O mně

Krásný den 🙂 Budete-li si tyto moje stránky pročítat a budu vám na některých místech připadat příliš kontroverzní, nebudu se tomu divit 🙂 Chci všemu přijít na kloub, a to zejména věcem, které nejsou prokázané, a přesto jim naprostá většina lidí bezmezně věří. A tak leccos zkoumám, ověřuji a zkouším na vlastní kůži. V tomto případě se to týká hlavně věcí duchovních. A kolikrát zjistím, že jsou věci jinak, než jak se tváří a co se o nich říká. Nesnáším, když ze mě někdo dělá blbce 🙂 Je až s podivem, kolik lidí si ze strachu nebo z pohodlnosti hájí svůj život v klamu i sebeklamu. Tolik k vysvětlení některých mých názorů, s nimiž se na mém webu můžete setkat 🙂

Jsem mírumilovná a tvořivá žena (i trochu rebelka), ale rozhodně nejsem éterická bytost s hlavou v oblacích (ačkoli duchovním úletem jsem si kdysi prošla). Mám vrozený dar „léčivých“ rukou, ale když někoho čistím od negativních entit, tento dar nestačí. S těmi se musí rázně zatočit – a to bývá někdy dost náročné. Jsem kraniosakrální terapeutka, lektorka a šamanka, zajímá mě příroda a zvířátka, ačkoli profesně se věnuji lidem, protože ráda pomáhám a potřebuji, aby moje činnost měla hlubší smysl. Jsem praktická a spíš racionální, i když intuice mi nechybí. Jenže pro někoho, kdo se „vznáší“, mohu být možná až příliš střízlivá, snad i proto, že uznávám klasickou medicínu. Sice téměř vždy napřed sahám po té alternativní a často to stačí a pomůže, přesto byly v mém životě chvíle, kdy mi pomohla právě západní medicína, zatímco ta alternativní zklamala. Ale určitě jsem „pro“ zkusit přírodní léčbu než rovnou sahat k chemii nebo chirurgii. Ta přírodní někdy dokáže zázraky. A s klasickou se nevylučuje. Mohou se i vzájemně doplňovat.

Mám ráda pravdu a srozumitelnost a obyčejný selský rozum. A tak se může stát, že svého klienta pošlu raději k lékaři. Někdy. A přestože nesnáším konfliktní situace, tak pro pravdu jsem ochotna jít do konfliktu. Nemám ráda mlžení a taky nemám ráda, když někteří lidé (školitelé, terapeuti) používají příliš cizích výrazů, kterým obyčejní lidé nerozumějí, ale protože je jim trapné to přiznat, tak ve výsledku nerozumějí řečenému. Myslím si, že ti řečníci to dělají proto, aby vypadali vzdělaněji než ostatní a záleží jim víc na sebeprezentaci než na lidech, kteří jim přišli naslouchat. Proto mluvím česky, srozumitelně a vítám na kurzu i na terapiích dotazy, které jsou k tématu. Chci, aby mi lidé rozuměli. Také nemám ráda, když někteří povyšují svoji metodu nad ostatní a dělají z ní kdovíco vznešeného nebo vědeckého, zatímco je to někdy přesně naopak. Ale mnozí jim věří, protože jsou to přece odborníci 🙂 Přece existují lidé, kteří se vypracovali svépomocí a samostudiem a pomáhají druhým smysluplněji než někteří jiní, kteří studovali XX roků a mohou mít i několik titulů. Je to totiž hlavně o talentu, zkušenostech a vyzrálosti (což nesouvisí nutně s věkem). Nemám obecně ráda, když se někdo nad druhé vyvyšuje, anebo před druhými ponižuje. Mám ráda přátelské prostředí, kde se všichni cítí příjemně.

Pokud uvažujete o tom, že byste se přihlásili na můj kurz a máte pocit, že i přes moje „sebeodhalení“ na předchozích a následujících řádcích mě chcete napřed poznat osobně, můžete se ke mně objednat na sezení – třeba na kraniosakrální terapii nebo konzultaci,…to je jedno. Uvidíte, jak si „sedneme“ 🙂

Co nabízím

Prací s energií se zabývám už od roku 1996. Kraniosakrální terapii, masážím a šamanizmu se profesně a s láskou věnuji od roku 2008. Služby poskytuji hlavně v Praze. Jsem také schopná vás přijmout u Řevnic (Praha-západ, okres Beroun), kde bydlím. S energiemi umím pracovat i na dálku, a to stejně kvalitně, jako při osobním sezení, což se může hodit lidem, kteří mají sociální fóbii a úzkosti a bojí se někam jezdit. Výsledky mého působení „na dálku“ si můžete přečíst v Referencích práce na dálku. Samozřejmě můžete na energetické působení přijet i osobně za mnou. Něco však na dálku udělat nejde, například kraniosakrální terapie, kinezka, Bachovky – na to se ke mně musíte objednat na osobní sezení do Prahy. Jste-li zdaleka, tak v Kontaktu je na vlastní žádost uvedeno i několik mimopražských kraniosakrálních terapeutek, které jsem vyškolila. O výsledcích mojí práce se můžete informovat také v Referencích z osobních sezení.

Kurzy kraniosakrální terapie a práce s energií a jiné pořádám především v Praze. V Referencích absolventů kurzů jsou mimo jiné i dvě moc krásné reference na práci absolventek mých kurzů, kde je vidět, jakých zázraků byly schopné záhy po absolvování kurzu KST I+II a práce s energií, kdy ani jedna z nich předtím na žádném podobném kurzu nikdy nebyla (Julie Ciemalová a Mgr. Věra Kopalová).

Od roku 2008 se věnuji kraniosakrální terapii, práci s energií, šamanizmu, kvantové terapii, kineziologii One Brain, psychicko-energetickým odblokům, míchání Bachových esencí na míru, masážím – havně lymfodrenážím, konzultacím a astroporadenství. Pravidelně pořádám a vedu kurzy kraniosakrální terapie a práce s energií, kurzy kvantové terapie, šamanské semináře. Dříve jsem byla Mistr učitel energetických systémů – zasvěcovala jsem do Reiki, Shambally a Ra Sheeby. Proč to již nedělám, to se dozvíte v sekci Co byste měli vědět. Zabývám se jen tím, co mi dává smysl a výsledky, ale Reiki (atd.) mě v tomto směru zklamalo. Také vyhledávám geopatogenní zóny, čistím prostory od negativních energií a entit, odvádím zbloudilé i přivtělené duchy mrtvých a čistím a harmonizuji energie osob. Můžete si u mě také dojednat aktivity, které zde nevypisuji veřejně – například individuální kurz astrologie🙂

Jestliže nevíte, co si z mé nabídky máte vybrat, prostě mi zavolejte a něco vymyslíme🙂 Jedna osobní návštěva téměř vždy obsahuje „balíček služeb na míru“ ačkoli trvá třeba jen hodinu, ale může trvat i dvě, tři – záleží na vás – viz sekce Ceník služeb.

Lidé mi často říkají, že mám obrovský záběr a velice širokou nabídku. Ve skutečnosti je to však pořád jedno a totéž – vše, čím se zabývám, je vlastně PRÁCE S ENERGIÍ. Nebo, chcete-li jiný výraz, tak LÉČITELSTVÍ. Anebo ŠAMANIZMUS. Dokonce i kraniosakrální terapie, která je hlavním mým oborem, je vlastně prací s energií, léčitelstvím a s trochou nadsázky i šamanskou metodou, přestože je podložena vědecky a dotýkáme se při ní těla.

Moje cesta

Narodila jsem se v Plzni v roce 1966 ve znamení Lva s ascendentem v Raku, desátým astrologickým domem v Rybách a dalšími aspekty, kterými jsem byla předurčena především k léčitelské profesi. Do 20 let jsem žila na vesnici u Plzně a po svatbě 6 let v Brně. Od ledna 1993 jsme žili v Praze a od roku 2016 žiji v blízkosti Karlštejna a Řevnic. Vystudovala jsem gymnázium, nedokončila vysokou školu z důvodu založení rodiny a stěhování (z Plzně do Brna) a taky proto, že jsem v dané oblasti neviděla svoji budoucnost. 15 let jsem pracovala v oblasti ekonomie a obchodu. Zkoušela jsem také podnikat v oblasti mezinárodního obchodu, ale záhy jsem zkrachovala. V letech 2006 až 2011 jsem měla svojí vlastní taneční a pohybovou školu Sluneční kruh, kde kromě vedení firmy jsem pracovala jako lektorka pilates a tance, tu jsem pak předala dceři. Od roku 2009 působím především jako kraniosakrální terapeutka a lektorka KST, a to hlavně v Praze. Kromě samostudií o těle a duši jsem vystudovala celou řadu odborných kurzů, konkrétně je vypisuji dole na této stránce. Níže je také video – můj rozhovor o kraniosakrální terapii v internetové televizi „Cesty k sobě“.

Díky přírodě, ve které jsem vyrůstala, a k níž mám obzvlášť silný vztah, se mi rozvíjela intuice, vztah k vnímání energií a věcí za hranicemi běžných lidských smyslů a také vztah k duchovnu, protože jsem na svých častých toulkách lesem přemítala o svém duchovním rozvoji.

Od dětství jsem prošla mnoho cest, které měly vést k harmonii a k mému poslání. Cesty byly klikaté se spoustou obtížných úseků. Málokdy vedly sluncem zalitou loukou. Častěji na nich byla spousta kamení a klád a někdy se zdálo, že překážku ani nelze zdolat. Některé úseky byly šedé, anebo temné tak, že nebylo vidět na konci žádné světlo a zdálo se, že jsou nekonečné. A někdy jsem se musela vrátit a jít jinudy, protože cesta byla slepá. Nikdy jsem se však nevzdala a nezůstala stát na místě. Pokaždé to vyžadovalo velkou odvahu ke změně (někdy i skoku do neznáma), vůli, upřímnou sebereflexi a důvěru v sebe sama. A pak hlavně konkrétní činy namísto teoretických úvah. Já totiž nevěřím na pevně daný osud. Věřím spíš v to, že člověk sám je tvůrcem svého života svým smýšením a hlavně činy. Připouštím, že některé události jsou osudové, ale spoustu věcí můžeme ovlivnit. Na pevně daný osud věří lidé, kteří to nikam nedotáhnou a ve stáří litují toho, co mohli udělat a neudělali. Anebo si stěžují na špatný osud či geny nebo výchovu a těžké dětství. Tito lidé se sami stavějí do role oběti, žijí minulostí, vymlouvají se a čekají, že se vše zařídí nějak „samo“. Raději si nechávají věštit budoucnost, namísto toho, aby si ji sami tvořili.

Můj život byl dříve opravdu hodně pestrý, vůbec ne snadný, ale máločeho lituji. Snad jen toho, že jsem se víckrát zbytečně vyčerpala a zdržela zachraňováním někoho, kdo ve skutečnosti nechtěl zachránit, ale chtěl jen, abych ho táhla na svých bedrech a nesla za něj odpovědnost – a já to bohužel včas neprokoukla. A tak jsem po nějaký čas nevědomě hrála roli podle pravidel někoho jiného, nikoli podle svých. Ale jsem si jista, že bych dnes nebyla tam, kde jsem, kdybych mnohokrát v životě neskočila do nejistého neznáma a nepodnikla určité (možná i statečné) kroky, které mě někam posunuly, a za které jsem zpětně sama sobě vděčná. Nejednou jsem se dostala na křižovatku, ze které se zdálo, že nevede žádné východisko. Byly momenty, kdy jsem o vše přišla a kdy jsem znovu a znovu začínala od nuly – bez finančních prostředků a bez pomoci. Mnozí by to možná vzdali. Lidé často hledají důvody, proč něco nejde. Já si naopak vždy řeknu, že to MUSÍ JÍT! A hledám ZPŮSOB JAK. A co když udělám chybu?

Chybné rozhodnutí není chybou, protože chybami se člověk učí, pokud teda není „nepoučitelný“. Ti, kdo hledají důvody, proč nic nedělat a „proč něco nejde“, často říkají, že nemají sílu něco změnit. Nebo se bojí, aby neudělali chybu. Někteří chodí donekonečna na psychoterapie, kde se pokaždé vypovídají, ale pak jedou dál ve starých kolejích. Cokoli se jim stane nepříjemného – stěžují si. Hledají příčiny svých nezdarů vně, nikoli v sobě. Když už konečně udělají krok ke změně a nevyjde to hned napoprvé, řeknou: „Asi to tak mělo být.“ A vrátí se ke své pasivitě. Tuhle frázi dost nesnáším a až na vzácné momenty ji nepoužívám. Když se mi něco nepovede napoprvé, nikdy neřeknu, že to tak asi mělo být, ale VŽDY se snažím podruhé, potřetí, dokud se mi to nepodaří. Vzdám to a řeknu „že to tak asi mělo opravdu být“ teprve po mnoha pokusech. Namísto toho, abych litovala špatných věcí, které se mi staly, anebo abych je přičítala karmě (což taky lidé často dělávají), tak hledám, co si z té situace odnést, jaké ponaučení se v tom pro mě skrývá, aby se mi to už nestalo. A začnu nanovo.

Omlouvám se, pokud se v té „alibistické pasivitě“ vidíte, ale stejně tak doufám, že vás tato slova třeba právě nakopnou k potřebným statečným krokům ve vašem životě 🙂 Vím, že je to těžké, ale nese to své plody. Ale souhlasím s vámi, že je to i otázka správného načasování a intuice. Někdy je opravdu lepší nic nedělat a počkat. Ale NĚKDY, ne neustále. A tak někteří lidé raději setrvávají v nefunkčních vztazích nebo úmorném zaměstnání, které je nebaví, s tím, že to tak nějak už „doklepou“ do stáří, namísto toho, aby začali znovu a jinde. Vzdají život a své právo na štěstí. Proč? Protože mají strach.

_____________

Měla jsem 2 děti brzo za sebou, syna Honzu (1988) a dceru Šárku (1990). V roce 1993 (v necelých 27 letech) mi skončila mateřská dovolená. Od té doby až do roku 2006, kdy jsem oslavila čtyřicátiny, jsem vystřídala velké množství zaměstnavatelů a zejména kancelářských a obchodních profesí, avšak nikde jsem nebyla spokojena. Pořád jsem hledala něco víc, něco, čím bych mohla pomáhat lidem, rozvíjet své vlohy a co by mě skutečně naplňovalo. Už v roce 1998 jsem se nechala zasvětit do dvou stupňů Reiki. To byl můj první praktický krok v této oblasti. Později jsem si udělala i mistrovský stpeň reiki, abych mohla zasvěcovat druhé. Dnes už reiki nedělám. Jednak mám od pánaboha vrozený dar v rukou a kromě toho disponuji mnohem účinnějšími a efektivnějšími metodami než je reiki. Zjistila jsem, že reiki není to, zač se vydává ani není tak účinné, jak se tvrdí a zasvěcení do reiki může být někdy i nebezpečné. Ale tehdy mě to nadchlo a byl to můj první počin k budoucí úspěšné dráze léčitelky. Od mateřské jsem se také intenzivně zabývala astrologií jako samouk a vypracovávala horoskopy všem blízkým a kolegům v práci. Šlo především o astropsychologii, ta mě úplně nadchla. Snažila jsem se rozvíjet svou osobnost tak, aby se mně i lidem v mém okolí žilo lépe a radostněji, abych byla úspěšná a zdravě sebevědomá a dokázala se prosadit, jelikož jsem do té doby byla naivní, poslušná a nesobecká až k sebezničení.

Otec mě od malička vedl k tomu, že musím myslet jen na druhé a jejich pohodlí a na sebe se vůbec neohlížet, zatímco on se tím zrovna moc neřídil. Matka mě naopak vedla k tomu, abych se na druhé neohlížela vůbec a poslouchala jen její pravdu, zatímco ona se neustále pro druhé obětovala, ale mě za totéž trestala. Přesto mi paradoxně už od předškolního věku dávala sestru na zodpovědnost, protože jsem byla o trochu starší. Naše domácnost byla „Itálie“ se vším všudy a my jsme se v tom se sestrou zmítaly zleva doprava. Když se někomu něco stalo, chyba byla podle rodičů vždycky v druhých. Když se mámě něco nepovedlo, řekla například, že je to moje vina. Když se něco stalo mně, byla to podle rodičů vina mojí kamarádky nebo někoho jiného. Těmito proncipy žijí rodiče i sestra dosud. Mně ale takový přístup vždycky hrozně vadil. A tak jsem jako dítě utíkala často do lesa mezi stromy, kde mi bylo nejlíp.

Trpěla jsem často pocity viny a vzdoru vůči rodičům. A narozdíl od nich jsem hledala příčinu všeho vždycky sama v sobě, což byl opačný extrém a cítila jsem za všechno zodpovědnost. Vzala jsem si na sebe roli sebeobětovače a neustále někomu pomáhala, někoho zachraňovala a „páchala dobro“ až téměř k sebezničení. Toužila jsem zachránit každého a celou Zeměkouli 🙂 Podle toho pak vypadalo i moje manželství i některé kamarádské vztahy. Mockrát jsem na tento svůj nezdravý postoj doplatila. To všechno jsem si musela zvědomit, utřídit a pak jsem to musela a chtěla v sobě „přepsat“. A tak jsem zhruba od svých 28 let (kdy už jsem měla 6-letého syna a 4-letou dceru) hltala stohy psychologických příruček o tom, jak se postavit k různým situacím a snažila se podle toho žít. Přesto jsem i později občas spadla do spasitelské role, nebylo snadné se toho zlozvyku zbavit.

Často jsem taky v životě napřed „skočila do vody“ a teprve pak se „učila plavat“, ale vždycky se mi to vyplatilo, ačkoli lehké to rozhodně nebylo. Protože jsem byla zvyklá se protloukat na vlastní pěst, nedokázala jsem nikoho nikdy požádat o pomoc a myslela jsem si, že všechno musím zvládnout sama a navíc ještě pomáhat druhým, kteří svůj život nezvládají. A přitom jsem toužila po dokonalosti. Jedna moje dlouholetá kamarádka měla názor, že lidé se nikdy nemění. Z toho jsem byla v šoku, protože zrovna u této kamarádky jsem za roky naší známosti zaznamenala obrovské změny v jejím vývoji (k lepšímu). Odvětila jsem: „Ale ano! Lidé se mění – tak, jak se vyvíjejí, a je to dokonce jeden z jejich hlavních úkolů!“

Já jsem se vždycky snažila o svůj osobnostní i duchovní rozvoj a vědomě měnila sebe i svůj život. Nic jsem nenechávala na „osudu“ nebo na náhodě. Když přišla padesátka, usoudila jsem, že si dám konečně pohov. Nemusím být dokonalá a je to tak v pořádku 🙂 Hlavní je být v harmonii a míru sama se sebou a se svým svědomím a nedělat z ničeho velkou vědu. Dnes mám přátele, na něž se můžu spolehnout, práci svých snů, hezké bydlení v přírodě a jsem se svým životem spokojená. Konečně už nemusím nic řešit. Jsem za to sama sobě vděčná, protože bez cílevědomosti a houževnatosti by bylo všechno jinak. V poslední době nám sice život prozměnu komplikuje koronavirus a vládní opatření, to jsou ale věci, které nezměním, a tak se snažím být v tomto směru alespoň optimistou 🙂

Plnění mých snů

V roce 2006, před mými 40. narozeninami, krátce po rozvodu, jsem se konečně rozhodla zrealizovat svůj sen o pomoci lidem k celkové harmonii a přirozenému zdraví, což bylo do té doby jen mojí volnočasovou zálibou. Impulzem byl rozvod, ztráta zaměstnání, tíživá finanční situace, potřeba udržet děti na studiích a zejména silná potřeba začít úplně nový, naplňující život. Jako samoživitelka se dvěma dětmi v kulminující pubertě, samými dluhy a s nulovým kapitálem jsem se rozhodla založit si u nás na sídlišti v Praze Čimicích kurzy břišních tanců a skupinového cvičení pilates, které tehdy nikdo neznal. Blízcí mi říkali, že jsem cvok. Nikdo mi nevěřil a všichni mě od toho zrazovali. Říkali, ať jsem rozumná a najdu si nějakou „normální práci“, přece živím děti. Já však namísto toho poslechla své srdce a ono to VYŠLO!!! Byla jsem již delší dobu instruktorkou fitness (zatím však bez praxe) a vystupovala jsem nárazově na soukromých oslavách jako břišní tanečnice. V oblasti pohybových aktivit jsem si tedy byla jista, že mám co nabídnout. Musela jsem jen sebrat odvahu předstoupit před kurzistky, protože to pro mě byla naprosto nová role, z níž jsem měla velkou trému 🙂 Také jsem musela věřit, že to vyjde a bude o to zájem a lidé přijdou i na druhou lekci a koupí si kurz, protože jsem první lekce dělala zdarma jako ukázkové. Všechno jsem zvládla a zájem o moje kurzy byl obrovský! Pak jsem tyto kurzy pod svojí hlavičkou „Sluneční kruh“ rozšiřovala na další pražská sídliště a obvody a pak i mimo Prahu. Celkem to nakonec bylo na 7 místech. Díky tomu jsem se už nemusela dál trápit někde v kanceláři.

Pronajímala jsem si sály a tělocvičny ve školách, školkách, fitkách a kulturácích, všude jen na několik hodin týdně, takže jsem neměla žádnou svoji stálou provozovnu, díky čemuž jsem nepotřebovala žádný vstupní kapitál. Sehnat vhodné prostory ale nebylo vůbec snadné! Ještě dnes si vzpomínám, jak jsme s kamarádkou zpočátku chodily po Praze dům od domu a roznášely hromady podomácku vyrobených letáčků do schránek a na nástěnky 🙂 Web a cvičební pomůcky jsem si pořídila až později, když už jsem si na to vydělala. Pronájem tělocvičen a tanečních sálů jsem většinou platila měsíčně jen za realizované lekce, což byla taky obrovská výhoda. Sama jsem (kromě administrativy a koordinace celého ánsámblu) nakonec vedla 12 hodin pohybových aktivit týdně a na dalších 12 lekcí týdně jsem si vyškolila instruktorky z řad nejšikovnějších cvičenek a tanečnic z mých kurzů. Jednou z nich byla (a dodnes je) i moje dcera. Konečně jsem měla pocit, že jsem se našla. Pracovala jsem s láskou a nadšením! Mám mraky koníčků – třeba i šití, háčkování, vaření, četba, psaní, malování krajinek, taroty, astrologie, lyže, kytara, piano. Ale tanec miluji snad nejvíc (ještě vedle ezoteriky a toulek přírodou), obzvlášť ten orientální a taky latino-ameriku. Ženy se na mých kurzech stávaly Ženami a krásnými tanečnicemi. Přestávaly je bolet záda a uzdravovalo se jejich sebevědomí. Mnohé byly velice talentované a vystupovaly jsme i veřejně. Fotografie mám na www.amarhea.cz. Když mi někdo řekne, že z nuly se nedá začít a že má navíc závazky, řeknu: „Jde to. Jsem důkazem.“ Dokonce jsem dříve bývala i bojácná a stydlivá. I toho jsem se musela zbavit, když jsem chtěla jít za svými sny.

Samozřejmě byly i nezdary. Po dvou letech, v roce 2008, mi vyhřezly bederní ploténky, můj organizmus už dál neunesl zátěž starostí o rodinu a hlavně o její obživu, kterou jsem nesla roky sama „na bedrech“. Lékaři mi nedávali naděje, že bych mohla ještě někdy v životě pokračovat v pohybových aktivitách, do kterých jsem investovala tolik nadějí, času a energie, a které mě bavily a živily mě a moje děti. Takový verdikt byl pro mě naprosto nepřijatelný a zdrcující! Lékaři mi prostě neuměli pomoci, jejich snažení bylo zcela bezvýsledné a na operaci jsem jít nechtěla – i tady byl výsledek nejistý. A tak jsem hledala jiné řešení. A stal se ZÁZRAK!!! Nakonec mi pomohla paní, která ke mně chodila na cvičení a která, když mě viděla, nabídla mi své služby. Byla to kraniosakrální terapeutka. Díky její péči se opravdu stal zázrak. Dodnes jsem jí vděčná. V rekordním čase jsem se mohla navrátit do tělocvičny a tanečního sálu a zcela bez zdravotních potíží! Od té doby až dodnes nemám s plotýnkami žádné závažné potíže, které by mě jakkoli limitovaly!

_________________

Kraniosakrální terapii jsem toužila umět už od přelomu milénia, tedy mnohem dříve než jsem ji zažila na vlastní kůži od paní, která mi pomohla na potíže s plotýnkami. Jenže v době, kdy jsem tuto metodu na konci starého milénia objevila v nějakém časopise, mi chyběly finance i čas na studia. Tato metoda se tenkrát dala vystudovat pouze v zahraničí a já měla malé děti. Zázračné uzdravení plotýnek kraniosakrální terapií, skoro o 10 let později, pro mě bylo impulzem se do toho konečně pustit! Tehdy, v roce 2008, jsem napsala Radkovi Neškrabalovi, že bych chtěla absolvovat jeho kurz kraniosakrální osteopatie, což je v podstatě kraniosakrální terapie. Radek mi odepsal, že v tom roce neplánuje žádný kurz, což mě zklamalo. Nechtěla jsem čekat ani minutu, a tak jsem si na internetu našla jinou školu KST.

Byl to Color life s.r.o. Majitelem a lektorem byl velice zajímavý starší pán Dott. Giovanni Conchin, Ital a buddhistický láma dříve žijící 7 let v Tibetu, několik let na Sibiři jako vědec a v současné době žijící u Varnsdorfu, kde si zřídil své centrum. Tam přijímal klienty a pořádal kurzy Kraniosakrální terapie a Kauzální medicíny. Jiná organizace tyto kurzy u nás tehdy nepořádala. Nadchla jsem se pro možnost jít studovat k Giovannimu, protože jsem se v té době zajímala i o buddhismus. Duchovní prodchnutí kurzů mě lákalo a navíc jeho nový kurz KST měl začít už za dva měsíce! Okamžitě jsem se přihlásila. Jmenovalo se to Kauzální medicína, trvalo to necelé 2 roky a součástí studia byla z více než 50% kraniosakrální terapie podle lékaře Johna Upledgera a také somatoemocionální uvolnění, které ke KST patří. Vyučoval nás ještě i další metody a byl skvělý učitel! O dost později jsem se k Radkovi Neškrabalovi na kurz přece jen podívala a ještě později i na dvouletý výcvik kraniosacrální biodynamiky. Tyto kurzy mi však nedaly nic nového. To, co umím z oblasti kraniosakrální terapie, mě naučil Giovanni Conchin a hlavně následná praxe, nikoli další kurzy KST, které jsem ještě dodatečně absolvovala.

Po několik následujících let bylo studium a praktikování kraniosakrální terapie prioritou před vším ostatním v mém životě. Konečně jsem se živila tím, co jsem vždy považovala za své poslání, i když začátky nebyly vůbec lehké. Už v průběhu studia na prvních kurzech KST jsem si udělala rekvalifikační masérský kurz, kurz manuální lymfodrenáže a spoustu dalších podobných kurzů u Refitu a také základy čínské medicíny a založila jsem si vázanou živnost na masáže a regenerační služby. Zpočátku jsem ještě vedla kurzy břišních tanců i pilátesu, ale postupně jsem je začala eliminovat a rušit, jelikož jsem usoudila, že do důchodu se těžko „protančím“ a nahrazovala jsem je masérskou profesí ve sportcentru YMCA. Když jsem pak odešla z YMCY a udělala jsem se sama pro sebe, přestala jsem téměř masírovat a začala jsem se věnovat téměř výhradně kraniosakrální terapii a práci s energiemi, protože moji klienti měli zájem především o KST. V létě 2010 jsem nadobro sekla s břišními tanci a asi o dva roky později jsem předala zbytky kurzů pilátesu svojí dceři, nadšené „sportsmance“ a veskrze nealternativní, zato dostatečně pragmatické a nadšené fyzioterapeutce Šárce Richterové Jeřábkové, která je dodnes provozuje na www.slunecnikruh.cz. Já si tančím už jen sama pro sebe doma, když mám chuť 🙂 Od té doby se věnuji už jen léčitelským metodám a sem tam lymfodrenážím. Za to období až dodnes jsem pomohla tisícům klientů – zpětnou vazbu od některých z nich si můžete přečíst v sekci Reference.

Na přelomu let 2011/2012 jsem opět sebrala odvahu a začala kraniosakrální terapii a práci s energií s láskou a obrovským nadšením také vyučovat, a to na základech mé, v té době už bohaté praxe a znalostí od mého učitele Giovanniho. Ten mi k mému velkému nadšení řekl, že bych tuto metodu měla vyučovat, protože k tomu mám vlohy. Udělala jsem si tedy rekvalifikační kurz „Lektor dalšího vzdělávání“ v ACZ, abych to měla kompletní. Postupem času se při práci léčitelky moje schopnosti víc a víc přirozeně rozvíjely. A tak se u mě začaly projevovat instinktivně i šamanské schopnosti, a to jak na mých kurzech, tak při individuální práci s klienty, což mě přímo nadchlo. Vyloženě jsem byla ve svém živlu 🙂 Tuto tendenci a touhu jsem pochopila nejen ze svého vztahu k přírodě, k léčitelství a čarování, ale hlavně když jsem si později nechala udělat regresi a viděla jsem, že jsem byla šamankou a léčitelkou v mnoha životech.

Záhy nato moji kariéru na dva roky přerušily dvě nepříjemné události. První byla nevyhnutelná gynekologická operace, která mi pomohla co se fyzického zdraví týká, ale na druhou stranu byla zřejmě jedním ze spouštěčů druhé události – tedy další nepříjmené etapy mého života, a tou byla těžká psychospirituální krize. Zpočátku jsem si myslela, že jde o šamanskou iniciaci, protože jsem se něco takového dočetla v dokumentech o šamanech. Věřím, že si tím mnozí šamani prošli, ale dnes už si nemyslím, že to je iniciace a ani, že to je v pořádku. Myslím si, mimo jiné, že to byl nevyhnutelný a přirozený důsledek mojí blbosti a nevědomosti a určitých duchovních praktik, prostě „duchovní úlet“. Ten jsem si navíc zkomplikovala tím, že jsem si našla muže, který byl ve skutečnosti někým jiným než za koho se vydával, což jsem napřed nepoznala, ale když jsem se až po uši zamilovala, bylo už pozdě a úplně mě to smetlo.

Psychospirituální krize

V období, kdy jsem procházela psychospirituální krizí, jsem téměř vůbec nechodila do práce, ale protože jsem svůj psychický stav nedávala veřejně najevo a držela jsem se, nebylo to na mě znát. Uvnitř mého nitra se však odehrávala děsivá dramata, kterým jsem tehdy vůbec nerozuměla. Ve skutečnosti to bylo jedno z nejtěžších období v mém životě, i proto, že jsem na to byla úplně sama. Partnera jsem v té době neměla, moji tehdejší přátelé tomu moc nerozuměli, a moje děti těsně před tím vylétly z hnízda a měly svoje životy a svoje starosti, takže o tom, co prožívám já, víceméně ani nevěděly. Kdo to nezažil, neumí si to vůbec představit. Trvalo to od mých 46 do mých 49 let. Vůbec jsem netušila, co se se mnou děje. To jsem pochopila až mnohem později. Odborně se to prý nazývá „psychospirituální krize“, to jsem tenkrát ale nevěděla. Zpočátku se to projevovalo nádhernými pocity všeobjímající lásky a bytí a pocitu štěstí prakticky bez vnějších příčin, různými vhledy a vizemi. Později jsem začala padat do těžkých depresí a panických atak. V té době jsem se mimo jiné bláhově domnívala, že se třeba jedná o temnou noc duše vedoucí k osvícení, tak, jak to popisuje Eduard Tomáš (on si tím koneckonců taky mohl procházet). Také mě napadlo, že se může jednat o šamanské zasvěcení, jak ho popisují šamani z celého světa. A ještě později jsem dospěla k závěru, že jsem se snad zbláznila, že snad trpím bipolární poruchou (což mi psychiatři ale vyvrátili). V tom období jsem měla různé neuvěřitelné vize (např. Ježíše Krista, který ke mně hovořil, apod.), náhlá vnuknutí a také předtuchy, které se pak do písmene plnily a taky příšerné obtěžující myšlenky, kterých jsem se nedokázala zbavit (což mi jindy nedělá žádný problém), hrozné úzkosti, panické ataky, deprese a nepřetržitý bezdůvodný pocit silného stresu a napětí. A protože to nebylo k žití a já nevěděla, jestli to vůbec někdy skončí, uvažovala jsem nakonec i o tom, že by bylo vysvobozením sáhnout si na život – to jsem si naštěstí včas rozmyslela 🙂

Bez pomoci nejbližších přátel bych toto období těžko zvládla. Na druhou stranu jsem se skrze krizi naučila spoustu užitečných věcí, které dnes mohu využít jako pomoc svým klientům. V současné době mám rozepsanou svoji knihu „Zpověď šamanky“, kde kromě zajímavých zkušeností z praxe popisuji podrobněji i tuto krizovou životní etapu i způsob, jakým se z ní dá dostat, neboť se domnívám, že to může pomoci lidem v podobné situaci, kteří nevědí, co se s nimi děje. Kdo to nezažil, neumí se do těchto lidí vžít ani při sebevětší empatii. Je to fakt děsivé, divné a nepochopitelné. Domnívám se, že k té krizi, kromě výše zmíněné operace dělohy, která je pro ženy odzemňující, přispělo i moje dlouholeté přetěžování se v práci, a to zejména v oblasti duchovní práce s energiemi, plus můj tehdejší mega spasitelský syndrom, ze kterého mě psychospirituální krize nadobro vyléčila!

Jelikož mi nikdo nedokázal pomoci, ačkoli jsem navštívila řadu léčitelů i šamanů, sáhla jsem nakonec i k antidepresivům, která mi dost pomohla, ale lékařka musela najít ta správná, protože z mnohých mi bylo ještě hůř než bez nich. Není vůbec pravda, že antidepresiva oblbují a jsou návyková či škodlivá. Není pravda ani to, že antidepresiva zastaví nějaký žádoucí proces. To je hloupost. Pokud vám je tak, jak bylo mě, a pokud se lékař obtěžuje najít pro vás ta, která vám pomohou, máte díky nim pocit ohromné úlevy, ale jinak se cítíte úplně normálně – máte běžné pocity i emoce a hlavně máte čistou hlavu a jasné myšlenky, což jsem předtím neměla hodně dlouho. Dokonce i při užívání antidepresiv člověk umí vnímat energie a smysluplně s nimi pracovat, pokud to dělal i předtím. Antidepresiva podle mých zkušeností ničemu nepřekážejí a lze je později postupně vysadit – pokud se s nimi delší dobu cítíte normálně a stabilně. Ona prostě jen zajistí dostatečnou produkci určitého hormonu (serotoninu či dopaminu či noradrenalinu), který vám chybí, neboť jste velice oslabeni a vaše tělo to samo od sebe momentálně nestíhá. Nakonec mi to pomohlo utřídit si myšlenky a změnit postoje k mnoha věcem a duchovním mýtům, v něž mnozí ještě věří, protože se píšou v knihách, které píšou ti, jenž nevědí o čem píšou, jelikož nemají vlastní zkušenosti.

No, nakonec jsem byla „osvícena“🙂, ale jinak než jsem si napřed myslela – prostě se mi došlo, že nejsem žádná spasitelka, že se nesmím přepínat, musím se energeticky řádně čistit a hlavně – už nikdy nesmím ulítávat, ale stát nohama pevně na zemi 🙂 Takovéto potíže totiž vzniknou třeba tak, že jste oslabeni, ulítáváte a temné astrální entity toho využijí a nastěhují se vám do aury a podsouvají vám vize, myšlenky a pocity, které nejsou vaše (a to nejen ošklivé, ale i krásné, abyste se jich chytli a ony vás měly v hrsti) a skrze tento jejich parazitizmus vám kradou vaši energii – doslova vás svlékají z vaší aury a vy máte čím dál méně sil a vaše tělo a mozek nestíhají regenerovat, a později přicházejí deprese a úzkosti, jelikož váš organizmus a nervový i hormonální systém jsou vyčerpané. Jenže tuto skutečnost téměř nikdo neví a podobné potíže se mylně přičítají něčemu jinému. Někteří psychoterapeuté se domnívají, že se v tomto stavu člověk setkává se svým vlastním stínem a je potřeba si tím projít. TO JE VŠAK VELKÝ OMYL! Nejedná se o vlastní stín, ale o CIZÍ PŘIVTĚLENÉ ENTITY, jenž nám podsouvají negativní myšlenky, pocity a emoce, a to i o nás samotných! Jenže naše vědecká obec s touto eventualitou nepočítá. Na takovou „diagnózu“ není naše společnost stavěná. Psychiatr dá takovému člověku diagnózu psychospirituální krize, anebo hůř – psychóza.

Astrální svět a entity (bytosti)

Takové nepříjemnosti často potkávají i léčitele a šamany, kteří očišťují druhé od těchto entit. Ve chvíli, kdy je očišťují, tak pokud nejsou sami v dokonalé harmonii a nemají silnou nabitou auru, lehce se tyto entity, které očistí z druhých, usadí na nic samotných, protože je z druhých očišťují většinou vlastníma rukama. A očistit sebe sama od přivtělených entit je velice obtížné, téměř nemožné. Obzvlášť když si jich nejste vědomi. Ani já jsem v té době ještě nevěděla, kde je pravda a co se se mnou děje, to vím až dnes, kdy jsem už v pohodě.

Nedivím se, že si tím procházejí mnozí šamani, protože domorodí šamani často užívají psychotropní látky, jako například ayahuascu nebo kaktusy či houbičky. Češi jdou „na pivo“, oni „na houbičky“. Důvod je stejný. Jenže alkohol je nesrovnatelně méně nebezpečný. Psychotropní rostliny způsobují po požití úlet (vychýlení) aury z těla do astrálu (pak má člověk nádherné vize a prožitky – je to podobné jako i u jiných drog), ale je to také častý důvod toho, proč se na něj v tom astrálu někdy přilepí temný astrální parazit, aniž to člověk tuší a ví oč jde. Každému se to nestane, ale mnohým ano. A mnozí se na tom stanou závislí! Já bych si s ayahuascou nikdy nezahrávala. Je méně těch, kterým to pomůže než těch, kterým to ublíží. Spousta lidí to zkouší ze zvědavosti, anebo proto, že věří, že je to duchovně posune. Ale je to VELICE NEBEZPEČNÁ HRA s drogou. Všechny drogy, ayahuascu nevyjímaje, deformují čakry, a to tak, že je velice obtížné (téměř nemožné) je opravit, trvá to dlouho a musí se to umět. Navíc i jediná zkušenost může nastartovat schizofrenii!!! Šamani, kteří to sem dovážejí, mlží a klamou, protože jim jde jen o byznys.

Člověk s přivtělenou temnou entitou (což nemusí souviset vždycky s drogama) se projevuje různě. Na někom to není znát. Ale řada lidí je buď nezvykle až extrémně ustrašených, úzkostných, depresivních nebo dokonce velmi agresivních, ačkoli běžně takoví nebývali. Mohou také trpět sociální fóbií nebo jinými typy fóbií či obsedantně-kompulzivní poruchou nebo sebepoškozováním. Někteří mají „jen“ hlavu v oblacích a říkají divné či zvláštní věci, jakoby komunikovali s neviditelnými bytostmi nebo s vyššími sférami (někteří mi tvrdí, že dostávají nějaké poselství apod.) – to ale není pravda, není to pravé, je to pouze imitace, iluze! JÁ SAMA JSEM SI TÍM VŠÍM PROŠLA, a tak vím, o čem mluvím! Tito lidé jsou úmyslně klamáni těmi entitami, jenže bohužel se to těm lidem nedá vymluvit, protože někdy je ten podivný stav bytí opravdu krásný a přesvědčivý. Jenže je totálně nezdravý a brzdí zdravý vývoj duše, která je takto opanovaná. Je lepší používat zdravý selský rozum a stát pevně nohama na zemi než se nechat unést pozlátkem a upsat tak svou duši čertu.

Bohužel je to tak opojné, že tito lidé v naprosté většině případů nevěří těm, kteří je od toho zrazují, hádají se, domnívají se, že mají nějakou superschopnost vnímat boha, anděly, světlo, apod. Nakonec se kvůli tomu na své blízké naštvou a rozcházejí se s nimi. Lítají si hlavou v astrálu, přesvědčeni, že ten jejich „zvláštní“ duchovní svět je pravý a je to přesně to, co hledali. Navíc tito ulítlí lidé působí tak přesvědčivě (jelikož tomu sami věří), že jim spousta lidí, kteří s tím nemají žádné zkušenosti, věří, a to dokonce i třeba to, že jsou osvícení nebo duchovně nadřazení (pasují se kolikrát do rolí duchovních učitelů), naslouchají jejich blábolům a jdou pak v jejich šlépějích, což je svádí také na scestí. Je toho plný internet. Věřte mi, že jakýkoli stav, který není normální a přirozený, je nezdravý. Ať už je krásný, anebo děsivý.

Já patřím mezi výjimky, jež díkybohu nakonec uvěřily svým blízkým, kteří mi říkali, že se mnou asi není všechno v pořádku, když jim vyprávím o svých zvláštních duchovních zážitcích a poselstvích a energiích, které kdovíodkud dostávám. Jenže jiní duchovní hledající hltali každé mé slovo a vzhlíželi ke mně jako k osvícenému guruovi. Dnes se za to zpětně stydím a jsem vděčná těm, kteří stáli nohama na zemi a snažili se mě usměrnit. Jenže i já, podobně jako většina stejně postižených lidí, jsem po nějakém čase spadla do těžkých depresí, panických úzkostí a hrůzných vizí – přesně opačných než ty krásné předtím. Ve skutečnosti ta hrůza byl dar, díky kterému jsem se definitivně probrala ze sna. Často ta první etapa, kdy člověk cítí všeobjímající lásku a vznáší se kdovíkde, končí úzkostmi a těžkými depresemi, anebo se s nimi střídá. Člověk se dostane do opačného pólu, a to je přesně úmysl démonických sil, které to všechno zinscenovaly. Někdo se od určité doby vznáší mimo realitu na růžovém obláčku už celoživotně, což taky není žádná výhra. Jiní mezitím spáchají sebevraždu nebo skončí v blázinci nebo alespoň na antidepresivech.

Kdybych si tím nebyla prošla, nejspíš bych se na tohle všechno dívala úplně jinak než teď. A to jsem naštěstí ještě nenalítla nějakému lidskému podvodnému guruovi, kterých taky po světě běhá dost a taky jsou velice přesvědčiví. Jde o duchovní podvodníky, kteří klamou druhé naprosto vědomě, proto, aby s nimi mohli manipulovat – sexuálně nebo finančně je zneužívat pod rouškou posvátnosti jejich praktik. Rozhodně je lepší a mnohem bezpečnější, pokud jste na duchovní cestě, jít INDIVIDUÁLNĚ (ne stádovitě) a namísto nějakého gurua, raději naslouchat svému svědomí a normálním moudrým lidem a používat zdravý rozum.

Z psychospirituální krize lze vystoupit – skrze používání zdravého rozumu, s nohama na zemi, úplného vynechání duchovních praktik i myšlenek včetně meditací a zaměstnáním se něčím užitečným nebo příjemným (ale ne duchovním). Duchovní či duševní krizi NELZE SPRAVIT DUCHOVNÍMI METODAMI, ale právě naopak – ÚPLNÝM VYNECHÁNÍM DUCHOVNA!!! A to na delší čas – minimálně do doby, než se ustabilníte opět v normální realitě. A i pak se musíte hlídat, abyste do toho opět nespadli a neměli recidivu. Napřed musí člověk být pevně ukotven ve svém těle i v běžné realitě (včetně hmotného zabezpečení), a pak se může zabývat duchovnem (a to ještě jen se zdravou mírou), nikoli naopak.

____________________

Pokud nevíte, o čem tady vykládám a nechápete, o jaké entity se jedná, tak vedle našeho fyzického světa, existuje ještě očima neviditelný astrální svět, který se s tím fyzickým prolíná. V tom astrálním světě existuje spousta bytostí, a to v různých jeho vrstvách a tyto bytosti nás vidí a vnímají i naše myšlenky a úmysly. V těch nízkých vrstvách pobývají démonické zlomyslné a mazané bytosti jako astrální paraziti nebo zkažené duše mrtvých lidí, které se nám podbízejí různými způsoby, aby na nás mohli parazitovat a škodit – mohou být i velmi nebezpečné. Ve vysokých vrstvách astrálního světa se vyskytují například andělé, kteří se lidem nikdy nevnucují ani se nepodbízejí hezkými vizemi, ale promlouvají k nám většinou formou intuice. Všichni lidé mají při sobě andělské bytosti, které nás chrání a pomáhají nám, když se snažíme o něco konstruktivního, přitom ale respektují naši svobodnou vůli – i ve věcech, které se jim nemusejí zrovna líbit.

Zatímco někteří lidé mají – nikoli „při sobě“, ale „přímo ve své auře“ – temné entity z nízkého astrálu, které s ním psychicky manipulují, jsou přímo přisáté na jeho čakrách a kradou mu životní energii. Tyto bytosti se podbízejí a nabádají nás k destruktivnímu nebo sebedestruktivnímu chování, jelikož ony se takovými energiemi živí a díky nim sílí. Není však potřeba se jich bát. Naopak – náš strach z nich je doslova k nám přitahuje! Pokud jste víceméně zdraví, žijete harmonickým způsobem života, nemáte žádné nezdravé závislosti ani zlé či jinak destruktivní úmysly ani nepracujete s energií jako léčitel, šaman, mág nebo čarodějnice, tak vás temné entity míjejí velkým, obloukem, protože je nezajímáte. Zajímají je lidé, kteří jsou destruktivní, sebedestruktivní, oslabení a lidé pracující s energiemi a vyhánějící zlé entity. A také ti, kteří je přímo vzývají.

(Možná si teď říkáte „Ta ženská o sobě říká, že je racionální a střízlivá a pak nám tady vykládá takové pohádky 🙂 To se ale nevylučuje. Věřte mi, že spousta lidí astrální bytosti vnímá – ať už pocitem, hmatem (já) a někdo je dokonce vidí. Lidé, kteří dobře ovládají automatickou kresbu a diagnostiku aury, je dokáží v auře zakreslit, a to i detailně! A odkud by se asi braly nechtěné dotěrné myšlenky, které se neztotožňují s naším názorem, takže logicky nemohou být naše?)

Nesmíte si ale představovat člověka „posedlého“ nějakou entitou jako její „oběť“. Tak se to nedá říci. Jednak nám tyto bytosti nejsou nadřazené, naopak duchovně jsme my nadřazeni jim! A navíc – naprostá většina lidí si za to může sama svým jednáním a svým způsobem uvažování. Například drogově závislí, alkoholici a hlavně lidé se zkaženým charakterem jsou jako mucholapky pro astrální parazity právě proto, že mají zkažený charakter, nezdravou závislost nebo úchylku. Jakmile se například alkoholik vyléčí z alkoholizmu a posílí si auru, parazit ho často i sám opustí, protože pro něj přestane být zajímavý. Potíž je v tom, že když má alkoholik (apod.) na sobě parazita, tak ten parazit ho nabádá k pití, proto je tak těžké přestat. Tyto entity se drží na určitých energiích, které souvisí s určitým negativním způsobem myšlení a jednání, do něhož spadá například i duchovní ego a závislost na některých duchovních praktikách (například kyvadlo). Zákeřné je, že se mohou držet i na podvědomých vzpomínkách, jichž si člověk není vědom. Například, když člověk zažije nějaké velké trauma, třeba v dětství, může se na něm usadit parazit a může se na něm udržet díky energii, která z toho zážitku zůstala v podvědomí, a to třeba i celý život. Parazit může takovému člověku způsobovat nevysvětlitelné úzkosti a fóbie – to je však velice vzácný případ, ale ve své praxi jsem se s tím už setkala několikrát. Když parazita odstraníme a pročistíme (odblokujeme) podvědomí, tito lidé pocítí úlevu, jakou si třeba od dětství nepamatují. Protože parazit pozná naše touhy i myšlenky, tak když se mu podaří vloudit se k duchovně založenému člověku, podsouvá mu zážitky, vize a „rádobyvhledy“, které toho člověka nadchnou a kterým věří, že jsou pravé, aby ho lapili a mohli vysávat. Jsou mistři imitace.

Paraziti, jimiž mohou být i temné duše mrtvých lidí, si rádi sedají také na lidi, do jejichž profese spadá likvidace temných entit. O tom jsem se už zmiňovala. Já jsem například na astrální parazity po všech těch zážitcích a eskapádách tak vycvičená, že okamžitě poznám, když si na mě něco „sedne“. Stává se mi to občas, když od toho druhé čistím – že z nich při čištění přeskočí na mě. Nemělo by se mi to stávat, ale ani já se nedokážu neustále držet v takové harmonii, abych měla pro ně nepropustnou auru. Cítím, jak jsem pak nevysvětlitelně nervózní a jakoby mi po těle jezdila cizí energie, která mi krade sílu. Také mi přicházejí do hlavy nechtěné nepříjemné myšlenky negativního nebo nějak divného charakteru, o nichž vím že nemohou být moje. A rozbolí mě hlava. Samozřejmě se pak snažím očistit, ale očistit sám sebe je mnohem obtížnější než očistit druhé. A když se mi to nedaří, tak požádám někoho, kdo to umí. A pocítím okamžitou úlevu.

Dnes je dokážu nejen takto vnímat, ale také jsem se vycvičila natolik, že je dokážu cítit rukama – hmatem, a to jak na sobě, tak na druhých, pokud se na to zaměřím. K lidem, kteří nejsou charakterově zlí nebo na něčem nezdravě závislí, se po očištění většinou už pak nevracejí. K těm, kteří pokračují ve starých kolejích, k těm se buď vracejí, a to brzy po očištění, anebo z nich vůbec nejdou sundat. Takový člověk se musí jedině změnit. Řada léčitelů dělá tu chybu, kterou jsem dříve dělávala i já. Očišťují od nich lidi nevědomě a když na ně někteří přeskočí, nejsou si toho vědomi. A tak mohou ve své auře postupem času hostit celou armádu takových entit. Člověk postupně slábne, trpí čím dál větší únavou a může se mu měnit osobnost. Vícekrát jsem se setkala s tím, že naopak přeskočil duch nebo parazit z léčitele nebo učitele reiki na svého žáka při zasvěcování nebo léčení a žák měl díky tomu pak dlouhodobé a někdy i trvalé duševní potíže. A proto se musí léčitelé i duchovní učitelé udržovat v energetické čistotě a musejí si být těchto nástrah vědomi.

Díky tomu, že jsem si tím prošla na vlastní kůži a důkladně jsem to prozkoumala i ve své praxi, vím s čím mám tu čest, přišla jsem na mnoho zákonitostí s tím spojených a taky vím, jak s tím zacházet. Musí se s nimi rázně zatočit. Nekompromisně je strhnout z aury a odhodit. Je bláhové myslet si, že se vám podaří odvést temnou entitu (například zlou duši) do světla. To se vám nikdy nemůže podařit, protože ona tam jednoduše nepůjde, protože nechce. Lepší je poslat entitu prostě pryč. Ať si jde kam chce. Stejně se většinou vrátí tam, odkud původně přišla. Stejně tak považuji za pověru čistit prostory od temných duchů vykuřováním šalvějí nebo rozsypáváním soli či modlitbami. Na to se vám vykašlou a akorát se vám vysmějí. Vždycky, když mě lidé žádají o pomoc, tak mi říkají, že prostor vykuřovali, modlili se a já nevím co všechno a že rámus a útoky duchů naopak nabývaly na intenzitě.

Něco úplně jiného jsou duchové hodných mrvých lidí, kteří zůstali buď při někom ze svých blízkých i po své smrti, anebo někde bloudí v nějakém domě například. S těmi je potřeba se láskyplně rozloučit a poslat je do světla, vytvořit jim světelný sloup do nebe. Většinou tam ochotně jdou a mile poděkují, třeba pohlazením. Ale takových případů je mnohem méně než těch, kde se jedná o temné duše a astrální parazity.

Konec příběhu a současnost

Když jsem se po dvou letech (v roce 2015) vrátila naplno ke své profesi, už zase jako normální zdravý člověk 🙂, připojila jsem ke svému „léčitelskému“ repertoáru ještě kineziologii One Brain, se kterou mám dobré výsledky, hypnózu, psychicko-energetické odbloky šamanskou cestou (moje vlastní osvědčená metoda), Bachovy esence a hlavně kvantovou terapii, která mě přímo nadchla, protože se dá fantasticky propojit se všemi metodami a funguje někdy až zázračně. Dá se s ní výborně pracovat i na dálku. Práce je pro mě koníčkem a nepřeháním to, aby to tak i zůstalo 🙂

V roce 2016 jsem se přestěhovala z Prahy do malé vesničky pod Brdy poblíž Karlštejna, kde je nádherně. Do práce za svými klienty dojíždím většinou do Prahy. Někteří klienti mě nepoznávají, protože jsem se vrátila k blond vlasům, které jsem nosívala v mládí a taky proto, že jsem v posledních letech hodně přibrala na váze. Ale jsem to opravdu pořád já 🙂 Rok 2016 byl rokem převratů v mém životě. Kromě přestěhování, oslavení zlomové 50-tky a změny image (zčásti chtěné a zčásti nechtěné), se v tom roce vdala dcera, oženil syn a narodila se moje první vnučka. Také jsem plavala celý týden s divoce žijícími delfíny v Rudém moři, a to byly nezapomenutelné zážitky! Dnes jsem mimo jiné šťastnou babičkou Emičky a Nelinky (od dcery) a Honzíčka (od syna). Mám vše, co jsem si kdy přála. Ačkoli – mám ještě jedno tajné přání, které vám neprozdradím 🙂 Koronavirus mě sice zastavil, protože je zákaz služeb, ale na druhou stranu mám čas psát, malovat, tvořit a věnovat se mým dvěma kočičkám.

Zde je rozhovor na internetové televizi „Cesty k sobě“ z jara 2013 a níže najdete všechna má absolvovaná studia.

Moje vzdělání a certifikáty

Mám vrozené léčitelské schopnosti, nejvíce mě naučil sám život a dlouholetá praxe s klienty, ale vzhledem k profesní důvěryhodnosti níže uvádím dokončená studia a kurzy v průběhu let 1984 až 2020.

Další absolvovaná studia – kurzy a výcviky:

Samostudium