Bloudivý nerv je módní pojem. Lidé o něm dnes hodně mluví a přisuzují mu často zázračné schopnosti.
Jenže realita je mnohem prostší: vagus je jen jednou z částí autonomního nervového systému. Důležitou, ale ne jedinou.

Práce s bloudivým nervem tedy není důležitější ani nadřazenější kraniosakrální terapii a není ani pravda, že všechno vyřeší.

Skutečnost je taková, že kraniosakrální terapie s nervem vagem pracuje automaticky — už od svého vzniku, aniž by kdokoli používal tenhle dnešní moderní slovník. Když kraniosakrální terapeut pracuje s primárním respiračním mechanismem, tekutinami, jádrem klidu, nervovým systémem, s rovnováhou sympatiku a parasympatiku — pracuje s vagem, i kdyby se ho ani jednou nedotkl.

Co je ve skutečnosti vagus?

• nejdelší hlavový nerv, nerv X (tedy 10. hlavový nerv, kterých je celkem 12)
• řídí velkou část parasympatiku
• spojuje mozek se srdcem, plícemi, břichem
• ovlivňuje trávení, dech, srdeční rytmus, hlas
• je extrémně citlivý na trauma a chronický stres
• je zásadní v polyvagální teorii (Porges)

Vagus není „centrum všeho“.
Je to spíš hlavní kabel mezi mozkem a tělem.

Ale je to jeden z nejdůležitějších hlavových nervů. Přitom se nejedná o 1 nerv, ale o síť nervů, protože se rozvětvuje na spoustu větví a větviček.

Bloudivý nerv a jeho vztah ke kraniosakrální terapii

Bloudivý nerv (nervus vagus) je klíčovou součástí autonomního nervového systému. Řídí velkou část parasympatických funkcí — zpomalení srdečního rytmu, regulaci dechové frekvence, trávení, hlas, polykání a obecnou rovnováhu mezi napětím a uvolněním v těle. V posledních letech se stal předmětem zvýšeného zájmu díky polyvagální teorii, která vysvětluje různé úrovně nervové regulace, zejména vztah mezi stresem, bezpečím a sociálním zapojením.

Vagus není izolovaný prvek

Ačkoliv je vagus významný, není „řídícím centrem“ těla. Je součástí širší sítě, která zahrnuje mozek, mozkové obaly, fascie, tekutinové prostředí, další hlavové nervy a celkovou stavbu a funkci autonomního nervového systému. Aby mohl bloudivý nerv optimálně fungovat, potřebuje harmonii celé této soustavy — nejen stimulaci nebo manipulaci.

Jak kraniosakrální terapie pracuje s bloudivým nervem

Kraniosakrální terapie nepracuje s vagem jako s oddělenou strukturou. Vztah mezi CST a vagovým nervem je komplexní a nepřímý, ale hluboký. Práce s vagem probíhá v rámci širší regulace autonomního nervového systému prostřednictvím tří hlavních mechanismů:

1) Normalizace napětí v oblasti spodiny lebky

Vagus vystupuje z mozkového kmene v oblasti foramen jugulare, v těsné blízkosti hlavových nervů IX a XI. Jakékoliv napětí v této oblasti — durální, fascialní nebo kostní — může ovlivňovat funkci nervu.

Kraniosakrální terapie jemnými technikami:

• harmonizuje membrány suboccipitální oblasti,
• uvolňuje napětí kolem výstupů hlavových nervů,
• zlepšuje lokální cirkulaci a tekutinovou dynamiku.

To vytváří podmínky pro přirozenou regulaci funkce nervu vagus.

2) Optimalizace autonomního nervového systému jako celku

V CST je klíčovým prvkem indukce stavu hlubokého klidu — tzv. „jádra ticha“.
V tomto stavu dochází k:

• aktivaci ventrální větve nervu vagus (spojené s bezpečím a sociálním zapojením),
• snížení sympatického napětí,
• obnově přirozené regulační kapacity těla.

Tento proces je jedním z hlavních důvodů, proč klienti po terapii vnímají klid, stabilitu a snazší adaptaci na stres.

3) Práce s fasciálním, viscerálním a tekutinovým systémem

Vagus probíhá celým tělem a je silně zakotven v:

• fasciálních membránách,
• bránici,
• mezenteriu,
• perikardu,
• viscerálních závěsech.

CST techniky, které pracují s bránicí, hrudníkem, orgány a tekutinovým rytmem, nepřímo přispívají k:

• lepší pohyblivosti okolních struktur,
• volnější mechanice dýchání,
• optimalizaci vagového tonu.

Tyto změny podporují jeho funkci daleko účinněji než izolované „vagové techniky“.

Proč není „práce s vagem“ vyšší úroveň než kraniosakrální terapie

Vnímání, že „všechno je o vagu“ a že je to „vyšší úroveň práce“, vzniká často z nepochopení celku.
Vagus je důležitý, ale:

• jeho funkce závisí na stavu celého těla,
• reaguje na bezpečí, klid a kvalitu terapeutického pole,
• nemůže být efektivně regulován odděleně od ostatních struktur,
• základní i pokročilá CST s ním pracuje automaticky prostřednictvím jemnosti, vnímání a vyrovnávání celého systému.

Kraniosakrální terapie nepoužívá módní terminologii, ale pracuje s hlubšími vrstvami regulace — tekutinami, rytmy, membránami a autonomním systémem jako celkem.
Právě tato komplexnost dává CST trvalý účinek, který žádná izolovaná technika nenahradí.

Shrnutí:

Kraniosakrální terapie:

• vagus nestimuluje přímo, ale podporuje jeho rovnováhu prostřednictvím uvolnění spodiny lebky, optimalizace dechové mechaniky a indukce stavu hlubokého klidu;
• pracuje s podmínkami, ne s jednotlivými nervy;
• integruje celý autonomní systém, nikoli jen jeho jednu větev;
• je účinnější než izolované „vagové techniky“, protože oslovuje příčiny, ne symptomy.

Bloudivý nerv a kraniosakrální terapie – stručně a jasně

Bloudivý nerv (nervus vagus) je klíčovou součástí parasympatického nervového systému. Ovlivňuje dech, srdeční rytmus, trávení a celkovou stresovou regulaci. V posledních letech se o něm hodně mluví, ale často vytrženě z kontextu.

Kraniosakrální terapie s nervem vagus pracuje přirozeně a komplexně, protože ovlivňuje celé prostředí, ve kterém tento nerv funguje — zejména spodinu lebky, membrány, tekutiny a autonomní nervový systém jako celek.

Jak CST podporuje funkci nervu vagus

• uvolňuje napětí v oblasti výstupu nervu z lebky,
• harmonizuje autonomní nervový systém a podporuje stav hlubokého klidu,
• pracuje s fasciemi, bránicí a viscerálními strukturami, které s vagem přímo souvisejí,
• vytváří podmínky, ve kterých se nerv může přirozeně zregulovat.

Proč to není „vyšší úroveň“ než CST

Práce s vagovým nervem není samostatná nebo nadřazená disciplína.
Je to jedna z přirozených součástí kraniosakrálního procesu.
CST nikdy nepracuje s jedním nervem izolovaně — vždy podporuje celkovou integraci systému, která je pro funkci vagu nezbytná.

Článek Nervus vagus / bloudivý nerv se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.

Terapeuta (např. i kraniosakrálního) byste si NEměli vybírat především podle toho, jestli je co nejblíž vašemu bydlišti či pracovišti, ani především podle ceny (někdo chce ušetřit, jiný si zase myslí, že vysoká cena zaručuje vyšší kvalitu). A už vůbec ne jen podle metody, kterou poskytuje. Pokud se rozhodnete například pro kraniosakrální terapii, tak ta nemusí a pravděpodobně ani nebude mít na vás stejný účinek u různých terapeutů. U jednoho vám tatáž metoda může pomoci a u druhého ne. Mezi kraniosakrálními terapeuty, podobně jako mezi maséry či léčiteli, je obrovský rozdíl!!! Ani vám nedoporučuju si ho „vykývat kyvadlem“, kyvadlo není spolehlivý nástroj, neboť se na ně rády chytají temné astrální entity, které jeho pohyb ovlivňují. Není vždy snadné si vybrat – trefit se správně při výběru terapeuta či metody. Někdo se zabývá vícero metodami a může vám třeba poradit, která je pro vás vhodná. Já jsem například pro sebe těžko hledala pomoc léčitele, když jsem ji potřebovala a když klasická medicína selhala. Jelikož se sama zabývám léčitelstvím a mám silné energie, musela jsem najít někoho, kdo má ještě silnější nebo minimálně stejné, jako já, a to byl velký problém.

Pokud nemáte na terapeuta reference, poradila bych vám nejspíše toto: Při výběru spíš dejte na svoji intuici, pocit a na sympatie k danému člověku – jak vám „sedne“. Po praktické stránce je pak určitě dobré, zjistit si nějaké reference o tom člověku, anebo si o něm něco přečíst, ne nutně jen na jeho webu. Jsou však lidé, kteří si vystačí se svou intuicí a hned se strefí správně. Takto se klienti čast dostávají ke mně, hlavně na kurzy, a já mám z toho radost, protože kdyby ke mně chodili lidé, kterým bych byla nesympatická, necítila bych se ani já v té situaci dobře. Já se v sekci O mně poměrně dost lidem otevírám, a to proto, aby se na mě mohli naladit a pocítili, zda jim sednu. Věřím, že tím zajistím kompaktní harmonický kolektiv na kurzech, kde si pak všichni budeme rozumět.

Terapeut/léčitel by měl mít všech pět pohromadě a neslibovat nemožné a nezakazovat vám užívat léky a chodit k lékaři, měl by být k vám otevřený, nejednat vůči vám z pozice vyšší autority. Měli byste mít pocit, že vás respektuje a upřímně vám chce pomoci.

Určitě není nejlepší řešení dívat se pouze na to, kolik vystudoval škol a věhlasných kurzů. Některý léčitel nemusel na to, aby byl výborným terapeutem, studovat vůbec nic a nikde! O tom to není. Jiný se naopak může holedbat kdovíjakými školami nebo dokonce vystudovanou klasickou medicínou a nemusí toho v oblasti alternativní medicíny zrovna moc umět. Není to sice pravidlo, ale uvedu příklad. Od roku 2012 do roku 2020 jsem na kurzech KST vyškolila více než 500 studentů po cca 10ti členných skupinách. Byli mezi nimi různí lidé, lékaři, nelékaři, maséři, programátoři, fyzioterapeuté, kosmetičky, servírky, policisti, ženy v domácnosti, prodavačky, léčitelé atd. Když vezmu například lékaře, tak někteří byli talentovaní na kranio, ale jiné bych nikomu ani nedoporučila. Naopak někteří obyčejní lidé měli vynikající výsledky záhy po absolvování kurzu. Měli pro to cit a vlohy. A o tom to hlavně je. O titulu to není. Mně například moc pomohla paní, čerstvá absolventka mého kurzu, která měla práci masérky jen jako koníček. Její skutečná profese byla programátorství.

Neříkám, že žádný lékař neumí kraniosakrální terapii. Na moje kurzy chodí různí lidé, nejen maséři, fyzioterapeuté, ale i lidé z úplně vzdálených oborů až se člověk někdy diví, kde se tam vzali (policajt, ochranka, programátor, švadlena, uklízečka, zvěrolékařka). Sem tam se objeví nějaký lékař a řada z nich je talentovaná. Ale někteří ne, stejně jako i ostatní účastníci, ať už jsou zdravotníci či nikoliv, vlohy mohou mít. Anebo ne a pak v praxi nemají nějaké valné výsledky v kraniosakrální terapii. Mám zkušenost, že obyčejní lidé, kteří vůbec nejsou z oboru, dokonce nejsou ani maséry, a dokonce neplánovali ani otevřít si praxi kraniosakrální terapie, pouze to chtěli umět pro své blízké, kolikrát byli vynikajícími terapeuty okamžitě po skončení kurzu nebo dokonce v průběhu studia to je znát. Nemám předsudky, protože například jedna uklízečka z mého kurzu se stala naprosto prvotřídní kranisoakrální terapeutkou a také jeden pán z ochranky a mohla bych pokračovat ve výčtu. Někdo má léčitelské nadání, a to je obrovská přidaná hodnota k jakémukoli takovému ošetření, jakým je například kraniosakrální terapie. Ten, kdo toto nadání nemá, ten vám pomůže jen málo, anebo jen některým z vás a jen s některými potížemi. Řada lidí o sobě ani neví, zda má či nemá léčitelské nadání. Někdo je má, ale pochybuje o sobě, jiný je suverén, ale skutek utek. Za každého hovoří jeho výsledky práce! Přečtěte si schválně dva příběhy dvou žen, absolventek mých kurzů tady dole na stránce u obrázku zlatého srdce, oba mám i v Referencích🙂

Pokud chcete číst dál, povím vám něco ze své praxe:

Jednou ke mně přišla klientka, u níž jsem byla přesvědčená, že jí budu umět pomoci. Ona však byla taková plachá, bojácná, uzavřená a jakoby obezřetná. Necítila jsem se v tom úplně dobře, ale chtěla jsem jí pomoci. Za pár dní po prvním sezení mi od ní přišla zpráva, že ruší další sezení z důvodu, že jsem jí „nesedla“ jako člověk a že se za to moc stydí a omlouvá, protože si váží mojí práce. Tím se to vysvětlilo a já jsem jí vlastně byla vděčná. Vyjímečně se stává, že na některé klienty se moc netěším a ona byla jednou z nich. Napsala jsem jí, že děkuji za upřímnost (upřímnosti si velmi vážím) a že se nemá zač stydět ani omlouvat, že to chápu, že se to může stát a že jí přeju hodně štěstí. A myslela jsem to upřímně.

Nechci se v žádném případě chlubit tím, že jsem vždycky pomohla každému, kdo ke mně přišel na sezení. To by nebyla pravda. A pochybuji, že existuje terapeut, který pomůže úplně každému bez výjimky. Bylo několik klientů, kterým jsem neuměla pomoci ani když ke mně chodili na sezení opakovaně. Nestává se to často, ale stát se to může. Taková situace mě vždycky moc mrzí a často jsem to já, kdo první klientovi řekne, že se mi zdá, že nemá smysl, aby ke mně nadále docházel a utrácel peníze, když mu nemůžu slíbit, že se něco změní a vypadá to, že to nikam nevede. Moje práce mi musí dávat smysl a musí nést výsledky, aby mě bavila. Na druhou stranu mě skoro vždycky rozladí, když to klient vzdá předčasně – přijde dvakrát, nedočká se žádné významnější změny, a vzdá to úplně. Přičemž já mám třeba s tím, s čím přišel, zkušenosti, že se to začne lepšit třeba až po páté návštěvě a jsem si téměř na 100% jistá, že MÁ smysl pokračovat v dalších sezeních. To se stává u klientů, kteří obíhají všechny možné i nemožné terapeuty a metody, všechno zkusí jednou, dvakrát a pak tvrdí, že roky lítají po doktorech i léčitelích a nic jim nepomáhá. Ono by jim však něco jistě pomohlo, kdyby nelítali sem tam a u něčeho chvíli vydrželi. Lidé nemohou očekávat, že jim někdo za hodinu nebo za dvě vyřeší potíže, na které si zadělávali spoustu let. To umí možná chirurg, ale ne někdo, kdo se zabývá alternativní medicínou. Stát se to sice může, ale výjimečně.

Jindy se mi stalo, že se ke mně objednala jedna paní s dcerkou na kraniosakrální terapii s potížemi, s nimiž jsem měla velkou řadu úspěšných zkušeností, a tak jsem si byla téměř jista, že jí budu umět pomoci a těšila jsem se na ně. Jenže dva dny před tím, než měly přijít, mi paní napsala mail, v němž mi psala, že se odhlašují ze sezení, protože ke mně ztratila důvěru, jelikož zjistila, že nejsem členkou asociace kraniosakrálních terapeutů a jelikož si zjistila, že jsem nedokončila výcvik kraniosakrální biodynamiky. Koukala jsem na ten mail jako vyvoraná myš 🙂 a kroutila jsem hlavou. To, že jsem absolvovala X jiných certifikovaných plnohodnotných kurzů klasické kraniosakrální terapie, kterou sama školím a že mám spoustu let praxe a hromadu referencí, to pro ni nehrálo žádnou roli! Napsala jsem jí, že jí chápu, že se jí nehodlám vnucovat, ale že jí chci jen sdělit, že s těmito potížemi mám velmi bohaté zkušenosti s kladnými výsledky a že jsem kraniosakrální terapii vystudovala kompletně celou u Dr. Giovanniho Conchina už před mnoha lety, mám z KST celkem 5 certifikátů a když jsem až později nastoupila čistě ze zvědavosti do výcviku kraniosakrální biodynamiky, abych zjistila, zdali se nedozvím třeba něco navíc, tak ten jsem opravdu nedokončila, protože jsem zjistila, že to je o ničem, že jsem ve své praxi za ta léta už mnohem dál. Dále jsem jí napsala, že paní lektorka z biodynamického výcviku nikdy nebyla na mých kurzech KST, narozdíl ode mne, která jsem její výcvik alespoň z velké části absolvovala, takže mám, co se KST týká, širší rozhled než paní, co vede kurzy, které jsem nedokončila. A že členkou asociace nejsem proto, že o to nestojím, a že náš termín tedy ruším a děkuji za upřímnost. Už neodepsala.

Řekla jsem si „komu není rady, tomu není pomoci a já nemám zapotřebí se někomu vnucovat“. Pak jsem se však rozčílila (z principu, nikoli na tu paní, která za to, jak to vnějšně vypadá, nemůže). „To snad není možné!“ Kde ta paní vzala své přesvědčení, že kraniosakrální biodynamika je jaksi nadřazená mému způsobu kraniosakrální práce a mojí škole KST? A…co to vlastně je asociace? Koho sdružuje? Asociaci může založit každý a může tam sdružovat koho chce. Asociace NENÍ zárukou kvality. Dříve jsem si taky myslela, že asociace je něco víc a sdružuje skutečné odborníky, ale zrovna v případě této asociace jsem se přesvědčila o opaku. Navíc, někdo netouží být členem žádné asociace, protože chce pracovat úplně mimo jakýkoli „systém“. Například já. Kdybych tolik stála o to stát se členkou asociace, mohla jsem dokončit výcvik, který byl z mého pohledu o ničem (a ten bych dokončila levou zadní), a na základě toho bych tehdy bývala mohla vstoupit do asociace KST. Díky členství v asociaci bych ale neuměla o nic víc, než umím i bez ní! Výraz „asociace“ znamená „sdružení, volné spojení“ nic víc. Je řada skvělých terapeutů a léčitelů, kteří nejsou členy žádné asociace. Jsem si vědoma toho, že všechny nemůžu házet do jednoho pytle, ale chci říct, že všechno není takové, jak se to tváří.

Vícekrát se mi stalo, že klient, který ke mně přijel zdaleka, mi za pár dní po prvním sezení napsal, že si našel kraniosakrálního terapeuta v místě svého bydliště, a proto se odhlašuje z dalších sezení u mě. A později jsem se dozvěděla, že už nechodí nikam, protože mu prý kraniosakrální terapie nepomáhá. Jenže po první schůzce málokdy poznáte, kdo nebo co vám pomůže. Konkrétně na kraniosakrální terapii je potřeba přijít minimálně 3x nebo 4x, abyste mohli posoudit účinek. U někoho se projeví zlepšení hned na 1.návštěvě a u jiného klienta třeba až na 5.návštěvě. To neznamená, že se do té doby nic nezměnilo k lepšímu, znamená to jen, že do té doby změnu klient nepocítil nebo pocítil minimálně. V návaznosti na to vám velmi doporučuji přečíst si referenci paní Zuzany Čadkové (to je její skutečné jméno), reference je v bublině „Velké pooperační bolesti“– tam paní popisuje přesně vývoj ústupu obtíží během x ošetření KST a jak to nevzdala a vyplatilo se jí to. U některých klientů dokonce dojde na prvních dvou návštěvách nejprve k subjektivnímu zhoršení potíží (to je sice vzácné, ale stane se) a teprve pak jde křivka nahoru a někdy i rychle. Ale když nevydržíte a změníte terapeuta a nepomáhá vám to, nemůžete hned odsoudit samotnou metodu. Právě mezi terapeuty bývá často velký rozdíl!

Následující řádky jsou důkazem, že i čerstvý absolvent mého pětidenního kurzu kraniosakrální terapie a práce s energií, dokáže hotové zázraky. Netvrdím samozřejmě, že to je pravidlo. Ale není to ani výjimka! To vám můžu garantovat.

Uvedu dva dojemné příklady za všechny podobné, co dokáže čerstvý absolvent kurzu. Oba jsou v mých REFERENCÍCH. U toho prvního, když ho někomu vyprávím, tak se pokaždé rozpláču dojetím a nemůžu se ovládnout, protože jde o emočně velice silný příběh. V tomto případě se jedná o paní Julii, která se nikdy ničím z oblasti těla a duše nezabývala a nikdy nebyla ani na žádném kurzu. Jediné, co si přála, bylo pomoci svému 4-letému vnoučkovi. A proto se přihlásila na můj kurz. Vybrala si mě prostě proto, že jsem jí byla sympatická z mých stránek. Sympatie / antipatie jsou mimochodem skoro vždycky nejlepší ukazatel správnosti výběru. Komu se nelíbím, nechoďte ke mně 🙂 Upozorňuji, že se jedná o skutečné a pravdivé příběhy. Všechny reference na tomto webu jsou skutečné a pravdivé, jen u některých je pouze křestní jméno a i to je někde změněné, protože většina lidí si přeje být v utajení.

1. Takže: Paní Julie Ciemalová (to je její skutečné jméno) měla čtyřletého vnoučka. Přijela na můj kurz kraniosakrální terapie a práce s energií. Po prvních dvou víkendech začala to, co se naučila u mě na kurzu, po chvilkách používat na vnoučka každý večer při koupání a přebalování. Ano, slyšíte dobře, přebalování. Proč? Její vnouček Honzík (tak se skutečně jmenuje) od narození neudělal vůbec žádné pokroky. Jen ležel jako novorozeně na zádíčkách, neuměl se ani přetočit na bok a nejevil nejmenší zájem o hračky, chrastítka ani o lidi, kteří se nad ním skláněli. Dokonce mu chyběl polykací reflex, takže byl krmen od narození sondou. Chudinka malý. A po pár týdnech používání kraniosakrální terapie třeba jen deset minut denně (jinak je běžná frekvence ošetření 1 až 3 týdny a délka jednoho ošetření cca 1 hodina), tak po pár týdnech začal Honzík jevit zájem o hračky a lidi a za pár dalších týdnů se uměl převrátit na bříško. Po dalších několika týdnech se Honzík v postýlce postavil na nožičky!!! Představte si to! Čtyřleté „novorozeně“ udělalo tak obrovské pokroky během pár měsíců!!! Ta paní má léčitelské vlohy a talent i cit pro kraniosakrální terapii.
2. Jiný příklad: Absolventka mého kurzu, fyzioterapeutka Mgr. Věra Kopalová (taky je to její skutečné jméno), pracovala sama na sebe v Rakousku. V krátké době po skončení kurzu vyzkoušela kraniosakrální terapii na svém dosavadním pacientovi panu Klausovi (rakušan), který 20 let od své autonehody nevstal z invalidního vozíku. Toho pána měla v péči již delší dobu a bez valných výsledků. Po několika ošetřeních kraniosakrální terapií, pán sám bez pomoci VSTAL Z VOZÍKU A UDĚLAL BEZ DRŽENÍ DŘEP!!! Tento příběh mám také v referencíh i s pravým jménen, neboť pán byl ochotný napsat referenci ve svém rodném jazyce němčině a paní, která mu pomohla, to přeložila do češtiny kvůli mně na můj web.

Já nevím, jak tyto dva příběhy vypadají dnes, zdali Honzík začal nakonec chodit a polykat jídlo a zda pán dnes sám chodí. To opravdu nevím, protože s těmi ženami, mými absolventkami, již nejsem dlouhou dobu (několik let) v kontaktu. Ale i to, co dokázaly během chvilky po kurzu, je zázrak! A já věřím, že když se to takhle obrovsky posunulo za pár měsíců, udělali ještě další pokroky. Tohle mě vždycky dojme, když lidé, kteří u mě absolvovali KST I+II a pak přijdou na další kurz, třeba KST III a vyprávějí tam takové své příběhy. Moje práce mi najednou dá ještě větší smysl a širší rozměr. Zmínila jsem jen ty dvě ženy, které nepřijímají běžně klienty, protože Julinka se tomu myslím profesně nechtěla věnovat a Věrka nepřijímá české klienty nebo tehdy nepřijímala. Ale takových příběhů bylo více, kdy čerstvý absolvent velmi pomohl jiným lidem, kteří měli nějaké potíže, ať už kranioskarální terapií, nebo energiemi či kvantovkou. Absolventi nám vyprávějí nádherné příběhy ze své (i krátké) praxe vždy na začátku každého dalšího kurzu, kterého se zúčastní. Možná, že paní s nemocnou holčičkou, která ke mně ztratila důvěru jen proto, že nejsem členkou asociace, nakonec pro svou dcerku ani pomoc nenašla, a to jenom proto, že měla předsudky a kritéria jako naprostý laik, který do toho nevidí. To se už asi nedozvím a samozřejmě bych holčičce přála uzdravení, snad se jim to povedlo někde jinde 🙂 Mně je vždycky líto, když vím, že umím někomu pomoci a on to vzdá a zahodí svou šanci, protože tomu nevěří, anebo, když to naopak chci vzdát já a nechci klienta obírat zbytečně o peníze, zatímco klient chce pokračovat i přesto, že po X sezeních není vidět ani dílčí výsledek.

Takže, nehleďte jen na to, jaké má váš terapeut školy a tituly a na to, kolik to u něj stojí nebo jak daleko za ním budete jezdit. A pokud vám to u jednoho nepomůže, neznanemná to, že u jiného vám totéž taky nepomůže. Hledejte a dejte na svoji intuici, sympatie a reference. Mně pomohla paní, která je programátorka a pak mi pomohla paní, která je grafička a nikdy nebyla nikde na kurzu a ani se tím nezabývá profesionálně. A také paní, která nebyla vystudovaná psychoterapeutka, a přesto se zabývala psychoterapií a astroporadenstvím, které se naučila jako samouk a nikde to nestudovala. Zatímco když jsem šla k odborné vystudované titulované psychoterapeutce, kterou mi doporučil lékař, odcházela jsem od ní s větší depresí, než když jsem k ní přišla! Ona sama nebyla psychicky v pořádku, to bylo vidět. A někteří i celkem známí léčitelé, které jsem vyhledala kvůli svým potížím, dělali kolem mne „čáry máry“ a nebylo to nic platné.

Nemusí to tak být vždycky, na druhou stranu se nedá hledět pouze na tituly, věhlas a asociace. Vzpomeňme například známý klub skeptiků Sisyfos a jejich leckdy primitivní, přízemní a ničím nepodložené názory. Je hezké, že chtějí hájit vědu, ale řada jiných vědců je pokorná k věcem mezi nebem a zemí a nikdy by do tohoto klubu nevstoupili – a právě mezi těmito vědci byli velcí vynálezci, nikoli mezi těmi, kteří jen papouškují již vynalezené a hledají důvody, proč něco očernit. Můj syn je vědec, fyzik, který věří mimosmyslovým jevům, existenci duše, reinkarnaci, energiím, a mojí práce si váží.

JEŠTĚ CHCI ZMÍNIT DŮLEŽITOU VĚC: Lidé si dost často myslí, že léčitel či terapeut se umí sám o sebe postarat a musí to umět, jinak není důvěryhodný a že nepotřebuje chodit k jiným léčitelům a terapeutům. To je ale nesmysl! Každý z nás potřebujeme někdy pomoc zvenčí a neměli bychom se za to stydět. Všechno nezvládneme sami. Například potíže, s nimiž jsem pomohla mnoha mým klientům, jsem si sama sobě nedokázala vyléčit a pomohl mi pak někdo jiný nebo jsem dokonce musela užívat léky, jít na operaci. Ne vše lze zvládnout pomocí alternativní medicíny a nikdo není tak dokonalý, aby pomohl každému včetně sebe. Jsem pokorná i ke klasické medicíně a ROZHODNĚ JI NEZAVRHUJI. V některých případech je nenahraditelná. I pro mě.

Článek Jak si vybrat terapeuta a metodu se nejdříve objevil na Kraniosakrální terapie a Energie.