Kraniosakrální terapie

Co to vlastně je?

Pokud máte zájem o kurz, nahlédněte do sekce KURZY Kraniosakrální terapie I+II. Pokud máte zájem o ošetření touto metodou, zavolejte mi nebo napište sms.

Kraniosakrální terapie nemá nic společného s kostelem, jak se mnozí domnívají, když slyší poprvé tento název 🙂 Anglicky se to řekne Craniosacral Therapy (Cranium je latinsky Lebka, Sacrum  je křížová kost). Přeloženo „lebko-křížová terapie“, což je vlastně takový velice stručný popis této metody. Zde budu hovořit o klasické kraniosakrální terapii (existuje ještě biodynamická – o té hovořím jinde).

Jedná se o velice jemnou, velice příjemnou, blahodárnou a harmonizující metodu, při které klient leží na zádech na pohodlném masážním stole, je oblečený do něčeho pohodlného, má zavřené oči a relaxuje. Po většinu času může mít pod hlavou polštářek a také může mít polštářky v podkolení, pokud by ho jinak bolela záda. Když usne, je to v pořádku, metoda je hluboce relaxační, takže většina klientů je v „limbu“. Ošetření může trvat různě dlouho, podle toho, jak je potřeba, většinou se pohybuje kolem 60 minut (i déle), trochu záleží také na zručnosti terapeuta, ale i na rozsáhlosti potíží. Frekvenci ošetření a četnost návštěv určuje terapeut a je to individuální – záleží na typu obtíží a na tom, co klient očekává, obvykle to bývá jednou za 1 až 3 týdny. Potřebný počet ošetření může být od 3 do 10 sezení i více, ale někteří klienti mohou této péče využívat preventivně a relaxačně kdykoli chtějí, i dlouhodobě a udržovat se tak stále fit. Metoda nemá téměř žádné kontraindikace, působí na člověka komplexně, je bezpečná, neinvazivní, příjemná a všeobecně blahodárná, a to i pro nastávající maminky a malé děti. U nás není zatím moc propagovaná, ale v mnohých vyspělých zemích je všeobecně velmi uznávaná a žádaná.

Důležité je, že působí na tělo i na duši a jejich provázanost. A působí naprosto komplexně. To znamená, že když přijdete s tím, že vás třeba bolí koleno, KS terapeut nepracuje na koleni, pracuje komplexně, protože je počítáno s tím (a je to tak), že v těle je všechno propojeno se vším – struktura a funkce jsou provázané. A když odcházíte, zjistíte, že vás přešel problém, o kterém jste s terapeutem vůbec nehovořili, protože vás to nenapadlo.  Jde totiž o to, že kranioskarální terapie neřeší potíže v takovém pořadí, v jakém by se nám to líbilo, ale v tom nejefektivnějším pro celou naši bytost. Takže koleno může přestat bolet až na druhé nebo čtvrté návštěvě. Zajímavé také je, že vás koleno může přestat bolet ve chvíli, kdy terapeut pracuje u kořene vašeho nosu, nebo na spánkové kosti za uchem, prostě leckde jinde než zrovna na koleni. Ale ani to není pravidlo. Anebo vás přestane bolet až za pár dní po ošetření – někdy se to musí „uležet“, rozvolnit postupně. Koleno jsem uvedla jen jako příklad, kraniosakrální terapie je použitelná na obrovské spektrum fyzických i psychických potíží, tedy zejména psychosomatických. A samozřejmě, že bolest kolena (nebo čehokoli jiného) může mít řadu různých příčin a kraniosakrální terapie neobsáhne úplně všechny příčiny, to je individuální. Kraniosakrální terapie pomůže často na potíže, s nimiž si neví rady klasická medicína a neumí je diagnostikovat.

V kraniosakrální terapii neexistuje ani žádné pravidlo co se týká reakcí různých klientů na ošetření. Každý reaguje jinak, i jinak rychle, a to i při stejných potížích, s jakými přišel někdo jiný a neodhadne to předem ani kraniosakrální terapeut, takže nemá smysl se na to předem ptát. Ošetření se skládá vždy z určitých specifických hmatů, které mají svoje pořadí a až na výjimky by se žádný hmat neměl vynechávat. Pomocí promyšleného postupu ošetření totiž dostane centrální nervová soustava informaci o tom, co se děje v těle a duši klienta a na základě toho centrální nervová soustava vydává tělu pokyny jak a v jakém pořadí si má ten „nepořádek“ začít samo „opravovat“. Kromě toho je v průběhu ošetření prostor pro působení energií, pro uvolnění fascií a jemné protažení páteře. Nastartují se místa, která dlouho „spala“ a díky jejichž výpadku docházelo k disbalanci v organizmu, jenž se projevil nějakými potížemi, anebo se uleví místům, která byla dlouhodobě přetížena, protože makala za ta místa, která „spala“. To je jen pár příkladů, jak funguje kraniosakrální terapie.

Při ošetření se může klientovi zdát, že terapeut má na něm „pouze položené ruce“, které přesouvá po určitých intervalech z místa na místo. Ve skutečnosti to tak vůbec není. Kraniosakrální terapeut vnímá rukama jemné procesy v těle klienta a reaguje na ně. Například musí umět vnímat a současně korigovat jemný kraniosakrální puls, což je rytmus, v jakém je produkován a vstřebáván mozkomíšní mok, který omývá mozek a míchu, a tento rytmus je přenášen do všech částí těla nervovými impulzy. To je jedna ze základních dovedností kraniosakrálního terapeuta. Musí umět vnímat blokády na lebečních švech a kosti křížové a další dovednosti, které jsou však pocitově z pohledu klienta tak jemné, že ten je často nedokáže ani potřehnout. Je to ve skutečnosti „hodinářsky“ přesná a jemná práce. Ale rozhodně zajímavá. Je obrovský rozdíl mezi tímto klasickým kraniosakrálním ošetřením a ošetřením kraniosakrální biodynamikou, které se někdy říká biodynamická kraniosakrální terapie, kde terapeut skutečně NEDĚLÁ NIC JINÉHO, než že má na klientovi položené ruce, a to kdekoli, kde intuitivně cítí, že by to klientovi mohlo pomoci – tady totiž jde „pouze“ o přenos blahodárné energie, ke které však musí mít terapeut vlohy, to se nedá naučit. Tato biodynamická kraniosakrální terapie je opředena aurou všespasení, dokonalosti a učenosti, dělají z ní kdovíco, zatímco na ní vůbec nic není. Oproti tomu klasická kraniosakrální terapie žádnou takovou „velevýznamnou“ pověst nepotřebuje, protože si nepotřebuje na nic hrát. Je dokonalá i bez vychvalování. Klasický kraniosakrální terapeut by měl totiž umět (ještě vedlo toho, co umí i biodynamický ks terapeut), pracovat s energií, mít schopnost vnímat a ovlivňovat jemné procesy v těle) plus ještě celou řadu dalších dovedností a speciálních smysluplných hmatů. A opravdu dobrý kraniosakrální terapeut by měl mít i vynikající cit a intuici.

Jednou z podmínek kraniosakrálního ošetření je i to, že se klient musí cítit pohodlně a bezpečně, takže může mít na sobě i lehkou přikrývku, pokud se tak cítí lépe. Jinak je zde skutečně všechno propojené se vším. Kraniosakrální terapie řeší příčiny a podpříčiny a podpodpříčiny v pořadí, jaké si zvolí sám klientův organizmus bez klientova vědomí či chtění. Terapeut vlastně do klientova systému zasahuje minimálně, je tady především oporou a aktivátorem autoregulačního systému klientova organizmu, který by se jinak sám od sebe neprobudil. Nejeden klient po ošetření vstane z lehátka a s úsměvem na tváři a rozzářenýma očima prohlásí: „To bylo nádherné, cítím se jako znovuzrozený!“ Pokud tomu tak není a klient není z metody nikterak odvázaný, ještě to neznamená, že se nic blahodárného nestalo! To jen tento klient není třeba vnímavý k jemným procesům a energiím nebo se zatím neumí uvolnit (to se stává často napoprvé, když neví, co může očekávat).

Kdo ji vymyslel a jak je stará?

Tato metoda se postupně vyvíjela nejprve z osteopatie, a to koncem 19. století v Americe. Tehdy se jednalo pouze o práci na lebce. Každý další autor, který se na jejím vývoji podílel, ji na základě svých vědeckých výzkumů trochu pozměnil, povýšil, zdokonalil a zjemnil až do dnešní podoby. Kraniosakrální terapie, kterou vyučuji já, se řídí z velké části principy jejího průkopníka amerického lékaře Johna E. Upledgera (1932 – 2012), odborníka na slovo vzatého a člověka s krásným srdcem i úmysly, jehož si nesmírně vážím. Ale nejsem součástí Upledger Institutu. Nechci být součástí žádných institutů ani asociací, chci pracovat mimo jakýkoli systém, abych mohla být tvůrčí a rozvíjet se podle svých schopností a svého svědomí. John Upledger byl také „svůj“ a tuto metodu automaticky při své práci propojoval vždy s intuicí a svými léčitelskými schopnostmi, o nichž se v souvislosti s ním moc nepíše, avšak když si přečtete knihy, které napsal (např. Ty a tvůj skrytý lékař – je velmi čtivá), tak to pochopíte. Ovšem doba pokročila a další inovátoři klasickou KST okleštili o všechny uvolňovací úkony, ponechali pouze „bytí s klientem v tichu a přítomnosti“ a nazvali to kraniosakrální (craniosacrální) biodynamikou. Kraniosakrální terapie a práce podle Upledgera, kterou mě naučil Dr Giovanni Conchin, který se ji naučil kdysi přímo u Upledgera v Americe, je „klasika“, která funguje a musí se umět. Novější principy a způsoby práce od jiných inovátorů metody jsem se učila později u jiných učitelů, ale musím říct, že to bylo už zbytečné, protože jsem si na totéž přišla sama v průběhu své praxe už dávno předtím.

_____________

V jedné učebnici kraniosakrální terapie se dokonce zcela vážně píše, že se jedná o šamanskou metodu a KS terapeut je ve skutečnosti šaman. Jinde v zahraniční literatuře se zase píše, že se jedná o zdravotnickou alternativní metodu. No, pravda je vlastně obojí, záleží na úhlu pohledu 🙂 Musím však říci, že podle mého názoru nelze kraniosakrální terapii oddělit od práce s energií pokud je prováděna správně, a proto ji tak vyučuji na mých kurzech (zřejmě jako jediná). Samotná tato metoda je svým způsobem prací s energií – s energií vlastního kraniosakrálního systému člověka! A navíc ji lze úspěšně kombinovat s působením blahodárnou kosmickou energií pro lepší výsledky, má-li terapeut tuto schopnost. Už i Dr. Upledger říkal, že kraniosakrální terapii NELZE v žádném případě provádět pouze technicky a že intuitivní způsob práce by měl být na 1. místě! Technika a postup je kostrou a vodítkem ošetření, ostatní je intuice.

Jak probíhá kranio ošetření a jak to vlastně funguje?

Terapeut se naladí na svůj vnitřní tichý prostor se záměrem pomoci klientovi. Pak se dotkne jeho ležícího těla na místě, které si ho „zavolá“. Na každém místě má položené dlaně tak dlouho, jak je potřeba. Dále má k dispozici určitý postup ošetření, při němž se přemisťuje z jedné části těla na druhou a každou velmi jemně a specificky ošetřuje. Při tom může vnímat různé vlny a také kraniosakrální puls, což je jemný pohyb fyzicko-energetického těla. Tento puls nemá se srdečním tepem nic společného (je mu nadřazen) a má mnohem pomalejší frekvenci. Kraniosakrální puls existuje díky fluktuaci mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je čirá tekutina, které omývá mozek a míchu a celý prostor, kde se nacházejí. Má několik důležitých funkcí. Mimo detoxikaci, rozvádění živin do mozku a vyrovnání nitrolebečního tlaku a množství průtoku krve mozkem, má na starosti distribuci „informací“ z mozku přes míchu a nervy do celého těla a všech orgánů. Mozkomíšní mok se neustále systematicky občerstvuje, neboť je systematicky nasáván z krevního řečiště do mozkových komor v centru mozku pomocí útvarů na krevních cévách, které jsou propustné jen směrem ven, a současně je m.m. na obvodu lebky systematicky vstřebáván zpátky do krve jinými útvary na cévách, které jsou propustné pouze směrem dovnitř, a tím se neustále udržuje určitý nitrolebeční tlak, odolnost mozku proti otřesům a občerstvuje se mozkomíšní mok.

Díky této cirkulaci mozkomíšního moku (likvoru) lebka neustále „dýchá“ – rozpíná se a zase se zužuje, a proto lebeční švy nemohou být napevno srostlé ani v dospělosti, jak se dříve tvrdilo. Švy musí být do jisté míry pohyblivé, třeba jako panty. Tento pohyb (tento „dech“) je současně fyzický i energetický a probíhá nejen v lebce, nýbrž kompletně v celém těle všech savců po celý život. Probíhá jednak komplexně, ale také každá jednotlivá část těla včetně jednotlivých orgánů a včetně jednotlivých lebečních kůstek má svůj vlastní individuální „dech“ (KS puls), který probíhá i na buněčné úrovni. Je tak jemný, že se pohybuje na hranici hmoty a energie a říká se mu v kraniosakrálních kruzích také „Dech života“. Tento „dech“ má různé vrstvy a jen jedné z nich, té nejrychlejší, se říká doslova „kraniosakrální pulz“ (nebo také KS impulz, KS rytmus). Pak tam jsou ještě 2 hlubší vrstvy, které pulzují podstatně pomaleji a jinak.

Kraniosakrální terapeut při práci vnímá pod dlaněmi tento KS pulz. Větší vlny – jemnější vrstvy a tóny, může vnímat i přímo v hloubce svého srdce. Za tímto účelem je potřeba, aby se před prací KS terapeut naladil na svůj vnitřní tichý prostor a zcela se uvolnil, jedině tak je schopen vnímat vnitřní prostor klienta, jednotlivé vlny a kraniosakrální pulz. Podle toho, na jak široký „prostor“ se praktikant naladí, vnímá jeho různé vrstvy v různé hloubce. Jestliže se terapeut dokáže naladit na nejhlubší „složku“ našeho bytí – zprostředkuje klientovi přístup k jeho vlastnímu zdroji ZDRAVÍ a vitálních sil. Z vlastních zkušeností můžu říci, že nejefektivnější je vnímání hloubky vrstev pole a intuitivní setrvání na konkrétním místě v kombinaci s jednotlivými „úkony a úchopy“ v rámci pevně daného postupu ošetření (včetně uvolnění fascií, příčných struktur a lebečních švů), a to podle individuálních potřeb konkrétního klienta.

Takto se kraniosakrální praktikant dotýká klienta chvíli na jednom a chvíli na jiných místech těla i hlavy, kde vnímá a sotva znatelně koriguje ks-pulz. Pokud intuice nezavelí co dál, pak má právě terapeut k dispozici konkrétní perfektně sestavený systematický postup ošetření podle Dr. Upledgera, který se skládá z mnoha jednotlivých hmatů, jež se od sebe někdy i dost liší, a jejichž účelem není pouze vnímat kranioskrální pulz a vnitřní procesy ve fyzicko-energetickém těle klienta a propojit tak klienta se zdrojem jeho zdraví, ale také uvolňovat bloky, a to jak na fyzické, tak i na energetické úrovni organizmu, dokonce i na duševní úrovni. Například u mě na kurzu se praktikanti mimo jiné učí uvolnit atlanto-occiptální skloubení (na zátylku), dále kost křížovou a legendární „es-í“ (SI = sakro-iliakální) skloubení, srovnat tak rozdílnou délku končetin, uvolnit jemně, ale účinně blokády na páteři, na hlavě (v hlavě) i jinde, uvolnit jemné srůsty a příčné struktury,… Je toho mnohem více. Například uvolňování jednotlivých lebečních švů a kůstek (kvůli zajištění volného rytmického průtoku mozkomíšního moku, který omývá mozek a míchu) je velice důležitá a téměř hodinářsky jemná a precizní práce. Vše se děje jemným přikládáním rukou, eventuálně jemnou vibrací. Téměř žádný hmat zde není vyloženě čistě jen fyzický.

Při jakých potížích je kraniosakrální terapie vhodná

V kostce se dá říci, že kraniosakrální terapie je blahodárná při nejrůznějších fyzických i duševních potížích, zejména těch, které jsou těžce diagnostikovatelné, pro lékaře neuchopitelné, neléčitelné, údajně hypochondrické, chronické a samozřejmě psychosomatické. Například sem patří i různé bolesti zad a hlavy, pooperační bolesti a bolesti neidentifikovatelného původu, nejrůznější nervové potíže, důsledky stresu, deprese, úzkosti, nespavost, apod. Je jich celá řada. S čím si neví kraniosakrální terapie rady a na jaké potíže není vhodná – to jsou téměř všechny akutní a zjevné stavy – například zlomeniny, krvácení, akutní infekční nemoci nebo akutní záněty. Pokud se však akutní nemoc zvrhne ve chronickou či často opakovanou, pak může naopak kraniosakrální terapie velmi pomoci – tím, že posílí imunitu a odbourá příčiny, nikoliv následky.

Více informací o tom, kdy je pro vás vhodné zvolit kraniosakrální terapii a s čím vám můžu pomoci já, si můžete přečíst jednak v REFERENCÍCH a také v sekci CO BYSTE MĚLI VĚDĚT v oddíle „S čím vám mohu pomoci“.