jakým chce. Jenže vespod může být zkaženost. Tam ego nejde v souladu s duší, ale snaží se překrýt špatné charakterové vlastnosti, protože se mu to zrovna hodí.

Dalo by se říci, že existuje ego zdravé a ego nezdravé. Zdravé ego je tam, kde je zdravý rozum, cit, svědomí a zdravá sebedůvěra. Nezdravé je tam, kde je bezcitnost, vypočítavost, chladný rozum, nízké sebevědomí, pýcha. I když to vypadá jako paradox, tak mezi velikostí (nezdravého) ega a nízkým sebevědomím existuje přímá úměra. Tedy kdo má nízké sebevědomí (může se ale naoko zdát, že má vysoké, protože je dobrý herec), mívá nezdravě velké ego, protože se tak snaží dohnat nedostatek skutečného (zdravého) sebevědomí, které souvisí spíš s tím, jak je člověk ukotven ve svém středu a spojen se svou duší.

V knihách o duchovním rozvoji se píše, že ega bychom se měli zbavit, že zabraňuje růstu duše a cestě k osvícení či k realizaci. Chci vám říct, že to je absurdní. Podle mě autoři takových knih buď ta moudra někde bez předchozích zkušeností opsali, anebo je píšou duchovně ulítlí lidé. Ale PŘEDEVŠÍM je píšou ti, kteří chtějí zmanipulovat davy hledajících pro své vlastní špinavé záměry. Ti, kteří kážou vodu, ale sami pijí víno! A lidé jim to bohužel často věří.

Ega se rozhodně nepotřebujete zbavit na to, abyste se mohli duchovně rozvíjet! Ego je dar. Ego je potřeba zušlechťovat a slaďovat s naší duší a jejím záměrem. Nikoli naopak! EGO JE VELICE UŽITEČNÉ. BEZ NĚJ BYCHOM NEPŘEŽILI.

Zamyslete se nad tím. Člověk bez ega by nepřežil ani den! Nemohl by vdechovat vzduch, protože by zabíjel mikroorganizmy v něm obsažené, vždyť to jsou živé bytosti, které chtějí žít, ne umřít. Atd. Ve fyzickém světě prostě NENÍ MOŽNÉ existovat bez ega. Ego nám umožňuje přežít. Umožňuje nám kráčet existencí v hmotném světě, pracovat, utvářet vztahy. Umožňuje nám definovat, kde končí „já“ a začíná „ty“. Bez ega bych si nevytyčila své hranice, nechala bych si všechno líbit a milovala bych bezpodmínečně i zločince a nechala je dělat, co se jim zlíbí.

Právě HRANICE, které jsou nesmírně důležité ve vztazích, ale i ve schopnosti přežít, určuje EGO. Díky egu jsem schopna zabránit člověku, který by se chystal ublížit slabšímu, třeba dítěti nebo kotěti – to jsou sice extrémy, ale každá taková situace i v mnohem menším měřítku je dána egem. Ego stanovuje, kým jsme a čím se lišíme od ostatních. Už jen to, jak se oblékáme, je dáno egem. To, že jednáme v určitých situacích v rozporu s naším cítěním, ale současně třeba v souladu se společenskou etiketou. Ego koriguje naše chování. Proč bychom dostali od boha darem ego, kdybychom se ho měli zbavovat? Proč bychom dostali rozum, když by nám mělo stačit pouze naše cítění? To jsou dary, které nám mají sloužit k tomu, abychom byli jedineční, abychom mohli nevhodné chování druhého odkázat do příslušných mezí, abychom sami sebe přetvářeli a tím celý svět. Tím vším se i učíme. Každou interakcí v životě a ve vztazích se učíme a celá řada z nich je a musí být řízena egem!

Jiná věc je, že řada lidí své ego zneužívá. Jako nůž – jeden s ním ukrojí krajíc a druhý někoho zabije. Ego může posloužit k dobru, ale i ke zlu, a proto píšu o egu zdravéma nezdravém. A naším úkolem je naše ego co nejvíce sladit s naší duší, s její cestou a jejími záměry. 

Mysl a přítomný okamžik

Musíme se zbavit mysli, říkají východní duchovní směry. Jedině tak se můžeme duchovně posouvat dál a dosáhnout osvícení a božské realizace. Na to, abychom se zbavili mysli, se musíme naučit žít v přítomném okamžiku. To je záruka štěstí a duchovní zralosti.

Tento duchovní „zákon“ si také lidé vysvětlují zkresleně. Nedá se brát doslova! Ano, ve chvíli, kdy medituji, není mi mysl k ničemu a naopak mě vyrušuje. Ve chvíli, kdy rozjímám na vysoké hoře a hledím do dálky, je mysl také k ničemu. Jedná se o prožitek přítomného okamžiku, který je v takovém případě občerstvující, povznášející.

Kdy přirozeně nepoužíváme mysl? Ve chvíli, kdy jsme polapeni silnými emocemi, silným prožitkem. Nepřemýšlíme, když se například impuzivně velice rozčílíme. Nepřemýšlíme, když máme orgazmus. Kdykoli, když prožíváme silné emoce či prožitky, které nás pohltí, jde mysl stranou. Někdy je to v pořádku, jindy vůbec.

Když se proti mě řítí auto, zareguji instinktivně. Nepřemýšlím. Než bych si to stihla promyslet, jsem mrtvá. Takhle instiktnivně, bez mysli, reagují zvířata. Když se ale například štítím nějakého brouka a zapojím mysl a vysvětlím si, že je to přece malý bezbranný tvoreček, který mi nechce ublížit, mohu se ho díky mysli přestat štítit a mohu ho dokonce díky mysli začít milovat a přestat ho chtít zbytečně zabít. Pokud jsem však rozčílená a budu si v hlavě negativními myšlenkami zvětšovat svůj vztek a nenávist, pak mi mysl neudělá užitečnou službu, právě naopak. Když si však v mysli řeknu, že není důvod se vztekat a dobře si to sám sobě objasním, může mě naopak vztek díky mysli přejít. Vidíte, jakou službu nám dělá mysl, když ji používáme rozumně? I při čtení duchovní knihy, kde se píše o nutnosti zbavit se mysli, ZAPOJUJI MYSL! Autor využívá moji mysl k tomu, aby mi řekl, že mysl nepotřebuji 😀 To je paradox, že?

Mysl je velice užitečný nástroj, když ji máme pod kontrolou. Můžeme vymyslet spoutu užitečných věcí. Skrze mysl můžeme také ledacos pochopit. Mysl nám může pomoci být lepším člověkem. Právě skrze mysl se můžeme duchovně posouvat! Ano, když ji nebudeme používat destruktivně, nýbrž konstruktivně, když ji nebudeme nadužívat. Vidíte, jaký je nesmysl „chtít se zbavit mysli“?

A co přítomný okamžik? Představte si, že by všichni lidé žili přítomným okamžitkem. Nic by neplánovali, na nic by nevzpomínali. Všechno, co by řekli, by platilo jen v tu chvíli, ale zítra by bylo už všechno jinak. Klidně by mohli utratit všechny peníze, protože by nemysleli na zítřek, ale zítra by neměli z čeho zaplatit jídlo a bydlení. Nepřemýšleli by nad ničím, protože by žili přítomným okamžikem. Jak by svět asi tak potom vypadal, kdyby lidé nepřemýšleli o důsledcích svých činů??? Dovedete si to představit? Přece život je i o těšení se na něco, o touze po něčem, k čemu lze dojít jen malými krůčky a pomocí plánování, rozpočtu, spousta věcí je potřeba si promyslet. Když přemítáme o minulosti, můžeme si vzít příklad ze svých minulých chyb, zhodnotit situaci, anebo můžeme zavzpomínat s rodinou či kamarády na krásné zážitky z minulosti. Kvůli tomu mysl máme. Zvířata neumějí přemýšlet v souvislostech a abstrakci, nevzpomínají aktivně na minulost a neplánují budoucnost. Jednají instinktivně. Ale my nejsme zvířata. Z jednoho úhlu pohledu jsou zvířata díky tomu čistější, bezelstnější, na druhou stranu nikdy nic nového nevytvoří. Pokud tvoří například hnízdo, tvoří ho stále dokola stejně po všechny generace, protože to je jejich vrozený instinkt, nikoli tvořivost, jakou má člověk.

Člověk je tvor na nejvyšším stupni vývojového žebříčku na Zemi. A právě schopnost přemýšlet, vymýšlet a plánovat ho odlišuje od všech tvorů, kteří jsou na nižší příčce vývojového žebříčku. Jedině člověk má tvůrčí dar a dar abstraktního myšlení. K čemu by nám tyto dary byly, kdybychom se jich měli zbavit? Chápete tu ne-logiku? Proč bychom měli slézt z nejvyšší příčky dolů na úroveň zvířat? Člověk dostal dary, která zvířata nemají. Díky tomu má více zodpovědnosti za to, jak s nimi naloží a nese důsledky svých rozhodnutí a svých činů. Je důležité vzít za sebe a své činy i myšlenky zodpovědnost, nikoli žít stále jen v přítomném okamžitku bez mysli 🙂 Člověk má také narozdíl od zvířat dar soucitu, dar pomáhat slabším, zatímco příroda slabší většinou zahubí. V přírodě není žádná chyba, příroda je naprogramovaná v pořádku, ale člověk má prostě něco navíc, co ostatní bytosti v přírodě nemají. A s tím „něčím navíc“ se musí naučit správně zacházet, ne to odmítat a zatracovat. Co jeden používá pro blaho celku, to jiný zneužívá pro své vlastní sobecké cíle. A tady je potřeba rozlišovat. Ne „přestat myslet“ 😀 Moje snacha ode mě dostala papiňák. A raději ho nepoužívala, protože se někde dočetla, že může bouchnout. Takže se nebojte používat mysl, jenom proto, že jste se někde dočetli, že by vás to mohlo brzdit na vaší cestě, ať někde neleží ladem jako ten papiňák, kterej má pomáhat, ne brzdit pokrok 🙂

Navíc, představte si, že trpíte velkou bolestí. Bylo by vám pak krásně v přítomném okamžiku? Není lepší odvést od bolesti pozornost jinam než do přítomného okamžiku?

Žití v přítomném okamžiku je občas špatně pochopené. Žít stále jen přítomným okamžikem nemůže vést k ničemu dobrému. Být párkrát za den v přítomném okamžiku a z něčeho se jen tak těšit bez myšlenek, například ze západu slunce, je určitě užitečné. Ale ne být takhle pořád.

Člověk je duchovní a společenský tvor

Je potřeba uvědomit si, že neexistuje jen matérie, ale i duše a duchovní svět. Že tady nejsme sami, páni tvorstva a po nás potopa. Že nezáleží jen na našem osobním blahu. Že můžeme využívat darů Země, ale s citem a bez ničení. Že tady nejsme pravděpodobně poprvé ani naposled. Že existuje reinkarnace a existuje zákon příčiny a následku, takže naše dnešní počínání si nás stejně dožene – když ne teď, tak určitě příště. Že duše je nesmrtelná. Že existuje i svět, který není viditelný očima a zákony, které nejsou zatím probídané. Uvědomit si, že máme srdce a rozum, že můžeme tvořit, ne ničit. Že si můžeme navzájem rozumět a milovat se, nikoli být ve sporech a nenávidět se. Že namísto boje a sobectví si můžeme pomáhat. Na druhou stranu nemá smysl zahodit mysl, žít přítomností a vykašlat se na budoucnost. Člověk je tvor společenský a svůj duchovní život by měl rozvíjet ve vztazích mezi lidmi, radovat se, ne se někde zavřít a dlouhé hodiny meditovat – žít jen přítomností a držet půst. Anebo se dokola hrabat v minulosti a regresích. Tím nikomu ani ničemu nepomůžeme a ani se nikam neposuneme. Tím se jen uzavřeme před skutečným životem a tvořením, kvůli kterému tady vlastně jsme. Tím se jen zacyklíme bez pokroku.

Ještě mě napadá zmínit to, jak dnes duchovně založení lidé chodí na různé semináře, kde se například učí spojovat se svým silovým zvířetem. Připadá mi to jako hra dětí v mateřské škole. Je to moderní a každý to chce. Ale nač??? K čemu potřebuju najít nějaké údajné silové zvíře a spojovat se s ním? Ach, vždyť to je taková hra sloužící jen k zábavě a komerci! V tomto případě teda naštěstí neškodná. Sice k ničemu, ale neškodná. Zatímco lidé jezdící například do Peru na obřady s psychotropními látkami, kteří si snad myslí, že se z nich díky tomu stane šaman, anebo že se duchovně posunou, to je už trochu těžší kalibr. To není hra, je to naopak docela nebezpečná zábava. Domorodci v Peru z nich mají srandu a dělají to, proto, že jim z toho „kápne“ slušný a lehce vydělaný obnos peněz. Pro ně je to jen takový „dýchánek“ – něco podobného, jako když si našinec dojde po práci do hospody na pivo. Nebo když si parta puberťáků zahulí trávu. Nejde VŮBEC o nic duchovního. Zato je to dostatečně nebezpečné, což lidi podceňují a nevědí. Ale duchovně založení lidé bažící po šamanském zážitku slepě věří těmto „pseudo-šamanům“ každé slovo, které je pečlivě vybrané z důvodu, aby našince dostatečně zmanipulovalo a něco z něj káplo.

A takhle lidi blbnou a hrají si (nebo si zahrávají) a unikají před skutečnou realitou zdánlivé „obyčejnosti“ namísto toho, aby udělali něco praktického a užitečného se svým životem a svými vztahy. Raději unikají do nikam, do iluzí a her, než by pohnuli skutečně zadkem a dělali něco užitečného, ať už pro sebe nebo pro druhé!

Snažím se dosáhnout osvícení a hodně medituji

Snažili jste se někdy zamilovat? A povedlo se vám to na základě snahy a disciplíny? Je to blbost, že? Zamilování prostě přijde. Čím méně snahy, tím snáz. Nikdy nevíme, KDY PŘIJDE. Podobné to je s osvícením. Prostě jednoho dne přijde, podobně, jako jednoho dne náhle vstoupí láska do našeho života. Nač je nám snaha po osvícení? Všechny ty nesmyslné praktiky, kterými hledající zabíjejí svůj čas, jsou k ničemu. Říkám vám, že jsou opravdu k ničemu. Čtvrt nebo půlhodinka meditace denně, nebo 10 až 15 minut dvakrát denně – pro vystresovaného člověka bohatě stačí. Ale pokud by vás to nebavilo, není meditace pro vás. Nenuťte se do ničeho, co vás nebaví. Mnohem lepší je, když si zatančíte, zazpíváte, projdete se venku, namalujete obraz, prostě cokoli, co vás odvede od povinností všedního dne, co vám nabije baterky, co vás povznese, osvěží, co vás prostě „baví“. Při takové činnosti skutečně jste v přítomném okamžiku, protože si to užíváte. Baví vás to. Nevnímáte ani čas, protože jste v té situaci šťastní. Vůbec nevadí, když půjdete na procházku s někým a budete si u toho povídat. Pokud vás to baví a pokud vás to občerství, proč ne?

Budu-li žít stresujícím způsobem života a nebudu z toho moci uniknout, například zaměstnaná žena, která musí v práci plnit plány, práce ji nebaví, šéf jí šlape na paty, pak letí na nákup, přijde domů, vyloží nákup, začne dělat večeři, do toho s dětmi úkoly, pak musí uklidit a zpacifikovat děti, mezi tím se jim ještě musí trochu věnovat a pak padne do postele a je vyřízená. A ráno nanovo. A to do toho ještě nepočítám situace, jako je třeba náhle rozbitá pračka, porouchané auto, horečka dítěte, apod. Nemusí jít jen o ženu, může jít i o muže. Pro takového člověka je meditace nutná jako sůl, aby se občerstvil a uklidnil. Ale takový člověk na ni zpravidla nemá čas. Musel by ošidit například spánek.

Na druhou stranu pro člověka, který žije v pohodě, práce ho baví, anebo v ní alespoň není ve stresu, nebo je dokonce v invalidním důchodu či v domácnosti, který děti zatím nemá, anebo mu už odrostly, tak nač by takový člověk měl trávit čas meditacemi? Kolikrát jsem se zamýšlela nad tím – já například už roky žiju sama, jen s dvěma kočičkama. Práce mě baví, pracuju s lidmi a můžu si ji zorganizovat jak chci, nikdo mi nešlape na paty. Umím si udělat čas pro sebe. Protože není nikdo, kdo by mi doma udělal nepořádek, tak vlastně téměř nemám co na práci. Myslíte si, že by mě uspokojovalo navíc ještě meditovat, když můj život sám o sobě plyne poklidně jako klidná voda? No VŮBEC NE! K čemu by mi to bylo? I na procházku jdu raději s kamarádkou než sama, protože v tichu jsem pořád. Mnohem raději si zatančím nebo něco píšu na web, jako například teď, než bych meditovala. Ale v době, kdy jsem byla samoživitelka se dvěma dětmi na krku, se stresujícím neuspokojivým zaměstnáním, tehdy pro mě rozjímání či meditace v přírodě byla svátek, balzám na moje nervy a nemohla jsem si ji dopřávat často ani dlouho. Zato dnes považuji meditaci za ztrátu času, protože ji nepotřebuji. A tohle by člověk měl také rozlišovat. Pokud nás to baví a dělá nám to vyloženě dobře na nervy, pak je to v pořádku. Ale nutit se do meditací nebo se na nich stát závislým, to určitě v pořádku není.

Ach ta nesmyslná propagace nejrůznějších meditačních technik, která zajímá a láká především ty, kteří ji vůbec nepotřebují 🙂 Podobně, jako se ega snaží zbavit lidé, kteří prakticky žádné ego nemají a naopak by jim prospělo si nějaké ego vybudovat 🙂 Anebo ta nesmyslná propagace sebelásky, kterou si berou k srdci především lidé, kteří sami sebe milují víc než dostatečně (soudím ze zkušeností). Je to celé postavené na hlavu. Kéž by lidi používali zdravý selský rozum.

Mám totiž pocit (a zkušenost), že duchovnímu rozvoji formou meditací apod. se věnují zejména lidé, kteří mají fůru času a vedou celkem poklidný život a možná se i nudí. A tak se rozhodou duchovně rozvíjet, což je v pořádku. Jenže oni, kromě toho, že mají nudný a klidný život, navíc ještě meditují a myslí si, že je to duchovně posune. Navíc jsem zjistila, že snad většina lidí medituje špatně. Ano – špatně. Ve skutečnosti nemeditují, ale „ulítávají do astrálu“. Jedna paní V ÚLETU mi řekla: „To bych ani nemohla meditovat, když radíte, že nesmím ulítávat, vždyť při meditaci člověk vždycky ulítne!“ Koukala jsem na ni nevěřícně. Takhle chápala ona meditaci. A tak ji chápe mnoho lidí. Začnou meditovat tím, že se někam vznesou do oblak, do jiné reality, jako by vystoupili z těla. TO ALE NENÍ MEDITACE!!! Při správné meditaci se ponoříme do sebe, do vnitřního ticha, do hloubky svého srdce. Nikam nelítáme, nikde se nevznášíme. Meditace je léčebná eliminace stresu a ne prostředek pro duchovní růst, ani prostředek pro mimosmyslové zážitky v jiných světech.

Vřele doporučuji shlédnout film Samsara, kde je krásně vidět, co udělala několikaletá meditace v tichu s člověkem, ke kterému ostatní tibetští mniši vzhlíželi jako k realizovanému mistru a viděli v něm modlu. A TOHLE JE TA PRAVDA o snaze o duchovní růst, o věčných meditacích za účelem osvícení. Je to nafouknutá bublina, která při první příležitosti splaskne. Fata mogana. Je to prostě nesmysl a sebeklam! Dneska se propagují různé věci a praktiky pro duchovně hledající a je to lákavé, ale ve většině se jedná o podvod, o komerci, o nesmysly. Ale lidi za to utrácejí fůru peněz a stejně se nikam neposunou, kolikrát se stane spíš opak. Ve svém nadšení pro věc a slepé důvěře přestanou používat zdravý rozum a  dostanou se do druhého extrému než je čistě pudový materiální způsob života. A kde je pak rovnováha a zdravá střední cesta?

Miluju celý svět, cítím se stále blaženě

Další věc je například „stav blaženosti“. Lidé hledají jakýsi „stav blaženosti“, který je údajně cílem. To je osvícení. Mnozí lidé si myslí, že když dosáhnou osvícení či realizace boha, tak budou už navždy ve stavu blaženosti, z něhož je nic nevytrhne. Že budou mít nepřetržitý pocit lásky a štěstí. Navždy. A obzvlášť lidé, kteří se dostali do stavu duchovního úletu, si svůj pocit blaženosti hájí zuby nehty. A většinou tito lidé se jej snaží dosáhnout proto, že chtějí před něčím uniknout. Chtějí přeskočit vývoj a být tam rovnou, třeba proto, aby už nikdy netrpěli.

Stejně, jako po požití drogy, se člověk dostane do imitace stavu blaženosti díky vychýlení energetických těl, podobně se může duchovně hledajícímu stát, že když duchovní praktiky příliš přehání, například meditace, pobývání v astrálních sférách, tak potom ulítne stejně, jako by užil drogu. Obojí je DESTRUKTIVNÍ!!! Sice se pak cítíte ve stavu blaženosti, sice milujete bezpodmínečně celý svět a cítíte se šťastní, ovšem to je pouhá IMITACE. Není to pravé. Je to stav ve vychýlení energetických těl a čaker z rovnováhy, kdy se k nám může díky tomu přivtělit cizí entita, samozřejmě temná, která nás v těchto zcestných úvahách podporuje a říká nám, že je to pravý stav a že jsme se dostali do fáze, kam se jen tak nějaký člověk nedostane, že to je odměna za naši duchovní dlouhodobou práci. Entita nám toto podsouvá, protože se jí to hodí do krámu a může na nás pak lépe parazitovat.

I ta úžasná moudra, která k nám v tomto stavu přicházejí jako vhledy, jsou převážně dílo temné entity. Je to její úmyslné matení nás, abychom věřili, že tyto zprávy a moudra přicházejí ze Světla. Ale tak to není. Po takovém stavu blaženosti dříve či později přijde pád – depresivní a úzkostné stavy nebo minimálně vystřízlivění. Člověk, který by skutečně došel osvícení, by pak už nikdy nepadl do depresí a pochybností. V lepším (či možná horším) případě člověk zůstane ve stavu „úletu“ do smrti. V tom případě se zcela zastaví vývoj duše, člověk ztratí drahocenný čas a bude muset tímtéž procházet v dalších životech, tolikrát, dokud tuto zkoušku nezvládne, dokud se neprobere z iluzí a nezačne normálně žít.

Ve skutečnosti ani opravdu osvícený člověk není stále ve stavu nadpozemského štěstí. Taky má někdy svoje bolesti či smutek. A určitě neprožívá žádné nadpřirozené stavy blaženosti. Tyto nadpozemské stavy štěstí a blaženosti vznikají z toho, že se nám náhle srdeční čakra otevře dokořán, předimenzují se horní duchovní čakry na úkor spodních, a my pak máme pocit, že milujeme celý svět. Jenže srdeční čakra nemá být otevřená dokořán na úkor ostatních čaker. Čakrový a energetický systém MUSÍ BÝT V ROVNOVÁZE. Jak nahoře, tak dole.

Jakýkoli „nadpozemský“ stav blaženosti a bezpodmínečné lásky, pokud trvá déle než pár okamžiků, je nenormální a nezdravý a vypovídá jednoznačně o vychýlení energetického těla z rovnováhy. Ať už ho dosáhneme drogou, ayahuascou nebo meditací atd. Je to jedno a totéž. A je pak POTŘEBA VRÁTIT SE NOHAMA NA ZEM A ZAČÍT STŘÍZLIVĚ UVAŽOVAT. Duše má před sebou ještě předlouhou cestu mnoha životů, o čemž nemáme ani páru. Nelze si myslet, že si tady budu pár let meditovat a dosáhnu takového stavu, že se na zem už nebudu muset vrátit. Duše potřebuje spoustu zážitků a zkušeností než vyspěje natolik, že se sem už nebude chtít vracet.

Spousta naivních lidí si myslí, že toto je jejich poslední život. Třeba proto, že jim to nějaká vědma řekla. To jsem slyšela už od mnoha hledajících a jsou to všechno nesmysly. Věřte mi. Stůjte nohama pevně na zemi a uvažujte racionálně, prakticky a přirozeně se rozvíjejte. Pomáhejte těm, kteří to potřebují a jsou za naši pomoc vděční a starejte se dobře o svoje tělo a duši, chraňte přírodu, mějte jen čisté úmysly a normálně žijte. Můžete si občas zameditovat, ale nic nepřehánějte. To je nejlepší cesta duchovního růstu. Jednejte podle svého srdce a intuice, a používejte i zdravý rozum. Nestarejte se o to, jestli jste nebo nejste na zemi naposledy, to přece není důležité a vyspělé duše něco takového vůbec neřeší.

Dnes jsou na světě dva tábory lidí. Jedni žijí pudově, zajímá je jen konzumní přízemní způsob života a po nich potopa. Druzí se vznášejí na obláčku a meditují mnoho hodin, chodí na seberozvojové semináře (které jim ve většině případů absolutně nic nedají) a nechtějí sestoupit na pevnou zem. Naštěstí jsou zatím i tací, kteří žijí normálním prostým životem, milují život, milují lidi i zvířata, nezatěžují přírodu, nikomu neubližují a neblbnou si hlavu množstvím duchovních „pravd“. Právě tito lidé udržují vibrace země na vyšší úrovni. Nikoli ti, kteří lítají ze semináře na seminář a nechávají si blbnout hlavy nesmysly, kterým ve své naivitě věří.

Emoce

Stejně tak emoce. Na jednu stranu bychom se jich měli zbavit, protože jsou bezcenné a na druhou stranu bychom je měli ventilovat, abychom si nepřivodili psychosomatické problémy. To jsou takové dva proudy, které všudemožně čtu. Ve skutečnosti emocemi člověk žije. To je to, díky čemu cítím, že žiju! Nejsem emoce, nemůžu se s nimi ztotožňovat, to ne, ale emocemi prožívám život. Kdo nemá emoce, je psychopat!

Emoce však nemůžeme ventilovat vždy a všude v plném rozsahu, tak, jak je cítíme. K tomu máme opět rozum, abychom emocím dali opratě a ukočírovali je. Ale k plnohodnotnému životu emoce potřebujeme jako sůl.

Vždyť život je potřeba PROŽÍT. Prožít i s emocemi. Dělat věci, které mi přináší potěšení, radost a uspokojení. Je potřeba tvořit a budovat, a to zejména mezilidské vztahy. Měli bychom se snažit o vnitřní rovnováhu – harmonii, NIKOLI O ZBAVENÍ SE EGA, MYSLI ČI EMOCÍ! Nepotřebujete hodiny meditovat, ani žít v ašrámu, ani chodit na rituály. Potřebujete hlavně žít mezilidské vztahy v běžném životě, osobním i pracovním, všude, kde se duše nejvíc a nejrychleji rozvíjí, kde má výzvy. Potřebujeme mít dobré nápady a realizovat je. Ne se izolovat od společnosti! Samozřejmě bychom se měli snažit žít poctivě, pravdivě, nikomu neubližovat v rámci možností a snažit se neživit v sobě pocity jako jsou žárlivost, vztek, závist, nenávist, smutek či zoufalství, ale naopak se snažit žít tak, aby na žebříčku našich nejčastějších pocitů a emocí byly radost, štěstí, pohoda a soucit. Pro někoho je jednodušší zavřít se do jeskyně o samotě a meditovat, než se snažit být lepším člověkem ve vztahu k druhým. V jeskyni duše neporoste, protože tam nemá žádné výzvy a nenabyde žádné zkušenosti. To je možná užitečné udělat jednou na za čas na pár dní, abyste si utřídili myšlenky – být jen sami se sebou. Ale z dlouhodobého pohledu se toho o samotě moc nenaučíte.

Na druhou stranu existuje populární proud, který říká, že je potřeba potlačené emoce vyventilovat, a tak se doporučuje například holotropní dýchání a další techniky. V některých případech (ale opravdu spíš vzácně) je užitečné projít si nějakou situací z minulosti znovu, abychom ji mohli pochopit a uvolnili ze sebe tehdy potlačné emoce. To je pravda. Ale lidé to dnes také nadužívají. Všichni si myslí, že musí uvolňovat stále dokola nějaké údajně potlačené emoce z minulosti a navíc ty pověstné slupky cibule, které jsou taky nesmysl. Jedna slupka a pak přijde další slupka, a tak člověk lítá z jedné terapie či semináře na další a všude uvolňuje nějaké zamrzlé emoce a stále dokola. Nebere to konce. Cibule je nějak nekonečná 🙂 Člověk se tak nepozorovaně stává doslova závislým na chození na určité techniky a semináře a žije jen tím. Nakonec si zničí i osobní vztahy, protože jeho partner to s takovým „bláznem“ dlouho nevydží.

Neříkám, že některé věci je třeba opravdu řešit popořadě a vícekrát, jako když se loupe cibule. Jsou věci, které nelze udělat naráz. Ale mám na mysli cibuli, která  má konečný počet slupek, nikoli nekonečný. Z vlastních terapeutických zkušeností vím, že stačí i u silných psychických bloků podívat se maximálně na 3 situace v minulosti a u nich upustit emoce. A zcela vyjímečně chodím s klientem do minulého života, většinou stačí zabývat se událostí nedávnou, anebo z dětství. Terapeut, který loupe nekonečné množství klientových slupek cibule je buď cvok nebo byznysmen, který profituje z bolesti svých klientů.

Neříkám, že některé věci je třeba opravdu řešit popořadě a vícekrát, jako když se loupe cibule. Jsou věci, které nelze udělat naráz. Ale mám na mysli cibuli, která  má konečný počet slupek, nikoli nekonečný. Z vlastních terapeutických zkušeností vím, že stačí i u silných psychických bloků podívat se maximálně na 3 situace v minulosti a u nich upustit emoce. A zcela vyjímečně chodím s klientem do minulého života, většinou stačí zabývat se událostí nedávnou, anebo z dětství. Terapeut, který loupe nekonečné množství klientových slupek cibule je buď cvok nebo byznysmen, který profituje z bolesti svých klientů.

Většina lidí ani nepotřebuje procházet regresí a ani cibulí, i když se toho kdekdo domáhá. Co musí udělat, je sám pohnout zadkem a něco se sebou aktivně a systematicky udělat. Ono je totiž pohodlnější dojít si k terapeutovi, který je polituje, udělá jim regresi, loupe s nimi cibuli, uvolňuje emoce a mohou čekat na zázrak (který stejně nepřijde) než uchopit svůj život sám do svých dlaní a prakticky den po dni aktivně pracovat na proměně sebe sama. Lidé jsou líní, a tak raději věří těmto báchorkám a stanou se na návštěvách u terapeuta závislými, než by sami se sebou něco udělali! Zdaleka ne vše se musí řešit jako slupky. Pak ale existují lidé, kteří chodí na relaxační terapie prostě proto, že jim to dělá dobře a preventivně se udržují v nízké hladině stresu a upevňují si tak zdraví. Pojímají to jako když třeba chodí pravidelně na pedikúru nebo k holiči. Pak je opakované docházení v naprostém pořádku. To ale musí rozlišit jak klient, tak především jeho terapeut. Mám na mysli regenerační a relaxační techniky, nikoli emocionální či psychické odbloky.

Totiž když se člověk při nějaké technice dostane do silných emocí, ve většině případů to vůbec nemusí být potlačená emoce z minulosti! Může to být emoce, uměle vyvolaná atmosférou v prostoru, kde se seminář koná. Člověk může do sebe natáhnout jako houba energii z druhých lidí, která se uvolnila do prostoru. Takové semináře mi připadají mnohdy nebezpečné zdraví! A když se na to podíváte se zdravým rozumem, dojde vám, že šťourat se neustále v nepříjemnostech z minulosti, je častěji jako šťourat se klacíkem v hovínku, které tím víc smrdí. Lepší je od toho hovínka odejít a nevšímat si ho. Nebo jiný příměr – jako odkrývat mrtvolu, která má už dávno spát. Ale někteří lidé si v tom doslova libují a odkrývají a odkrývají, donekonečna a ani kolikrát nezaznamenají, že je to nejen nikam neposouvá, ale že jim z toho začíná hrabat a že vlastně vůbec nežijí pro přítomnost ani pro budoucnost, ale potácejí se neustále v minulosti, a to navíc v nepříjemnostech z minulosti, a navíc ser kolikrát ani nejedná o jejich vlastní minulost, ale o fantasmagorii, která vyvstala v jejich mysli, anebo ji tam terapeut podsunul (někdy i v dobré víře, to je ale fuk). Zase bych tady upozornila na potřebu zdravého rozumu a rovnováhy ve všem.

Znala jsem osobně (a dost dobře) jednu známou a populární terapeutku s titulem MUDr. (psychiatr), která nepracovala ve zdravotnictví, ale dělala na vlastní noze psychoterapie. Ta skoro každé své klientce tvrdila, že její potíže pramení z toho, že byla v dětství zneužívána. A sama tomu věřila. Jenže pravda to nebyla. Zneužívání dítěte je vzácný jev a nelze tvrdit ani každému druhému, že byl v dětství zneužíván! Samozřejmě vzbudila v těch ženách silné emoční reakce, které rozhodně nebyly zdravé ani uvolňujíc. Za tohle by měla ta terapeutka nést odpovědnost. Tím natropila v rodinách velké a zbytečné rozbroje, které mohly vést téměř ke katastrofám. Zbytečně. Kdo jí uvěřil (ať už někdy měla pravdu nebo ne), stejně mu nebylo lépe s tou informací. Spousta těch žen se pak začala litovat a považovat se za oběť a stejně se nikam neposunuly. Akorát si znepřátelily rodiče nebo příbuzné, které neprávem očernily z hrozných činů, které se vůbec nikdy nestaly. Terapeuté i kartářky by měli mít soudnost, kterou často nemají a projikují do klientů své vlastní problémy. Zato mívají bohužel dar velké přesvědčivosti a lidé jim věří. Samozřejmě existují skvělí terapeuté i kartářky, ale těch je podle mých zkušeností méně než těch, kteří páchají na lidech škody. Ale boží mlýny naštěstí melou…

Určitě existují lidé, kteří potřebují terapeuta, potřebují regresi a potřebují to párkrát zopakovat, aby se dostali ze svých emočních a psychických bloků, které mohou zapříčiňovat zdravotní problémy a nekvalitní vztahy v jejich životě. Určitě existují lidé, kteří byli v dětství skutečně zneužiti. Ale dneska se to hemží terapeuty, kteří lidi spíš matou a nerozlišují zrno od plev a vše hází do jednoho pytle a pak s tím také tak zacházejí. A tak mohou natropit víc škody než užitku. A to se mi nelíbí.

Sex a duchovno

Jeden proud říká, že sex je špatný, nízký a že by měl být používán pouze k plození dětí, a že brzdí duchovní rozvoj. Jiný proud říká pravý opak, že skrze sex člověk může dojít k osvícení, že sex je božský nástroj. Jeden z takových proudů je například tantra. Že je božský je oblíbená sugesce sexuálních zvrhlíků, kteří jsou převlečeni za duchovní guru.

Já si myslím, že obojí ani jedno z toho není pravda. Sex je přirozenou součástí života, stejně, jako jídlo. Takže není sám o sobě špatný. A určitě nemusí být používán pouze k plození dětí. Proč bychom při něm měli libé pocity, kdybychom si ho měli upírat? Ovšem na druhou stranu sex není božský nástroj a skrze sex nelze dojít k osvícení. To je druhá blbost. Sex je doprovodným příjemným zpestřením a završením láskyplného vztahu, kdy dva lidé splynou v jedno v extázi. Nikoli v božské extázi, ale ve fyzické extázi a v energetické extázi, v láskyplné extázi. Je to krásné. Ale pokud je sex používán bez lásky, pak to není to nejsprávnější. Sex bez lásky používají ne příliš vyspělé duše. Čím primitivnější duše, tím více inklinuje k sexu bez lásky a k různým deviacím a násilnostem. Tj. pokud má tato lidská duše ještě blíže ke zvířeti než k člověku. Ale i vyspělé duše mohou inklinovat k sexu bez lásky. A to buď tehdy, když jsou ty duše sice rozvinuté, ale současně zkažené. I takoví lidé mohou být násilničtí, i přes svoji duchovní vyspělost. K sexu bez lásky se také uchylují zmanipulovaní lidé, které k takovým činům vede nějaký zvrhlý guru, kterému tito lidé bezmezně věří například i to, že sex či tantra jsou božské nástroje.

Avšak rozvinutá čistá a nezkažená duše bude sex používat jedině s člověkem, kterého upřímně miluje jako stvrzení vzájemné lásky. A také nikdy nebude sex vyvyšovat nad jiné fyzické potřeby natož na prostředek k duchovnímu růstu, protože to je absolutní nesmysl. Pokud sex nikomu ze zúčastněných neubližuje a pokud je z lásky, pak je vše v naprostém pořádku. Ale vyvyšovat sex na něco, čím není, anebo ho odmítat jako špinavý, obojí je extrém a obojí je nesmysl. Dokonce rozvinuté duše si musí dávat velký pozor, s kým budou mít sex, protože při sexu se promíchají energie obou, je to nejužší energetický vztah dvou lidí. A pokud je velký rozdíl mezi vývojovou fází obou duší, pokud ty duše nejsou kompatibilní (byť se mají rádi), pak ta, která je na vyšším stupni duchovního vývoje, bude mít v konečném důsledku zdravotní problémy a při dlouhodobém sexuálním vztahu může mít i velmi vážné zdravotní problémy.

Příkladem u žen jsou třeba časté záněty, mykózy, myomy v děloze, ale i nepochopitelné a neopodstatněné psychické potíže, například deprese, ale může to být i horší. Vše je z promíchání energií a z toho, že do těla rozvinuté duše se rozleje nízká či nekompatibilní energie druhého člověka.

Všeobecně uznávané a zcestné duchovní mýty

Mýtus: Když se chcete duchovně rozvíjet, měli byste například: hodně meditovat, modlit se, dělat džapu, odříkat si, zbavit se mysli a emocí, mít disciplínu, žít v přítomném okamžiku. A mít duchovního gurua. Tak káže většina duchovních děl a duchovních papalášů, samozřejmě podle toho, k jakému proudu náleží. Ale…

Začnu sebou. Já jsem se o toto vše, co uvádím výše, snažila a došla jsem s tím leda tak do pekel. A než jsem se odtamtud vyhrabala, dalo mi to sakra práci!!!

Chtěla bych vám povědět můj příběh – jak jsem dospěla k závěru, že tyto praktiky jsou zcestné (nebo mohou být, když se to přežene s duchovní praxí), protože osobní zkušenosti jsou vždycky ty nejcennější a nejvíc vypovídající:

Od dětství mě zajímá spiritualita. Spiritualita v různých podobách. Ale jako mladá jsem žila úplně normálním životem s běžnými lidskými starostmi a radostmi, našla jsem si manžela, měla dvě děti, normální práci v kanclu, průměrné nebo dříve spíš podprůměrné životní podmínky. Od určitého, poměrně nízkého věku, jsem se začala zajímat o svůj osobní rozvoj. Kupovala a četla jsem si nejrůznější knihy na téma osobního rozvoje a psychologické příručky. Později jsem přešla z osobního rozvoje na duchovní rozvoj, protože obojí se prolínalo. Neměla jsem štěstí v partnerské lásce, a tak jsem se v období kolem mého rozvodu, v roce 2005, začala o spirituální rozvoj a duchovno zajímat mega moc.

Protože děti prospívaly a dospívaly a partnera jsem neměla a v práci jsem žádné ambice neměla, na duchovno jsem se úplně upnula. A řešila jsem to s podobně hledajícími lidmi, jako jsem byla já. Ze všeho nejvíc mě zajímaly východní duchovní nauky a četla jsem mnohá díla údajných velkých mistrů, často obecně považovaných za osvícené či dokonce realizované (což ve většině případů vůbec neodpovídalo skutečnosti o těch lidech), kteří za tohoto života údajně „prozřeli“ a udílí rady hledajícím, kteří se jim obdivují – včetně mě. Doslova jsem takové knihy hltala a čím dál víc toužila po osvícení a po realizaci boha. Toužila jsem také dosáhnout tohoto cíle a zůstat přitom dál na Zemi v těle a pomáhat hledajícím duchovně ambiciózním lidem a i těm, kteří se zatím na duchovno nevrhli, ale mohli by, což by podle mě bylo fajn.

Takže jsem meditovala, snažila jsem se o astrální cestování, o vymazání svého ega, či o transformaci své osobnosti, a tak podobně. Zpívala jsem duchovní mantry, dělala duchovní pratiky, které byly v těch knihách doporučovány jako cesta k osvícení. Absolutně jsem věřila, že přijde den, kdy se mi to stane. Den, kdy budu pak už jen úplně vyrovnaná, úplně šťastná, jasnovědná, jasnovidná, vševědoucí, prakticky ztotožněná s bohem. A pak budu pomáhat druhým, aby do toho bodu také dospěli. Proto, aby byl celý svět lepší. Strašně moc jsem se o to snažila. Dělala jsem pro to úplně všechno, co se dalo a co jsem se kde v duchovních knihách dočetla. Tenkrát jsem si myslela, že jdu tou nejsprávnější cestou a že toho cíle musím během pár let dosáhnout.

Dnes musím říci, že jsem tím byla totálně zaslepená! A došlo to až do bodu duchovní pýchy, která se vkradla tak nepozorovaně, že jsem ji ani nepostřehla. A vím, že řada hledajících to má podobně, jako jsem to měla já. Měla jsem opravdu mega duchovní ambice. Jednu dobu, která trvala několik let, jsem neměla žádný jiný cíl, než tento a žádné jiné ambice a zájmy, než právě tyto. Byla jsem v tom asi extrém oproti většině hledajících. Ale určitě jsem v tom nebyla sama, je řada takových lidí. S intenzivní duchovní praxí jsem začala v roce 2005 a zcela jsem se z těch omylů a duchovních klamů vzpamatovala až v roce 2019. Mělo to své fáze, každá trvala cca 3 roky. První fáze 2005 – 2008. Pak jsem měla 2008 – 2010 krásný vztah s mužem, takže jsem si od duchovních věcí dala trochu pauzu. Druhá fáze 2010 – 2013, třetí 2013 – 2016 a poslední čtvrtá 2016 – 2019. Po celých těch 14 let (s dvouletou výjimkou) jsem žila v naprostém celibátu.

V první fázi jsem hltala duchovní literaturu, chodila na různé přednášky, semináře, setkávání s podobně laděnými lidmi, všem a všemu naivně věřila, ke kdekomu vzhlížela a snažila se a snažila. Ve druhé fázi se moje ambice ještě více posílily a já se začala denně intenzivně modlit k Matce Meeře a praktikovat džapu, pravidelně meditovat a duchovně rozjímat a jezdila jsem na daršany, zejména k Matce Meeře a vzhlížela k ní a i k jiným duchovním mistrům. Kromě toho jsem si udělala různé kurzy alternativních metod léčení, hlavně kraniosakrální terapii, začala jsem se tím živit a neskutečně se mi dařilo v té práci, otevíraly se mi různé schopnosti a měla jsem řadu velkých léčitelských úspěchů a stala jsem se neskutečně ambiciózním duchovním fanatikem. Ve třetí fázi jsem se z toho všeho zbláznila 🙂 Dostala jsem se do psychospirituální krize, tedy do duchovního úletu, otevřely se mi kanály do nižšího astrálu, což jsem netušila ani co to je a ani že se mi to děje. O psychospirituální krizi se tady nechci rozepisovat, o té si můžete přečíst přímo v mém článku na této stránce nahoře.

Spadla jsem na úplné dno, odkud se mi po nějaké době zdálo, že už nevede cesta zpátky k normalitě. Bylo to něco příšerného, doslova k nežití a k uzoufání. Nic nepomáhalo. Absolutně nic. Musela jsem se věnovat pouze praktickým věcem, zejména ručním pracem a procházkám v přírodě. Jakékoli duchovní aktivity, včetně modliteb a meditací, moji situaci a můj stav pouze ZHORŠOVALY. Dokonce jsem musela začít užívat psychofarmaka. A protože jsem byla stále v modu duchovních ambicí, domnívala jsem se zpočátku, že se jedná „pouze“ o temnou noc duše, která třeba za rok skončí a já budu konečně osvícena. Netušila jsem, že to, jak mi je, je práce astrálního parazita jako hrom, kterému jsem k sobě udělala volný průchod svými duchovními praktikami a myšlenkami a tím, že jsem si úplně podryla sebedůvěru snahou o potlačení ega, které se rozbujelo v místě, kde jsem ho odmítala vidět. Přivtělil se mi do aury tedy astrální démonický parazit a podsouval mi vize a myšlenky a později i příšerně nepříjemné pocity, úzkosti a deprese a komplexy méněcennosti. O tom parazitovi jsem neměla v té době ani páru.

Po nekonečně dlouhé době a nepředstavitelných psychických útrapách, jsem se toho parazita zbavila a začala jakž takž volně dýchat a žít, k tomu jsem ale navíc musela ještě posílit svůj hormonální systém prací s energií, jelikož jsem byla úplně vyčerpaná a moje aura byla splihlá, téměř žádná a moje myšlenky byly stále depresivní, protože jsem měla velice podprůměrnou hladinu hormonů a energeticky poškozené a podvyživené hormonální žlázy, zejména nadledvinky, které se významně podílejí na kvalitě nálady a myšlení. Když jsem byla konečně zase jakž takž v cajku, mohla jsem znovu začít chodit do práce a znovuotevřít svoji léčitelskou praxi. Jak jsem se z toho postupně vyhrabávala a dostávala se na normální hladinu energie a hormonů, přicházela jsem znovu „k rozumu“. Příšerně jsem se bála, aby se mi to nestalo znovu, takže jsem si dávala pozor na své myšlenky i na to, abych to s duchovnem opět nezačala přehánět. Možná, že kdybych měla v těch letech partnera a lásku, nestalo by se to vůbec, anebo by to mělo mnohem mírnější průběh a snáze bych to překonala. Jenže já jsem na to byla sama. Dobrovolně sama. I moje děti v té době už byly mimo domov.

A od té doby duchovno zkoumám a konzultuji s jinými lidmi, kteří si prošli tímtéž a vyvázli z toho. Každý z toho nevyvázne, protože počáteční fáze je krásná, opojná a člověk si opravdu myslí, že se blíží osvícení, ono totiž ve chvíli vychýlení osy z rovnováhy má člověk i jakoby „jasné vhledy“ do neviditelných sfér a mouder a dočasně i jasnovidné schopnosti, které si po usazení do normálu neudrží, pokud je nemá dány pánembohem jako vrozený talent. Vypadá to jako rozšířené vědomí, ale není to ono. Je to pouze imitace podsunutá nižším astrálem, abychom tomu uvěřili a začali s tímto nižším astrálem spolupracovat a nechávali se jím vysávat z energie. Člověk se dočasně může cítit neobyčejně silný, nabitý energií a vědoucí, jakoby schopný všeho i nadpozemského a podává obdivuhodné výkony. Ale to je dočasné. Pak spadne na o to tvrdší zem, oč jsou tyto nadpozemské prožitky silnější. Je to jako s drogami, akorát tohle se děje bez drog. Někdo, kdo se v té „jakobykrásné“ fázi stále nachází, nechce uvěřit tomu, že to není pravé a že se tomu nedá věřit, a tak se v duchovním úletu drží dobrovolně a rozvoj jeho duše se tím zastaví a nikdo mu to nevymluví. Já tady ale mluvím o lidech, kteří z toho vyvázli a byli ochotni sebereflexe a jiného úhlu pohledu.

Člověk, který si tím projde, už nikdy není stejný, jako dřív. Alespoň já jsem začala hledat PRAVDU. Protože jsem si uvědomila, jak moc jsem se zmýlila a žila v klamu, když jsem všem těm moudrům z knih věřila a dopuntíku se jimi řídila. Takže jsem začala zkoumat nejen metody, které se nějak tváří, ale skutečnost může být jiná, ale i různé mistry, guruy a jejich práci a zjišťovat si různé věci i na internetu. A došla jsem k těmto závěrům:

1. Zdaleka ne každý, kdo se vydává za duchovního gurua, je čistý a duchovně vyspělý. Mezi guruy je obrovsky vysoké procento podvodníků, kteří jsou velice přesvědčiví a klaní se jim davy. Ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou osvícení, ve skutečnosti osvíceni v pravém smyslu slova nejsou, jsou pouze duchovně vyspělejší než většina populace. A někdy mají velmi zkaženou duši. Řekla bych, že většina duchovních guruů jsou sexuální zvrhlíci a nijak zvlášť vyspělé duše, ale tváří se přesně opačně. A naivní hledající jim věří.
2. Duchovní růst se nedá nějak moc urychlit. A už vůbec ne praktikami jako jsou ayahuasca, houbičky, tabáček, kaktusy a já nevím co všechno ještě lidé zkoušejí. Toto jsou spíš cesty do pekel skrze psychotropní látky – jsou to obyčejné drogy, nic posvátného to není a už vůbec skrze to nevede cesta k bohu. Tomu věří jen naivní důvěřivci a ti, kteří se na tom stanou závislí, a pak si to potřebují obhájit. Šamani, kteří to sem vozí, jsou byznysmeni, nic víc. Vím, jak vypadají čakry lidí, kteří chodí na ayahuascové obřady. Jsou totálně zničené a zamotané a je velice obtížné je rozmotat a vrátit do správného zdravého tvaru.
3. Lidská duše projde takovým obrovským množstvím inkarnarnací, že si to těžko umíme představit. Některé inkarnace nemusejí být realizovány ani na Zemi. A v každé inkarnaci se o maličký pidikousek posune, za předpokladu, že člověk snaží a jeho snaha jde správným směrem. Duše musí nasbírat velké množství zkušeností v praktickém životě, ve vztazích, ale nikoli meditacemi a modlitbami a celibátem!!! Prostě není možné říci si: Budu meditovat a já nevímco ještě a díky své snaze dojdu v tomto životě k osvícení. Tak to prostě nefunguje. Moje kamarádka řekla, že s osvícením se to má tak, že ho nelze dosáhnout tím, že se o to člověk snaží, protože to je stejné, jako kdybychom se snažili zamilovat. To taky nefunguje. To se prostě jednoho dne stane přirozeně. Jakékoli praktiky a snahy, které mají vést k osvícení, brzdí přirozenému zrání duše. Zkušenosti nelze přeskočit meditací. Tahle „moudra“ do nás cpou kvůli jejich zájmům, které nejsou čisté. Měli bycho normálně žít v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím, ne si odříkat a sedět v ašrámu a meditovat, ani vzývat a oslavovat nějaké guruy. Naše cesta může trvat ještě možná tisíce inkarnací. A nemůžeme všechny ty inkarnace prosedět v tureckém sedu se sepnutýma rukama a očima obrácenýma v sloup. Tak bychom nikam nikdy nedošli, tak bychom se akorát na té cestě brzdili. Nepřirozené techniky brzdí duchovní vývoj, nikoli urychlují!
4. Mockrát jsem od lidí slyšela, že jim nějaká vědma říkala, že tady na zemi žijí naposledy, že je to jejich poslední inkarnace a že se sem už nevrátí. To je taková směšná hloupost. To nemůže vědět nikdo. Natož duše, která je možná teprve na počátku cesty. Protože pokud by byl takový člověk duchovně vyspělý, nikdy by takhle nemluvil. Já nevím, proč lidé tak bezmezně věří rádobyvědmám, rádobyvěštcům, rádobyguruům, rádobyléčitelům,… Proč nepoužívají trochu vlastní rozum a nenaučí se rozlišovat a řídit se raději zdravou soudností. Lidé věří tomu, co si přejí slyšet, i kdyby to byla sebevětší hloupost. Někdo o sobě řekne: „Já jsem guru a jasnovidec!“ A lidé na něj ukáží prstem a opakují: „On je guru a jasnovidec.“ A další se k nim pak přidávají, protože se potřebují k někomu konkrétnímu vztahovat a modlit. Až jsou z nich davy vzhlížejících. A tak vznikne kult, na jehož trůnu sedí ověnčený obyčejný podvodník. Je to hrůza. A ten hovoří o lásce – třeba. A proto mu lidé věří. No, řekněte, proč by podvodník nemohl hovořit o lásce, když si ty davy potřebuje získat? Samozřejmě, že musí hovořit o něčem, čeho se lidé chytí.

Článek Ego a duchovní mýty se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.